mnohoknih
komentáře u knih
Kód růže
Kate Quinn
Autorka to prostě umí. Vtáhne vás do děje během chvilky, takže se nebojte počtu stran. Je to tak napínavé! Opět jsou hrdinkami ženy ve válce. Příběh nám tentokrát přibližuje práci kolem šifrování, dekódování a ten mumraj kolem. A samozřejmě i tu lidskou stránku. Překlad se taky moc povedl. A víc neprozradím. Užijte si to!
Pán much
William Golding
Posloucháno jako audio, četl Michal Zelenka. A četl moc pěkně moc poučný příběh. Příběh, ve kterém si v každém věku vezmeme něco jiného. Je mi jasné, že v pubertálním věku bych si odnesla hlavně to dobrodrůžo. Být na ostrově bez dohledu dospěláků. Co může být lepšího? Za to teď vidím, že k násilí vede v davu zkratka. Autor na skupině dětí přesně vystihl to nadšení stáda z populistických kroků. To, že rozum ve vyhrocených situacích opravdu nevyhrává. A taky to, že strach má velmi velké oči. Autor své dílo dal do kategorie symbolické podobenství a trefil se přesně. Nadchlo mě to.
Hladový duch
Louise Penny
Ne, ne, ne! Naprosto s vývojem nesouhlasím! Samozřejmě vím, že autorka obyvatele Three Pines vykrmí dobrůtkama a pak je nechá zavraždit. Ale aby jeden z nich byl vrah?? Prosím, podezřelý být může. Vrah rozhodně ne! Vrchní inspektor Gamache se určitě spletl, aby autorka měla o čem psát v dalším díle. Jinak si to vysvětlit neumím. Důkazy jsou jen nepřímé. A já jsem důkaz, že je nutnost pokračovat ve čtení této série. Taky proto, že Ruth je čím dál nepříjemnější babice, Clara se postavila předsudkům a strašidelný dům se stal hotelem.
Šepot včel
Sofía Segovia
Žlutá obálka se včelami. Včely v názvu. Nejlepší lákadlo pro mě. A příběh opravdu nezklamal. Starý muž vypraví taxikáři o svém dlouhém a pohnutém životě. Proč taxikáři? Protože jsou spolu na dlouhé cestě a protože nikdo jiný neměl tu trpělivost vyslechnout Franciska, aniž by ho ve vypravování přerušoval. Přece jenom je to sága o rodině Moralesových, odehrávající se na pozadí mexických dějin a to trvá dlouho. Příběh začíná tím, že chůva Reja najde pod mostem opuštěné miminko. Nikdo v tu chvíli netuší, jak jeho příchod ovlivní chod rodiny. Seznamujeme se postupně s celou rodinou, s jejími zvyky, povahovými vlastnostmi, přáteli, sny i obavami. Manžele Moralesovi je snadné si oblíbit, stejně tak je snadné nenávidět hajzla nájemce. Dalo by se říci, že příběh se vleče jako tekutý med, ale tentokrát to není výtka. Vždyť včely tu hrají jednu z hlavních rolí. Myslím si, že jeden z důvodů sepsání příběhu, je oslava včel jako zachránkyň všeho živého. A ve chvíli, kdy Francesko starší začne na své farmě pěstovat pomeranče, se vám už příběh úplně rozplývá na jazyku a vychutnáváte si ho. Je to příběh laskavý i láskový a těch není nikdy dost.
Kniha, kterou posypal hvězdný prach
Nora Eckhardtová
Knihomolský příběh o dvou nakladatelech, kteří jsou tak trochu přátelé, ale přeci jen rivalové. A tak se vsadí, kdo vydá lepší a lépe se prodávající knihu. Nápad je to skvělý. Tedy ten příběh, ne ta sázka. Kdo by taky chtěl prohrát střechu nad hlavou? A tak se sebestředný Jonatan a zakřiknutý Max snaží najít nejen příběh, který by vzal za srdíčko, ale i tu nejoriginálnější reklamu, která ten příběh prodá. Na knize je fajn, že se dozvíme povolání autorky a tudíž máme jistotu, kde k nápadu přišla. Příběh sám je jedním slovem rozkošný. Rozkošné popisy jídel, rozkošné slovní obraty, rozkošné zájmy manželek a snoubenek, rozkošní lidé, tedy většina. Styl příběhu se přelévá mezi historií, romantikou, managementem a detektivkou a tak nenásilně si plyne ke svému konci. Bohužel nezdárnému konci. Jsem ochotná autorům podlehnout a uvěřit jim kde co, ale nevěřím, ze by Max finální situaci řešil vodou. ( Co? Jakou vodou? Všichni přeci mluví o létajícím balonu!) Inu, čtěte. Stojí to za to.
