Když tělo řekne NE
Gabor Maté
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414297/bmid_kdyz-telo-rekne-ne-lbb-414297.jpg
4
60
9
Podle mnoha odborníků je toto jedna z oněch vzácných knih, které zachraňují životy. Autor v ní, zcela ojedinělým způsobem, boří mnoho mýtů dnešní moderní medicíny, především osvětluje skutečné příčiny většiny dnešních civilizačních chorob. Na příkladech skutečných lidí podložených vědeckými studiemi ukazuje, jak potlačené emoce jako například zlost a s tím související stres ovlivňují to, jak žijeme, jak se chováme k sobě i druhým a především to, jak jsme zdraví. V knize narazíte na příběhy cyklisty Lance Amrstronga (rakovina), prezidenta Ronalda Reagana (Alzheimer), basebalisty Lou Gerhiga (ALS), herečky Gildy Radnerové (rakovina) a mnoha dalších. Dozvíte se, jak (ne)schopnost nastavit si v životě hranice a s tím potlačené emoce buď zabíjí nebo naopak znamenají pevné zdraví a dobrý život. Kniha ukazuje, jak se vymanit ze závislosti na lékařích a farmaceutickém průmyslu a jak převzít zodpovědnost za své zdraví.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Zdraví
Vydáno: 2019 , PeopleCommOriginální název:
When the Body says NO: Exploring the stress-disease connection , 2003
více info...
Přidat komentář
Celá tahle kniha nese jednu velkou myšlenku. Nemoc není jen o těle ale hlavně o hlavě. Není to nic nového ale kolik lékařů řeší že nemoc může být z dlouhodobých psychických problémů hlavně šup šup peníze do farmacie do kapsy a aby bylo o starost méně. Úleva od bolesti práškem ale není vyřešení příčiny tedy ne vždy.
Líbila se mi komplexnost příběhů z autorovi praxe. Za mě kromě vážných nemocí by tam mohly patřit i běžné symptomy těla jako vyrážky, chronický kašel, záněty očí, migrény; alergie. Protože i na tyto běžnosti může existovat mnoho příčin. Nicméně u vážných chorob se hůře pracuje s nastavením mysli ale to neznamená že by to nešlo a osobně oceňuji každého "hrdinu" nejen z této knihy který nemoci dokáže čelit se vztyčenou hlavou a úsměvem na tváři.
Kniha je rozhodně velmi přínosná a k zamyšlení.
Kniha je souhrnem životních zkušeností dr. Gabora Maté se svými pacienty s autoimunitními chorobami. Četla jsem na toto téma mnoho knih, jsou si velmi podobné svým tvrzením, jen každá tu příčinu nějak jinak pojmenuje, základ je ale stejný.
Čtivá kniha plná zajímavých informací, nevšedního pohledu na nemoci, jejich příčiny tkvící v psychice člověka, v prožitých bolestech, traumatech duše. O mnoha nemocech jsem se podrobněji dozvěděla až v knize, jejich průběhu a možných příčinách vzniku. To, že nemoci souvisí s naší psychikou pro mě nebylo nic nového, ovšem v této knize se mi líbila odbornost, preciznost a až vědecké pojetí a snaha vše odborně vysvětlit, uchopit a přiblížit laickému čtenáři. Není to úplně oddechové čtení, ale rozhodně stojí za přečtení.
Kniha se zabývá celostním pohledem na lidské zdraví a tím, jak člověk může chronickým stresem podpořit vznik určité nemoci nebo rakoviny.
S daným tématem jsem velice opatrná, protože mnohým pacientům to může připadat jako obvinění, že se svým životem nedělali dost a tedy onemocněli. Sám autor před tímto varuje a od tohoto postoje se distancuje. Akcentuje však, že mnoho těžce nemocných osob nemá vyřešený svůj postoj k sobě, k životu a ke světu kolem. Důraz dává na potlačované emoce, zejména hněv, a na absenci osobních hranic. Kniha může mnoho lidí nakopnout, aby se svým vnitřním světem nějak pracovali, jelikož pokud by to náhodou nepomohlo jejich fyzickému zdraví (protože s jistotou kauzální spojitost asi nikdy neprokážeme), tak minimálně budou mít další život možná lepší jak dříve.
Když tělo říká NE, poznáte to? Au, tohle mě bolí, dáme Ibalgínek, Ibuprofének. A tramtadádá je vyřešeno. Je po bolesti a to je hlavní, no ne? Ale proč k té bolesti došlo, nad tím už se valná většina nezamyslí. Každé tělo je individuální, každý reaguje jinak. Každý má jinou minulost, jiná traumata, jinou životosprávu. Přesto nemocí trpí i ten, který tzv. žije zdravě, tak co dělá špatně? A těm, co svou životosprávu neřeší, to jen přihazuje polínko pro argumentaci: "nač se snažit, když i ti co sekají latinu umírají na "rakovinu" !!!
