Mozkovna komentáře u knih

Myslím, že po tolika přečtených slovech sama nemám slov.
Tak zaprvé, bylo to neskutečně dlouhé. Připadalo mi to jako tři různé knihy. Ale upřímně jsem si to celé užila, jak to postupně gradovalo a nabíralo na obrátkách.
Finální bitva byla dechberoucí a její průběh očekávaný i neočekávaný, musela jsem si u toho dávat pauzy, protože jsem prostě nemohla pobrat všechny ty emoce, co mnou vířily. Moc se mi líbilo vykreslení všech vladařů, všichni byli originální a nepletli se mi, čehož jsem se zprvu bála.
Rhysand jako vždy, skvělý. Moc se mi líbil i Lucien, kterému jsem pouto s Elain moc přála (jsou to oba takový pěkný dušičky, hodí se k sobě). Tamlin mi v roli padoucha moc nesedl, tak nějak by mi k němu spíš šla role oběti. Kdyby místo urážek přišel s výčitkami, určitě by to dalo příběhu hned jiný nádech: Že mu Feyre a Rhys skutečně ublížili, ne jen že on ublížil jim. Jeho dějová linka mi přišla smutně přiškrcená, jako by z něj autorka prostě nutně potřebovala udělat zlosina, jen aby ukázala Rhyse v lepším světle. Podle mě mohla v klidu udělat to, že ho Feyřin odchod skutečně zasáhl a zhroutil se z toho, a přestože ho odmítla, i tak jí byl ochotný pomáhat, jelikož k ní skutečně něco cítil. Doufala jsem alespoň v nějaký deep talk mezi ním a Feyre, kdy by se mu snažila promluvit do duše, přesvědčit ho, že ho skutečně kdysi milovala, ale že teď miluje Rhyse a že si váží toho, co pro ní Tam udělal. Všechno to totiž bylo odvyprávěno jen z jednoho úhlu pohledu - Tamlin zavřel Feyre v sídle, Tamlin jí zakazoval chodit ven, Tamlin zabil Rhysovi rodinu, Tamlin udělal tohle a támhleto, a nikdy nedostal prostor, aby se hájil nebo řekl svou verzi příběhu. Vyloženě se mi příčilo, jak s ním (a Lucienem) na začátku knihy Feyre citově manipulovala. Dělat něco takového je hnus a nemyslím si, že Tamlin udělal něco tak strašného, že by si to zasloužil. Jasně, spojil se s Hybernem, ale to proto, že ji miloval a chtěl ji dostat zpátky. Ona taky udělala zlé věci kvůli lásce k němu a nikdo jí je za celé tři díly nevyčítal. S prodejem Nesty a Elain neměl nic společného, pokud si dobře vzpomínám, a když na konci minulého dílu začalo jít do tuhého, snažil se krále Hybernu zastavit. Zkrátka se mi asi nelíbí, že většina tohohle fandomu dělá z Tama toho špatného a z Rhyse boha, jako kdyby nemohli být oba dobří. Dle mého názoru je Tamlin prostě hodně nepochopený a velmi rychle odsouzený.
Abych se vrátila ke komentování knihy, moc se mi líbilo, že každá postava měla svůj příběh a měla svoje místo v příběhu. Každý měl svůj úděl, důvod, proč v knize je. Řezbář kostí a jeho sourozenci? Nádhera. Cassian, Azriel, Mor a Amren taktéž. Nesta a Elain byly taky skvělé. Strašně ráda bych řekla něco o každém, kdo se v knize vyskytl (Jurian, Feyřin otec, Vassa, Miryam, Drakon, Viviane...), ale nejspíš bych se jen opakovala.
Král Hybernu měl na můj vkus moc málo prostoru v knize, takže jsem ho tak nějak nestačila začít nenávidět. Zato ta jeho dvojčata...
Taky mám pocit, že měla pěkná řádka lidí v bitvě padnout (někteří k tomu měli opravdu, ooooooopravdu blízko...), ale nakonec jsem ráda, že jsou všichni živí a zdraví. Nevím, jak bych nesla, kdyby někdo z nich skutečně zemřel.
Jsem každopádně ráda, že byla jedna jistá osoba doslova sežrána... :-D Stejně tak jako jsem já žrala tuhle knihu!

Upřímně jsem v Prythianu strávila takového času, že nevím, jak se teď dokážu vrátit do reality.

