Mojepočteníčko komentáře u knih

O Zlodějce knih jsem toho slyšela hodně. Zvlášť v době, kdy jsem s tvorbou svého knižního blogu začínala. A protože jsem měla pro romány, odehrávající se v době válek slabost, nechala jsem se na ni nalákat. Nedávno se v televizi mihla upoutávka k filmu se stejnojmenným názvem a to mě popostrčilo k tomu, abych si příběh konečně přečetla…
Liesel Memingerová přijíždí do městečka Molching, kde na ni čeká pěstounská rodina Hanse a Rosy Hubermannových. Je vystrašená a nechápe, proč ji matka musela opustit. Noc co noc ji budí hrůzné noční můry spojené s tragédií, která její rodinu postihla během cestování. Díky péči a vlídnému slovu Hanse Hubermanna, se však brzy dokáže opět postavit na vlastní nohy. Vzápětí sledujeme její působení v nové rodině se vším, co život v době před válkou, během ní i po ní přináší. Nová přátelství, průšvihy, dospívání, obavy i strach. A co víc, její stále rostoucí lásku ke knihám…
Upřímně můžu přiznat, že jsem od knihy měla trochu jiná očekávání. Možná k tomu přispěl i jazyk, kterým autor svůj příběh vypráví. Text na mě působil hutně a nemohla jsem se do čtení ponořit. Tento fakt, však není negativem, spíše důkazem, že Zlodějka knih patří mezi kvalitní literaturu.
Velmi zajímavá pro mě byla Smrt v roli vypravěčky, protože jsem se s něčím podobným doposud nesetkala. Líbilo se mi, jakým způsobem vnímá svět, přibližuje nám své řemeslo a vnitřní prožitky z konkrétních situací. Oblíbila jsem si také hlavní hrdinku Liesel, zejména pro její odvahu a statečnost. Ačkoli k ní život nebyl nikterak laskavý, nezaznamenala jsem, že by si na svůj osud jakkoli stěžovala.
Sečteno, podtrženo – nečekejte strhující román, od kterého se nedokážete odtrhnout. Zlodějka knih je kvalitní čtení, děj plyne zvolna a rozhodně není proložen spoustou zvratů, které berou dech. Pokud vytrváte, věřím, že si na této knize najdete
svá vlastní pozitiva stejně jako já. A co víc, rozhodně se k ní v budoucnu budete chtít znovu vrátit. Doporučuji!

5 08.05.2020

Simona Votyová je spisovatelka, která mi prostě sedí. Můžu vám vřele doporučit jak román Provařená, tak její novou knihu Chci tě mít ve skříni. Baví mě styl autorčina vyprávění, příběh je čtivý, ze života, psaný z pohledu muže i ženy. Vyzkoušejte - věřím, že nebudete litovat!

5 26.12.2019

Moje první setkání s autorkou dopadlo velmi pozitivně. Bavil mě její styl vyprávění, obdivovala jsem ztvárnění vlastností jednotlivých postav. Nesedly mi pouze některé, poněkud "přeslazené" pasáže, popř. místa, u kterých bych vítala více slučitelnosti s obyčejným každodenním životem. Knížku k přečtení určitě doporučuji :-)

5 03.08.2019

Až po přečtení tohoto dílu jsem pochopila, čím si autorka získala srdce mnoha čtenářů. Příběh skutečně nabírá na obrátkách, začíná být temnější a Harry se musí těm nejnebezpečnějším situacím postavit sám. Což podle mě do jisté míry svědčí o tom, jak se jeho postava vyvíjí, dospívá.
Spisovatelka mě také fascinuje tím, jak je její příběh vykonstruovaný a promyšlený. Všechny ty názvy zaklínadel, formulí, zvířat, pomůcek...wow! Vážně smekám.
Mám jednu jedinou výtku. A sice korekce textu. Chybějící háčky, čárky, spojení předložek se slovem (mám nové vydání). Což je škoda. Zvlášť vezmu-li v potaz krásnou obálku a cenu knížky.