Nad českými zeměmi slunce nezapadá
Jan Kotouč
Výborný příběh alternativní historie v čele s králem Tomášem I. Musím hodně pochválit autora, že předpokládal, že knihu budou číst i nevojenští amatéři a opatřil ji přílohami s vysvětlivkami šarží, porovnání válečných lodí atd. I letectvu se toto porovnání hodilo. Příběh sám je oslava české mazanosti. A jako v každé pohádce jsou tu ti hodní i padouši docela zřetelní, takže i konec je předvídatelný. Líbily se mi názvy lodí podle našich a slovenských měst. Potěšila mě rychlá karma Kirilla Rykova. I když se celý příběh v podstatě taktizovalo a vedla válka, bylo to poutavé čtení.
Dům v blankytně modrém moři
TJ Klune (p)
Jsem nadšená. Trochu jsem se bála, protože mnou dosud přečtené queer či LGBT příběhy byly prostě trapné či psané na sílu. Ale tohle byl tak neskutečně laskavý příběh. Napřed jsem si myslela, že čtu mutaci Sirotčince slečny P. Ale po pár stránkách už jsem byla Linusův stín a užívala si jeho povahu a následný rozkvět. A obyvatelé ostrova? Chceš s nimi být! A chceš poslouchat moudra dospělých. A to, že si hlavní postavy našly k sobě cestu, byl jen logický a naprosto nenásilný důsledek. Takže i další autorovy knihy jdou do čtecího pořadníku!
Takové maličkosti
Claire Keegan
Malá rozsahem, velká příběhem. O Magdaleniných prádelnách už jsem četla, takže mě to až tak nedostalo. Líbilo se mi, jak citlivě autorka tu dobu popsala. Tématu se dotkla v podstatě jen okrajově. Je jen na nás, jak se k takové krutosti v duchu postavíme. Příběh je postaven na pár obyčejných dnech obyčejného muže, který vychovává 5 dcer. A to mu nejspíš usnadnilo rozhodnutí kudy jít a jak se zachovat. Srovnání s Vánoční koledou je na místě.
Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe
Fannie Flagg (p)
Už chápu rozporuplné reakce. Sice jsou v příběhu jen dvě časové linky, ale lidí jak píšťal u varhan. A ti lidé mají samozřejmě příbuzné a každej zná zase někoho dalšího. Takže ačkoliv se nacházíme převážně jen v pečovatelském domě Růžové zahrady a v Whistle stop cafe, není orientace snadná. Příběh samotný je zajímavý, ale nijak mě neuchvátil. Byl až moc pozitivní na to, kolik se v něm vyskytuje černochů a v jaké době. Bod navíc za výborné načtení Martinou Hudečkovou.
Královna rebelů
Lynette Noni
Vydařený příběh se vším, co k němu patří. Trápená hrdinka, nový svět, něco zlého, něco dobrého, něco záhad a něco náhod. K tomu magie v očekávaných i neočekávaných chvílích. A překvapivý závěr. Jsem zvědavá, jak to bude v dalších dílech pokračovat.
Pobřežní cesta
Raynor Winn
Moc pěkný autobiografický příběh. A protože je ze života, tak má plusy a mínusy. Ponechme stranou situaci, do které se manželé dostali. Svět není spravedlivý. Překvapilo mě ale, jak se situaci rozhodli řešit. Až z textu se dozvíme, ze už v mladí chodili dálky. Takže nechápu jejich stravu. Neustále karamelové tyčinky? Když neměli dost peněz? A proč Ray pustila ke slovu svého manžela jen 2x? Zajímal by mě i jeho pohled. Zato popis krajiny a cesty mě nadchnul. I zmínka o místě pobytu Daphne du Maurier ( mys Gribbin Head). Konec je lehce neuvěřitelný, ale protože víme, że se to tak stalo, tak je poselství knihy jasné. Dobří lidé existují a nic se nejí tak horké, jak se to upeče.
