Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe
Fannie Flagg (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/507055/bmid_smazena-zelena-rajcata-ve-whistle-s-638ddb2633912.jpg
5
176
48
Evelyn se v pečovatelském domě Růžové terasy setkává se starší dámou, paní Threadgoodeovou, která jí vypráví poutavý příběh mnohaletého přátelství a fascinující cesty životem, jehož poselství Evelyn přijímá za své, a konečně vezme svůj život do vlastních rukou... Podle knihy natočil režisér Jon Avnet v roce 1991 slavný film Smažená zelená rajčata - nominovaný na Oscara a Zlaté glóby v několika kategoriích - s Kathy Bates, Jessicou Tandy, Mary Stuart Masterson a Mary – Louise Parker v hlavních rolích.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2022 , AudioStoryOriginální název:
Fried Green Tomatoes at the Whistle Stop Cafe , 1987
více info...
Přidat komentář
Audiokniha
Smažená zelená rajčata mají dvě dějové linky. Jedna se odehrává v domě pro seniory, kde vzniká nové přátelství a jedna stará žena vzpomíná na svůj život. Život se všemi prohrami a výhrami. Se všemi radostmi a strastmi. Toto vyprávění dokáže motivovat Evelyn, aby nepodlehla pocitu blížícího se stáří a svůj život zásadně změnila.
Část, kdy se paní Threadgoodeová vrací ve vzpomínkách do minulosti, je zajímavým společenským okénkem do prostředí jižanské Ameriky. A popravně, z některých pasáží bylo člověku opravdu úzko. Je šílené, že děj knihy se odehrává v ne až tak dávné minulosti. Děsivé. Nejsilnější moment pro mě byl, když Bigg George nesl malého zraněného kluka bez ruky do nemocnice na ošetření a nechají ho v zakrvácených věcech stát přede dveřmi, protože on je černý a on do nemocnice pro bílé prostě nepůjde.
Musím říct, že jsem si všechny postavy zamilovala a s napětím poslouchala jejich osudy. Ač je zde mnoho vážných témat, kniha je lidská a zanechá příjemný hřejivý pocit. Více takovýchto knih!
Obvykle mi nevadí prolínání více časových období, ale tentokrát mi to nějak nesedlo.
Kniha, kterou budu mít v paměti ještě dlouho. Postavy, které jsem si oblíbila a přiběh, který mi toho mnoho dal. Doporučuji všem, prostě všem.
Je těžké napsat komentář po uživateli6305, protože ta naprosto vystihla mé pocity a slova mi doslova vzala z úst.
Také jsem knihu poslouchala jako audio a musím říct, že to byl skutečně zážitek a to díky Martině Hudečkové. Film jsem neviděla, ale rozhodně si ho dám na seznam filmů, které bych chtěla shlédnout. A knihu bych si ráda i pořídila, protože jsem přesvědčená, že se k tomuto klenotu vrátím.
Kniha je plná lidskosti, naděje, lásky k bližnímu, přátelství, rodinné lásky a všelijakých pout mezi lidmi, které nás dělají lepšími. Ač není vše idylické, přesto se autorce podařilo napsat knihu, která vnímavého čtenáře (kterému sedne) pobídne k tomu, aby se stal lepším, spokojenějším a šťastnějším člověkem. Ukazuje, že ať je člověk jakkoli zkoušen životem, pokud miluje, má přátele a je milý ke skoro všemu živému (až na lidi. kteří si to nezaslouží), zlepší nejen jejich život, ale hlavně ten svůj.
Doporučuji a zařazuji mezi nejlepší knihy, co jsem kdy četla.
Jeden z nejkrásnějších příběhů, co znám, pohlazení po duši se vším všudy. Poslouchala jsem jako audioknihu v podání paní Martiny Hudečkové, která byla ta pravá a opět dokázala proč patří mezi naše špičky. Film znám už dlouhá léta a také patří k mým oblíbeným, tak jsem byla velmi ráda, že byla vydaná tato audiokniha, kterou jsem si poslechla v tu pravou chvíli.