5 05.07.2019

Myslím, že je velká škoda, když se obsahy klasických světových děl probírají na školách způsobem, jakým se probírají. Mnohdy je žákům převyprávěn kompletní obsah knihy a já osobně věřím, že by tomu být tak nemělo. Že je to svým způsobem velká škoda
Tenhle příběh se mi moc líbil. Z hodin češtiny na střední škole jsem si ho vybavovala už jen mlhavě, o to víc na mě po přečtení zapůsobil. Především závěr a postoj, který Taťána vůči Oněginovi zaujala.
Nicméně styl a jazyk příběhu rozhodně není jednoduchý. Maturovala jsem před dvanácti lety a cestu jsem si k němu našla až teď. Až teď si také myslím, že jsem schopna správně ho vnímat i pochopit. Věřím, že zejména pro studenty maturitních ročníků, kteří nemají k četbě úplně pozitivní vztah, bude velmi obtížné získat z knihy to, co pro maturitní zkoušku potřebují.
Za sebe určitě doporučuji k přečtení, jen by bylo asi rozumné zvážit, kdy se do příběhu pustit.

5 23.06.2019

Ochutnávačka patří mezi první knihy, které jsem měla možnost přečíst společně s dvěma dalšími úžasnými slečnami v rámci společného čtení, na kterém jsme se domluvily prostřednictvím Instagramu. Jde o příběh, odehrávající se v době druhé světové války a opravdu hodně jsem se na něj těšila.
Magda Ritterová žije celý svůj život s rodiči v Berlíně. Jeho obyvatelé jsou však díky častým náletům neustále vystavováni nebezpečí. Její otec proto usoudí, že by jeho dcera mohla být u příbuzných, kteří žijí v horách, v bezpečí. Zanedlouho proto putuje ke svému strýci a tetě do Berchtesgadenu.
Krátce po příjezdu absolvuje Magda pracovní pohovor. Uspěje a zanedlouho poté odjíždí na místo, kde má své nové zaměstnání vykonávat. Jaké je její překvapení, když zjistí, že se má stát ochutnávačkou jídla, podávaného samotnému Adolfu Hitlerovi! Krátkou chvíli si pohrává s myšlenkou, nabízené místo odmítnout. Zároveň si však plně uvědomuje, že se od dívek jejího věku očekává poslušnost vůči třetí říši.
Magda zaujme své místo v kuchyni, avšak netuší, co všechno jí nová práce přinese. Můžou to být zkušenosti, láska, a nebo taky samotná smrt!
Na úvod bych ráda pochválila celkový vzhled knihy i téma, které si autor vybral. Prozatím jsem se s něčím podobným ještě nesetkala. Bohužel jsou tyto dvě věci jedinými, které za sebe můžu pochválit.
Zpracování příběhu mi nesedlo. Ačkoli mě prolog dokázal maximálně motivovat k pokračování, čtení následujících kapitol už se rovnalo studené sprše. Nemohla jsem se vůbec začíst, text jsem vnímala a vstřebávala spíš mechanicky. Hlavní hrdinové mi k srdci nepřirostli, jejich společné, láskyplné scény nevyvolaly vůbec žádné emoce. Hlavní hrdinka se navíc stylizovala do role, kterou nesnáším snad asi nejvíc na světě, a sice – odhodlaná a nezlomná. Její vystupování bylo místy poněkud teatrální. Všechno zvládla, vydržela, překonala, zařídila a ještě v sobě dokázala udržet velkou dávku odhodlání a pomstychtivosti vůči těm, kteří jí nějakým způsobem ublížili. A jestli jsem po přečtení na něco opravdu, ale opravdu vysazená, pak je to rozhodně slůvko "zhroutit se.“
Ochutnávačka mě tedy bohužel zklamala. Nicméně jsem omrkla i její hodnocení na Databázi knih, které je opravdu velmi pozitivní. Proto soudím, že bude tato knížka spíše otázkou osobního vkusu čtenáře. Vyzkoušejte a uvidíte sami .

5 30.05.2019

Na knihu Spočítej hvězdy jsem narazila prostřednictvím školení čtenářské gramotnosti, kterého jsem se v březnu účastnila. Přečetla jsem ji během hodinky a už teď vám prozradím, že byla vážně skvělá.
Annemarie a Ellen jsou nerozlučné kamarádky. Žijí v okupovaném Dánsku, ale válku si prozatím plně neuvědomují. Pokud tedy nepočítají nedostatek jídla, večerní zatemňování nebo zákaz vycházení od určité doby.
Jenže nic netrvá věčně a za nedlouho začínají být Židé pronásledováni i v Dánsku. Rodiče Ellen předají svou dceru do bezpečí k rodině Annemarie. Sami se pak vypraví na utajovanou cestu, aniž by Ellen předem řekli kam jdou nebo kdy se pro ni vrátí.
Ilegální skrývání Židů však nese následky. A Němci na dveře nežidovské rodiny, ukrývající dceru dlouholetých přátel přece jen jednoho dne zaklepají…

