Noshelfcontrol komentáře u knih

Film už znám jako svoje boty, ale to neznamená, že byl pro mě děj v knížce předvídatelný. Právě naopak, v hodně věcech se docela liší, ale mě to nevadilo. Film se mi sice líbí trochu víc, ale knížka tím, že byla trochu jiná, se mi četla hodně dobře. Ani jsem nečekala, že se mi bude tolik líbit "jiná verze"příběhu "zombie romance". Film byl více do romantiky a kniha více do vtipu, i když v obojím nechybělo ani to druhé. Samozřejmě kniha vznikla dřív, ale píšu to takhle, protože jsem film viděla první.

2 15.09.2014

(SPOILER) Nemám slov, jedním slovem: wow! Tohle pokračování rozhodně nabralo nevídané obrátky. Tolik zvratů, tolik emocí, tolik silných momentů... Ani nevím, kde začít. Pořád mám slzy na krajíčků, když pomyslím na chudáka Trace. Takový osud si rozhodně nezasloužil...

Každopádně zpátky na začátek. Musela jsem si příběh trochu připomenout přečtením posledních pár stránek prvního dílu. Obávám se, že by mi pouze Q&A na začátku knihy nestačilo:D Až mě překvapuje kolik jsem toho zapomněla a naopak, co jsem si dokázala zapamatovat. Bohužel mě to čeká znovu, že? A to můžu jen doufat ...

Naši hrdinové z prvního dílu: Connor, Risa a Lev nám trochu "vyrostli". Není se čemu divit. V takových situacích musí každý rychle dospět. Začátek byl klidný, seznamoval nás s novými situacemi hrdinů a měli jsme možnost poznat nové postavy: Miracolinu, Cama a bohužel i Starkeyho...
Miracolina je kupodivu příjemná postava, i když svou slepou vírou v darování desátku může být místy až otravná. Jen mi přišlo, že v některých věcech má na 13 letou holku až moc dospělé uvažování. Můj názor. Ale jsem moc ráda, jak to s ní nakonec dopadlo.
Camovo zrození mě hrozně bavilo, do poslední chvíle vůbec nebylo poznat, o koho se vlastně jedná a co se stalo. Teorií během čtení bylo hodně, ale tohle by mě nenapadlo. Nevím, co si o této situaci myslet...
Rozhodně jsem ale měla velký problém s Camovou vizualizaci. Musela jsem si najít obrázky na googlu a dost to pomohlo :D
Opravdu velice zajímavé zpracování narození již 16 letého jedince s mixem myslí několika dětí. Jeho uvažování o světě, názory a postoje. Moc hezky podchyceno.
No a pak je tu Starkey... Je třeba něco říkat? Arogantní, velice ambiciózní a diktátorský. Uznává jen jeden typ lidí a všechny ostatní je ochoten obětovat, jen aby prosadil svou zvrácenou představu o budoucnosti lidstva. Co mi to jen připomíná?

Jak jsem již řekla, začátek klidný a pozvolný rozjezd a pak doslova BUM! a už to šlo z kopce... (pardon za trochu černého humoru, pastora Dana je mi neskutečně líto). Jeden zvrat za druhým. Autor má styl psaní takový, že vám na konci téměř každé kapitoly spadne brada a někdy k tomu stačí pouze jedna věta.
Konec je samozřejmě otevřený, ale musím říct, že moc hezký, tedy aspoň co se Connora a Leva týče. Scéna v KomBomu na konci je neskutečně dojemná a dohnala mě až k slzám. Haydena mám hrozně ráda a tak si ani nechci představovat, co s ním bude dál. Všech chycených dětí, které pravděpodobně rozpojí je mi strašně líto.

Tato série je neskutečně silná, už dlouho mě u knihy tak nemrazilo. Chování dospělých k dětem mi přijde otřesné. Ano, některé děti by si za své chování zasloužili trest, ale rozpojení? Neboli darování na orgány? Eh, na nějaký "život v rozděleném stavu" jim kašlu. Prostě a jednoduše: usmrcení. Čímž neříkám, že darování orgánů je špatná věc, chraň bože. Ale měla by to být svobodná volba. A rozpojit dítě jen proto, že se o něj nechcete hádat? Tak to už je opravdu hnus.

Bohužel až v půlce knihy mi začalo docházet, že tady něco nehraje. Tohle přece nemůže být vše... A pak jsem googlila a kromě zjištění, že série je v některých školách USA zakázaná, jsem zjistila i to, že se jedná ne o trilogií, ale dokonce o pentalogii! Omg! A samozřejmě nepřeloženou ... Takže vzhledem k tomu, že je mezi 1. a 2. dílem 6 let mezera, bůhví kdy se dočkáme. Můžete jen doufat, že kniha vzbudí dostatečný zájem a budou předloženy i další díly...

