mySaints komentáře u knih

Po přečtení knihy mi doteď extrémně sympatický muzikant přijde ještě sympatičtější. Dave měl v životě obrovské štěstí, které však zdaleka nebere jako samozřejmost. I přes neuvěřitelné množství úspěchů, setkání a přátelství s legendami hudby, si s sebou nese obrovské množství pokory. Rozhodně se nejedná o knihu jen pro fanoušky Nirvany, protože o ní a Kurtovi se čtenář v knize nedozví žádnou pikantnost, ale je skvělé vidět tuto dobu očima člověka, který všechno prožil, ne pouze nějakého novináře. Víc se člověk dozví o upřímném a skromném srdci dnes už opravdu legendárního hudebníka, o jeho kreativní duši, prožívá s ním jeho sen od úsměvných začátků po koncerty pro desetitisíce lidí či audience u prezidenta. A pořád s tím samým výrazem neuvěření ve tváři. :)

11 02.10.2022

Petru Soukupovou můžu, má obrovský dar pozorovatele, který pak mistrně převede na papír. Četla jsem jedním dechem, velmi se mi líbilo, že vidíme úhel pohledu všech zúčastněných. Člověk se v těch situacích vidí, dějí se každému z nás, všichni občas tak přemýšlíme. Ať už v dětství nebo v dospělosti, jako muž či žena. Jediné, co mi vadilo, bylo vyznění, že zase muž je ten blbec, hezky řečeno. Šlo by ho udělat i vícerozměrného. Aby měl víc poloh a trochu víc přemýšlel. Aby čtenáři trochu váhali, na kom je vina a kdo je tu ten horší. Ne všichni muži, co se rozvádějí, jsou takoví. A ne všechny ženský dělají všechno dobře.

12 26.08.2021

Těšila jsem se, ale kniha mě zklamala a nechala ve mně jen takovou prázdnou díru. Téma asi dobré, ale je to psané tak úsporným jazykem, že všechny ty negativní věci vyznívají povrchně. Nenašla jsem tam hloubku, což mě mrzí, protože spisovatelka psát umí. Ale ani mezi řádky (třeba jako u Helle Helle) prostě nic nebylo. Jen věty, věty, věty, prázdné hlavy, prázdné životy.

2 26.08.2021

Díky knize jsem mnohé pochopila, nahlédla do sebe a trochu si i poplakala. Je to ryzí, opravdové, ze života. Kéž by takových knih bylo víc. Takových, které vás dojmou, zahřejí a vy máte chuť žít opravdověji. Strčila bych ji do ruky všem lidem, kteří se nikdy neodváží jít na terapii, ale přitom je něco tíží. Lidem, kteří hledají štěstí v nespočetným mantrách, duchovních cvičeních a nejrůznějších "Dohodách". Lidem, kteří si myslí, že aby žili, musí být pořád šťastní, nebo tak aspoň vypadat pro ostatní. Protože opravdu "šťastní jsme jen někdy".
P.S. Knížka by si zasloužila mnohem větší publicitu, ale hlavně lepší překlad a nakladatele. Našla jsem tam hrozné, šílené chyby, a to hned v anotaci. Kdo ji překládal a kontroloval, si ani nezjistil, kdo je žena a kdo muž. O celém nepřeloženém odstavci ani nemluvě...

7 26.08.2021

Kdyby postavy a příběh nebyly fiktivní, byla by kniha dokonalá. Protože jsem úplně umírala touhou vědět, jak představitelé vypadají a hlavně - jak všechny jejich písničky zněly. Ale jelikož se jedná pouze o fikci, něco mi tam chybělo. Čekala jsem nějaký zvrat, ale nic nepřicházelo. Občas se nějaké to drama objevilo, ale nebylo to dost šokující. Normální biografie kapely ze 70. let, ale bohužel smyšlená bez té hudební přidané hodnoty.