12 05.03.2020

Tak vám povím, byla to jízda.
Třetí díl série mě bavil o trochu víc než ten předchozí, ale asi jsem četla hodně kvůli tomu, že jsem už konečně chtěla vědět, jak to skončí. Líbilo se mi, že se autor nebál postavám pěkně ztížit situaci a že všechno bylo možné - jakákoliv postava mohla kdykoliv umřít. V jakékoliv chvíli mohl přijít nečekaný zvrat. V momentě, kdy jste si mysleli, že už to chápete, se objevilo něco nového, nějaké nové tvrzení, nové důkazy, které tomu všemu z ničeho nic daly opravdový smysl a vy si pak říkáte "No jo, to dává smysl".
Juliette jakožto hlavní postava se mi moc líbila, stejně tak Sólo, Donald, Elise, Charlotte a ostatní. Všechno v téhle knize do sebe zapadalo, bylo to uvěřitelné a strašidelně reálné, trochu jako předzvěst. Je smutné si představit, že se něco podobného mohlo stát i nám. Co my víme, na čem vláda teď dělá. Jen doufám, že se v našich řadách najdou stejně odvážní a svéhlaví lidé jako v tomhle příběhu.
Knihy asi znovu číst nebudu, protože mi přišly hrozně dlouhé (a to jsem zvyklá číst bichle), ale na příběh ráda budu vzpomínat a mohu doporučit. Četla jsem, že má snad vyjít i filmové nebo seriálové zpracování, což by bylo úžasné.
Jinak ještě poznámka na konec, musím říct, že mě ti pobožní fakt začínali hrozně štvát :-D

10 12.11.2019

To je tak neuvěřitelně krásná a smutná knížka, že i Hvězdy nám nepřály je na ní krátká! Nathanův příběh je bolestný a srdcervoucí až do morku kostí, toho kluka mi bylo tak líto, že už jsem se pak nedokázala na nic jiného soustředit. Celý svět (až na pár vyvolených) se proti němu spikl, úplně bezdůvodně, jen za to, jaký je. Jakým se narodil. Fyzicky i psychicky ho týrali, co to jen šlo, a mně to úplně reálně připomnělo, jak krutý náš svět vlastně je. Snažit se udržet dobro a nastolit mír i za cenu toho, že budete stejně zlí jako nepřítel. Vážně. Na tom klukovi nebylo absolutně nic špatného. To okolí z něj udělalo toho, kým je. Nemohla jsem si pomoct, ale lehce mi to připomínalo rasismus (no ták, bílý a černý... fuk, jestli to byli čarodějové)... Každopádně to byla snad první kniha, na které mě bavilo úplně všechno. Příběh, styl psaní, postavy... Je pravda, že se mi o trošku víc líbila první polovina knihy, kdy Nathan vyprávěl svůj příběh před klecí (kde jsem často uronila i slzu), ale celkově to byla vážně okouzlující a příjemné čtení. Zezačátku mě zmátl styl psaní, ale pak se to srovnalo, nabralo to na obrátkách (kniha se čte neuvěřitelně rychle, úplně sama) a každou kapitolu hltáte a každá je něčím zajímavá a s každou víte zase o něco víc a s každou je vám Nathana víc a víc líto... Strašně se těším na další díl. Prahnu po zjištění, jak se Nathan rozhodne v souboji Annalise vs Marcus, jaké bude mít nadání, co se stalo s Gabrielem, kam se poděla Ellen, co provede rozzuřená Mercury... Je toho tolik! Vážně jsem si tohle dílo a příběh zamilovala. Nemám víc slov. Dokonalé!

9 11.05.2015

Mnohem, MNOHEM lepší než první díl. Bavilo mě to rozhodně víc a už jsem nečetla jen abych se dozvěděla, co bude dál, ale opravdu jsem ten příběh hltala plnými doušky.
Myslím, že za to z velké části může Rhysand, který má v tomto díle mnohem více prostoru a máte možnost jeho i Noční dvůr pořádně poznat. Rhys je opravdu úžasná postava a úplně jsem si ho zamilovala - líbilo se mi, jak se postupně vyvíjel a odhaloval víc ze sebe. Nejdřív hraje roli namyšleného zmetka s kočičím úsměvem, ale později zjišťujete, že je to vlastně jen maska a pod ní se skrývá citlivý a odvážný bojovník. Tolik už pro svou rodinu a dvůr obětoval a tolik toho ještě bude muset obětovat - nejde nad tím dočista neroztát.
Chvíli jsem se trápila s množstvím nových postav, ale zvykla jsem si na ně a všechny jsem si posléze oblíbila (Mor, Azriel, Cassian, Amren...).
Osobně si myslím, že dějová zápletka jenom poklidně pluje na pozadí a kniha se víc zaměřuje na vztah Feyre a Rhyse, což mi osobně ale vůbec nevadilo. Už od první knihy jsem ho měla mnohem radši než Tamlina, který mě mimochodem děsně štval (což byl ovšem nejspíš účel) a líbil se mi rozvoj Feyre, která si pomalu uvědomovala, kým vlastně je, koho má ráda, kdo si ji zaslouží a kde je její místo.
Přesto mám pár věcí, co mi trochu vadily.
1) Jak zezačátku Feyre neustále nadávala Rhysandovi, i když k tomu neměla důvod. Nechápu, s čím měla problém: Rhys k ní byl od samého začátku akorát upřímný a neustále se jí snažil pomáhat, a ona ho proklínala a nadávala do zmetků.
2) Upřímně, čekala jsem fantasy o vílách, ne 50 odstínů šedi ve vílím podání. Rozhodně bych se bez těch sexuálních scén obešla, bylo nanejvýš trapné je číst. Zvlášť když jsem byla třeba u oběda :-D
3) To jejich proklaté vrčení. Už v prvním díle se mi zdálo, že tam všichni furt jenom vrčí, a zašlo to dokonce tak daleko, že jsem si začala čárkovat, kolikrát to kdo udělal. (Kdyby vás výsledky zajímaly, tak vede Tamlin 15x, za ním v těsném závěsu Rhysand 14x, potom Feyre 9x, Cassian 6x, Lucien a Azriel oba 3x a pak sem tam ještě zavrčely i Amren, Nesta a Mor + nějaká lesní zvířata. Jsem zvědavá na skóre v třetím díle.)
4) Malinko jsem se ztrácela v historii Prythianu, vždycky to někdo znenadání vybalil a bylo toho hrozně moc, takže v tom mám bordel.