P.S.: Ach jo, moc často píšu slovo "neskutečně". Pardon :D

1 16.04.2024

(SPOILER) Aliance se četla velmi dobře, možná kvůli přidání Tobiasova pohledu, možná kvůli změně prostředí, možná kvůli nedočkavosti, jak to celé nakonec skončí, kdo ví. Děj byl plynulý, až na pár táhlejších částí, těch bylo naštěstí oproti Rezistenci méně.
Vztah Tris a Tobiase už byl více zamilovaný, i když se k sobě někdy chovali hrozně. Asi proto mě konec tak moc bolel. Onu pasáž jsem četla s otevřenou pusou a slzami na krajíčku, ale pořád jsem si naivně (jak už to tak bývá) opakovala, že to přece není možné, takhle to neskončí, přece zase ožije atd. ... Nechtěla jsem tomu věřit. Všichni říkají, jak jim ukápla slzička, ale já vyloženě posledních pár stránek probrečela tak, že jsem přes slzy ani neviděla. Ale záměr autorky samozřejmě chápu, život není vždycky happy end. A toto je krutá realita toho, jak se vyrovnávat se ztrátou milované osoby. Jen mě mrzí, že této postavě nebyl vzdán větší hold. Obětovala se úplně pro všechny, ne jen pro jednoho člověka a skoro nikdo o tom neví...

Oproti filmu jsou zde více než značné rozdíly a mě by zajímalo, zda by filmový tvůrci dodrželi knižní konec či ne, kdyby se rozhodli poslední film natočit.

Pojďme teď ale všichni držet minutu ticha za postavy, které nás opustily: Will, Al, Marlene, Lynn, Natalie a Andrew Priorovi, Tori, Uriah a ..... Tris.

Sometimes, the best way to help someone is just to be near them.
- Veronica Roth, Divergent

1 15.08.2023

Rezistence mi dala trochu víc zabrat. Některé pasáže se neskutečně vlekly. Tady už se film hodně odchýlil od knižní předlohy a my tak měli možnost zažít spoustu nových neznámých scén.
Hodně se zde rozebírala Trisina psychika a to jak se vyrovnává s traumaty boje a ztráty milovaných osob. Bohužel jí to nemohu vyčítat, kdybych já přišla o své rodiče a zabila nejlepšího přítele, také by se mi pak nechtělo dál žít ... Ale pořád je tu alespoň ten Čtyřka, který se tedy až od půlky knížky začal konečně chovat jako zamilovaný muž :D Protože do té doby mi hodně lezlo krkem, jak se k Tris chová.
Trisino sebevražedné jednání a místy nelogické chování se bohužel táhlo většinu knihy. Nechci znít necitlivě, určitě je to tu moc dobře napsané a detailně rozebrané. Toho si vážím. Jen jak se říká, čeho je moc, toho je příliš.
Poslední čtvrtina knihy mě bavila a četla se asi nejlépe, když konečně Tris došlo, že nechce umřít a začala tak pořádná smršť zvratů.
A jak už to tak bývá, pořádně jsme si poplakali (nebo aspoň já, protože jsem cíťa :D). Postav, které nás opustili je mi velmi líto... byli to úžasní lidé, které jste si okamžitě oblíbily...

Ale teď už na mě čeká to dlouho očekávané finále, které mi ani filmová plátna nedopřála :DD

1 21.07.2023

(SPOILER) Tuhle sérii jsem si naprosto zamilovala. Už dlouho se mi knížka nečetla tak dobře už od začátku. A asi to říkám u každého dílu:D Co se týče závěrečného dílu, stejně jako ty předchozí díly mě vůbec nechtěl pustit. Bohužel ale musím přiznat, že už byl méně čtivý a stránky mi neubíhaly tak hladce, jako u těch prvních dvou. Celé to nadpřirozeno působilo strašně zvláštně. Čtete knihu o dramatech na střední a najednou jste v lovcích duchů :D Působilo to místy nereálně. Ale nemůžu to soudit tak přísně jako jiní. Sama bych nevěděla, jak na duchy...

Z Mary se nám stal setsakra pomstychtivý duch a i přesto, že se chovala jako naprostý psychopat, stejně se jí nemůžete divit. Já jsem ráda, že její postava tak konečně dostala alespoň nějakou šťávu. Je ale také pravda, že některé věci byly i na mě moc.

