Skutečná cesta ven
Patrik Banga
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/499079/bmid_skutecna-cesta-ven-7ma-499079.jpeg
4
201
201
Jak těžké bylo uniknout ze stereotypů, předsudků i dramatických zkušeností romské komunity na pražském Žižkově devadesátých let? Skutečná cesta ven je reálný příběh novináře Patrika Bangy, který popisuje, jak se dostal z romské čtvrti až mezi novináře předních českých médií. Vyprávění začíná v devadesátých letech na pražském Žižkově, který v té době zdaleka nebyl tak ambiciózní čtvrtí jako dnes. Místo čpí neutěšeností, drogami, alkoholem, prostitucí a rvačkami a vyrůstat ve zdejších romských komunitách znamená jediné — být předurčen k životu dalšího z nepřizpůsobivých. Banga syrovým a nemilosrdným způsobem popisuje realitu romského dospívajícího chlapce, který se už v raném věku setkává s odmítáním, kriminalizací, rasismem a policejní brutalitou. A hledá skutečnou cestu ven. Mnohokrát narazí, mnohokrát prohraje. Autor je bytostně přesvědčený, že každý člověk je individualita, a ve své biografii otevřeně líčí úspěchy i pády, vnitřní střet s romskou kulturou nebo snahu vymanit se ze škatulky „Rom“.... celý text
Přidat komentář
Bez patosu, bez sebelítosti, vlastně skoro bez emocí. Pokus o vlastní životopis nahlíženej profesionálním novinářským odstupem. Povinný čtivo pro všechny latentní rasisty, který maj ještě šanci se myšlenkově pohnout z místa. A prosím ne, Patrik neni "ta jedna výjimka" - kdo chcete poznat celej zástup, napište mi :)
Jako trochu se Patrik Banga chválí - rebel bez bázně a hany projde každým protivenstvím a nakonec všem ukáže - ale knížka se čte jedním dechem a dá člověku náhled na to, čím vším Romové u nás musejí procházet. A taky na různé, statistikami nezachytitelné příčiny toho, jak u nás vznikl a dál vzniká problém s vyloučenými lokalitami a komunitami. Rozhodně bych ji doporučil všem těm "slušným lidem", co mají jasno o tom, že Romové jsou nevzdělavatelní a nechtějí pracovat.
O formování dobrého chlapa v prostředí, které vám nedá nic zadarmo. Pro mě osobně je celý dramatický příběh o to výmluvnější, že jsem celý život měl ty výhody a privilegia, o kterých bych si jako Rom mohl nechat zdát. Rasismus české společnosti a diskriminace, které jsem součástí. Díky za příběh, Patriku, potřebujeme otvírat oči právě takovým vyprávěním, jaké jsi sepsal. Jsi borec.
Skutečná cesta ven je autobiografická kniha českého novináře Patrika Bangy. Možná jste ji v nedávné době zaznamenali v médiích, kniha totiž vyhrála cenu Magnesii Litera za debut roku. A já vám knihu rozhodně doporučuji.
Autor zde retrospektivně popisuje život pražských Romů v devadesátkách. Toto období bylo velmi divoké - lidé se učili žít v novém režimu, nastavovala se pravidla a spousta věcí si žila tak nějak bezprizorně. Nejinak tomu bylo u Romů, kteří v té době obývali pražský Žižkov a čelili brutální antipatii ze strany české společnosti. Kniha bez příkras ukazuje, jak společnost svým chováním a nastavením opakovaně vyřazovala ze hry romského mladíka, který se pouze a jenom snažil najít cestu ven.
Čtení je to šokující, mnohdy jsem si říkala, že to snad ani nemůže být pravda - přece se tohle všechno nemohlo stát jednomu člověku Autor zažil věci, které většině z nás ani nepřijdou na mysl (díkybohu), nicméně četba knihy je dost odstrašující střet s realitou (což byl pravděpodobně autorův záměr).