Nicméně se mi líbilo, jak se příběh vyvíjí, byla tam spousta nečekaných zvratů a napínavých scén a ten konec? Krása, krása, krása, nečekané a dechberoucí, už se moc těším na další díl a doufám, že v nem bude víc kapitol z pohledu Rhyse.

8 20.02.2020

Tak to byla teda síla.
Ze začátku jsem měla trochu strach, že se v knize budu ztrácet, jelikož mě vhodila do úplně nového a cizího světa plného podivných jmen, řečí a míst. Nicméně jsem ráda, že mi netrvalo dlouho se začíst a od čtvrtiny knihy jsem se už takřka nemohla odtrhnout. Hlavní postavy, přestože to byli kriminálníci a zločinci, mi přirostli k srdci a tajil se mi dech při napínavých scénách, kdy jim šlo o život. Kaz Brekker je opravdu srdcovka. Autorce se postavy velice povedly a stejně tak celý příběh včetně vloupání do Ledového paláce. Vždy, když čtu knihu, kde se odehraje nějaký podobný čin, přemýšlím, jak to autor psal. Člověk se přece běžně nevloupává do paláců, nepokrádá lidi na ulicích a podobně, tudíž je zřejmé, že provedla autorka skvělý výzkum. Zároveň si vždycky říkám, že když je hlavní postava vychytralá, pak vlastně musí být i autorka. Jen doufejme, že jí to padouchovské myšlení nezůstane i v normálu :-D
Rozhodně všem, co mají rádi akci a vzrušení, knihu doporučuju. Je dechberoucí a plná zajímavých myšlenek. Přinutí vás zamyslet se nad způsobem, jakým žijete a jak se chováte k ostatním lidem. Závěr poukazoval na další díly, takže pokud jsou, sem s nimi! (Jestli bude i pokračování takováhle jízda, pak asi budu potřebovat trochu jurdy, abych to přežila.)

8 12.01.2020

Vždycky bývám po dočtení knihy více shovívavá s hodnocením, protože konec většinou vytáhnou knihu o stupeň výš. Přesto ale musím říct, že mě tento díl bavil méně než ten předešlý, a to z několika důvodů.
1) Vadilo mi příliš sebevědomé chování Aelin. Celkově mě začaly její pasáže celkem nudit (včetně Aediona, Jeřába a Lysandry, kteří s ní ze začátku putovali) a mnohem víc jsem se těšila na kapitoly z pohledu Elide, Lorcana, Manon a Doriana.
2) U Doriana mě trochu zklamala náhlá změna chování. No dobře, asi nebyla úplně náhlá, ale jako by to už nebyl ten samý Dorian, kterého jsem si oblíbila v knihách předešlých. Přesto zůstává jednou z mých nejoblíbenějších postav.
3) Začala jsem se v tom rozsáhlém vílím světě trochu ztrácet, zejména co se týče historie. Množství postav hrálo svou roli a stejně tak všechny ty různé zvraty a nové pravdy, které jsme postupně odhalovali. Délka knih tomu taky moc nepomáhá - všechno se vším souvisí, v šesté knize se vracíme k událostem, co se řešily v první nebo druhé knize, jenže to už člověk dávno zapomněl všechny detaily, takže je těžké cítit ten slastný pocit zadostiučinění, když autorka odhalí nějaké tajemství, které jsme dávno zapomněli, že ho máme. Na mě to zkrátka už bylo trochu moc, řešilo se tam toho spoustu a nedokázala jsem myslet na všechno, takže konci jsem se už ani nesnažila teoretizovat a jen jsem se nechala vést příběhem a snědla, co mi autorka ukuchtila.
4) Pokud se vrátím ještě k Aelin a Jeřábovi, trochu mi vadil jejich vztah. Všichni jsou z nich odvázaní, ale na mě to nějak dojem neudělalo. Koulela jsem očima nad všemi pasážemi, kdy si laškovně navzájem kousali uši a přejížděli špičáky po šíjích. A to ani nemluvím o zbytečně příliš detailních erotických scénách, bez kterých bych se určitě obešla, a které mi do knihy absolutně vůbec neseděly.
5) Trochu mě začaly dráždit neustále opakující se výrazy, i když chápu, že když jsou všechny knihy v sérii bichle, je těžké najít alternativy. Jak mě ale dostává, že tam všichni něco cítí nebo slyší JEŠTĚ DŘÍV, NEŽ TO UVIDÍ, to už mi opravdu leze krkem.
6) Chyběl mi Chaol. Co víc k tomu říct.