Lillia se nám furt motá ve vztahu s Reevem a upřímně, většinu knihy jí ty city moc nebaštím. Jednou je do něj po uši zamilovaná a pak ho jen tak nechá jít? Ale možná jsem jen zaujatá, protože mi ti dva k sobě prostě nejdou. Ale jsem ráda aspoň za to, jak moc se spolu s Kat sblížili.

A pak je tu Kat. Kat mám prostě asi nejradši. Jenže autorky asi ne. Jako pardon? Nejdřív mamka, potom pejsek a nakonec i táta? Halo? Fakt jí chudáka nešetří teda. Mimochodem podobné scény se zvířaty snáším sakra špatně, takže tady to bylo naprosté slzavé údolí, které mi málem rozmočilo knížku... Jsem ale ráda, že i přesto našla svůj šťastný konec.

Reeva stále nemám moc ráda, ale už je to o hodně lepší. Nakonec opravdu ukázal, že lituje toho, co Mary způsobil a to menší mučeníčko si trošku zasloužil. Ale odsud posud. Dokonce jsem pro něj na konci i uronila pár slz. Smrt bych mu teda rozhodně nepřála.

U Alexe mě mrzelo jeho zlomené srdce, ale kdo ví, nakonec ji třeba přeci jen získal. Co se týče Ash, tak ta je prostě otravná, dokonce i Nadiu jsem si oblíbila víc.

A teď k tomu tak slavnému epilogu. Také jsem byla zklamaná. Kat se konečně dostala pryč z ostrova, ale ty okolnosti? Eh. Lillia se své údajné lásky k Reevovi vzdala nějak moc snadno a to i přesto, že už jim nic nebránilo. Nakonec nejspíš skončila s někým, koho si celou dobu nechávala jako druhou možnost. To se mi lehce příčí. No a Reeve? Aby náhodou nebyl potrestaný málo, tak mu pro jistotu ještě jednou zlomíme nohu, ne?

Konec byl celkem uspěchaný a nevysvětlený. Taková čtivá a zajímavá série si zasloužila trochu víc. Nicméně mě mrzí, že už je po všem. Vážně mě tyto knihy moc bavily a ráda bych narazila na něco podobného. Možná se k sérii jednou i vrátím. Kdo ví. Určitě sebou ale nese zajímavý odkaz na téma šikana, která je v dnešní době stále celkem přehlížena.

1 29.05.2023

Tak jsem se konečně dostala k tomu, abych tuto sérii dočetla. Zopakovala jsem si první a druhý díl a musím říct, že Asylum je už pro mě taková nostalgie. Četla jsem ho 3x, zatímco Sanctum "jen" 2x. To je tak, když si musíte příběh před každým dalším dílem oživit :DD
Pak jsem se celá natěšená vrhla na Katakomby. A rozhodně jsem nebyla zklamaná. Prostředí New Orleans a těch dalších měst mě hrozně bavilo. Velká změna oproti NHC a Brookline. Jen nevím, jestli je New Orleans opravdu takové, jak ho autorka popisuje... jako by bylo celé takové špinavé a žili tam jen divné existence. Ale co já vím, nikdy jsem tam nebyla :D Ale přála bych si jet po té silnici vedoucí přes jezero :D

Každopádně příběh byl velice zajímavý, poutavý a napínavý. Občas se sice lehce táhl, ale to se dalo v pořádku zvládnout.
Jen mě moc mrzelo, že autorka nás tak hrozně dlouho napíná a najednou bum a konec. Trochu mi to připomnělo poslední řadu Hry o trůny, kde několik let napjatě sledujete příběh a pak pár dílů a je konec.
Prostě by si ta finálová část podle mě zasloužila více rozvést. Ke konci to nabíralo opravdu grády a pak už jen scéna v nemocnici. Čekala jsem prostě, že to nebude tak jednoduché :D
No a pak už jen malé mínus a to vztah mezi Danem a Abby, autorka tam celou sérii něco spiklencky naznačuje a nakonec co? Mají se vůbec rádi? Samozřejmě, že nečekám kdovíjaké líbačky, ale proboha vždyť jim je 18 let, tam bych očekávala něco trochu víc než vztah jak ze školky xD

Ale aby to nebylo zase jen negativní, moc se mi líbila zápletka s Danovými rodiči. A jejich propojení s předešlými díly. Líbí se mi jak potom spousta věcí začne dávat smysl. I další postavy, které se zde objevily mi byly hrozně sympatické. Možná až na Sabrinu :D