Knihu doplňují dobové fotografie, které jsou však podivně graficky zpracovány a moc toho na nich nejde vidět. Každopádně máte aspoň částečnou představu o lidech a místech, která jsou v knize uvedena. Děj místy dost skáče z jedné situace na druhou, avšak celek jako takový má vyznění jasné.
4/5 a běžte do ní i vy :)
Přečteno na jeden zátah. Co dodat, přečtěte si to taky. Obrovský respekt pro toho kluka.
Týhle knihy jsem se bál. Z mnoha důvodů. Nakonec jen příval hnusu z devadesátkových policajtů byl důvodem sem tam tu knihu na chvíli odložit. Jinak se to čte samo, mimo jiné díky formátu krátkých kapitol. Bangův osobní příběh je fascinující, a nešetří nikoho, jak fašouny, tak Romy, kteří to nedávají (degeši). Zároveň se stydím za to, že jsem o tom, jak moc hnusné byly jeho devadesátky, co by Roma, neměl tehdy tuchu.
Autorovi moc fandím, přeji jen to nejlepší. Souhlasím s ním, že je důležité vzdělání pro začlenění se do společnosti, ale nejvíc je vůle chtít se začlenit.
Je mi líto, že má autor pocit, že jsou (nebo byli) všichni proti Romům - cikánům. Bohužel mám letité zkušenosti, ale dělají si to sami. Neznám Roma, který je pracovitý, spolehlivý, šetřivý, pravdomluvný. Neříkám, že takoví neexistují, ale je jich tak strašně málo......, že jsem neměla to štěstí je osobně potkat. Ale těch prolhaných a nespolehlivých jsem potkala strašně moc.
Moc přeji autorovi, aby zapůsobil na své okolí, ale obávám se, že se pohybuje více mezi lidmi "nerómskými", takže jeho příklad v jeho okolí nepadne tam, kam by měl.
(Tím nechci říct, že neznám několik "bílých" prevítů, kteří se živí nepoctivě a jsou nespolehliví - znám)
Kniha je čtivá, zajímavý pohled na devadesátky.
Velmi osobní zpověď autora o svém dětství, rasismu. Příběh na mě působil dost neuspořádaně. Autor skáče v čase a tématech. Rušivě také působí rozostřené fotografie na kterých toho moc neuvidíte. Z výpovědi čiší velká bolest, hněv a ublíženost.
Z tohohle jsem si sedla na zadek. Kniha se nedá po přečtení prvních stránek vůbec odložit. Jen si říkám, jak jsem některé věci mohla nevidět a nevnímat. Jak mohla policie bít malé děti?! V autorovi je hodně (pochopitelné) zloby, ale dokázal ji transformovat v úžasné věci a pomoci v tak mladém věku tolika lidem, kolika já nepomůžu za celý svůj život.
asi bych si měla řečíst ještě Radkovu knihu, abych to měla kompletní...o Patrikovi Bangovi jsem až do přečtení této knížky neslyšela, a jestli jo, tak jsem úspěšně zapoměla. teď jsem se k němu dostala v rámci "romského" období...
co ke knížce dodat ? bylo to smutné čtení..jako by snad Patrik ani nic hezkého v životě nezažil. Je to osobní výpověď a je v ní cítit neskutečně moc bolesti, hněvu a ublíženosti - nevím, jestli to tak mělo být, ale takto na mě knížka působí. (když tam pak Patrik popisuje své onemocnění ledvin, žloutenku z Kosova a podobně - ani mě to neudivuje..z psychosomatického hlediska vše krásně zapadá...)
Patrik kope kolem sebe, v rámci rodiny, komunity. Jmenuje několik lidí, kteří mu na cestě pomohli, a pak spoustu, kteří ho potopili. Zmiňuje své putování na Balkán, snahu o práci mezi drogově závislými.