Miluju knížky, jejichž děj se odehrává během 20.století a nějak mě navíc táhnou romány ze Spojených Států. Tento děj se odehrává na americkém jihu, v Alabamě, pro nás známé z Forresta Gumpa, kde ještě do nedávna řádil Ku-klux-klan. Příběh je plný přátelství, vztahů mezi lidmi, převážně těmi hodnými, o lásce, loajalitě, vzájemné pomoci, síle charakteru, o černošské otázce, o ženách, ale je také plný legrace, dobrodružství, ale samozřejmě i smutku. Je zde velké množství krásných myšlenek, které by se měly zapsat, překrásný sloh a navíc spousta optimismu. Konečně si nikdo nestěžuje a snaží se se svým životem něco udělat, což je v současnosti tak osvěžující.
Vím určitě, že si knihu poslechnu znovu a už se zase těším na ten film. Velké doporučení i pro Vás.
Úžasná knížka, kterou jsem objevila na databázi díky hodnocení několika mých oblíbených čtenářek. Ačkoliv popisuje i nelehké životní události a smutné osudy, vyzařuje z ní tolik pohody, lidskosti a optimismu, že ještě několik týdnů po jejím přečtení se při psaní tohoto komentáře musím usmívat. Jasných pět hvězd!
Krásný kaleidoskop lidskosti. Když jsem asi před třiceti lety viděla film natočený na motivy této knihy, hned jsem si jej zařadila mezi oblíbené. A když jsem před necelými dvěma roky zaregistrovala, že tato kniha vychází v českém překladu, neváhala jsem ani chvíli. S úplně klidným svědomím jsem porušila veškerá svá předsevzetí, že vlastní knihovnu již nebudu rozšiřovat a knihu zakoupila. A ani trošičku nelituji.
Skvostné literární puzzle. Představte si, že ho chcete skládat v obýváku, ale dílky máte rozházené všude možně po bytě a chodíte si pro ně a skládáte a skládáte, dokud před vámi neleží celý obraz. A takhle je to i s touto knížkou. Trvalo mi, než jsem chytla tempo a dostala se do děje, ale pak jsem spolu s Evelyn skládala, usmívala se, dojímala... Nádherné, milé čtení. Jediné, co mě, stejně jako čtenářku níže, zarazilo, byla ta benevolentnost tehdejší americké společnosti, odjakživa pruderní, vůči Idgie a Ruth. Ne, že bych jim to nepřála, ale vím, že tohle tehdy (a někdy bohužel i dnes) toleroval málokdo, a už vůbec ne v jižanských státech.
Jedná se o první vydání, které bylo přeloženo do češtiny
Hlavní postavou je žena ve středních letech EVELYN (48 let), která se v pečovatelském domě Růžové zahrady setkává se starší dámou paní THREADGOODEOVOU (83 let) a ta jí vypráví poutavý příběh o sobě a dalších lidech, u kterých bydlela v jednom domě. Evelyn má 2 děti a při návštěvě tety jejího manžela v tomto pečovatelském zařízení se vždy těší na vyprávění starší dámy a je zvědavá na další historky, které ji řekne. Starší dáma dodává Evelyn sebevědomí a chuť do života. Postupem času se z nich stanou přítelkyně.
Líbily se mi postavy IDGIE a RUTH, které si založily kavárnu v Alabamě na Jihu v USA. Idgie a Ruth jsou sestřenice. Idgie pomáhala všem lidem, jak bílým, tak také černým. Pokud někdo poprosil o jídlo, vždy mu nějaké dala a na oplátku ji lidé s něčím pomohli. Idgie se ničeho a nikoho nebála. Chodila na ryby, kouřila cigarety a hrála poker. Ruth učila ve škole. Měla syna PAHÝLA. Zajímavé byly také další postavy jako např. samotář SMOKEY, ŽELEZNIČNÍ BILL, který krade z vlaků jídlo a ponechává ho chudým, VELKÝ GEORGE nebo znamenitá kuchařka SIPSEY.