Jen mě mrzí, že se musíme s Danem, Abby a Jordanem už jednou pro vždy rozloučit. Jejich dobrodružství mě opravdu moc bavila. Milovala jsem Jordanův smysl pro humor. A i když se mi moc líbily všechny díly této série. Asylum bude pořád moje srdcovka ;-*

1 13.04.2023

(SPOILER) Tak chemie mezi Ciou a Tomasem je zase ta tam... Celkově mi Tomas přijde jako takový nemastný neslaný charakter, což mě mrzí. Samozřejmě si to mohu myslet jen já, ale chybí tam něco, kvůli čemu by se do něj čtenářky zamilovali... Přišlo mi, že jeho postava neměla dostatečný prostor a nebyl u něj vidět takový rozvoj jako u Cii. Ani toho moc nenamluvil. Je zde prostě takový nevyužitý potenciál.
Autorka se snažila o romantickou linku, což chápu, protože ta je občas v knize potřeba, ale bylo to takové strojené, málo uvěřitelné, bez emocí. V druhém díle jsem měla naději, protože ta chemie se tam na chvíli objevila, ale pak zase zmizela.
Stejně jako jsem u prvního dílu psala, že větší chemii měla Cia s Michalem (toho je škoda :'/), tak tady jsem zas cítila chemii víc mezi Ciou a Raffem. Raffe byl zajímavá postava, sice by si taky zasloužil více prostoru, ale rozhodně jste se do něj dokázali vžít více jak do Tomase.

Každopádně když pominu nedostatečnou romantickou linku, závěrečný díl mě opravdu bavil. Občas se sice lehce táhl, ale i tak byl zajímavý. Dozvěděli jsme se více o samotném Testování a o lidech, kteří se kolem něj pohybují. Také Cia se nám více rozvinula. Sice zase místy působí jako dokonalý nadčlověk, co nedělá chyby, ale to se dá přejít.
Dostala úkol, který rozhodně není jednoduchý. Hlavně z morálního hlediska. Musí se rychle rozhodnout komu může věřit a pak vše naplánovat.
Ale zdá se mi, že někdy až moc přemýšlí, trvá jí trochu déle se rozhodnout. (Já vím, mě se to povídá, když nikoho zabíjet nemusím :D) Ale občas je asi potřeba odložit svoji naivitu a nevinnost stranou a vidět věci takové, jaké skutečně jsou.
Ale byli byste ochotni zabít, kdyby to mělo změnit svět k lepšímu? Toť otázka.

Scéna se Zeenem mě opravdu zasáhla, ale to protože jsem celkem citlivka :/ opravdu to bylo moc smutné, viděli se po takové době a on jí zemře v náručí. Škoda, že jeho smrt byla taková šup šup a konec. Čekala jsem trochu delší a emotivnější chvíli, bohužel ale ani Zeena jsme neměli moc šanci poznat.

Je zde ale něco k zamyšlení, jelikož ani náš svět není zdaleka dokonalý a já jen se bojím, aby se něco takového nestalo i nám.
Špatné vůdce můžeme vidět všude ve světě a můžeme se jen modlit, aby se věci brzy změnily...

1 19.09.2022

(SPOILER) Kde jen začít? Tenhle díl byl opravdu jiný než ty předchozí, a nemyslím tím teď změnu prostředí.
Jedním slovem byl ... temnější. Takový místy až depresivní, ale zároveň napínavý. Takže vás při čtení někdy až bolí srdce, ale jste tak zvědaví, co bude dál, takže to přecházíte. Samozřejmě, jak už se zmínila spousta lidí tady, změna prostředí sérii jen prospěla. Stejně tak, jako když naši hrdinové vyrazili na výlet do hor.