Nicméně na kvalitě celé série to asi neubere, jsem zvědavá, jak to celé skončí. Moje stupidní zvědavá duše bohužel narazila na instagramu na další hrstku spoilerů, takže jsem si OPĚT zkazila moment překvapení. To mám za to, že tyhle mainstream věci čtu až potom, co je četli všichni ostatní... •^•

6 13.07.2020

Myslím, že ještě lepší než první díl.

CO TO SAKRA- taková horská dráha emocí. Byla jsem z toho jak na trní, v práci jsem nervozitou rozlévala kafe, protože mě zákazníci vždycky vyrušili v nějaké napínavé části a já se honem rychle chtěla vrátit zpátky do Ketterdamu.
Šílená poklona autorce za vymýšlení všech zvratů v knize. Jasně že nepůjde všechno jak po másle, o čem by to pak bylo, ale je těžký dostat svoje hlavní postavy do průseru a ještě těžší dostat je z něj. Bylo mi jasný, že Kaz beztak vždycky vytáhne nějaký eso z rukávu, přesto jsem měla panický záchvaty, když byla hlavní parta zahnaná do kouta. Ve finále už to pak ale nebylo o tom "Dostanou se z toho?", ale spíš "Tak jak se z toho zase vylížou?"

Měla jsem si nejdřív přečíst Grišu. Fakt že jo. Takových spoilerů! Mrzelo mě to snad ještě víc než co Kaz udělal v tý koupelně. Každopádně musím ale říct, že Kaz je borec. Frajer. Týpek. Boss. Každej tomu asi říká jinak, ale ta postava je skvělá, jeho genialita mě častokrát nechala sedět s otevřenou pusou. To, jak všechno do detailů vymyslel a promyslel, jak měl na každou situaci vymyšlená tři řešení, jak se ze všeho dokázal vylízat, to mě neskutečně bavilo. (Scénka z Bydla s Per Haskellem asi nejvíc.) A ještě jak se na konci choval přidrzle k Van Eckovi, no to už jsem šla fakt do kolen. Jasněěě, je to kruťas a zabiják a podvodník a kriminálník, ale sakra, fakt bych chtěla takovýho člověka znát, a ještě líp s ním kamarádit/mít ho na svý straně (jako kdybych se hrnula do toho být součástí gangu, haha, s mojí odvahou určitě).
Zároveň se mi na knize líbí, jak není zaměřená jen na jednu hlavní postavu, nýbrž na 6. Každý měl svou minulost, problémy, které se neustále ozývaly a dožadovaly se rozhřešení. Jesper mě baví. Wylan je zlatíčko. Inej frajerka. Nina bohyně, ve který jsem se viděla, a Matthias hora svalů, kterou si nejde neoblíbit (pozor SPOILER: Fakt mě ale nakrklo, jak to s nim nakonec dopadlo. Přišlo mi to uspěchaný a naprosto zbytečný.). Všichni mi přirostli k srdci až podivným způsobem, tak si říkám "Sakryš, zas nebudu čtvrt roku přemýšlet nad ničím jiným".

Jdu se mrknout na tu Grišu. Doufám, že si budu schopná i postavy v té sérii oblíbit, ale předem pochybuju, že se to Gaunerům vyrovná. Vrány si pamatují (-:

P.S.: "Možná nemůžu pořádně chodit, ale aspoň neutíkám z boje." Mohla bych Kazovy citáty číst od rána do večera a furt by mi z nich mrazilo.