V románu se střídají kapitoly ze současnosti (od roku 1985) a z minulosti (od roku 1929). V románu nalezneme otázky rasismu (černí lidé nemohli sedět ve společnosti bílých v jedné restauraci, černí měli vyhrazené místo v tramvaji, černí měli vyšší tresty oproti bílým za spáchání trestného činu, Ku-Klux-Klan aj.) a také otázky postavení žen ve společnosti. Hlavní hrdiny poznamená velká hospodářská krize a také 2. světová válka. V románu nalezneme také překvapivé okamžiky. Líbil se mi také týdenní zpravodaj z městečka, který pravidelně zveřejňovala DOT.
V závěru knihy se nachází recepty jídel, o kterých se dočteme v průběhu četby.
Kniha se celkově četla dobře.
V roce 1991 byl natočený film SMAŽENÁ ZELENÁ RAJČATA, který jsem viděl a který se mi líbil. Během filmu mi ukáply slzy. Knihu lze poslouchat také jako audioknihu.
Před třemi měsíci jsem si ji koupila a rok od vydání českého překladu konečně i přečetla, abych mohla říct, že Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe jsou nejen knihou s nejdelším názvem, kterou jsem letos zdolala, ale rozhodně i jedna z těch nejlepších.
Whistle Stop Cafe je místem, kde se obyvatelé městečka mohou cítit vítaní a v bezpečí, nerozhoduje ostatně ani barva pleti a (přední nebo zadní) dveře jsou tu každému otevřené. Podnik spolu otevřely Idgie a Ruth – protiklady, které se však úžasně doplňují – a právě jejich osudy v románu sledujeme především. Ale svérázných postav, které si svou jedinečností i přirozeností získaly moje srdce, je tu mnohem více, a tak jsem zase jednou byla strašně nešťastná, když jsem otočila na poslední stranu knihy. Whistle Stop se mi opravdu neopouštěl snadno
Fannie Flagg koncipovala celý děj do střípků, které si musíte postupně sami poskládat, abyste nakonec získali ucelený obraz. Dílčí informace postupně získáváte například i z lokální tiskoviny vydávané zaměstnankyní pošty či z vyprávění paní Threadgoodeové, která je o desítky let později spontánně v pečovatelském domě vypravuje Evelyn, jež sem doprovází manžela. Bývala bych čekala, že taková příběhová roztříštěnost, kdy navíc ne vše dostáváte naservírované v souladu s během času, bude náročná na čtení, ale nakonec to naopak byla úplně nebeská lahoda.
A nejlepší na tom všem je, že je to tak milé vypravování, i když se dotýká i takových témat, jako jsou domácí násilí, rasová nenávist a podobně. Prostě jedna z něj knih, kterou mohu jen a jen doporučit!
Moc se mi líbilo, že si čtenář musí příběh sám poskládat....část příběhu najde ve vyprávění staré Nellie, část atmosféry nasaje z dobového tisku, část příběhu je vyprávěná přímo. Pro našince byl celkem drsný ten rasismus v tehdejší společnosti, to co je považováno za rasismus dnes v ČR je spíše pocit soc. nespravedlnosti, dnes vůbec nejde o barvu pleti, spíše způsob života- tehdy to bylo vážně drsné jak člověka nepustili do nemocnice, do obchodu, museli jet zvl. výtahem apod. Myslím, že v tomto se společnost hodně posunula. Atmosféra osady Whistle Stop, všech těch lidiček černých i bílých, kteří v ní žili, tuláků, kteří se zastavili, kavárny, kde by člověk okamžitě zašel na smažené kuře a porci zelených rajčat :D atp. byla velmi vtahující a uvěřitelná. Moc jsem si to užila. Jen takový postřeh -velmi mě dojalo, jak Nellie přijala postižení svého syna... "Vždyť Albert byl od chvíle, kdy se narodil, radostí mého života. Na tomhle světě nikdy nežila čistší duše. A po letech, kdykoli jsem začala být trochu smutná, mi stačilo podívat se na něj. Já jsem musela každičký den pracovat na tom, abych byla dobrý člověk, a pro něj to bylo úplně přirozené. Nikdy neměl jedinou zlou myšlenku. On ani nevěděl, co znamená slovo zlý." Musím se podívat i na filmové zpracování.