Jsem ráda, že tento příběh patří mezi další z těch, které přijatelným způsobem seznamují mladší čtenáře s obdobím druhé světové války a tématem holocaustu. Tentokrát nás zavádí do Dánska, kterému se během tohoto tísnivého období podařilo, jak sama autorka v doslovu uvádí, zachránit téměř celou židovskou populaci. Jak, nemohu prozradit. To už si budete muset přečíst sami.
Příběh je velmi čtivý a napínavý. Vychází z reálných historických fakt a o to víc pak na čtenáře působí. Tematiku holocaustu předkládá autorka dětem srozumitelně, bez toho aniž by byla nucena detailně popisovat hrůzy, které jsou s ním spojené. Seznámíte se s válečnou situací v Dánsku i způsobem, jakým byli Židé v Dánsku zachraňováni.

Za mě je tato kniha velmi podařeným literárním dílem. Doporučila bych ji jak čtenářům mladším (cca od 11 let) i čtenářům dospělým.

5 22.04.2019

Změna je život. Přesně tuhle ohranou formulku jsem si opakovala těsně před tím, než jsem nastupovala do nové práce. O pár dní později jsem si s konečnou platností musela připustit, že změny doopravdy nesnáším. A kupodivu jsem špatně nesla i ty, na které jsem se těšila. Například bydlení s člověkem, který pro mě už přes rok znamená nejvíc na světě. ..
Těsně před tím, než se to všechno rozjelo a já se stala hrdou opatrovnicí čtrnácti skoropuberťáků, jsem dočetla jeden rozsáhlý fantasy příběh. Z práce jsem se vracela nešťastná a byla vděčná, když mi můj milý uvařil odpolední kafe a nabídl mi svou náruč. Ptáte se proč? Někdy si prostě ukousnete moc velké sousto. Víte, že ho zvládnete spořádat, ale hrozně vám to trvá a vy si to moc berete. A přesně to se stalo i mě.
Pátrala jsem ve své miniaturní knihovně (jde o malý prostor pod televizí, kam se mi při stěhování podařilo vmáčknout asi dvacet knih – víc jsem, vzhledem k celkovému množství prostoru, který byt nabízí, vybojovat nezvládla) po knize, která by korespondovala s mým aktuálním citovým rozpoložením. Ke své vlastní úlevě jsem zjistila, že se na mě z vrchu prvního štůsku směje Syn větru a Prsatý muž od Josefa Formánka. A tak jsem začala číst…
David Zajíc se po osmi letech vrací na Siberut. Po příjezdu však shledává, že od doby, kdy navštívil ostrov naposledy, se mnohé změnilo. Přirozenou krásu divoké přírody, šamanských rituálů a tradic, nahradily technické vymoženosti a míra přátelství se začala měřit penězi.
Pak je tu taky Syn větru, šamanské zkoušky, kapitán El Dalí….Alena, Veronika, Dana a spoustu dalších zajímavých součástí příběhu, které je zkrátka dobré číst…
Možná si poklepete na čelo a zkonstatujete, že jsem vám toho o příběhu zrovna moc neřekla. Jenže ono to nejde. Na tuhle knihu musí přijít ten správný čas. Je potřeba, ji prožít. Se vším všudy. Vypovídá o životě, lásce, cestě, osobních výhrách i prohrách, závislostech, pochopení, odpuštění….a spoustě dalšího.
Po dočtení jsem měla podivně uklidňující pocit. Nejspíš mi pomohlo, že jsem mohla nějakou dobu trávit čas s pocity, myšlenkami a starostmi jiných lidí. Nakonec jsem se rozhodla, že ty svoje nechám plavat…aspoň na chvíli…
Skvělý příběh českého autora a jedno velké doporučení pro všechny!