A znovu, stejně jako někteří čtenáři, jsem měla i já špatný pocit z Dimitrije. Rozhodně se mi jako Strigoj nelíbí a (omlouvám se jeho fanynkám) možná bych byla raději, kdyby umřel. Když už ne na konci předchozího dílu, tak alespoň teď. Samozřejmě, že bych byla ráda, kdyby byl naživu (jako člověk) a žili spolu s Rose šťastně až navěky. Ale to se zdá být nemožné. Možná se jim podaří ho "oživit", kdo ví? Ale za jakou cenu? Má se Rose pořád jen trápit? Nejdřív se zamiluje do muže, se kterým nemůže být. Pak ho zabijí. Vlastně ne, to by bylo málo dramatické. Stane se z něj krvežíznivé monstrum. Rose se ho vydá hledat a splnit tak slib, který si dali. Ale to je jak hledat jehlu v kupce sena. Přesto ho ale najde. On jí vězní a mučí, psychicky i fyzicky (nechci přehánět, ale tak mi to jako čtenáři připadalo). A přesto ho pořád miluje. Nakonec se jí ho podaří zabít. Podruhé vidí lásku svého života umřít. A když se s tím začíná pomalu, ale jistě vyrovnávat, dostane od něj vzkaz, že si pro ní jde.
Teda páni! Mě je té Rose teda sakra líto. Málokdo by tohle dal. A celý osud, který má pro tuto nebohou dívku, autorka připravený, mi přijde opravdu krutý. Tím nechci nějak špinit jméno Richelle Mead, ale proboha? Nezaslouží si ta holka aspoň na chvíli být šťastná? Třeba s krasným a hodným klukem, který by jí snesl modré z nebe? (opět se omlouvám fanynkám Dimitrije, ale Adrian je asi spíš můj typ :D) I když potom, co se stalo Masonovi (další beznadějně zamilovaný do Rose), bych se měla o Adriana začít bát :D :(

Doufám, že jsem to nepřehnala, ale čerstvě po přečtení, ze mě emoce přímo tryskají :D Chci jen říct, že pasáže, kde byla Rose a Dimitrij se mi hůře četly. Cítila jsem, jak je jejich láska toxická. Nebo spíš to, co cítil Dimitrij k Rose, ať už to bylo cokoliv. Rose měla zlomené srdce a dala by cokoliv za to, aby byl naživu + byla zdrogovaná kousnutími. Ale Dimitrij ji vnímal jen jako trofej, objekt či něco takového. To není láska. Proto mi jí bylo celou dobu tak hrozně líto. A když se vrátila domů, zalil mě pocit úlevy. Tedy ovšem než jsem se dostala na konec...

Ale abych řekla i něco pozitivního. Upřímně doufám, že když už si prošla tím vším, tak toho Dimitrije sakra vrátí do života. A on se jí má sakra co omlouvat! :D
Rusko a celý jeho popis se mi líbil. Tak, že bych se tam nejradši podívala. Rodina Belikovových byla hrozně sympatická, tyhle pasáže jsem si užívala. Oblíbila jsem si i Sydney a Abeho. Teda ale musím říct, že ten zvrat byl bomba. Vůbec by mě to nenapadlo :o

Takže teď jen doufat, že i přesto, že naší hrdinku čeká ještě dlouhá cesta, tak snad na to tentokrát už nebude sama.

1 18.08.2021

No tak co k tomu říct, rozhodně se mi tento díl líbil trochu více než ty předešlé, ale to je tím, že tady už se to začalo vyostřovat. Konečně jsem cítila to napětí, na které tak dlouho čekám :D určitě se co nejdříve pustím do dalšího dílu :)

1 17.04.2017

Poprvé co jsem četla knihu tohoto typu (skoro by se dalo říct autobiografická že, Bene :D?) a překvapilo mě to. Opravdu. Dostala jsem ji jako dárek loni k narozeninám a dostala se k ní, ano až po roce. Ale dala jsem si slib, že to přečtu do svých 18tin, vzhledem k názvu "Dospěj" :D a to jsem splnila. Jinak Jasper má opravdu zajímavé myšlení, to jak se na některé věci dívá, někdy až moc přemýšlí no :D Ale musím se přiznat, že od té scény s kočkou jsem ho trochu nenáviděla :D Ale nevím, to jak nám tu vlastně Ben ukázal ten teenagerský život takový jaký je, není to už nic přibarveného, prostě realita Teda aspoň v Anglii no :D Každopádně dávám 4 hvězdy, protože já pořád radši ty přibarvené young adult knihy :D :) Ale rozhodně doporučuji :)

1 22.02.2017

Knížka mě opravdu okouzlila svou vánoční atmosférou :3 Nádherné krátké příběhy, které vás donutí se usmát štěstím. Hledala jsem něco podobného jako Sněží, sněží a našla jsem. Mohu jen doporučit :))

1 28.01.2017

Já nevím, jak pro ostatní, ale tenhle díl pro mě rozhodně nejslabší nebyl. Vlastně žádný z nich. Všechny tři mají pro mě stejnou váhu. Každý je něčím speciální a hlavně napínavý. Tolik napětí, tak jako u téhle série, jsem při čtení knižky ještě necítila. Občas bylo hrozně těžké se odtrhnout. Malá rada: Nikdy nečtěte tu nejnapínavější část ve vlaku, to se pak může stát, že přejedete zastávku :D Ale nicméně musím říct, že série je krásně zakončená, bylo mi sice líto, že tam nakonec nežijí všechny děti z Monumentu, ale aspoň, že jsou naživu. V části Astridina porodu jsem měla hrozný strach, ale to asi každý, že? :D A musím říct, že ta věc s příjmením doktora Cutlasse mi vůbec nedošla, fakt :D Nejlepší pro mne asi bylo to shledání v nemocnici. A na konci tolik radost, až to na mě prosakovalo skrz stránky :) Naprosto úžasně napínavá série :))