6 16.01.2020

Už na začátku jsem věděla, že se mi knížka bude líbit. A teď, po dočtení, bych ráda řekla, že mohu knihu s přehledem zařadit mezi jedny z nejlepších, co jsem kdy četla.
Téma šikana je mi velmi blízké a moc dobře vím, jaké to je, když vás doma drží strach z lidí. Sympatická Audrey navíc svůj stav poměrně podrobně popisuje, což beru jako velké plus. Její rodinu jsem si zamilovala; matka, závislá na článcích v Daily Mailu, vysazená na počítačové hry; otec, který skáče, jak jeho manželka píská; bratr Frank, jehož chladná hlava a vtipné a drzé poznámky mě bavily celou knížku; nejmladší člen rodiny Felix, který byl sice jen takovou výplní, ale skvěle se tam hodil. No a pak Linus, Adreyina první láska, který se podílel na významné části jejího léčení. Bylo to celé takové hezké, příjemné, citlivé. Emotivní. Přiznám se, že jsem snad vždycky prožívala „záchvat“ s hlavní hrdinkou, na druhou stranu jsem se smála, když se smála ona.
Jediné, co mě mrzí, je, že v knize nebylo více vysvětleno, co se vlastně Audrey ve škole přihodilo (kromě toho, že už z popisu víme, že byla šikanovaná). Vždycky to autorka nakousla a - jak by řekla Audrey - v půlce věty se zarazila s výmluvou: „Ještě nejsem připravená vám to říct.“ Během těch tří set stran mi ale přišlo, jako by Auds byla moje kamarádka a vyprávěla mi svůj příběh, takže jsem asi nakonec došla k závěru, že budu respektovat její soukromí.
Každopádně, kniha rozhodně stojí za přečtení. Postavy si zamilujete a skvěle se do příběhu vžijete. :)

6 03.02.2016

Hodně silný příběh. Nedovedu si představit, jaká muka musela prožívat. Je to velmi emotivní knížka, člověk má po dočtení plnou hlavu nových myšlenek, pohledů a názorů jak na islám, tak na svět celkově. Je hrůza, co se děje. Díkybohu existují lidé, kteří jsou ochotni proti tomu bojovat. Jako - od pěti let (od PĚTI!!) bít a znásilňovat vlastní dceru, no to pardon, ale pro to neexistuje žádná výmluva. Chlap, co vztáhne ruku na malou holku a ospravedlňuje to kecama o špíně a potrestání (plus nepočítám tu úplně libově debilní výmluvu, že ho ona sama „svedla“), snad ani nemůže být člověk. Takový psychouše by neměli nechat chodit mezi normálními lidmi. Je to fakt děs. Islám jsem nikdy neměla nijak moc v lásce a po téhle knížce vím jistě, že je to něco, od čeho se budu držet dál. Hodně dál. Je mi těch holek a žen tak strašně líto...
Ale nebudu dál rozebírat náboženství. Kniha je v podstatě životopis a dobře se čte. Doporučila bych ji všem, které aspoň trochu islám zajímá, protože tahle kniha vám dá perfektně na výběr: buď se vám to náboženství líbit bude nebo ne.

6 30.06.2015

Překvapivě krásná knížka. Bavila mě od začátku do konce, některě pasáže jsem opravdu hltala s touhou dozvědět se, jak to bude dál. Eureka mi byla sympatická a jejím pocitům jsem rozumněla. Ander - no tak co se dá říct, jsem puberťačka, holky v mým věku prostě berou tajemný kluci. Užívala jsem si každé kapitoly, kde se vyskytoval, a na konce jsem snila být na Eurečině místě. Brookse jsem měla zezačátku ráda, pak zrovna dvakrát ne (choval se hrozně a na můj vkus moc majetnicky), ale po dočtení jsem s ním soucítila. Cat byla taková nevinná plující ryba v rybníčku, patřila do celku, ale občas trochu zabírala prostor.
Nevím, co bych k tomu ještě řekla. Přirozeně jsem čekala fantasy rozuzlení (a kdo ne, tak bude hodně trpět) a nevadilo mi to. Bylo to podáno takovým způsobem, že jsem jim to věřila. Jen mi teda spadla čelist až ke kolenům, když jsem se dozvěděla, co znamenají ty „škrábance“. Bylo to fakt moc hezký, hrozně se těším na další díl. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Pro dospělé to buď bude nuda nebo taková oddechovka, pro čtenáře mého věku asi větší žůžo a zábava. Čtivé, poutavé, příkemné :)