5 15.09.2018

Každý měsíc se snažím zařadit mezi přečtené knihy aspoň jednu, která by pocházela z pera českého autora. Tentokrát jsem pro svůj záměr vybrala útlou knížečku z dílny nakladatelství Plus, nesoucí název Tržiště od spisovatele Petra Huga Šlika…

Představte si místo, které doslova přetéká různými druhy zboží a hraje všemi barvami. Všude je ruch a prodavači se navzájem hlasitě překřikují. Vzduch je prosycený nesčetným množstvím vůní. Můžete si vybrat, zda se nejprve vydáte po stopách čerstvé kávy nebo dáte přednost pečivu, zemité vůni zeleniny a o poznání sladší vůni ovoce. Všechno tohle lze označit jedním jediným slovem – Tržiště. A právě na tomto místě se odehrávají příběhy jednotlivých povídek.
V knize se setkáte s deseti různými postavami. Každá z nich má svým způsobem určitou minulost, pomocí které se postupně propracujete až do současného dění. Ačkoli jsou jejich životní osudy rozdílné, spojuje je právě místo, na kterém se všichni nachází.

Jak už jsem se zmínila, v knize najdete deset kapitol, deset postav, deset různých osudů. Není však nutné, abyste jednotlivé kapitoly četli postupně od první do poslední. Můžete se do nich pustit na přeskáčku. A jestli se mi něco doopravdy líbilo, pak je to fakt, že si závěr každé kapitoly v podstatě musíte sami domyslet. Pak dojdete k další, kde se vám vaše mínění může potvrdit, vyvrátit nebo dostat úplně jiné rozměry. Příčinou je vzájemná návaznost propojenost jednotlivých příběhů. Jsou rozdílné a přesto v jistých ohledech stejné.
Myslím, že v tomto případě lze na tržiště pohlížet nejen jako na místo, kde dostanete čerstvé pečivo nebo ryby, ale zároveň jako na místo, kde se nezávisle na sobě setkává velké množství lidských osudů, odvíjejících se od dosud prožitých životních zkušeností každého jedince.
Každý z nás v sobě vlastně takové malé tržiště nosí celý život. Z jednoho stánku se ozývá naše povaha, z jiného pokřikují emoce… a všechny stánky dohromady vytváří jediné – naši osobnost, se vším všudy, takovou jak je.

Kniha Tržiště je nesmírně čtivou a příjemnou záležitostí, kterou Vám ráda doporučuji k přečtení.

5 30.03.2018

Volání netvora patří v mém případě do skupiny knih, které v určitou chvíli doslova zasypaly internet, knižní blogy a sociální sítě především. Často se mi stává, že si nějakou konkrétní knihu vyhlédnu dopředu, ta náhle získá mezi čtenáři vysokou popularitu a pak je všude. Což mě paradoxně od jejího pořízení, minimálně na nějakou dobu, odradí. Čekám až prvotní boom pomine, abych si příběh mohla vychutnat po svém a míněním okolí byla minimálně ovlivněná.
Kniha prozatím není trvalým inventářem mojí knihovny, ale věřím, že se jím časem stane...

Conor je tak trochu malý dospělák. Žije bez otce a má velmi vážně nemocnou maminku, která podstupuje náročnou a prozatím neúspěšnou léčbu. Už si zvykl, že musí spoustu věcí zvládnout sám. Jako třeba udělat si snídani, vyprat prádlo, přežít šikanu ve škole nebo ošklivou noční můru, která ho pravidelně budí ze spaní.
Dominantou okolí, které lze snadno pozorovat z okna chlapcova pokoje, je mohutný tis. A ten si pro Conora jedné hluboké a temné noci přichází. On sám překvapivě nepociťuje strach a nakonec dokonce přijímá jeho nabídku, aby vyslechl tři příběhy, které mu se mu netvor rozhodne předložit. Na oplátku chce také jeden slyšet. Jeden, který nebude vycházet z jeho děsivých úst, nýbrž z těch Conorových. Řeknete si, že vyprávět příběh, je přece snadné. Souhlasím. Mnohem těžší je ale vyprávět příběh, o kterém víte, že vás donutí připustit si pravdu. Takovou, jež vás hluboce zasáhne a ještě dlouho poté velmi bolí. A přesně toho si netvor na Conorovi žádá...

