padola komentáře u knih
Tento Dostojevského román je pro mě literární ekvivalent obrazů Hieronyma Bosche. Tolik šílenství a hysterie na jednom místě ... a člověka to vtáhne a nepustí. Je to dlouhé, ano, ale ono to ani nemůže být kratší. Tolik emocí nedovoluje přímočaré dialogy a svižný děj. I když se nakonec nic nevyřeší, nedomluví, neuzavře.
O Bibli toho moc nevím, jsem spíš samouk, a tak si myslím, že mi hloubka mnoha myšlenek unikla. Nicméně i tak je z knížky cítit pokora a milosrdenství - a je to prostě příjemná knížka.
S čím bych nesouhlasila, je názor autora na chudobu. V chudobě není žádná důstojnost. Není těžké hledat Boha, když je člověk sám, ubohý či zlomený. Minimálně kneží by, dle mého názoru, měli být schopni dát odpověď na otazku, proč je vztah s Bohem přínosný i pro ty, co jsou materiálně zabezpečeni a spokojeni ve svém blahobytu.
Nesmírně naivní. Jako fanatická víra v socialismus, jenom naruby. Lidi nejsou stroje.
Úžasný, expresivní styl. Srdce bolí stejně, jako bolelo hrdinku příběhu. Chtěla jsem to stihnout na jeden "zátah" za víkend, ale bylo to na mě moc emocí najednou. Skoky mezi vyprávněním v první a ve třetí osobě, a v minulosti a v přítomnosti, jsem považovala za nezbytné. Už toho "teď a tady" bylo hodně a mysl si potřebovala odpočinout.
K pochopení příběhu myslím pomůže, když jste se s takovým překotným zamilováním, vlastně poprvé, ve středním věku, sami někdy u někoho setkali.
Laskavé i humorné vyprávění o cestě za archeologií do Sýrie (respektive o několika cestách, manželé se do Sýrie opakovaně vraceli).
Člověk si nemůže neuvědomit jak obtížně se tehdy cestovalo. Aby mohli v Sýrii pracovat, museli si manželé Mallowanovi nechat postavit dům! Neumím si - v časech, kdy přes poušť vedou široké silnice - představit jak mohli s náklaďákem projet wadi. Ne jednou, ale opakovaně. A kolik to všechno muselo stát peněz.
Jednoznačně zajímavý pohled do historie textilní výroby v Brně. Škoda, že ani tehdy se byznys nedělal eticky. Kapitoly o sirotcích, zaměstnaných v továrnách, se mi nečetly lehce.
Bohužel hvězdička dolů za příšerné výrazivo. Nazývat těžce postiženého bratra majitele továrny lidskou zrůdou či slintajícím kriplem mi připadalo dost přes čáru. Rovněž jsme se několikrát dozvěděli, že ženy "daly svému muži x dětí". Ano, ještě i na konci 20. století byly v některých evropských zemích děti majetkem muže a v rodném listu neměly jméno matky - zároveň jsme snad ale měli řadu publikací na téma "Bez dcerky neodejdu", abychom používali kultivovanější jazyk.
Hluboce upřímná sebereflexe ženy středního věku, podnícená setkání s lidmi, kteří ji připomínají "figurky" jejího vlastního dětství. Je to především o mateřství, ale také o životních volbách a (nebo v) situacích, do kterých se člověk dostává, a trochu i o tom, jakou v životě hraje roli náhoda.
(SPOILER) Proč jsem Atlas mraků tak dlouho odkládala? Úžasné dílo. Historie průmyslové revoluce od jejího počátku až k jejímu konci. Každý příběh sám o sobě je zajímavý a donutí člověka přemýšlet. Zejména ty dva z budoucnosti jsou dost mrazivé. Na reinkarnaci nevěřím, tuto linii jsem ignorovala. Poslouchala jsem jako audioknihu.
