netty komentáře u knih

Je to velmi emotivní a silná kniha. Rozhodně se nedá přečíst jedním dechem. Rozhodně to není tak, že byste se nemohli odtrhnout. Chvílemi máte pocit, že jí snad nikdy nedočtete, protože už dál prostě nemůžete. Musíte si tedy aspoň odpočinout a trošku se srovnat s tím vším, co jste se o Judovi dozvěděli. Nebudete tomu chtít věřit, bude vám špatně a pravděpodobně budete i plakat. Několikrát. A ne málo. Budete vědět, že je to smyšlený příběh, ale přesto tomu všemu uvěříte tak, jako byste byli součástí toho všeho. Jako by se to dotýkalo vás samotných. Protože vy víte, že ač za sebou nemáte to, co si prožil Jude, týká se vás to jistým způsobem taky..
Milovaný Jude, už navždy budeš v mém srdci.

14 20.02.2018

Docela jsem se těšila. Ani nevím, proč jsem si myslela, že příběh bude vtipný a že se u čtení zasměju. No nezasmála jsem se. Čtení mě nebavilo, Ema mi neskutečně lezla na nervy (což se mi u hlavní postavy už dlouho nestalo), styl psaní naprosto jednoduchý a při čtení jsem si připadala, že je mi znovu patnáct. Čtrnáct. Možná dvanáct. Takhle naivní "příběh" (dá se to vůbec nazvat příběhem?) jsem četla naposledy na základní škole, kdy jsem ještě věřila na víly a jednorožce. Pevně doufám, že si jednou Falešný román nepřečte moje dcera a nevezme si Emu za vzor. Nepracující, rozmazlenou a arogantní pipinu, pro kterou je práce sprosté slovo, bych doma opravdu nechtěla. Knihu hodnotit nebudu, vzhledem k věku autorky se mi nechce dávat špatné hodnocení, ale pro mě osobně to byla ztráta peněz, času a musím říct, že větší brak jsem hodně dlouho nečetla. Pardon.

Neskutečně jsem se pobavila! Pamatuju si okamžik, kdy jsem se smíchy dusila v metru a skoro musela vystoupit, abych se mohla rozesmát nahlas :) Už dlouho se mi nestalo, že bych se u knihy tak dobře bavila. Takže Evžene, díky!

11 22.01.2017

Ach můj milovaný Musso, opět jsi nezklamal a dokonale jsi mě vtáhl do děje. Nemohla jsem se odtrhnout, tak jako tomu je u všech tvých knih. A konec? Opět tak promyšlený a naprosto překvapivý! Až tak, že jsem posledních pár stran četla s otevřenou pusou (díkybohu, že jsem knihu dočítala doma, v metru bych asi s takovým výrazem vypadala dost divně). Už aby byla další kniha, nemůžu se nabažit!

9 20.01.2018

Příběh, který vás donutí k zamyšlení. A to především nad sebou a nad vlastním životem. Plakala jsem, smála jsem se, doufala a chvílemi ani nedýchala. Byla jsem bezmocná a zároveň hrozně šťastná. Typická lovestory? Ani náhodou, i když by se to tak mohlo zdát. Nic přeslazeného, nic co by se nemohlo stát. A tak přemýšlíte a přemýšlíte...

9 22.01.2017

Přečteno za jeden večer. Ačkoliv je příběh psaný očima malé holčičky, je nesmírně silný. Tak nějak si od začátku myslíte, že víte, o co v knížce vlastně půjde. Ale pletete se. To co se odehrává u Báry doma je totiž o něčem víc. O něčem skrytém, ale vlastně strašně očividném. Popravdě jsem příběh malé Báry rozdýchávala ještě pár hodin po dočtení..

8 27.05.2020

Jedno je jasné: Evžen Boček umí psát! To, že je neskutečně vtipný, je příjemný bonus. Mám ale jednu výtku.. nemohla jsem číst Aristokratku cestou do práce, protože jsem se smála nahlas a lidi se pak na mě divně dívali. Několikrát jsem slzela smíchy, což se mi u knihy stalo už hodně dávno. Chcete se bezvadně pobavit? Pak musíte poznat Marii a její povedenou (nejen) rodinku!

8 24.07.2017

Tu knihu miluju! Nejen že je nádherná zvenku (protože ten přebal je neskutečně krásný), ale je úžasná i uvnitř. Četla jsem jí několikrát a často se k některým větám vracím. Aňa slíbila, že pokud se P.S. bude prodávat, napíše další knihu. A já se na ní strašně těším!

6 22.01.2017

Je to brak. První povídka je plná vulgarismů a celkově příběh nedává moc smysl. Ve druhé povídce jsou muži vybarveni jako sebestředná prasata. Nelíbila se mi ani jedna a popravdě.. ani jsem tu knížku nedočetla. A to jsem se tolik těšila! Nejlepší na té knize je obálka. Jinak nic. Bohužel.