6 21.04.2015

Ze začátku jsem nebyla úplně nadšená. Příběh letěl kupředu šílenou rychlostí (což mu ostatně zůstalo až do konce), přesto mě prvních pár desítek stran vůbec nebral. Nějak jsem se do toho nemohla vcítit, chvílemi jsem se nudila a říkala si, co se tam proboha může dít dál.
Po prvním konkláve ale přišly první velké zvraty a dostalo to spád. Hodně věcí mě překvapilo, spoustu zvratů jsem skutečně nečekala a občas jsem jen šokovaně seděla s otevřenou pusou. Rowanova dějová linka se mi líbila asi o trochu víc než Citřina, už od začátku jsem si ho oblíbila a zůstalo to tak i nadále (jsem milovník salátů). Bohužel, co se týče vedlejších postav, ty mě osobně moc neuchvátily. Častokrát mi bylo jedno, co se s nimi stane, ale k příběhu patřily a nebylo jich tam ohromné množství, takže se člověk neztrácel.
Líbily se mi zápisky z deníků a různé pohledy na věc, autor se zaobírá spoustou zajímavých a mnohdy i děsivých témat a otázek, nad kterými člověk jen tak nepřemýšlí, a skutečně to ve mně nejednou vyvolalo existenční krizi.
Co mi trochu vadilo bylo už zmíněné tempo, na můj vkus příběh ubíhal moc rychle, na což nejsem zvyklá a nejsem toho fanoušek - dramatické a emotivní scény si nemáte šanci ani pořádně vychutnat, protože jsou během pár odstavců pryč. Na jednu stranu to není na škodu, alespoň se to netáhne donekonečna a čte se to rychle, ale já bych klidně uvítala trochu toho natahování a napínání. Takhle jsem všechny velké události prosvistěla s jednou emocí a tolik se to nemělo šanci střídat.
S novými jmény nejsem úplně spokojená... Ale uvidím, co přinese další díl. Má to rozhodně zajímavý námět a zpracování, i když mám okolo této verze naší budoucnosti stále haldu otázek. Když už jsem si myslela, že jsou nějaká daná pravidla, autor je rád obešel, aby to postavy neměly až příliš těžké. Jsem hodně zvědavá na to, jak se to vyvine s Nimbem... Ten je pro mě stále záhada.

5 27.01.2021

Kdybych mohla dát šest hvězd, tak je dám. Ze dvou prostých důvodů: Chaol a Yrene.
Tahle kniha pro mě byla tak trochu osvobozující. Ne že by se mi nelíbily ty předchozí, ale po přečtení předešlé knihy už jsem toho všeho měla opravdu nad hlavu. A tak když jsem zjistila, že je tento díl jen o Chaolovi (a Nesryn a Yrene, samozřejmě), neskutečně jsem se na něj těšila, protože jsem mohla alespoň na chvíli vypustit všechno z hlavy a zaměřit se na jinou část tohoto příběhu, která s tou první sice úzce souvisí, ale přeci jenom byla aslepoň trochu o něčem jiném. A navíc jsem, s rukou na srdci, v předchozím díle postrádala již zmíněného kapitána. (Ehm, teď už vlastně lorda, ale dobře vím, jak to oslovení nemá rád.)
Sice jsem už dopředu věděla, jak kniha skončí (nebo spíš kdo s kým), ale přesto jsem si ji náramně užívala a hltala stránku za stránkou. Chaol i Yrene patří k mým oblíbeným postavám a byla to příjemná změna oproti skupince na severním světadílu. Přiznám se, že části z pohledu Nesryn už mě tolik nebavily, ale dozvěděli jsme se díky nim spoustu nových věcí a nakonec jsem propadla i Sartaqovi s Kadarou.
Co víc na to říct? Tenhle díl je tedy asi oficiálně můj zatím nejoblíbenější. Uvidíme, co přinese finále, ale to, které bylo v této knize, mi vehnalo slzy do očí.

5 23.07.2020

Kniha je rozdělena do tří částí. Ta první mě bavila, bylo to o tom, co vůbec vedlo k tomu, že se lidé ocitili v silech, a bylo to poměrně hrůzu nahánějící, jelikož k tomu sami nemáme daleko.
Prostřední část mě bavila asi neméně, ale byla nutná, abych pochopila, co se všechno stalo, co vedlo k událostem ve třetí části a první knize, takže jsem ji taky tak nějak přetrpěla. Už jsem ale pomalu ztrácela naději, že se dozvím, jak to se silem 18 bylo dál.
No, sice jsem se to ani tak nedozvěděla (zatím), ale bylo zábavné a zajímavé vidět ty události z pohledu druhé strany. Příběh Sóla mě bavil asi nejvíce, protože už jsem ho znala z první knihy. Mrazilo mě z toho, co si musel všechno vytrpět.

Moc se těším na další díl abych zjistila, jak to celé dopadne. Právě teď nedokážu určit, jestli to bude happyend nebo ne.
Kniha se táhne o maličko víc než ta první, ale stojí to za to.