Líbí se mi, že bychom na nemoc měli pohlížet více komplexněji, ne jen z úhlu metabolického, ale i psychologického. Ovšem se vzrůstajícím množstvím pacientů, je tohle nelehký úkol. Byl by to ideální svět, a ne že ne :) kdyby se nás doktoři ptali, a jak se máte? Co v práci? Není "stresíček"? A v dětství nebylo nějaké to "násilíčko"?
Jedna věc je se zeptat, druhá, zda by pacient byl ochoten o svém traumatu mluvit, a zda vůbec o svém traumatu ví, pakliže se naučil mechanismy, které mu brání si zvědomit své utrpení v rámci pudu sebezáchovy.
Je to složitější než se na první pohled jeví. Chceme jednoduchá řešení, ale k tomu máme ještě hodně daleko.
Za mne kniha, která určitě stojí za přečtení. :)
Zajímavé informace, ovšem naprosto nevhodné pro hypochondry. Většina knihy obsahuje příběhy pacientů a zkoumání psychických příčin jejich nemocí, které tam pochopitelně vždy jsou. Člověk se zde dočte o dosti podrobně o příšerných chorobách, o kterých dosud nevěděl, nebo jenom okrajově a zároveň může bádat, kterou neblahou vlastnost má společnou s těmi nemocnými lidmi.
Nejpřínosnější pro mě byla kapitola nazvaná "síla negativního myšlení", kde jsou pěkně popsána úskalí myšlení "pozitivního":
"...Příliš často jsem v průběhu paliativní péče mluvil se sklíčenými pacienty, kteří se svěřovali, že je rakovina úplně zaskočila. Vždycky jsem byl optimista a myslel pozitivně, řekl mi jeden čtyřicátník. Nikdy jsem se nepoddával pesimistickým myšlenkám. Proč bych zrovna já měl dostat rakovinu? Jako protijed na smrtelný optimismus jsem mu navrhl sílu negativního myšlení. Samozřejmě to myslím ironidky, dodal jsem rychle. To, v co skutečně věřím, je síla myšlení. Jakmile upravíme toto slovo přídavným jménem pozitivní, vylučujeme tím ze svého života ty součásti reality, které považujeme za negativní. Právě takto, zdá se, funguje většina lidí hlásících se k pozitivnímu myšlení. Skutečně pozitivní myšlení začíná tím, že zahrneme veškerou svoji realitu. Vede jej jistota, že dokážeme čelit plném rozsahu pravdy, ať už je jakákoliv. Jak poukazuje doktor Michael Kerr, nutkavý optimismus je jedním ze způsobů, jak držet na uzdě svoji úzkost a vyhýbat se konfrontaci s ní.".....
Na knížku jsem se těšil, zklamaný jsem nebyl, ale čekal jsem, že bude malinko výživnější. Obsahuje především příběhy pacientů autora (kanadský lékař maďarského původu, který se specializuje na paliativní péči) a snaží se hledat souvislosti mezi nemocí a stresem v jejich životech. Zejména tím skrytým, pocházející z vědomých i nevědomých traumat z dětství.
Těžko psát komentář na knihu o psychických příčinách autoimunitních nemocí . Co říci, snad jen, že i ten, kdo nemocný není se může seznámit s mnoha příklady lidí, kteří rakovinu, astma, Alzheim. i Crohnovu chorobu atd. dostali a co má většina z nich společné - a to chování a životní situace a náhled na život. Velmi poučné. Zkrátka, když neumíte říct NE, tělo to řekne za vás.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Držte si své děti |
| 2020 |  V říši hladových duchů |
| 2019 | Když tělo řekne NE |
| 2021 | Roztěkaná mysl - Původ a léčení poruch pozornosti |
| 2023 | Mýtus normálnosti |
Kniha Když tělo řekne NE je v
| Právě čtených | 19x |
| Přečtených | 80x |
| Čtenářské výzvě | 5x |
| Doporučených | 6x |
| Knihotéce | 65x |
| Chystám se číst | 207x |
| Chci si koupit | 87x |
| dalších seznamech | 3x |
Knihu som dostal ako darček.
Zistenie, že psychika a telo sú prepojené pre mňa nie je ničím novým. Chcel som sa však dozvedieť, čím že je Gabor tak kontroverzný okrem prístupu "za všetkým hľadaj traumu".
Dostal som zaujímavo napísanú knihu o skúsenosti autora s pacientmi s autoimunitnými ochoreniami (sklerodermia, RS, systémový lupus) a rakovinou. Na krátkych kazuistikách autor opisuje, akým spôsobom môže potláčanie emócií a s tým súvisiace mechanizmy prispieť k týmto ochoreniam a vyjadruje kritiku voči "čisto biologickému" pohľadu medicíny na ne, ktorý podľa neho neberie do úvahy psychické súvislosti. Samozrejme došlo aj na "za všetkým hľadaj traumu".
Čo ma však sklamalo bol úvodný nárek riaditeľa nakladateľstva, v ktorom kniha vyšla, ktorý mi až nápadne pripomínal sračkosladké nariekanie za dobami minulými v podaní telocvikára a samozvaného psychológa Hermana.