Skutečná cesta ven
Patrik Banga
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499079/bmid_skutecna-cesta-ven-7ma-499079.jpeg
4
187
38
Jak těžké bylo uniknout ze stereotypů, předsudků i dramatických zkušeností romské komunity na pražském Žižkově devadesátých let? Skutečná cesta ven je reálný příběh novináře Patrika Bangy, který popisuje, jak se dostal z romské čtvrti až mezi novináře předních českých médií. Vyprávění začíná v devadesátých letech na pražském Žižkově, který v té době zdaleka nebyl tak ambiciózní čtvrtí jako dnes. Místo čpí neutěšeností, drogami, alkoholem, prostitucí a rvačkami a vyrůstat ve zdejších romských komunitách znamená jediné — být předurčen k životu dalšího z nepřizpůsobivých. Banga syrovým a nemilosrdným způsobem popisuje realitu romského dospívajícího chlapce, který se už v raném věku setkává s odmítáním, kriminalizací, rasismem a policejní brutalitou. A hledá skutečnou cestu ven. Mnohokrát narazí, mnohokrát prohraje. Autor je bytostně přesvědčený, že každý člověk je individualita, a ve své biografii otevřeně líčí úspěchy i pády, vnitřní střet s romskou kulturou nebo snahu vymanit se ze škatulky „Rom“.... celý text
Přidat komentář
Nezáživná kniha hrající pouze na city. I literárně je na úrovni slohové práce na střední škole.
Autobiografia, ktorá jasne ukazuje ako je xenofóbia v dnešnom svete zlá a kam vedie, sú odsúdení k neúspechu už od narodenia. Myslím a dúfam v tom, že sa situácia mení a lepší. Rozhodne doporučujem knihu pre ľudí, ktorí sa o danú tému zaujímajú a možno budú prekvapení rovnako ako ja.
Autobiografie psaná srozumitelně a čtivě. Myslím, že stojí za přečtení a za zamyšlení a určitě obsahuje myšlenky, které mohou motivovat. Příklad ze závěru: "Skutečná cesta ven ze škatulkovaného života je vydržet a dojít ke svému cíli, i když ostatní tvrdí, že to nejde, anebo se mi v tom snaží bránit."
Autobiografická kniha o tom, jak získat respekt a svůj prostor v porevoluční rasistické společnosti. Kniha dává zajímavý pohled k tomu, proč je mnohdy integrace Romů do většinové společnosti komplikovaná. Doufám, že dnešní společnost už je dál než v devadesátých letech
Nevím , co jsem od knihy očekávala. Minimálně určitý nadhled. To co jsem četla je jednostranný pohled, řekla bych ,že si autor potřeboval postěžovat na všechno zlé, co ho v životě potkalo. Věřím, že to vše ze svého úhlu pohledu takto vnímal a možná si něco i trochu přibarvil, jako každý z nás, vzpomínky nejsou přesným obrazem skutečnosti. Myslím, že všichni máme svůj život ve svých ruku a každý má své těžké chvíle, většinu situací mohl zažít kdokoli , záleží vždy na situaci a na lidech. Pokud tato kniha přiměje čtenáře vnímat romské spoluobčany lépe , tak to bude jen dobře, ale docela o tom pochybuju. Je příliš ufňukaná, a slohově průměrná. Navíc i přes ty děsivé devadesátky a svůj původ se autor dostal docela daleko. Kdo chce žít a pracovat poctivě, k tomu se lidé budou chovat slušně. A pokud narazíte na špatné lidi ať už policisty nebo zdravotníky je většinou jedno zda jste nebo nejste romského původu.
Kniha mě zklamala, jak už v audio provedení , tak papírová.
Všichni proti všem. Čtivé, zajímavý pohled na život Cikánů ,některé události mi přišly přitažené za vlasy.Nelibilo se mi grafické zpracování fotek
Solidně, i když samozřejmě subjektivně nastavené zrcadlo většinové společnosti. Každý si z toho vezměte, co je vám libo. Autor jde navzdory předsudkům, rasismu, vážnému onemocnění, ale v podstatě i navzdory romské komunitě houževnatě ke svému cíli - to je skutečná cesta ven a už to je hodno následování. Přes znepokojivý obsah kniha nepostrádá lehkost a černý humor.