1 23.06.2016

Musím říct, že jsem čekala o trochu víc, ale zas tak špatná knížka nebyla. Nejvíc mi asi vadily dvě věci: za 1. odbytý konec a za 2. to časté naivní chování hlavní hrdinky.
Na knize se mi hodně líbila ta záhada okolo Lauřiny smrti, to jak Elena postupně objevovala všechny dílky skládanky, a tak. A určitě bych knihu neřadila mezi nejhorší.

1 21.09.2015

Moje první knížka od Darrena Shana a zároveň druhá s tématem zombie. Jsem rozhodně spokojená, protože Zom-b mě ještě víc navnadila na Madame Oktu a celou tu sérii. Ale teď ke knize - s rasismem jsem se už sice setkala, ale ne v takovém rozsahu. Záviděla jsem B, že je tak tvrdá, ale zároveň jsem ji občas za ten rasismus nenáviděla. Z toho jejího táty se mi fakt dělalo zle, ale tohle se bohužel děje i doopravdy. Zombie sice nedostaly moc prostoru, protože se to muselo nejprve rozjet, ale třeba v dalším díle dostanou větší šanci. Konec mě hodně dostal, ale určitě jsem spokojená.

1 01.05.2015

Kniha mě zaujala hlavně příběhem, nic o cestování v čase jsem zatím nečetla. Nevím jak ostatním, ale mě se rozhodně líbila. Dokonce jsem se do ní rychle začetla. Chtěla jsem prostě vědět, jak to dopadne. Mohla by klidně mít i pokračování, konec sice není otevřený, ale ta možnost tu přeci jen je.

1 05.04.2015

(SPOILER) Tenhle díl mě opravdu nechtěl pustit. Ano přiznávám, že jsem si během čtení udělala pauzu, ale to jen proto, že mě zlákala jiná kniha :D Celá část s vězením byla hrozně zajímavá, takže nechápu proč jsem knihu odložila. Ale jakmile jsem se k ní vrátila, už jsem ji neodložila. Příběh měl krásný spád, zajímavé zvraty. Prostě poutavé čtení, jak je u autorky zvykem. Musím přiznat, že jsem si zamilovala Adriana. A strašně mě mrzí, jak se k němu Rose chová. To stejné dělala i Masonovi a to jediné mi na postavě Rose opravdu vadí. Nemám ráda, když někdo někoho využívá, jen aby nebyl sám nebo aby na někoho zapomněl. Vím, že až tak hrozné to není, ale působí to tak. Sama jsem zamilovaná, takže dokážu pochopit, že se Dimitrije nechce vzdát, ale to neznamená, že to "bude zkoušet" s někým, kdo je jí bezmezně oddaný jen aby se přes něj dostala - to je pro mě využívání :/ Ale jinak mám Rose samozřejmě ráda, hlavně ten její humor. Lissa nás v tomhle díle hodně překvapila a jsem strašně zvědavá, jak se bude vyvíjet ta její rodinná linka. Závěr dílu byl samozřejmě šokující. Nemůžu se dočkat, až se vrhnu na poslední díl, i když musím přiznat, že mi tahle série bude neskutečně chybět :(
Naštěstí tu ale ještě máme spin-off, tak snad jeho kvalita bude aspoň z poloviny stejná jako u VA.

19.02.2024

(SPOILER) Tento styl psaní mi opravdu vyhovuje. Krátké kapitoly vyprávěné v ich-formě. Knížka pak neskutečně ubíhá. Doslova jsem ji hltala a byť stále nepatřím mezi zrovna rychlé čtenáře, tohle byla moje asi nejrychleji přečtená bichlička. Oheň a plamen už byl lehce dramatičtější oproti prvnímu dílu. Méně úsměvný. Už šlo takzvaně do tuhého.

Lilia se nám v tomto díle dost rozvinula. Jsem ráda, že jsme se konečně dozvěděli, co se jí přihodilo. A i když jsem to tak nějak tušila, nebylo příjemné to číst. Všichni říkají jak si právě Lilii po tomto díle hodně oblíbily. Já ji mám také ráda, ale občas mě s něčím dost štvala. Převážně s tím, jak se chová k Alexovi. Ví, že k němu nic necítí a stejně ho nechává v naději. A také, že se Rennie nedokázala tak dlouho postavit.

