Hezký, ale narovnej se!
Johana Fundová
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464127/bmid_hezky-ale-narovnej-se-twN-464127.jpg
3
416
129
Aneta, Kryštof a Nela jsou třicátníci se zcela odlišnými životy. Když jim však v září 2020 přistane na Facebooku pozvánka na třídní sraz se základkou, vzpomínky na jejich společnou minulost jsou rázem zpět. Co se stalo s někdejšími spolužáky z páté třídy, kteří toužili po prvním mobilu, nadšeně sledovali seriály a těšili se na každé nové číslo časopisu Bravo? Vyplnily se jejich sny z přelomu milénia? To zjistí, když se po letech setkají tváří v tvář.... celý text
Přidat komentář
Kniha o dětství v 90.letech, kniha působí, že se tam nic neděje, ale ono děje, někomu se rozejdou rodiče, a to má za následek spoustu nepěkných věcí, někomu se narodí postižený sourozenec a taky se život jeho rodiny změní... Líbí se mi střih do dospělosti, kdy tlustá Jitka již není tlustá třeba, kdy se hlavní hrdinové setkají, i když závěr je otevřený. Poslouchala jsem na Audiotéce, zpracování famózní, Václav Neužil, Marta Issová a Anna Kameníková, zvládli dětské hlasy a i dospělé, moje dcery tuto audioknihu poslouchají teď pořád, hrozně se jim líbí. Takže já tuto knihu začínám umět zpaměti.
Zavzpomínat si na časy dávno minulé. Z pohledu dítěte. Pogy, Bravíčko, Divoký Anděl. Nostalgický úsměv zaručen. Oddychová literatura, žádné filosofické dílo. :)
Čekala jsem asi větší zápletku - první část z dětství mě příliš nebavila, bylo to příliš zdlouhavé, ale některé pasáže mě pobavily a vrátily do mého dětství. U druhé části jsem čakala nějaké drama, které nepřišlo. Nicméně oddychové čtení - jako proložení mezi těžšími příběhy je to příjemné.
Za me kniha uplne o nicem. Bez deje, bez nejake vetsi zapletky. Kdybych vedela ze dve tretiny knihy budou pribehy 11ti letych deti, ani ji nectu.
Jako vždy se naše knihovnice přesně trefila, když mi doporučila tuto knížku. Chtěla jsem něco veselého a zábavného, což takhle knížka určitě je. Děj je svižný, rychle jsem se začetla a i se zasmála. Myslím si, že je to ideální příběh pro dnešní třicátniky.
Kdyby tak bylo ještě pokračování
Byla to příjemná nostalgie do dětství v devadesátkách a zajímavé nahlédnutí do života aktuálních pražských třicátníků.
Postavy uvěřitelné, skvěle charakterově dotažené, ladily spolu jak dětské, tak dospělé osobnosti. Vedlejší postavy taky perfektní, zajímavé, velmi reálné.
Posloucháno jako audiokniha a zpracování je třemi písmeny "top". Hlasy vybrány geniálně!
Příběh jednoduchý - ale nejsou nakonec zrovna takové ty nejlepší?
První část knihy s dětskými hrdiny mě hodně bavila. Ve druhé části sledujeme již hrdiny třicátníky, kteří se díky školnímu srazu opět setkávají. Ovšem na to, že je má dát dohromady samotný sraz, tu je o něm jen pár slov. Celkové provázání mezi současností a minulosti jsem nějak neodhalila a nepochopila.
Podle popisu jsem myslela, že hlavní dění bude kolem srazu, tak mě překvapil velký prostor pro školní minulost. Ale bylo to hezky popsané, přišlo mi to realistické a na rozdíl od holek (které mi dlouho splývaly a nepamatovala jsem si, která je která) jsem fandila Kryštofovi. Část v přítomnosti byla taky uvěřitelná, otevřený konec mi nevadil. Odpočinkové čtení.
Hezký, ale...