Jedna z prvních věcí, které mě na knize upoutaly, byly ilustrace. Absolutně mě uchvátily a opravdu skvěle podtrhovaly atmosféru celého vyprávění. Příběh sám o sobě je velmi čtivý. Ústředním motivem je noční můra, která Conora noc co noc pravidelně navštěvuje a zároveň zprostředkovává jednotlivá setkání s netvorem. V tomto propojení také velmi intenzivně působí a proměňuje povahu a způsoby jednání hlavního hrdiny v konkrétních situacích.
Ústředním tématem je smrt, vina a odpuštění. Možná si řeknete, že nejde o nic neobvyklého. Ale věřte, že pokud to celé prožijete očima třináctiletého chlapce, který cítí a zároveň v sobě dlouhodobě dusí ohromné množství bolesti a provinění, uvědomíte si, jak moc silný příběh to doopravdy je o závažnosti tématu nemluvě.

Pokud jste četbu této knihy odkládaly podobně dlouho jako já, myslím, že je načase, abyste se do ní pustili. Za mě velké doporučení!

5 29.03.2018

Na knihu Pod sněhem české, velmi oblíbené a na sociálních sítích sdílené autorky Petry Soukupové jsem se chystala bezmála rok. Čekala jsem na tu správnou chvíli. Letos nás na nějakou dobu ještě navštívily silné mrazy, sníh nevyjímaje, a proto jsem se rozhodla, že je načase vyndat ji z knihovny...

Mohlo by se zdát, že téma knihy není nijak zvlášť pozoruhodné. Tři sestry se vydávají na cestu, aby v rodinném kruhu oslavily narozeniny svého otce. Mimo nich se do auta naskládají čtyři děti a pes, z čehož lze předpokládat, že právě tito pasažéři budou mít částečně podíl na tom, jak se bude celá výprava odvíjet.
Během jízdy se stanete účastníkem různých situací, ovlivněných vzájemnými vztahy mezi sestrami, prostorem, ve kterém se tato početná skupina nalézá i drobnými sourozeneckými křivdami, které byly součástí dětství a každá ze sester je v sobě nevyřčené po dlouhá léta uchovávala. A dětské rozmary jim na náladě rozhodně nepřidají. Ani jedna z nich však netuší, že největší překvapení je teprve čeká v domě jejich rodičů...

Knihu Pod sněhem vydalo nakladatelství Host, což je samo o sobě předpokladem, že půjde o kvalitní literární kousek. Už název napovídá, že se v knize setkáme s nejedním tajemstvím, která budeme prostřednictvím krátkých kapitolek pozvolna rozklíčovávat.
Během čtení proniknete hluboko do charakterů jednotlivých postav. Každá ze tří sester je jak typově, tak charakterově jiná. Blanka je mírná, ztělesňuje ideál dokonalé rodiny a nepřipouští si, že by tomu mohlo být někdy jinak. O poznání ráznější Olga neměla v lásce zrovna štěstí a svoje dítě vychovává sama. Respektive s dopomocí slečny na hlídání, což mnohdy přináší nejedno výchovné úskalí. A sebe samotnou často přesvědčuje, že muže ke svému životu rozhodně nepotřebuje. Kristýna zápasí se vztahy o sto šest. Jinak to ani v případě, že si najdete partnera již zadaného vlastně nejde. Nic jiného jí v životě starost prakticky nedělá, což mnohdy jejím sestrám bývá trnem v oku.
Reakce, ke kterým během cestován dochází v rámci vzniklých situací, v sobě ukrývají řadu drobných nesrovnalostí i averzí, pocházejících již z dětství, přesto dosud nevyslovených zcela nahlas. Hlavní linku doplňuje vyprávění jejich matky, která nás seznamuje s vlastním životním osudem, studentskými sny počínaje a skutečnou realitou svého osobního života konče.

Kniha Petry Soukupové je z mého pohledu velmi propracovanou záležitostí, kdy se vše točí kolem tématu, které se dotýká především podstaty rodiny, jejích typech, postavení a funkčnosti nejen v soudobé společnosti. Zároveň poukazuje na proměnlivost jednotlivých reakcí v závislosti na konkrétní situaci, odkrývá různé lidské nešvary a taktéž drobné radosti, které život jako takový pro změnu pozitivně obohacují.

Pro mě osobně byl tento příběh příjemným literárním zážitkem a k přečtení vám ho velice ráda doporučuji.