Posloucháno na mujRozhlas.
Není špatné si to přečíst. Nějakou představu si člověk udělá. Ne všemu úplně věřím. Od novináře bych čekala víc...
V první třídě jsem velice často zapíral, kdo rozpoutal rvačku ("Yep, thats me."). A pak se většinou stejně zjistilo, jak to bylo a viník byl potrestán. To, že vám pak ti samí lidé nevěří, když řeknete pravdu tak, jak byla, je tak nějak nasnadě. A stejně tak mi přijde zvláštní, jak dotčeně Banga reaguje na to, že Gadžové se dívají na Romy tak, jak se na ně dívají. Banga tu totiž staví tenhle naivní obraz oběti v demokratické společnosti. Ale jsou za tím podložené zkušenosti. A v obecné rovině je lidem jedno, že jeden, dva, sto, tisíc, takoví nejsou, když drtivá většina je. Integrace vietnamské menšiny, většinou daleko skromnější (opět, i jejich menšina má tu a tam řekněme aspekty organizovaného zločinu, ale jak se chovají, jednají, jejich přístup není iritující), mi přijde zdařilejší, čistě pro srovnání. Pokud se bavíme o autobiografickém aspektu samotného textu, o Romovi, který se dostal ze svého zázemí k novinařině, je to ok, pro někoho to může být inspirující. Za sebe doporučuju spíše knihu 'Tatitatitati' od maďarského autora Tamáse Jónáse, která je, řekl bych, mnohem lepší. Na Bangovi je zajímavé to, že je to tuzemsko a během devadesátek+, ale jinak asi nic, nemluvě o tom, že jeho vlastní bratr vydal taky autobiografii, kde je vše zase řečeno obráceně, což se taky vzájemně úplně nevylučuje, ale působí to úsměvně a ironicky, protože jakoby si člověk říkal, že ty předsudky vždycky nakonec mají něco do sebe. Magnesia opět cpaná hlavně z politických důvodů.
Parádní kniha, Magnesii Literu získala zcela oprávněně. Doporučuji všem, zejména lidem jakkoliv zaměřeným proti menšinám.
Poslouchala jsem jako radioknihu v emotivním podání autora. Chci si pořídit i knihu, abych v klidu a postupně mohla vstřebat text a prohlédnout dobové fotografie.
Přiznám se, že jsem o autorovi neměla potuchy, to, že jeho debut získal ocenění Magnesia litera za rok 2022, mi jaksi uniklo.
Díky DK jsem se dozvěděla, že i dvojče autora - Radek má za sebou literární počin.
Autor barvitě líčí život Romů v pražském Žižkově v devadesátkách. Dost mě šokovalo chování policie - opravdu mohli tak neskrývaně a hrubě dávat najevo své rasistické postoje ? I když...v devadesátkách se toho dělo....
Nedalo mi to , trochu jsem si zagooglila, abych se o Patrikovi Bangovi dozvěděla více - třeba o jeho hudební tvorbě. Působí v hudební skupině Trio Romano ( zřejmě se svými dvěma bratry?). Pustila jsem si na You Tube jejich nahrávku Oj, mamo - líbila se mi - pobavilo mě, jak ta trojka přechází po přechodu ( kde mají čtvrtého? )
Zatím hodnotím 5 hvězdičkami - zabodoval i hlasový projev Patrika.
Po přečtení knihy budu možná objektivnější.....
Při poslechu radioknihy na Českém rozhlase plus vždy od půl dvanácté v noci, se mi vtírala myšlenka, zda to poslouchají i nějací Romové a co to s nimi dělá.....
Bez patosu, bez sebelítosti, vlastně skoro bez emocí. Pokus o vlastní životopis nahlíženej profesionálním novinářským odstupem. Povinný čtivo pro všechny latentní rasisty, který maj ještě šanci se myšlenkově pohnout z místa. A prosím ne, Patrik neni "ta jedna výjimka" - kdo chcete poznat celej zástup, napište mi :)
Jako trochu se Patrik Banga chválí - rebel bez bázně a hany projde každým protivenstvím a nakonec všem ukáže - ale knížka se čte jedním dechem a dá člověku náhled na to, čím vším Romové u nás musejí procházet. A taky na různé, statistikami nezachytitelné příčiny toho, jak u nás vznikl a dál vzniká problém s vyloučenými lokalitami a komunitami. Rozhodně bych ji doporučil všem těm "slušným lidem", co mají jasno o tom, že Romové jsou nevzdělavatelní a nechtějí pracovat.