Hrozně ráda jsem se zase na Prašinu vrátila. Tenhle temný vrch za Prahou mi bude opravdu chybět. :)
Nejlépe budu vždycky hodnotit druhý díl, který je podle mě nejnapínavější a nejatmosferičtější, ale všechny knihy ode mě mají zaslouženě 5 *. Hlavně z toho důvodu, že mě vždycky odnesou do jiného světa, do jiné doby, do dětství...Díky nim nejsem pár dnů nudně dospělá, ale prožívám parádní dobrodružství.

5 06.12.2020

Kniha, ze které přímo cítíte australské sucho a omamnou vůni květin. Zapadající sluníčko, ranní procházky po suché hlíně...ale taky bolest, odcizení, pocit zrady, nejisté pocity skryté uvnitř, které se člověk snaží nepustit na povrch. A návrat domů. Tahle knížka mě bolela, ale nakonec dodala krásný pocit ze života, naději. A hroznou chuť mít doma víc kytek, žít ve své zahradě. :)
"Nesplněné sny ji tížily na hrudi, snažila se té tíze ulevit vzdycháním. Sny si představovala jako vylisované květiny. Každá byla rozmačkaná v plném květu, jako upomínka na to, čím mohla být."

6 02.08.2020

(SPOILER) Po Craven Manor jsem si zase spravila chuť! Knížku jsem přečetla během jednoho osamělého propršeného dne, takže musím říct, že atmosféra v knize mi fakt sedla! Dokonce jsem se občas i trochu bála. :) Konec zase trošku šílenější než bych si představovala...a úplný závěr až moc romantický. Ale knížky Darcy Coates se čtou jednoduše samy, protože prostě potřebujete vědět, jak to všechno bylo, kdo vlastně straší, a jaký příběh ukrývá. Jste napnutí, kdy přijde nějaký zvrat. Když je hodně času na čtení, poslouží takové knížky opravdu skvěle. :)

7 25.06.2020

Musím říct, že O’Callaghan mě okouzlil svým tokem slov, a překvapil svým vnímáním vztahů, lásky, pohodlnosti a celkově života. Kniha nemá žádný zběsilý děj, ale donutí vás hodně přemýšlet. Čte se pomaleji, ale kdo má rád košatý jazyk, bude se v těch větách rochnit blahem :)

5 22.05.2020

S touhle knihou žijete. Je tak dlouhá, že prostě musíte. A prožíváte celé jedno šílené století, všechny ty lidské osudy, bolesti, zmařené naděje. Kolem vás tančí duchové.
Kniha je strhující svým dějem, ale také jazykem, kterým je napsána. Autorka mě odzbrojila svým prožíváním hloubky.
V knize je tolik, tolik života, až mě to bolelo.
"Stála tam, v obnošené noční košili, s holýma nohama vězícíma ve špinavých holínkách, a pozorovala ráno, které se začalo rozprostírat nad krajinou. Bylo nekonečně krásné, tak krásné, až to bolelo. Jenomže lidé, kteří by se tou krásou mohli opájet, byli zranění, neschopní s tím pohledem splynout, odsouzení k tomu, aby na věky věků zůstali pozorovateli."

12 17.05.2020

Upřímně musím nesouhlasit s většinových hodnocením této knihy. Na první pohled - hlavně podle obálky - vypadá kniha jako odpočinkový příběh, ale jde více do hloubky a na konci jsem byla celkem mile překvapená. Ani se mi nezdálo, že by byla špatně napsaná, a to jsem toho přečetla hodně. Určitě existují lepší, ale také horší knihy. Možná, že si ji prostě podle obálky vybrali špatní lidé, kterým nesedla. Já ji budu trochu obhajovat. :)

8 17.03.2020

Po Duchovi jsem s nadšením sáhla po dalším díle autorky, ale musím říct, že se nakonec jedná o velké zklamání. Bála jsem se jednou - při prvním klepáním na dveře. Pak už to byl spíš thriller o tom, kdo je vlastně dobrý a kdo zlý. Knížka byla až moc akční, monstrum až moc nereálné. Chtěla jsem si přečíst pořádně strašidelný horor, ale tento příběh do žánru příliš nezapadá. Knížka vás rozhodně zabaví, ale nevystraší tak, jako bychom zřejmě všichni chtěli.