Kat bohužel nedostala v tomto díle tolik prostoru, přišla mi taková lehce upozaděná. Ale zase chápu, že se hlavní zápletka točila kolem Lilie. Jen bych Kat přála nějakou větší dějovou linku. Mám ji asi nejraději.
Pat je celkem sympaťák, jen by se občas mohl chovat víc jako bratr a míň jako pitomec :D

Mary ... co k tomu říct. Šokovalo mě to. I přes to, že jsem to tak nějak tušila celou poslední čtvrtinu knihy. A moc mě to mrzí. Asi s ní až moc soucítím. Samozřejmě mi taky vadilo to její naivní chování a to šmírování. Říkala jsem si, sakra holka máš přece navíc. Ale pak vám to všechno stejně začne dávat smysl...

Co se týče vedlejších postav Rennie a Reeva ... Rennie by mi bylo opravdu líto. Kéž by se jen celou knihu nechovala k Lilii jako p**a, pak by mě ten závěr zasáhl více...
Nemám ráda, když se holka takhle ponižuje kvůli klukovi, vždyť to za to vůbec nestojí! A navíc kvůli klukovi jako Reeve, který svojí lhostejnost k ostatním lidem vůbec neskrývá. Jinak by to mohla být i celkem fajn postava ...

Reeva pořád nemám ráda, můj názor se změnil snad jen o trošičku. Nemám ráda tenhle typ kluka. Chová se jak největší frajer a drsňák a pak najednou ukáže, jak je vlastně citlivý. Fajn. Tohle ještě beru. Ale to, jak se občas choval k Lilii (a teď nemyslím, když se snažil aby žárlila), vykašle se na ní bez omluvy a pak je druhý den ještě naštvaný, že ona neskáče jak on píská? Já nevím jestli ho kdy začnu mít ráda...


No nic, jdu se vrhnout na třetí díl, i když mi bude smutno až tuto sérii dočtu, protože mě setsakra baví:D


P.S. znáte to, když píšete recenzi na knihu, třeba i půl hodiny se snažíte vyplodit něco smysluplného a ono se vám to pak smaže? Velice nepříjemné :D

11.05.2023

Ideální čtení před Vánoci. Mě se to bohužel trochu protáhlo :D Knížka dovede navodit příjemnou vánoční atmosféru. Sice už nepatřím do cílové skupiny, ale i tak mě tohle oddechové čtení bavilo. Seriál jsem loni shlédla a oblíbila si ho. A dostala jsem hroznou chuť přečíst si knižní předlohu. Nemohou říct, které zpracování se mi líbilo více. Každá verze měla něco svého.
Měla jsem jen trochu problém představit si jak vypadá knižní Lily :D
Hrozně se mi líbil Dashův chytrolínský kousavý humor. Dámy uznejte, že je to prostě sympaťák :D Lily se mi taky místy líbila, ale občas jsem nechápala to její smýšlení. Na mě byla sem tam trošku moc dětská. Ale měla naštěstí i světlé chvilky. Dva autoři a každý si píše "svoji" postavu - zajímavý nápad. Myslím, že se jim to moc povedlo.
Určitě si knihu přečtu zase před letošními Vánoci, aby mi zase pomohla nasát vánoční atmosféru :)

P.S. Jsem beznadějný romantik, takže příště bych ocenila o jednu pusu navíc :DD

12.01.2023

Tak přeci jen se trochu té chemie mezi Ciou a Tomasem objevilo :D Pořád ne tolik, kolik bych si u takto zamilovaných lidí představovala, ale rozhodně už to vypadalo míň jako láska ze školky, viz první díl :D

Ale teď ke knize. Opět lehce pomalejší rozjezd stejně jako u prvního dílu. Ale jakmile jsem se přehoupla přes polovinu cca, pak už mě kniha nechtěla pustit. A kupodivu jsem ji nečetla tak dlouho, jak jsem myslela. Vím jen, že mi začátek trval dost dlouho a posledních asi 100-150 stránek (cca :D) jsem přečetla během dvou dnů xD Upřímně, takhle rychle jsem knihu už dlouho nezhltla. Prostředí univerzity mě hrozně bavilo. Zajímavě znějící předměty, které by člověk hned chtěl studovat. Až se mi zastesklo po školních letech, ale nás naštěstí za špatné odpovědi nezabíjeli :I