Kniha Na Větrné hůrce je příběhem, který si buď zamilujete jako celek nebo se přikloníte k názoru, že Heatcliff nebyl nikým jiným, než sobeckým, zahořklým surovcem. Pak už nebudete mít chuť se ke knize víc vracet. O shlédnutí filmového zpracování nemluvě...
Když na chvíli zavřete oči, ocitne se na severu Anglie. Příroda je tam divoká a každé roční období jí propůjčuje nezaměnitelnou krásu. Jaro je slunečné, léto horké, podzim deštivý a zima mrazivá.
Pan Earnshaw přiváží z Liverpoolu malého, opuštěného snědého chlapce, který se rázem stává trnem v oku oběma jeho dětem - Catherine a Hindleymu. Heatcliff, tak jej totiž pojmenuje, je však velmi tvrdý a každá rána ho činí ještě tvrdším.
Ve chvíli, kdy Earnshaw umírá, je Hindley manželem křehké Frances a Heatcliff Catherininým oblíbencem. Tráví s ním veškerý svůj volný čas způsobem, který je v rozporu s dobrým vychováním mladé dámy i společenskou etiketou. Catherine s Heatcliffem však na nic z toho nedbají. A pouto mezi nimi je den ode dne stále silnější...
Přítrž všemu, co spolu oba mladí lidé do určitého okamžiku sdílejí, učiní sňatek Catherine a mladého, pohledného Edgara Lintona. Ještě před tím však dívka vyjeví služebné Nelly tajemství, ukrývající se hluboko v jejím srdci. Heatcliff je v té době oběma ženám nablízku, uslyší však jen část sdělení, které ho svým způsobem nesmírně raní. Ihned poté odchází.
Svůj návrat uskuteční až za dlouhé tři roky, a poté dostane sled událostí neuvěřitelný spád...
Popravdě musím říct, že si mě tento román zcela získal. Stejně tak postava Heatcliffa. Po celou dobu čtení jsem přemýšlela nad tím, zda může člověk díky nenaplněné lásce tolik zahořknout a cítit touhu po pomstě i ve chvíli, kdy jeho vlastní dítě umírá. Uvnitř sám sebe však musel být i velmi, velmi nešťastný. Roky ponižování a ústrků si vybraly svou daň a učinily z Heatcliffa člověka sobeckého, tvrdého, bezcitného a surového. I přes všechny zápory, jimiž se jeho postava vyznačuje, si však dokázal zcela získat moje srdce.
Příběh je ucelený, dobře zpracovaný a čtivě napsaný. Umožní vám toulat se, snít, milovat i nenávidět. Pokud máte chuť sáhnout po klasickém díle, kniha Na Větrné hůrce bude určitě tou pravou volbou.

Nenašla bych povahově odlišnější čtyřku než Keto, Dinu, Nene a Iru. Přesto byly nerozlučné.
Vyrůstaly ve světě plném násilí, vládnoucích, navzájem znepřátelených skupin, přísného režimu, kšeftování a heroinu.
Stávaly frontu na příděly potravin, milovaly a byly milovány, dělaly rozhodnutí, která náležela lidem mnohem dospělejším, ztrácely své blízké, a přes to všechno se prostě a jednoduše snažily žít.
A ještě maličkost - lásky se prostě nekradou!

Příběh poznáte prostřednictvím snímků na fotografické výstavě v Bruselu, kde se, teď již dospělé ženy, roku 2019 setkávají. Bohužel ne všechny...

Perfektní román, který rozhodně můžu doporučit :)!

4 24.01.2024

,, Myslím, že napřed musíš mít v srdci místo, aby se zrodily city, aby ses zamilovala.''

Můj letošní osmdesátý příspěvek patří Nulté hodině od Jany Poncarové. Jde o příběh Hedviky, která se vrací do poválečného Československa. Sedm uplynulých let trávila v Londýně, a také ve vojenské službě v Africe, navzdory mínění mužů, že ženy nemají v armádě co pohledávat.
Čeká na ni manžel a taky rekonstrukce letního sídla po rodičích. Hedvika zjišťuje, jak moc ji válka změnila a jak moc několikaleté odloučení změnilo její vztah k manželovi. A ani politická situace nevypadá zrovna růžově...

Milovala jsem Hedvičinu osobnost a moc mě mrzelo, že neexistovala doopravdy. Atmosféra celého příběhu byla úžasná, dějiny na mě dýchaly z každé stránky. Nechala jsem se unášet a představovala si...
Večírky, bankety, dámy v krásných šatech, politické debaty, lásku co trvala, ale dál už trvat nemůže, nesmí. Naději, víru v budoucnost, zklamání i strach. Předsudky...