6 04.01.2020

Možná je trapný číst ve 27 knihu "pro čtenáře od 9 let", ale já bych ji četla i v 80. Četla bych ji nejraději pořád a neustále, protože mě do sebe vcucla svou neuvěřitelně originální, temnou atmosférou. U prvního dílu jsem se místy nudila (a i tak jsem byla nadšená jak malé děcko ze zmrzliny), ale zde? Děj běžel jako zběsilý od samého začátku až do konce, děly se zvraty, se kterými člověk nepočítal, nedokázala jsem vůbec odhadnout, jak příběh dopadne, kdo je vlastně dobrý a kdo ne. To bylo nejlepší! Žádné černobílé postavy, každý si nesl své těžké tajemství. Co se týče "netvora", někomu mohl přijít "už moc", i mně to přišlo na mysl, ale nakonec tak úžasně zapadl, vytvořil ještě hlubší příběh. Já nevím, ale druhé pokračování Prašiny pro mě bylo silnější než 30 dalších (dospěláckých) knih, které jsem četla před ním. Toužila jsem být děcko a toulat se po Prašině, zažít parádní dobrodružství (i když zde v knize o dost nebezpečnější než u Foglara). Ještě jednou a naposledy mé shrnutí - jsem okouzlena atmosférou, která vládne na zimní Prašině a jsem nadšena hlubokými příběhy, který každý na Prašině má a střeží je. A když už končí rok 2019, tak jediný, co si přeju od toho následujícího, je mít hodně brzo v rukách 3. díl. :)

9 14.12.2019

Bohužel jsem čekala víc. Mám spíše ráda knihy, které jsou trošku více lyrické, a kde jde psychologie postav ještě více do hloubky. Příběhy tří kamarádek se četly dobře, neměla jsem vůbec problém se hned začíst, ale něco tomu chybělo, asi víc melancholie, hloubka. Jedná se jednoduše jen o mix životních trablů, občas až těch největších extrémů, které můžou ženy potkat - domácí násilí, dcera bere drogy, rakovina, nechtěná těhotenství v ten nejhorší čas, ženich vás nechá u oltáře atd. Spisovatelka však na konci příběhu vždy dodá nějaký pozitivní dodatek - že se nemáme zaobírat malými problémy, když máme plno těch velkých, naopak se máme radovat z nejmenších věcí. Že nakonec je život krásný. Mě to ale nějak moc nepřesvědčilo, i když knížka ubíhala rychle, chybělo mi v ní víc emocí.

3 06.10.2019

Půjdu proti davu...ale bylo to napsané jako slohovka do školy. Dostala jsem se skoro do poloviny, snažila se číst dál, ale nedalo se. Šílené postavy, divné situace, ale hlavně mi neseděl styl, jakým byla kniha napsaná. Přitom tak krásná obálka, která se k tomu, co je uvnitř, vůbec nehodí.

SPOILER!
Já hejtit nebudu. Bylo to trochu slabší než další knihy od Maye, ale nakonec to takový průšvih nebyl. :) Dobrý začátek, naprosto nudný prostředek, a teď půjdu proti davu - skvělý konec, který mě dostal (jsem asi jelito, ale tentokrát jsem fakt netušila). Ovšem líbil se mi hlavně proto, že ehm ten někdo byl živý. Do Niamh jsem se hodně vcítila a její zoufalství na mě z každé stránky dopadalo silněji a silněji, takže jsem byla ráda, že to takhle dopadlo. Na můj vkus tam bylo hodně toho romantického středu, v detektivce bych prostě čekala více vyšetřování než příběh osudové lásky trvající od dětství.
Takže za mě si takové nic moc hodnocení Peter May rozhodně nezaslouží. :)