Děj pro mě začal být hodně zajímavý, když začala výuka a stres tak z knihy jen sálal. Samozřejmě, že se vedení Cii bojí a chce jí toho tedy naložit co nejvíc, aby ji zlomili.
Nechápala jsem jak to Cia dělá. Ale to už jsem zmínila u prvního dílu, že je naše hrdinka tak trochu nadčlověk :D
Část se Zasvěcováním byla také hrozně zajímává, jen jsem si ji bohužel tak neužila kvůli nedostatku času na čtení.
Autorka nám zde představila spoustu nových vedlejších postav. Hezky vykreslené osobnosti každé z nich. A taktéž rozvíjení hlavních postav. Například již zmíněného vztahu Cii a Tomase. Dále jsem si celkem oblíbila Iana a Enza. A samozřejmě jsem nenáviděla Damona. A kdo taky ne, že? Závist je neskutečně mocná. A co člověk neudělá pro vlastní úspěch.
Občas mi ta Ciina geniální mysl už přišla trochu přes čáru. Skoro nikdy nepotřebovala pomoc, vždycky si poradila sama na všechno přišla sama. Nechápejte mě špatně, jsem feministka :D Ale mělo by to působit trochu reálně a hlavní hrdina nemůže být 100% neomylný. Ale to nám autorka vynahradila Ciinou důvěrou v lidi, která je občas lehce naivní.
Co kapitola, to nějaký zvrat a napětí. Samozřejmě ten závěrečný zvrat mě opravdu zasáhl. Ještě teď se vidím, jak lapám po dechu a přikrývám si ústa rukou. A věřte mi, že není snadné, aby mě kniha takto vykolejila...

P.S. opět mě mrzí zdejší srovnávání s HG. Podobnost tam možná trochu je, ale to je snad jedno ne? Obdivuji, že někdo dokáže napsat vůbec nějakou knihu, natož celou sérii, která se stane bestsellerem. Přijít s úplně novým, nikde nepoužitým tématem je opravdu těžké, každý se někde inspiruje a dokud to opravdu není vyloženě opsaný děj, tak bych to kopírováním nenazývala. Ale jak jsem již zmínila ... závist je mocná ...

P.P.S. No a já jdu zjistit, jak to vlastně celé dopadne :D

27.07.2022

Hrozně mě mrzí, že jsem na knihu neměla vůbec čas. Tento rok byl pro všechny náročný a můžeme jen doufat, že to brzy skončí. Každopádně mnohdy jsem neměla vůbec chuť a energii číst. O to víc mě to mrzí, protože jsem se na knihu hrozně těšila až vyjde, a pak ji takhle odbudu? Nepřijatelné! Naštěstí se mi podařilo poslední čtvrtinu zhltnout už opravdu jedním dechem. Protože když knížku čtete klidně i x měsíců (trapné já vím), tak už pomalu zapomínáte samotný příběh a vytrácí se atmosféra. A kniha jako tahle si rozhodně zaslouží pozornost a být přečtena v mnohem kratším čase :/ Rozhodně to chci někdy napravit a knihu přečíst znovu a najednou.

Ale teď už k samotnému příběhu. Myšlenka knihy mě rozhodně překvapila, nečekala jsem až takové propracování. Autorka si opravdu poradila s detaily. Využila všechny prostředky k tomu, aby vás nechala do poslední chvíle napnuté. A právě proto mám Karen M. McManus ráda, už její první kniha Jeden z nás lže mě naprosto uchvátila, tu jsem hltala stránku za stránkou. Nemohu tyto knihy srovnávat vzhledem k odlišnému prostředí a zápletce. Je možné, že Jeden z nás lže u mě lehounce převažuje, ale opravdu ne o tolik.

Postavy se mi všechny líbily, moc dobře vymyšlené charaktery, se kterými se lehce sžijete. Prostředí tajemného maloměstečka mám ráda už od éry Roztomilých malých lhářek, hlavně když se tam sem tam někdo ztratí :D
Příběh nabíral na obrátkách každou kapitolou, několik nečekaných zvratů. A upřímně, většinou si závěr domyslím hodně brzy, nebo tuším kdo je vrah už třeba v půlce knížky. Ale tady? Tahle postava mě upřímně vůbec nenapadla :o Autorka vás jen tak nenechá si poskládat dílky skládačky dohromady. Ale to je u thrillerů a zvláště detektivních nesmírně důležité.

Já jsem velice spokojená a nehorázně se těším, až si přečtu pokračování Jeden z nás lže. Takže .... Jeden z nás je na řadě .... je na řadě :D

05.12.2020