... Kniha se odehrává na zcela konkrétním místě, a to v Praze-Podolí a blízkém okolí. Pro mě to bylo známé prostředí. protože pocházím právě odtamtud, znám fontánu na Kačerově i místní sámošku, také jsem jezdila autobusem 124 a chodila Jeremenkovou ulicí. S chutí i nostalgií jsem si zavzpomínala na známá místa, ale myslím, že pro někoho to může být spíš rušivé.
... S místem děje souvisí i jazyk, jímž je kniha psaná. Celý text je v obecné češtině, mluví tak i dospělí a učitelé, což i mně jako Pražačce celkem vadilo a vím, že někomu se takový text nečte dobře.
... V první polovině knihy, která se odehrává v roce 2000, se vyskytuje plno odkazů na dobu přelomu století - telenovely, rubrika Láska, sex a něžnosti, školní bufety, oblíbené hry i oblečení; jestli toho ale není příliš a občas až na sílu. Může to zaujmout i ty, kteří vyrůstali jindy?
... V knize se střídají tři vypravěči - Aneta, Nela a Kryštof. Nejprve se s nimi setkáme v roce 2000, kdy jim je 11, a poté o dvacet let později. Podle mě byly nejzajímavější pasáže ty Kryštofovy z dětství.
... Kniha má otevřený konec. Někomu to vyhovuje, mě to ale fakt rozladilo.
NIcméně nelituji, že jsem si tuto knihu přečetla, to zas ne.
Nooo tak tady celkem vyjimecne musim poznamenat, ze kniha mela byt delsi. Zacatek je celkem fajn, hezka nostalgie, lidske pribehy a problemy a to same vlastne i druha cast knihy. Ale chybelo mi tam neco vic a hlavne ten konec...to ne toto, takhle nesmyslne to useknout a tim totalne odstranit pointu pribehu. To ne ne ne a ne.
Knížka se dobře čte, kdy první půlka retro ohlédnutí na vztahy na základní škole a s tim spojené oblíbené věci v té době, je navnazení na druhou polovinu knížky, jak to tedy bude pokračovat dál, když hlavní aktéři dospěli, ale tam to nějak začíná pokulhávat a najednou je konec. Diky tomu z knihy mám spíše vlažný dojem.
Bylo hezké zavzpomínat, ale to je tak vše. Příběh v podstatě o ničem a konec žádný.
Oceňuji retro pohled do doby blízké mému dětství. Četlo se to dobře. Ale to je tak vše. Příběh ve mně velkou stopu nezanechal.
Příjemná oddechovka. První část knihy mě nadchla, sice jsem o pár let mladší než autorka, takže jsme po škole koukaly s kamarádkami spíš na Čarodějky než na Divokého anděla, ale jinak nostalgie zafungovala perfektně. Ve druhé části knihy se ukázalo, že jakmile se smaže toto kouzlo, samotná zápletka vlastně tolik nezaujme. Ale možná to byl autorčin záměr - vzpomínky máme vždycky tendenci vidět růžověji (ačkoli třeba Kryštofův osud byl dost nešťastný...).
Kniha se ve své první části nostalgicky dotýká období devadesátek, což ocení především čtenáři - dnešní třicátníci, kteří tuto dobu zažili. Vzpomínek na devadesátá léta je tam opravdu dost, ale myslím, že někdy je to do příběhu zasazené trochu na sílu a bije to do očí. Zajímavější příběhová linka se pro mě odehrává až v druhé části knihy. Z dětí jsou třicátníci a mají se setkat na třídním srazu, který překvapivě organizuje zrovna Jitka, holka, které se na základce všichni smáli a nikdo se s ní nechtěl bavit. Musela jsem ocenit její zapálení do toho sraz i přes to zorganizovat :) Sraz se uskutečnil, i když se z něj vlastně téměř nic nedozvíme. Děj plyne a když už mě začíná vtahovat a docela bavit, najednou je konec. Knížka skončila tak zvláštně, že vlastně ani nevím, co mi měla dát. Určitě jsem si zavzpomínala sama na své dětství. Příběhy hlavních postav zaujaly, ale nezlobila bych se, kdyby každá z nich dostala ještě několik desítek stran ve kterých by se šlo víc do hloubky.