Celkově knížka působí neučesaně, neuspořádaně. Skáče zleva doprava. Jak už někdo zmínil v komenářích dříve, i na mě velmi rušivě působila grafická stránka, zejména zmršené fotky...rozzrněním a kolážemi se docílilo naprosté nepřehlednosti, nečitelnosti. Jednotlivé osoby na nich prakticky nejde rozeznat. Byl to záměr ? aby třeba členové Bangovic rodiny nešli poznat ??? tak to tam pak ale ty fotky vůbec nemusely být...za toto velké mínus...
Ten negativismus...opravdu to tak bylo ? Nebo je to úhel pohledu ? v podstatě je vše o člověku. Ať bílý či rom, když chce, tak to jde...mám romského kamaráda, kterého rodiče nebyli žádná šlechta, normální, tvrdě pracující lidé, kteří vzešli z prostých a nuzných poměrů. Kteří chtěli žít jinak. Jako gádžové ? podle mě dokonce žili lépe...všechny jejich děti bez problému studovali. A dostudovali. Můj kamarád medicínu...a v životě jsem ho neslyšela brečet, stěžovat si na rasismus a klacky pod nohami. Přitom Ostravsko taky není žádná země zaslíbená...snad jen zopakuju - když se chce, tak to jde.
Takže hodnocení rozpačité...grafika hrůza, patrikova výpověď s pachutí...neberu mu to, respektuji, že to jsou jeho osobní pocity a zážitky. Ale od kovaného novináře bych čekala víc...
Čtivý popis vlastního dětství a dospívání, nad kterým musí čtenář jen marně kroutit hlavou. Některé zážitky ve škole nebo s policií jsou naprosto tristní, neslušné a mnohdy asi i nezákonné, a to přestože většinou autor neuvádí důvody, které k nim přímo vedly. Nejvíc mě zaujala poslední třetina knihy popisující dobu, kdy autor coby mladistvý nezletilý hoch žil na chatě, pracoval jako streetworker a podnikal cesty na Balkán. Jak je možné, že kolem sebe neměl žádného soudného dospělého? Všechno dopadlo dobře, ale nemuselo.... Rodiče, jiní příbuzní, příbuzní jeho dívky nebo lidé v práci - ti všichni by pak nesli větší či menší díl morální zodpovědnosti.
Velmi otevřené. Přečetla jsem ji jedním dechem, byť to není vůbec lehké čtení.
Na knížku jsem narazila náhodou a když jsem jí dostala k vánocům, byla jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst.
Knížka se čte skvěle, je dobře napsaná a jelikož jsem prožila část dětství na Žižkově o to víc mne vyprávění zajímalo.
Je skvělé, že Patrik Banga popisuje věci otevřeně, protože mnohé události z knížky jsem sama zažila nebo si je pamatuji z vyprávění, z novin... ale byli to jen jednotlivé, samostatné události a díky Patrikově vyprávění teď chápu a dokonce se ty události vzájemně propojily.
Například: Devadesátá léta a Řehořovka, postupně vymizeli Romové a já ani nevěděla kam, prostě najednou nebyli... Pak jsem díky příteli začala poznávat Chomutov a myslela si, že jsou tam Romové odjakživa... Nebo události v Srbsku a Černé Hoře a uprchlickém táboře... Nebo Skinheadi...
O mnohých věcech jsem věděla už od dětství, ale mnohé se vzájemně propojilo a jsem moc ráda, že se ke mne knížka dostala.
Určitě bych jí doporučila i lidem, kteří se o takovou to problematiku nezajímají.