Poznala jsem Marciu Davenportovou, Ladislava Feierabenda, Josefa Zíku a další významné osobnosti.

A přesně tohle všechno na knihách Jany Poncarové miluju. Silné a zajímavé ženy, poutavě zpracovanou historii, vyprávění, která vás lapí s první stránkou a pustí až s otočením té poslední.

Doporučuji!

4 29.11.2023

,,Blbé není stáří, ale ty blbé kecy těch druhých o něm." (Miloš Kopecký)

Tamara, Briana a Markéta. Tři ženy, které proplouvají svými životy, touží po lásce a poznávají se vlastně úplně náhodou. Jejich společným jmenovatelem je seznamka, určená lidem po padesátce, na které se dá najít snad téměř vše.

No a pak tu máme pana Jiřího, který se řídí zlatým pravidlem - desetkrát a dost!

Citát Miloše Kopeckého jsem si z knihy půjčila zcela záměrně. Je to totiž příběh, který vypráví nejen o manželství, partnerství, ženském přátelství a mezilidských vztazích, ale také o seniorech a o tom, jakým způsobem je vnímáme, co si myslíme, že potřebují a co oni naopak doopravdy chtějí.

V průběhu čtení mě napadlo, že kdybych tuto knihu měla definovat jedním jediným slovem, nejspíš použiju výraz - hořkosladký.

Bylo to poutavé, veselé, smutné, k zamyšlení a oproti dvěma předchozím knihám vlastně úplně jiné.

Líbilo moc a rozhodně můžu jen doporučit :)!

4 15.11.2023

Já sice absolutně netuším, jak tenhle debut vypadal před autorskými úpravami, ale hned zkraje vám můžu říct, že to byla pecka!

Milan je student a začínající novinář. Jeho diplomová práce ho zavede do Výtoně, malé vesnice na Šumavě, kam se každoročně sjíždějí davy věřících. Při svém bádání však zjišťuje, že zjevení, které se tu před lety mělo odehrát, je obestřeno nějakým záhadným tajemstvím.

Marie v dětství prožila událost, která ji provází prakticky celým jejím životem. Jakmile je to možné, z rodné vesnice odchází. A rozhodně nemá v úmyslu se někdy vracet.

Na Helenu už je toho v práci příliš. Odchází z Prahy a kupuje starý domek na venkově, aby začala úplně nový život.

Tak tohle bylo vážně skvělý čtení! Byla jsem nadšená takřka od první stránky, nemusela jsem čekat na žádný zlom ani splývání s čímkoli.
Rozhodně mě oslovilo propojení s duchovním světem, nadpřirozenem, církví. Takže ne, tady nikdo nikoho neodpravil a krev netekla (skoro).
Postavy byly lidské i chybující, zápletka super - sice jsem od určitého momentu tak trochu tušila odkud vítr fouká, ale i tak jsem byla nadmíru spokojená.

Za sebe rozhodně můžu doporučit!

4 29.10.2023

Příběh, vycházející ze života skutečných postav, dvou sester Augusty a Milady Nekolových

Jak už autorka sama v doslovu uvádí, kniha nemá mít charakter dokumentu nebo monografie. Je to román, který vypráví o pevném sesterském poutu dvou dívek, do jejichž životů podstatně zasáhla první světová válka.

Líbilo se mi to a moc! Jen si neumím vybrat, která ze dvou sester mi byla bližší. Augusta energická, talentovaná, impulzivní, milující, tak trochu bohém, jak už to vzhledem k umělecké profesi bývá. Milada rozvážná, praktická, milující, obětavá, rozhodná, možná občas trochu sobecká a marnivá.

Příběh je rozdělen na několik částí a já moc oceňuju fakt, že ukončení každé z nich, dává čtenáři prostor pro vlastní zamyšlení. Abyste mi lépe rozuměli autorka například dovede hlavní hrdinku k nějakému rozhodnutí, ale vy už se nedozvíte nic navíc. Poté zkrátka děj plynule pokračuje dál v části následující.

Je to kniha, která vás mimo jiné provede počátky 20. století, seznámí vás s každodenností obyčejných lidí, společenskými konvencemi, postavením žen či s životem obyvatel měst i vesnic za první světové války a jejími následnými dopady.