2 08.07.2019

Trochu SPOILERŮ, pokud se to tak dá nazvat:
Začátek fajn, pobavila mě spousta trefných přirovnání a situací ze života. Třeba, že chlapi chtějí hlavně to, abychom je neprudily, i když to prostě není v ženském nastavení. Pak už mi děj přišel dost únavný, protože hlavní hrdinka toho ve 40 o chlapech věděla asi tak jako dnešní průměrná holka ve 20. A že se jen tak vyspí se starým ohavným sousedem? Něco mi přišlo fakt přes čáru. A závěr - asi hezký, ale samozřejmě se dal čekat. Chlapy nepotřebujeme. Musíme se mít rády takové, jaké jsme..... trochu klišé, co asi slyšíte všude okolo, a celý život to takto samozřejmě fungovat nemůže, že. Ale abych jenom nehejtovala - knížku doporučuju ženám od 40 výš, co se chtějí pobavit na letní dovolené vedle spícího manžela. ;)

1 08.07.2019

Kdyby byla kniha o 100 stránek kratší, dala bych klidně 6*. Je v ní totiž spousta šílených teorií a nápadů, tolik věcí, které kolikrát napadají i mě, když přemýšlím o smyslu toho všeho, co se děje, když pozoruju ruch a lidi okolo sebe. Autorka podává neotřelý pohled na život, který je občas zoufalý a bezradný, jindy úsměvný. Jelikož se tam ale dějově nic moc neděje (popisy snů i divné zprávy ze Šumperska už jsem v závěru přeskakovala), celý ten fejetonistický styl knihy se mi po sto padesáti stránkách vcelku zajedl a já už jen vybírala lepší střípky. Naopak velký bod dávám za hlavní hrdinku, která byla prostě "jiná", ale přitom se na ni dalo celkem snadno napojit (tedy aspoň mně).

2 27.05.2019

SPOILER. 3,5* Knihu jsem si vzala na víkend, že ji rychle přečtu, a opravdu - na dva zátahy, nemohla jsem skoro přestat číst, příběh a atmosféra mě vtáhli, zajímalo mě rozuzlení. Samozřejmě, že tam bylo klišé se skrytou sestrou, což jako berličku používá spousta hororových příběhů. Takže tam bylo trošku zklamání. Fajn rychločtení na víkend, když se člověk chce trochu bát a má rád tajemství :)

6 13.05.2019

"Přijala jsem, že všechny temné vzpomínky jsou moje. Nikdy jsem si však neuvědomila, že i ty krásné jsou moje, i ony. Měla jsem na ně právo. A měla jsem právo se k nim přichýlit naprosto izolovaně od toho, co se stalo předtím nebo potom. Měla jsem právo na své štěstí, stejně jako na svou bolest."
Tahle kniha se těžko hodnotí, rozhodně není pro každého. Pět hvězdiček dám za jazykové zpracování a vnitřní svět hlavní hrdinky, autorka opravdu psát umí. Děj je za tři hvězdičky, ale chápu, že šlo zejména o hrdinku a její psychiku. Chvilku před závěrem je dobrý "mindfuck" :D, který jsem fakt nečekala. :D Je fajn, že Marianne nakonec znovu našla touhu žít a přestala se bát, i když z jejích životních zážitků by si pár lidí možná už dávno hodilo mašli.
P.S. Buďte k sobě laskavější. "Jak jsem však seděla u kuchyňského stolu ve svém setmělém domě, konečně jsem to jasně viděla před sebou. Panikou ochromenou malou holčičku. V témže věku jako Ika. Jak jsem na ni jen mohla naložit takovou vinu? Na tak malé dítě."

3 07.05.2019