Lidstvo bylo na Měsíci, známe teplotu, kterékoliv hvězdy, ze které k nám přichází světlo, a debatujeme paralelní vesmíry, ale co je přímo tady na Zemi na dně oceánu, či pod našima nohama, o tom máme vědomosti jenom kusé. Stejně tak žijeme vedle lidí jejichž životní zkušenosti jsou zcela odlišné od našich - jako kdyby žili v nějakém tom paralelním vesmíru, kde platí úplně jiné zákony. Pro život romské komunity v Česku jak ho popisuje Patrik Banga to platí beze zbytku. Někdo v 90. letech prožíval vzedmutí svobody a naplnění tužeb po lepším životě, někdo rasismus, odsudky, policejní brutalitu. Kniha Patrika Bangy se čte sama. Plyne lehce přes témata a příběhy, nad kterými se vám svírá hruď. Kdyby se z textu vynechály tečky za větami, mohl by to být takový Hrabal, kde se zase znovu a znovu “neuvěřitelné stává skutkem”. Přál bych si, aby se cesty romské a většinové komunity konečně začaly potkávat v nějakém společném vesmíru. Konkrétní životní cesta Patrika Bangy není a nemůže být požadována po atomech jako standard. Málokdo z dnešních úspěšných gádžů by něco takového dokázal. Cesta ven existuje, ale dokážeme to jen společně.
Extrémně čtivá kniha, která popisuje svět mnohým z nás (obzvlášť nám mladším) naprosto utajený. Problematiku zde popisovanou považuji za významný společenský problém, a přesto pokud nevyvinu vlastní iniciativu, informace se ke mně nikdy nedostanou. Myslím si, že se autor nemusel vůbec bát jít víc do hloubky. Vlastně, ač se mi kniha líbila, zdá se mi to spíše jako takové předběžné načrtnutí toho skutečného románu, který přijde později. Opravdu by stálo za to s dalším odstupem let sepsat knihu novou, která bude detailnější a fungovat jako skutečné paměti. Takhle to slouží jako příjemný úvod do problematiky, ale mně, která nikdy nesledovala autorův blog (neb jsem vůbec netušila, že existuje) to nestačilo. Sice to ve spoustě lidech může probudit snahu se o problematiku více zajímat, ale pokud by se už z knihy dala celá situace pochopit celistvěji, bylo by to o to hodnotnější.
Skutečně negativně nicméně hodnotím jen jednu věc a to ediční rozhodnutí úpravy fotek. Jestli mají fotky sloužit jako obrazové svěděctví, nechápu smysl toho příšerného filtru/úpravy. Rádoby komiksový styl spíše ubírá na kvalitě a na fotkách člověk moc nerozezná. Když už tam jsou, ráda bych si je prohlídla detailně.
Jeden večer jsem zkusila do knihy nakouknout a přečetla jsem ji za necelých dvacet čtyři hodin celou.
Skutečná cesta ven je autobiografie českého novináře a hudebníka Patrika Bangy, kterou autor ohraničil devadesátkama, což mě trochu mrzelo, protože jsem chtěla vědět, jak to bylo dál. Nicméně chápu, že nějak ukončené to být muselo.
Pražský Žižkov, rasismus, policejní násilí, drogy a zážitky na několik životů.
Nesmírně zajímavý pohled na romskou komunitu zevnitř. V naší společnosti plné předsudků velmi důležitá kniha.
Navíc Patrik jako novinář opravdu umí psát, což u autobiografických knih není vždy pravidlem. Tohle je opravdu napsané tak, že to přímo vdechnete.
Pokud vám jméno autora přijde podvědomé a vybavil se vám Radek Banga, tak ano, jsou to bratři. Knihu Radka Bangy jsem nečetla, ale viděla jsem pár rozhovorů. Nijak rozlišné varianty dětství podané každým z bratrů nesoudím, jen mi přijde zajímavé, nakolik odlišně dvojčata situaci vnímají.
Patrik bez příkras vypráví o dětství, které prožil a především o chování společnosti vůči jeho komunitě. Ani nemusel nic říkat a byl odepsaný jako zloděj a ten, co nemaká a pobírá dávky. Je smutné, jak veřejnost dokáže někoho tak jednoduše odepsat jen proto, jak vypadá. Patrik prožil dětství v 90. letech, ale myslím, že v dnešní době převládá v lidech stejná nenávist.