Doporučuji :)!

4 23.09.2023

Tohle bylo takjiný

Horké léto, čtyři mladí lidé, velké přátelství a každodennost plná radostí i problémů, které spolu prožívají.

Frieder se potýká se školou. Nepodaří se mu projít z matematiky a latiny. Rodina odjíždí na tradiční dovolenou, on k prarodičům, kde se má za úkol připravovat na reparát.

Johann je pohodář, kterému se život obrátí vzhůru nohama díky nečekané osobní ztrátě.

Alma je za každých okolností sama sebou.

Beate je důvodem, pro který Frieder na počátku všeho prostě...skočí.

Vůbec neumím vystihnout pocity, který jsem při čtení měla. Snažím se knížkám věnovat každou volnou chvilku, jenže tenhle příběh byl pro mě napsaný jazykem tak jiným...krásným, že se to prostě uspěchat nedalo.

Letní atmosféra je nezaměnitelná – chvílemi lehká, prodchnutá první velkou láskou, dobrodružstvím a mladickou nerozvážností, jindy zase tíživá a dusivá, jako okamžik před velkou bouřkou. To když se mladí hrdinové ocitají v složitých životních situacích.

Ať chcete nebo ne, s Velkým létem se vrátíte zpět v čase. Já jsem se tomu neubránila.

Skvělá knížka a jedno velké doporučení!

Hodnotím 4,5*/5*

4 19.09.2023

P - O - H - Á - D - K - A

Ani nevím, proč jsem si zpočátku pod Márinkou představovala něco jako Malou čarodějnici, pod Krákem havrana Abraxase a místo Jagy škodolibý obličej neoblíbené tety Bimbuly...tolik na úvod

Márince je dvanáct let, žije v chaloupce na muřích nožkách, která se sama od sebe stěhuje z místa na místo a její babičkou je baba jaga. Ať už se ocitnou na jakémkoli místě, dveře chaloupky se noc, co noc otvírají duším zesnulých a Jaga je po tradičním obřadu vyprovází na jejich poslední cestu. No a přesně tohle jednou čeká i Márinku.

Jenže ta touží po něčem úplně jiném. Opravdovém přátelství a obyčejném životě, který není svázán žádnými pravidly. Nic z toho totiž doposud nepoznala.

Překrásný, magický, pohádkový příběh.
O tom, jak moc důležitý je umět snít a taky si přát.
O tom, že každé naše rozhodnutí sice nemusí být správné, ale i tak se ze svých chyb můžeme poučit.
O tom, že přátelství může mít neskutečně mnoho podob.
O tom, jak je krásný mít někoho rád a vzájemně si pomáhat.

Budu se k ní vracet, budu si v ní listovat (má totiž boží obálku a nádherný doprovodný ilustrace), budu ji jednou číst svýmu synovi. Aby věděl

4,5*/5*

4 12.08.2023

Příběh ruské dívky a českého mladíka, kteří se potkají během okupace Smolenska. Ona pracuje v nemocnici, on slouží wermachtu. Po válce se znovu setkávají a následně společně zůstávají v Československu. Jejich život však provází stigma kolaborace. Oba se proto snaží svou minulost až do konce života tajit ze strachu, že by je společnost odsoudila a oni přišli o všechno, co se jim doposud podařilo vybudovat.

Být prospěšná. Zůstat. Vdát se. Mít dítě. Přežít. Chtít chránit. Přizpůsobit se. Opustit. A znova se přizpůsobit. Zachránit. Tajit. Žít nový život a zapomenout ten starý. Už nikdy zpátky.

Neonila, Nila, Niluška. Překrásná dívka s ledově modrýma očima a světlými, téměř stříbrnými vlasy. Měla jsem ji ráda? Obdivovala ji? Soucítila s ní? Nenáviděla? Já nevím, vážně, vážně nevím. A Emil? Někdy jsem přemýšlela nad tím, jestli bych pro něj nechtěla jiný život. Jestli tohle bylo přesně to, co si přál nebo jen to, čemu přivyknul. Ti dva už nemohli být rozdílnější.

Četla jsem jedním dechem, užívala si perfektně vykreslený charakter hlavní hrdinky, nechala se prostoupit atmosférou různých míst, získávala informace z historie.
Doporučuju :)!

4 09.04.2023