Klasická literatura, kterou je ovšem nutno ćíst v kontextu doby. Z dnešního pohledu bych řekla koloniální slátanina. Chlapec z vyšší společenské vrstvy, vzdělaný v privátní škole, který nemá žadnou znalost ani praktickou zkušenost, se jaksi zázrakem sám naučí obdělávat půdu a vyrábět nástroje, a když se setká s domorodcem, od kterého by se logicky měl spíše učit, jak v jemu přirozeném prostředí přežít, domorodec ho okamžitě respektuje jako pána a "nadřazeného" člověka.
Rasistická, sexistická a věcně nesprávná. Některé závěry tak absurdní, až jsem se musela nahlas smát. Ale rychle se čte. Na prodloužený víkend u bazénu OK.
Myšlenky občas zajímavé, občas dokonce hluboké - bohužel ta pornografie mezi tím je dost únavná.
V českém prostředí super knížka! Popisuje plochý svět hochů, kteří nejsou hloupí, ale nejsou ani (zbytečně) chytří, chtějí vyhrávat a zajímá je akce, akce, akce. Mnozí z nich jsou tak trochu primitivové, což kompenzují "okázalou spotřebou" v kasínech a saunách a stylových barech, kde ukazují, jak jsou úspěšní a plní si svůj "americký sen". Jsem překvapená, že se to děje i v Praze/ČR, kde ani dnes žádné skutečné investiční banky nejsou a ti, co si chtějí sáhnout na skutečně velký byznys, musí do ciziny.
CEO, co je fanatik do fitnessu a nesnáší, když zaměstnanci jedí bílý chleba - a zároveň jim toleruje pití coca coly, mě pobavilo. A trochu mě překvapilo, že ani energetická společnost ani makléřská firma autora knihy nezažalovala, i když bylo celkem jasné, o koho se jedná.
Poslouchám jako audioknihu. Dost mě to baví a dost se i dozvídám o životě v oceánu i moderní těžbě ropy.
Dvě hvězdy dolů za naprosto příšerný překlad. Cožpak už ani překladatelé neumějí česky?! "Whale watchers" jsou nejspíše turisté, co jeli pozorovat velryby, "autopsie" bude asi pitva, "mohl ochutnat pravou east coast kitchen" - u toho jsem málem spadla ze židle - pravděpodobně myšleno cuisine, či tradiční kuchyni z východního pobřeží (Kanady) (kousky sporáku doufám nikdo neochutnával), "toto je totální blowout" má být, odhaduji, podmořský výbuch, co jsou "drajftery" jsem nepochopila, nejspíš asi "drifters" čili plováky .... no prostě ... čiré zoufalství ... beggars belief bych možná měla napsat.
Napínavá detektivka, poslouchala jsem jako audioknihu, je to výborně namluveno. Jenom ten konec je takový divný.
Moje druhá kniha od pana Vondrušky - a zatím upřímně nechápu proč je pan Vondruška tak oblíbený autor. Příběhy jsou schematické, řekla bych až primitivní. Není v nich žádná skutečná zápletka. Vše se děje tak, jak si přejí hlavní hrdinové.
Historické pozadí je zcela zbytečné, příběh by se úplně stejně mohl odehrávat v českém paneláku.
Hrozně mě popuzoval ten povýšený styl. Bakalář Petr všechno zná, všemu rozumí a všude byl dvakrát. Chyby ostatních shovívavě odpouští, ačkoli sám v sobě nemá kouska pokory. Všechny mladé a krásné ženy po něm touží, on je konzumuje jako spotřební zboží. No prostě hrůza.
Víc než dvě hvězdy dát nemůžu.
Osobně považuji "konzervativní" názory za neschopnost vyrovnat se s různorodosti lidských povah a komplexitou společenské reality. Po knížce jsem sáhla, aby mě někdo přesvědčil, že tomu tak není. Autor to nedokázal, naopak mě v mém přesvědčení utvrdil.
Autor se zaměřuje se na anglo-americkou realitu a popisuje jakousi konzervativní utopii, kde lidé mocní jsou zároveň zodpovědní a hluboce morální - což je samo o sobě nesmysl - a vědí, co je pro ostatní dobré - což je rovněž nesmysl. Toto hluboce morální chování je důsledkem víry v Boha a znalosti božího zákona - ale pozor, pouze u křesťanských náboženství. Islám například tuto morální hloubku přinést nemůže.