Nelze se ubránit srovnání publikací obou bratrů, Patrka i Radka. Zmíním se tedy globálně o tvorbě obou bří, maje na jejich životní postoje zhruba stejný náhled.
Oba "mladíci" popisují jednu a tu samou realitu každý po svém a zaujímají diametrálně odlišné postoje. Nic proti, každý prostě uchopil svůj život po svém a lze tomu lidsky rozumět. Problém mám s onou naléhavou didaktičností se kterou téměř doslova vnucují svůj postoj a vydávají ho za jediný správný. V druhém plánu se samozřejmě, byť každý po svém, snaží implikovat myšlenku, že oni za nic nemůžou a za vše může jejich okolí, které jim tu něco nedovolilo, tam něco upřelo a tady zase sebralo.
Tohle typické fňukání mladíků mi na jejich tvorbě vadí asi nejvíc, ale chápu princip a mám drobnou toleranci pro formu.
Tvářit se, že jejich tvorba je biografie, je ovšem hodně troufalé. Čte se to zajímavě a je to dobře napsané ale ani jeden nedokáže odstoupit od svých "traumat" a ten osobní vklad tomu dává spíš rámec nějaké sociální fikce.
Za mě jsem rád, že jsem to nemusel kupovat a bylo mi to zapůjčeno. Utratit za tyhle svěží dílka nějaký obolus, byl bych mírně roztrpčen.
Po dočtení knížky jsem trochu na rozpacích. Asi mi to moc nesedlo literárně, dej mi přišel dost popisný a některé části pro mě postrádaly větší hloubku. Začátek byl velmi čtivý a pak se to nějak střídalo. Některé části příběhu působí až neuvěřitelně (v tom smyslu, že by člověka ani nenapadlo, že se něco takového může dít, konkrétně napr. nezákonné policejní postupy, systemovy rasismus a brutalita) a jsou dost mrazivé. Po dočtení jsem si hned koupila knížku autorova bratra, tak jsem zvědavá... Kdyby to bylo literárně zdatnější, určitě bych dala vyšší hodnocení, ale i přesto kniha určitě stojí za přečtení. A naprosto souhlasím s tím, že klíčem k hodnotnému životu, a taky k likvidaci rasismu a xenofobie, je vzdělání.
Štítky knihy
dospívání rasismus Romové, cikáni 90. léta 20. století Žižkov autobiografie romská literatura Magnesia Litera
Skutečná cesta ven
Poslouchala jsem jako radioknihu v emotivním podání autora. Chci si pořídit i knihu, abych v klidu a postupně mohla vstřebat text a prohlédnout dobové fotografie.
Přiznám se, že jsem o autorovi neměla potuchy, to, že jeho debut získal ocenění Magnesia litera za rok 2022, mi jaksi uniklo.
Díky DK jsem se dozvěděla, že i dvojče autora - Radek má za sebou literární počin.
Autor barvitě líčí život Romů v pražském Žižkově v devadesátkách. Dost mě šokovalo chování policie - opravdu mohli tak neskrývaně a hrubě dávat najevo své rasistické postoje ? I když...v devadesátkách se toho dělo....
Nedalo mi to , trochu jsem si zagooglila, abych se o Patrikovi Bangovi dozvěděla více - třeba o jeho hudební tvorbě. Působí v hudební skupině Trio Romano ( zřejmě se svými dvěma bratry?). Pustila jsem si na You Tube jejich nahrávku Oj, mamo - líbila se mi - pobavilo mě, jak ta trojka přechází po přechodu ( kde mají čtvrtého? )
Zatím hodnotím 5 hvězdičkami - zabodoval i hlasový projev Patrika.
Po přečtení knihy budu možná objektivnější.....
Při poslechu radioknihy na Českém rozhlase plus vždy od půl dvanácté v noci, se mi vtírala myšlenka, zda to poslouchají i nějací Romové a co to s nimi dělá.....