O formování dobrého chlapa v prostředí, které vám nedá nic zadarmo. Pro mě osobně je celý dramatický příběh o to výmluvnější, že jsem celý život měl ty výhody a privilegia, o kterých bych si jako Rom mohl nechat zdát. Rasismus české společnosti a diskriminace, které jsem součástí. Díky za příběh, Patriku, potřebujeme otvírat oči právě takovým vyprávěním, jaké jsi sepsal. Jsi borec.
Skutečná cesta ven je autobiografická kniha českého novináře Patrika Bangy. Možná jste ji v nedávné době zaznamenali v médiích, kniha totiž vyhrála cenu Magnesii Litera za debut roku. A já vám knihu rozhodně doporučuji.
Autor zde retrospektivně popisuje život pražských Romů v devadesátkách. Toto období bylo velmi divoké - lidé se učili žít v novém režimu, nastavovala se pravidla a spousta věcí si žila tak nějak bezprizorně. Nejinak tomu bylo u Romů, kteří v té době obývali pražský Žižkov a čelili brutální antipatii ze strany české společnosti. Kniha bez příkras ukazuje, jak společnost svým chováním a nastavením opakovaně vyřazovala ze hry romského mladíka, který se pouze a jenom snažil najít cestu ven.
Čtení je to šokující, mnohdy jsem si říkala, že to snad ani nemůže být pravda - přece se tohle všechno nemohlo stát jednomu člověku Autor zažil věci, které většině z nás ani nepřijdou na mysl (díkybohu), nicméně četba knihy je dost odstrašující střet s realitou (což byl pravděpodobně autorův záměr).
Knihu doplňují dobové fotografie, které jsou však podivně graficky zpracovány a moc toho na nich nejde vidět. Každopádně máte aspoň částečnou představu o lidech a místech, která jsou v knize uvedena. Děj místy dost skáče z jedné situace na druhou, avšak celek jako takový má vyznění jasné.
4/5 a běžte do ní i vy :)
Přečteno na jeden zátah. Co dodat, přečtěte si to taky. Obrovský respekt pro toho kluka.
Týhle knihy jsem se bál. Z mnoha důvodů. Nakonec jen příval hnusu z devadesátkových policajtů byl důvodem sem tam tu knihu na chvíli odložit. Jinak se to čte samo, mimo jiné díky formátu krátkých kapitol. Bangův osobní příběh je fascinující, a nešetří nikoho, jak fašouny, tak Romy, kteří to nedávají (degeši). Zároveň se stydím za to, že jsem o tom, jak moc hnusné byly jeho devadesátky, co by Roma, neměl tehdy tuchu.
Štítky knihy
dospívání rasismus Romové, cikáni 90. léta 20. století Žižkov autobiografie romská literatura Magnesia Litera
Skutečná cesta venKniha Skutečná cesta ven je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 238x |
| Čtenářské výzvě | 33x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 60x |
| Chystám se číst | 119x |
| Chci si koupit | 35x |
| dalších seznamech | 3x |
Pro mě jako pro gádžu velmi smutné čtení. Můžu mít možná lehké výhrady k tomu, že děj moc nenavazuje, že je to spíš občasný deník než souvislá próza, ale to je imho autorovi (a mně vlastně taky) fuk.
Je mi ale líto a dost se stydím, že si něčím podobným musí někdo procházet a chci doufat, že se to pomalu, ale jistě mění. Přinejmenším v mé sociální bublině sice ano, ale nedělám si příliš iluzí vně mé bubliny.
Zároveň ale dokážu pochopit a kniha to jen potvrzuje, jak odlišné se mohou zdát a v některých případech i skutečně jsou naše kultury, což by ale neměl být důvod k diskriminaci. Neměl. Ale je a je to děs.