Kdysi, v devadesátých letech, jsem viděla film a velmi se mi líbil. Bohužel kniha byla pro mne trochu zklamáním. Je to pro mne jeden z případů, kdy film byl lepší než kniha. Tak nějak jsem nedokázala s hrdiny příběhu souznít a plně se vžít do jejich osudů.
Celkově hodnotím třemi hvězdičkami: ta první je za kaleidoskopické vyprávění. Z příběhů, které v pečovatelském domě vypráví obtlouslé Evelyn, ženě v krizi středního věku, vypráví šestaosmdesátiletá Ninny Threadgoodyová, z výstřižků ze zpravodaje z Whistle Stop i vypravování dalších hrdinů příběhu, si sami skládáme příběh o rodině Threadgoodyových a jejích přátelích a sousedech.
Druhou hvězdičku dávám za optimistické vyznění příběhu. Příběhy nejsou nijak zbytečně sentimentální a i přesto, že většina příběhů nemá úplný happy end, cítím, že celkově jsou spíš laskavé a vyjadřují radost ze života.
A třetí hvězda je za to, že kniha posloužila jako předloha pro krásný film.
Právě jsem ten laskavý příběh dočetla, ač je o nelehkém životě na americkém jihu...barvitě líčí černošskou a bělošskou komunitu a já jsem si po přečtení řekla, že si jednou vážně dám ta smažená zelená rajčata ...
Příběh, na který nezapomenete a bude ve vás žít dlouho. Příběh, díky němu i vy získáte přátele z Whistle Stop a budte se s nimi smát i plakat.
Pro mne byl tohle určitě jeden z nejkrásnějších příběhů, které jsem kdy četla. Kniha se dotkla mého srdce a ještě dlouho na ni nezapomenu. A stejně jako u filmu jsem i zde nedokázala potlačit slzy. Na hodnocení mi ani pět hvězd nestačí a doporučuji!
překvapení, že kniha byla napsána na konci 80. let, a teď se z komentářů níže dozvídám, že byla dokonce v následujících letech zfilmována, to jsem úplně zaspal, po knize jsem sáhl náhodou v knihovně nejen díky atraktivnímu názvu, ale i díky promyšlenému vizuálu a pečlivé grafické úpravě Jana Šavrdy
z vyprávění na mě dýchla nezaměnitelná atmosféra 30. let amerického Jihu (Alabama), takže mohu jen litovat, že nedokážu rozklíčovat víc dobových reálií a narážek (spoustu vtipů je bohužel ztraceno v překladu, třeba koule - míčky - varlata - Ball...); velmi krátké kapitoly přeskakují v čase a místě (příběhy komunity ve Whistle Stop od 20. do 60. let se střídají s retrospektivním vyprávěním, vzpomínkami stařenky, roku 1986 dožívající v pečovatelském domě, jímž naslouchá Evelyn) a jsou prokládány dobovými komentáři z místních novin a žurnálů, takže se příběh čtenáři skládá z různých úhlů pohledů několika jeho aktérů
pokud se vám stejně jako mně příčí sentimentální a sluníčkové happyendy, přestaňte číst tak ve 3/4 knihy, jakž takž jsem přešel dobové nelogičnosti (všemi respektovaný lesbický pár i s dítětem, navíc hájící práva černochů, ve 30. letech a na nábožensky založeném venkově?), nevěrohodné charaktery, jasně vymezené, ploché a bez vývoje i tendenčnost vyprávění (feministky, černoši, homosexuálové, postižení či zmrzačení jsou vždy jasně pozitivní a ve všem dobří, obětaví a spravedliví, zejména proti hrůzným činům a aroganci bílých heterosexuálních mužů), ale ten Evelynin "motivační" konec to úplně zabil...