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
Myslím, že kdyby nám Maas popisovala princip spalovacího motoru, budeme tajit dech nad sáním a kompresí, držet palce pístu a plakat nad výfukem :-) Fakt to se slovy umí. Nenapsala nic, co bychom neznali z jiných příběhů a přesto tu bichli přečtete jedním dechcem. Tamlin mě hluboce zklamal, fakt jsem věřila, že má nějaké dobré, skryté úmysly. Naštěstí skryté úmysly měl někdo jiný a je to sytě růžové. Feyre se také dál vybarvuje. Je trochu sobecká, ale to musí být, aby zvládla to, co musí. Nejvíc mě pobavilo, že i u víl prochází láska žaludkem. "Miluješ mě?" Přikývl. "Tak jez." Ovšem konec, ten je luxusní. Ten mě dostal. Četla jsem tu kapitolku 3x a až to tu dopíšu, dám si ji ještě jednou.
Vražedný chlad
Louise Penny
A sakra! Louise se asi snaží vyvraždit tu rozkošnou vesničku Three Pines. Kromě viditelné a důmyslné vraždy, je tu i jedna skrytá, kde vražedný nástroj jsou slova. A už Brumbál říkal, že slova jsou největší kouzlo. Dokáží zranit i potěšit. Což se tu děje i prostřednictvím veršů, nejen od Ruth. Doporučuji číst v létě, protože příběh i počasí jsou opravdu mrazivé.
Láska za časů cholery
Gabriel García Márquez
(audio) Tedy tolik nesympatických osob v jedné knížce už jsem dlouho nezažila. Ale zajímavý poslech to byl. Poměrně dlouhá historie lásky. Ale čekat 51 let? To je trochu úchylné. Ale popis se mi líbil. Jak postav, prostředí, tak i kultury. Není to oddychovka, ale stálo to za to.
Staré odrůdy
Ewald Arenz
Výborný příběh o tom, jak je těžké, když se vám nechce plnit předpoklady a požadavky ostatních, když svůj život vidíte jinak a jinde než většina. Sally a Liss se potkaly ve správnou chvíli a i když to napřed nevypadalo, pomohly si.
Kostischrány
Emily Lloyd-Jones
Obálka, anotace, název, samé pohřebnictví. K tomu chudé, houževnaté děvče milující svou rodinu, náhodný kolemjdoucí a mrtvoly vylézající z hrobů. Trochu pověr, pověstí a legend. Tohle když smícháte, tak vznikne opravdu originální příběh. Ryn je vesnická hrobnice, která se po úmrtí dospělých členů rodiny, snaží vydělat peníze a udržet dům, který je zadlužený. Svojí zarputilostí a přímočarostí si mě hned získala. Elis je budoucí kartograf a hledá své rodné kořeny. Taky dobrá postava. Cesta je svede dohromady a vydají se do hor zrušit kletbu, která nutí mrtvé vstávat. Zní to pochmurně, ale tak to není. Za příběhem se skrývá spousta naděje. A poučení. Protože při putování prochází kolem osady v podhůří, kde žijí živí a jejich vstanuvší mrtví, se kterými se ti živí nedokáží rozloučit. Je to příběh pro mládež, takže konec je jasný, i když ho tu neprozradím. Ale něco přeci jen prozradím. Těšte se na kostikozu :-)
Oliver Twist
Charles Dickens
To bylo něco! Chvilku mi trvalo zvyknout si na sloh a styl, ale pak už to byla pohodička. Přechodníky jsem si vysloveně užívala. Děj je notoricky znám. Oliver vyrůstá v chudobinci jako sirotek a co se s ním děje, když je prodán. Co je na knize kouzelné, je popis čehokoliv. Popis charakterů kladných i záporných postav. Obojího je tam požehnaně. Popis způsobu života londýnské galerky. To bylo hodně zajímavé a myslím, že i pro dnešní svět poučné. A pak samozřejmě popis míst, budov a krajiny. Ať jsme s Oliverem na cestě nebo na pochůzkách s církevním sluhou Bumblem, vždy je popis velmi barvitý. Jsem ráda, že jsem si doplnila školní četbu. Alespoň jsem si obohatila slovník a víru, že dobrý člověk má na tomto světě své místo.