5 02.11.2019

Troufnu si říct, že to byla jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.
Nastya (to jméno je fakt příšerné, vždycky si vzpomenu na Mrazíka) byla zezačátku taková nesympatická a hned mi bylo jasné, že to nebude normální holka s normálními problémy. Po pár stránkách jsem si ale její styl oblíbila a celou knihu jsem ji vlastně obdivovala. Tak strašně bych chtěla být sebevědomá a drzá vůči lidem, co mě štvou, ale naopak jsem ten typ holky, které někdo začně nadávat a ona sice opětuje palbu, ale připadá si trapně, zrudne a chce se jí brečet (nepočítám falešné pocity, že mě nikdo nemá rád). Navíc obdivuju, že dokázala nemluvit. Já to zkoušela a nevydržela jsem ani den. Asi se mi bude muset přihodit něco strašnýho.
Joshe jsem si taky hned na začátku oblíbila a Nastye jsem ho záviděla. Ten vztah mezi nimi, který začal hned, jak se poprvé objevila u něj v garáži (nebo snad ještě předtím na tom školním dvoře), byl tak neskutečně krásnej, vtipnej a očekávanej, že nešlo se nad těma dvěma rozplývat. A Sluníčko - myslím si to jenom já, nebo je to tak úžasná a roztomilá přezdívka (která mimochodem k Nastye zezačátku ironicky vůbec nešla)?
A Drew - to je kapitolka sama o sobě. Je sen mít takovýho kámoše. To samý jako Clay.
Ta knížka je fakt nádherná, nemůžu si pomoct ❤

5 15.06.2015

Jednou jsem byla s kamarádkou v knihkupectví a měla jsem chuť a peníze si po dlouhé době nějakou tu knížku koupit. Dlouho jsem hledala a nenašla jsem žádnou, která by se mi líbila, tak jsem zabloudila do oddělení sci-fi a popadla první, která mě zaujala obalem (ne zrovna dobrý způsob vybírání, já vím). A jsem neskutečně ráda, že jsem tam ten den žádnou jinou nenašla!
Ihned jsem se do knihy začetla, nešlo se odtrhnout. Doma, ve škole, v autobuse... kde se dalo, vyndala jsem si jí ponořila se do světa zničeného mimozemšťany. Cassie mi byla hrozně sympatická, Ben později taky. Střídání pohledů mi vůbec nevadilo. Bylo to celé tak pochmurné, tajuplné, děsivé, napínavé, smutné, vtipné a především promyšlené, že se už nemůžu dočkat dalšího dílu. Když jsem navíc zjistila, že má být i filmová adaptace, byla jsem štěstím bez sebe.
Za mě plný počet hvězdiček, knížku mohu jen doporučit. Určitě si vás získá.

5 31.03.2015

V komentářích jsem čítala, že tato kniha je (zatím) nejlepší ze série. Nemohu nesouhlasit!
Pokud jsem v předešlých dílech postrádala akci, v této knize jí bylo spousty. Nebyla kapitola, kde se nic nedělo. Ze začátku jsem měla strach z množství nových postav, ale později jsem si na ně zvykla a dokonce jsem si je oblíbila. Dalo mi teda zabrat pochopit celý ten systém čarodějek, ale jak se to tam omílá stále dokola, nakonec to začne dávat smysl.
Jeřáb byl naprosto super, i když až do konce svých dnů budu vyčítat překladatelce, že jeho jméno přeložila doslova (vždyť co je špatného na jméně Rowan? :'( ). Vnitřní rozpory hlavní hrdinky dávaly smysl a nijak mi nevadily, její moc se mi líbila. I to, jak se k ní musela probojovat.
Na druhé strašně moře jsme nezůstali slepí, měli jsme možnost vidět Zlomuval očima Chaola, Doriana a dvou nových postav. Zmíněné dva jsem si snad ještě více oblíbila, především prince, kterého mi bylo na konci strašně líto.
Jsem nesmírně zvědavá, jak tohle vílí šílenství dopadne. Když jsem se do série pouštěla, neměla jsem nejmenší tušení, co mě čeká, a musím říct, že tato kniha sérii vyšvihla na pozici "nad očekávání". Už se těším na další díly!

Měla bych snad jen dvě výtky, nebo spíš věci, které jsem úplně nepochopila. 1) Jak Celaena přišla na to, že Nehemia skutečně zinscenovala vlastní smrt - to jen z toho rozhovoru s Archerem v minulém díle? 2) A jak vlastně přišla na to, že ji tehdy ve Zlomuvalu zradil Arobynn? Chaol se o tom zmínil, ale nějak mi nejspíš ušlo, jak a kdy na to Celaena přišla. Vůbec se tam o tom nezmiňovala, ani v monologu, jen jedinkrát tam řekla, že si ani nechce připustit, že ji tehdy MOHL zradit právě on. Tak nevím, možná mi něco ušlo, jak jsem četla rychle, abych se co nejdříve dozvěděla, jak bude příběh pokračovat.