nicméně jako oddechovka pěkné a teď jsem ještě odborník snad na všechny americké sladkosti, i když teda ani jedno jídlo ze závěrečného receptáře bych ve svém věku asi nestrávil, ó žlučníku, proč do všeho lejou ten kukuřičnej sirup?
Poslouchala jsem jako audio knihu a musím říct, že to byl nádherný poslech. I když člověk když poslouchá, tak se tolik nesoustředí, jelikož u toho dělá dalších milión věci a to mě mrzí. Z čehož vyplývá, že si tuto krásnou knihu budu muset i fyzicky přečíst.
Whistle Stop je totiž jako městečko ve kterém žijete celý život a jste jeho součástí. Znáte všechny obyvatele a oni znají vás. Všechny drby tušíte, ještě před tím než se stanou. A když ne, místní noviny vám vše hned prozradí. Ty novinové články v knize opravdu zbožňuju!.. Prostě se tu cítíte vítáni, jste jednoduše doma....
Dvě dějové linie se prolínají a postav je jak máku. Kupodivu to vůbec nevadí a postupně si zvyknete, protože se o nich chcete dozvědět víc a víc. A ochotná paní Threadgoodeová nám vše prozrazuje v rozhovoru se svou přítelkyní, paní Couchovou, která ji navštěvuje v domově důchodců. Paradoxně si paní Evelyn Couchová z vyprávění staré paní Threadgoodeové veme i mnoho do svého života, a začne si plnit své touhy a sny..
Je to překrásný příběh plný přátelství, života takového jaký je, bez přetvářky, bez růžových brýlí, plný skvělých postav a jídla.
Po Whistle Stop se mi bude moc stýskat..
(SPOILER) Nejprve mě zaujal název knihy, pak obálka a také to, že existuje i film (o kterém jsem dosud neslyšela). Čtení bylo vtipné, srdcervoucí, dojemné, těch skoků čase bylo nepočítaně, ale dalo se v tom vyznat. A všechny postavy v knize byly jednoduše báječně napsané. A teď už se jen v nejbližší době podívat na film. PS: co mi přišlo nereálné, že by Ruth a Idgie spolu žily a nikdo k tomu v té době neřekl ani půl slova. PS2: smažená zelená rajčata bych si asi ani teď po přečtení knihy nedala, já raději červená :)
Mrzí mě, že dávám jen tři hvězdy, víc nezachrání ani dobrý závěr knihy. Já se čtením protrápila. A to je to velmi zajímavě zpracované vyprávění: střídání času, články z novin, to vše mi vyhovuje. Postavy také byly v pořádku. Ale celkově mi to prostě nějak nesedělo, nezaujalo. Možná i moc omáčky kolem. Každopádně krásný název knihy a úžasná obálka.
Štítky knihy
přátelství naděje zfilmováno tajemství hledání smyslu života krize středního věku osudy žen pečovatelský dům
Autorovy další knížky
| 2022 |  Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe |
| 2006 |  Sněžná slepota / Léto odhodlání / Temný oheň / Vánoční kouzlení |
Kniha Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 219x |
| Čtenářské výzvě | 38x |
| Doporučených | 23x |
| Knihotéce | 125x |
| Chystám se číst | 207x |
| Chci si koupit | 42x |
| dalších seznamech | 8x |
Příběh má dvě části-přítomnou a minulou.V minulé části příběhu se uzavírají přátelství,které se udržují,lásky ale i loajalita ke druhým.Minulá část byla pěkná,některé i vtipné ale přítomná část měla smutný konec,ale navzdory tomu se mi příběh líbil.