Autor tvrdí, že konzervatismus přináší svobodu, ale jaksi zapomíná dodávat, že pouze malé části populace. Rasismus a sexismus považuje za dědictví předků, které bychom měli zachovat.
Kniha nenabízí žádné řešení problémů současného světa. Nabízí absurdní zjednodušení reality do společenských schémat, kde každý ví, "kde je jeho místo" a podle toho se má chovat. Společenskou roli člověka ovšem neurčuje jeho charakter, nadání či schopnosti, ale náhoda - pohlaví, rasa, společenská třída, do které se narodí. Odpůrce tohoto postoje autor paradoxně označuje jako "elitáře".
Nechápu, jak se může autor považovat za akademika. Kvalita argumentace zhruba na úrovni třetího ročníku gymnázia. Mnohá tvrzení jsou tak absurdní, že jsem se smála nahlas. Namátkou - nacionalismus je důsledkem ztráty víry v Boha, státní podpora postižených vede k hypochondrii, v USA (narozdíl od EU) federalizace funguje, neboť se lidé k sobě vzájemně chovají jako dobří sousedé (před dvěma dny byl Derek Chauvin odsouzen za vraždu svého spoluobčana, jasný příklad sousedského chování).
Autor údajně několikrát navštívil Československo. Přesto si jaksi nevšiml, že Česi a Slováci nejsou jeden národ.
Kniha mě hodně zklamala. Chtěla jsem se něco dozvědět o rodině Medici a zákulisí jejich úspěchu. Ačkoli autor v doslovu uvádí, kolik pramenů nastudoval, knížka je spíš milostny román na pozadí bitev v renesančním Toskánsku. Postavy nemají hloubku. Muži jsou silní, vojáci stateční, architekti blázniví, ženy krásné, prostitutky prodejné a kat má černou kamizolu s cvočky. Nejlépe psychologicky propracovanou postavou je žoldnéř. Za mě palec dolů. Spíš dva palce.
Byl to boj. Takovou slátaninu jsem už dlouho nečetla. Popisy kostelů a historie jsou moc zajímavé, i jsem si poznamenala, kam se chci podívat, až budu příště v Praze. Ale prosím ne v detektivce, nebo dokonce hororu. Kniha je rozvleklá, chybí ji napětí, často jsem se přistihla, že mi myšlenky utíkají jinam, pasáží, kde jsem se dokázala začíst, bylo jenom pár. Dočetla jsem snad jenom proto, že jsem se chtěla dozvědět, co že to teče Olejářovi z uší.
Příjemné oddechové čtení. Líbily se mi zajímavé nápady a bláznivé sny. Svět jako počítačová hra mě taky oslovilo. Kniha ale předkládá na můj vkus příliš mnoho stereotypů (muži, ženy, akademici, Rusové, babičky ...). To mi dost vadilo. Od knihy oceněné Magnesia Litera jsem čekala víc.
V listopadu 2022 dosáhla světová populace osmi miliard. Zhruba čtyřikrát více než na konci druhé světové války. K tomu máme globalizovanou ekonomiku, internet a sociální sítě. Představíme-li si, kolik toto vytváří komunikačních vazeb, je nám jasné, že svět je dnes mnohem komplexnější, než kdykoli v dějinách, a je tudíž konstruktivnější ho zkoumat optikou teorie chaosu než optikou lineární.
Autor bohužel nepochopil, co ve skutečnosti znamená fraktál, a kniha by byla lepší, kdyby namísto "fraktální" říkal "roztříštěné". Nabízí nicméně zajímavé podněty, i když klouže pouze po povrchu. Většinou není jasné, zda jde o autorův osobní názor či zda to, co říká, má něčím podložené.
Ocenila jsem, že v chaosu vidí příležitost a ne zánik civilizace. Narozdíl o některých historiků, kteří vycházejí z toho, že to, co se ve světě děje, už tu bylo. Nebylo. Osm miliard lidí na zemi je historický precedens.