Jinak musím autorku znovu pochválit za originalitu jmen postav a míst v příběhu. Už v předešlé sérii (Dvůr trnů a růží) jsem ji za to chválila a tady tomu nebylo jinak.

4 11.06.2020

To si snad děláte srandu. Moje křehká čtenářská dušička křičí! CHCE DALŠÍ DÍL!

Grishaverse jsem si absolutně zamilovala. Alina pro mě, přiznávám, byla trochu jako kyselá okurka v cheeseburgeru, ale jinak jsem jsem si všechny postavy nesmírně oblíbila a zamilovala si svět, ve kterém žijou. Není se tedy čemu divit, že se mi další kniha, ve které mohu se svými oblíbenci strávit čas, nesmírně líbila. Musím uznat, první polovina knihy byla trošinku nudná a vlekla se, na druhou stranu mi to ale nevadilo, protože čím víc stran s Nikolajem, tím líp. (Nechci nějak přehánět, ale pro toho kluka bych umřela.) Druhá půlka knihy byla jedna dlouhá horská dráha emocí, překvapení, zvraty a OMG momenty na mě byly házeny ze všech stran a nemohla jsem se toho nabažit. Konec? Nemám slov. Moje nejoblíbenější postavy se potkaly a nemuzu se dočkat, jak to s nimi bude dál. Jestli do toho Leigh přimíchá i vrány, bude to pro mě asi jeden velkej orgáč.

BACHA SPOILERY
Líbilo se mi propojení se svatými, akorát bych jich čekala víc než tři...? Během všech těch knih jich tam zaznělo tak dvanáct a rozhodně by byla sranda si s nimi pohrát.
Trochu mi nešlo do hlavy, jak Zoja ovládá blesky, když má ovládat vítr. Asi mám mezery ve vzdělání nebo jsem už fakt dlouho neměla fyziku, no nicméně ke konci jsem nad tím vším už jen mávala rukou, protože vždyť je to přece fuuuk co ovládá, stejnak je to badass a i přes její přístup ji nejde nemít rád.
Nikolaj, no to snad ani nemusím zmiňovat. Byl skvělý jako vždycky, okouzlující, vtipný, hrdina každým coulem, nic jiného bych od něj ani nečekala a zamilovala jsem si ho snad ještě víc.
Temnyjův návrat jsem očekávala skoro celou knihu, i přesto mě polila vlna vzrušení, když se na konci objevil. V trilogii Griša podle mě neměl tolik prostoru kolik by mít měl, tak doufám, že si to teď vynahradí, protože je to skvělá postava a jsem rozhodně zvědavá na střet jeho a Nikolajovy osobnosti. Bude to určitě zajímavý - budou muset vymyslet jak spolu pracovat, aby zachránili zemi, pro kterou chtějí oba jen to nejlepší.
Niny zápletka mě tolik nebavila, abych se přiznala. Ne že by to bylo Ninou nebo ostatními postavami nebo dokonce tím příběhem, spíš že to celou dobu nemělo nic společného s tím, co se děje s ostatními...? Bylo to jak driftovat mezi dvěma rozdílnými knihami a ty skoky mi celkem vadily. Kdyby měla vlastní knihu, asi by se mi to líbilo víc (ovšem oceňuju návrat Bruma a Trassela!).
Isaak byl chudák, ale za tu chvilku jsem si ho taky stihla oblíbit. Byl vybrán k úkolu, na který nebyl připravený, ale zvládnul ho bravurně a bylo to příjemné osvěžení příběhu. (Vždyť přece dva Nikolajové jsou lepší než jeden Nikolaj.)

Jsem opravdu zvědavá, jak to s Ravkou nakonec dopadne. Nemám ovšem tušení, kdy bude další díl (nebo jestli už je?), takže si asi budu muset ještě počkat.

Četla jsem v angličtině, tak jen doufám, že jsem všechno pochopila správně :-D

4 04.02.2020

Tahle série je moje dětství. S herci z filmu jsem vyrůstala, toužila jsem být jako oni. Když jsem byla starší, dodatečně jsem si přečetla knížky a byl to stejně dobrý požitek. Opravdu skvělý :)

4 31.03.2015

Tenhle díl se mi rozhodně líbil víc než ten předchozí. Už to není takové to příjemné čtení o dobrodružstvích mladého čaroděje, děj už na sebe trochu víc navazuje a nabírá to obrátky :)

4 31.03.2015

Řekla bych nejlepší kniha celé série. Zamilovala jsem si jí. I film :)

4 31.03.2015