Mně to nebavilo. Bylo to, jako bych se ocitla v nějakém psaném seriálu o dvou pubertálních a rádobyvtipných holkách. Nic mi to nedalo, jen mi to vzalo čas, který jsem s knihou strávila. Bezduché tlachání o ničem, to si můžu rovnou zajít stoupnout do fronty v Albertu a dozvím se podobné věci, jako jsem se dočetla zde. A předpokládám, že podobnost obalu s knihou P.S. od Geislerové je čistě náhodná, že.

Brečela jsem, nadávala, smála se. Torey je podle mě úžasný člověk a vůbec se nedivím, že se Sheily ujala. Udělala bych to samé. Příběh je to vcelku lítostivý, ale stojí za to, přečíst si ho.

5 22.01.2017

Čekala jsem hodně a taky jsem se dočkala! Ne vlastně ne. Kniha předčila moje očekávání! Že bude vtipná, to jsem věděla. Ale že si i dojatě popláču, to mě tedy překvapilo - v pozitivním slova smyslu. Markéta tu knížku napsala skvěle a já už se těším na další. Kam se hrabe Třeštíková, tss!

4 20.01.2018

Jet v tramvaji a dusit smích v šále.. to se mi naposledy stalo u Aristokratky od Bočka, takže díky Martine, jsem v polovině a vážně se dobře bavím :-)

4 23.11.2017

Knížka je mi nesmírně blízká. Sama jsem několik let pracovala v denním stacionáři, a to nejen s autisty. Vím, jak je ta práce náročná a taky vím, že je ještě náročnější, když jí děláte s láskou. Líbí se mi, jak autor popisuje jednotlivé situace se suchým humorem, který je mu vlastní. Dojímalo mě, jak o dětech psal a nazýval je "moje děti". Pevně doufám, že bude ještě aspoň jedna knížka, protože tuhle jsem přečetla dvakrát a pořád nemám dost. Díky Martine za tuhle skvělou knížku a velké díky za to, co děláte a hlavně JAK to děláte!

4 23.11.2017

Náramně jsem si čtení užila! Několik příběhů, ve kterých se ovšem neztrácíte. Chvílemi se nekontrolovaně smějete a chvílemi zase přemýšlíte nad životem. Knihu jsem téměř zhltla, velmi dobře napsaný román!

4 08.07.2017

Do Theodora Finche jsem se zamilovala. Je to takový můj knižní milenec. Miluju všechno co říká a jak přemýšlí. Tak moc mu rozumím, že si začínám myslet, jestli taky nemám nějakou diagnózu. Pokud Finchovi porozumíte, budete ho milovat. Ne z lítosti, ale proto, že to jinak ani nejde.

4 26.01.2017

Kniha je hodně medializovaná, ale popravdě mě vůbec nebavila. Souvětí jsou dlouhá a často jsem se v ději ztrácela. Konec jsem tedy nepochopila. Měla jsem v plánu, přečíst si od autorky její další knihy, ale po Bábovkách jsem ztratila zájem..

4 19.11.2016

Wow, tak to byla jízda! Věděla jsem, že žárlivost je krutá, ale že až takhle? Masakr! Hlavní hrdinka mě tak štvala, že jsem měla pár chvil, kdy jsem musela přestat číst, abych její chování rozdýchala. Závěr knihy byl natřískaný emocemi. Výborný čtení.

3 17.09.2019

Pracuji (nejen) s autisty, takže můj názor bude nejspíš lehce ovlivněn, proto také nebudu hodnotit. Kniha je moc pěkně psaná, avšak na můj vkus dost stroze. Být laik, tak mi to pocity a vnímání autistických dětí moc nepřiblíží. Porucha autistického spektra je mnohem složitější, než jak je popisována v knize. Už jen to, že existují různé formy a stupně a mnoho dalších informací. Chlapec v knize sice nemůže mluvit, ale má možnost, vyjadřovat se pomocí tabulky. A co autisti, kteří takovou možnost nemají, protože stupeň jejich diagnózy je vyšší? Jak vnímají svět oni? A tak dále, a tak dále.. Každopádně oceňuji nápad a to, že se tato problematika konečně dostává do světa a do podvědomí veřejnosti.

Čekala jsem víc. Je to jedna z těch knih, které si přečtete a uložíte do knihovny s vědomím, že už jí nejspíš nikdy nevyndáte. Asi to stojí za přečtení, protože příběh je to víceménně netradiční, ale psaný s notnou dávkou nadsázky. Při čtení jsem si pokládala otázku "Jak je to možné?" až příliš často.

3 26.01.2017