Čtvrté křídlo
Rebecca Yarros
Důležité je, nedat na ten hype kolem a nemít očekávání, pak se to dá hodnotit jako dobrý příběh. Od začátku jsem měla dojem, že tohle už jsem někde četla. A ten pocit po celou dobu čtení nezmizel, jen pod náporem akcí zeslábl. A taky draci! Těm člověk prostě odpustí všechno. Jsou jako obvykle chytří, sarkastičtí, plní emocí a občas i vtipní. Kdo ovšem není ani trochu vtipný, je hlavní hrdinka Violet. To je tedy neskutečný fakan, tatínkova holčička. Naprosto nechápu, proč zrovna ona je středobod děje. Její charakter je více než proměnlivý, slušně řečeno. To její kamarádka Rhiannon, to je taková klidná síla. Aha, tak právě jsem si odpověděla. S Rhiannon by nebylo tolik akcí a pravděpodobně by děj nebyl tak napínavý. A Xaden? Já to fakt nechápu. Nepřístupný, namachrovaný velitel a sotva se objeví zrovna Violet, je z něj koťátko. Tak snad autorka ví, co dělá. Určitě ví, co dělá. Čtení je to opravdu napínavé, zábavné a hodně, hodně čtivé. Pokud se vám nebude líbit ta lidská svoloč, tak draci to určitě zachrání. A ten konec? Ať čekáte cokoliv, tak tohle určitě ne, pokud nejste Sherlock.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Emotivní román to je, ale asi jinak než bylo zamýšleno. Nejvíc emocí ve vás vzbudí Theodor. To snad ani není možné, co to je za člověka. Nebo možná je. Přeci jen je to umělec a citlivý člověk a tak když je nějaká žena v nesnázích, tak jí chce pomáhat za každou cenu. I za cenu vlastního zničení. To bych mu i odpustila. Ale že přitom pošramotil i vlastní rodinu? Tím u mě skončil. Za to popis postupného ničení lidství i území Karvinska je velmi vydařený. Kapitoly nejsou přehnaně dlouhé, název odkazuje okamžitě na místo a rok děje, takže se výborně orientujeme. Také se mi líbilo to, že autorka zpracovala období necelých 20 let. Čímž nám dala možnost prožít opravdu dlouhý úsek našich neradostných dějin i vývoj vztahů mezi zúčastněnými. Možná se zdá, že se tolik děje nemůže vejít na těch pár stránek, že se jen klouže po povrchu. Já si ale myslím, že o to šlo. Naznačit a nechat příběh zaplout mezi ostatní naše vědomosti. Jenom tak drnknout, připomenout a nikdy nezapomenout.
Loď plná nevěst
Jojo Moyes
Příběh na základě skutečné události? To by mohlo být zajímavé. 650 žen pohromadě na omezeném prostoru? No tak to bude masakr. Začátek byl trochu dost zdlouhavý a nezáživný. Popisy žen a drobné ukázky domovů, ze kterých nastupovali na letadlovou loď byly úmorné a nudné. Nikdo by se nemohl divit, kdybych knihu odložila. Knihomolská vlastnost "ještě jednu stránku" mě donutila příběh zkousnout celý. Nelituju, ale pokud nejste romantik nebo všečtenář, tak to není pro vás. Hlavní děj se točí ne kolem jedné, ale kolem čtyř postav, které obývají jednu kajutu. Každá z těch čtyř představuje jiný typ ženy, jinak tráví čas, má jiný důvod pro cestu do Británie a samozřejmě i jiný konec cesty. Asi aby si každá čtenářka přišla na své. K tomu podlí i charizmatičtí mariňáci, zápletky chabé i chrabré. Závěr je snadný. Možná je to příběh na základě skutečných událostí, ale dostala ho do ruky spisovatelka romantických knih a ta neuhla ani o píď ze svého stylu.