Hezký, ale třeba to příště bude lepší :)
Knihu jsem přečetl během 24 hodin. Občas jsem ve zdejších recenzích četl, že postavy nejsou dost hluboké a psychologicky propracované, ale to mi až tak nevadilo. Kdyby ano, sáhnul bych po Dostojevském :-). "Zápletka" v druhé polovině knihy je taky vůbec ta nejprimitivnější možná a navíc ještě s otevřeným koncem, ale to mi taky nevadilo. Ve skutečnosti důvod, proč lidé po této knize sahají, je, aby si při čtení mohli říct "jo, to jsme na základní škole dělali taky", "přesně tak to bylo", "na to si taky vzpomínám". Alespoň to jsem si při čtení první části knihy říkal já - sám stejný ročník, jako autorka, ačkoliv dětství jsem netrávil v Praze, ale na vesnici. Na rozdíl od Devadesátek, které bych považoval spíš za literaturu faktu, je dějová linka této knihy čirou fikcí (kterou obecně moc nečtu), ale i tak mě na konci její hořký konec přivedl k zamyšlení, abych jednou nedopadl podobně...
Tak nějak o ničem.
První půlka - ok, připomeneme si telenovely, pogy a jedlý papír. Na spoustu lidí tohle vytahování retro věcí určitě platí, na mě teda ne. Dějová linka s krádeží nikam nevede, je zbytečná. Jediná zajímavá postava je Kryštof. Líbilo se mi jak je popsaná jeho těžká rodinná situace.
Současnost - jedna žije s idiotem, druhou prudí rodiče, takže nejzajímavější je opět Kryštof. Ale najednou bum a je konec knihy. Chtělo to ještě pár stránek přidat, paní autorko.
Tohle byl takovej návrat do minulosti.. jsem přesně cilovka a vzpomínky na základku se vynořily ani nevím jak, protože si tohle období zrovna moc nepamatuju.
Mám vzpomínky taky na rozvod rodičů, takže s Kryštofem jsem v tomhle dost soucítila a holky za mlada mi dost splývaly, vlastně jsem měla taky kamarádku na základce a ostatním jsme přišly jako dvojčata (s tím rozdílem, že jsme skvělé kamarádky dodnes) a vyváděly jsme taky lumpárny. Jednoduše- první půlka byla opravdu jízda nostalgickou dráhou, i když, jak už někteří zmiňují, něco bylo tlačeny na sílu. A druhá půlka se mi taky moc líbila. S Anetou se můžu dost dobře ztotožnit. Jen škoda, že se třeba nebavilo víc o krádeži knih nebo, že se na srazu neřešily životy ostatních lidí. Jen se Mirek Kryštofovi omluvil.. ale co třeba Dan? Došel k sebereflexi? Skoda taky, že se neřešila víc Eliška a rodiny ostatních.
A konec? Za mě geniální! Jasny, dala bych si tak ještě 150 stránek navíc, ale tohle mi přišlo tak reálný. Sice smutný, ale tak už to někdy bývá. Naopak romantický happyend bych v tomhle případě nečekala. Bylo to surový, ale krásný.
lehká nostalgie naší generace, v určitých věcech jsem se ztozožnila ale chybělo mi tam nějaký vzrůšo/pointa... Kniha mohla být lépe propracovaná.
Štítky knihy
dospívání generace Y 90. léta 20. století mezilidské vztahy spolužáci přátelství z dětství české romány
Hezký, ale narovnej se!
Kniha Hezký, ale narovnej se! je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 535x |
| Čtenářské výzvě | 100x |
| Doporučených | 10x |
| Knihotéce | 125x |
| Chystám se číst | 225x |
| Chci si koupit | 54x |
| dalších seznamech | 1x |
Je to taková hezká česká obyčejná kniha, která ve dvou hlavních rovinách sleduje útržek osudů tří dětí a později mladých lidí. Pro pražáka, který dlouho žije v Michli a Záběhlicích je to o to zajímavější, že popisovaná místa dobře znám. Jinak je ale chování postav trošku divné a závěr je doslova do ztracena. Takže trochu škoda.