Smažená zelená rajčata ve Whistle Stop Cafe

18.06.2023

Už chápu rozporuplné reakce. Sice jsou v příběhu jen dvě časové linky, ale lidí jak píšťal u varhan. A ti lidé mají samozřejmě příbuzné a každej zná zase někoho dalšího. Takže ačkoliv se nacházíme převážně jen v pečovatelském domě Růžové zahrady a v Whistle stop cafe, není orientace snadná. Příběh samotný je zajímavý, ale nijak mě neuchvátil. Byl až moc pozitivní na to, kolik se v něm vyskytuje černochů a v jaké době. Bod navíc za výborné načtení Martinou Hudečkovou.

17.06.2023

Dokonalé. Na své si přijdou nejen milovníci amerického Jihu. Stejnojmenný film mám moc ráda, ale musím říct, že knížce nesahal ani po paty. Neuvěřitelně lidský příběh - věřila bych, že všechny postavy skutečně žily a a tohle všechno zažívaly. Psáno s lehkostí a pokorou. A i když tam vlastně nebyla žádná akce a nic moc se nedělo, dělo se toho zároveň tolik, že jsem litovala, že jsme se o obyvatelích Whistle Stop a jejich všedním životu nedozvěděli více. Klobouk dolů před autorkou. jde o jednu z knih, ke které se budu vracet celý život a vsadím se, že v ní pokaždé objevím něco nového. Pro mě je i velmi atraktivní prostředí amerického Jihu a jeho kultura, takže mi ke spokojenosti chybí jen dalších stránky navíc. Potěšily mě i recepty na konci. Doufám, že u nás vyjde i volné pokračování.

22.05.2023

Je pár knížek, u kterých mě opravdu mrzí, když je dočtu a s jejich hrdiny se jen velmi nerada loučím. Smažená zelená rajčata k nim s radostí připojuji.
Není to úplně snadné čtení, množství postav, střídání časových rovin, vyžaduje to od čtenáře plnou pozornost. Ale když ji knize dáte, odvděčí se vám krásným nostalgickým barvitým vybrávěním, plným života ve všech jeho podobách, radostech i smutku. Patricia Neal odvedla skvělou práci.

20.05.2023

(SPOILER) Kniha se mi hodnotí obtížně. Na jednu stranu jí nelze upřít určité kouzlo, autorka stvořila živý a pulsující svět plný třírozměrných, barevný postav (a nemyslím jen barvu kůže). Často jsem se nad stránkami nahlas smála, a tak jednou, dvakrát mi ukápla slza.
Ovšem četlo se mi to špatně. Ke knize jsem se vracela s nechutí, mnohokrát ji chtěla odložit. Na vině je nejen ukrutné množství postav, které mají děti a vnoučata, vzájemné vztahy neúnosně košatí a větví se.
Především jsem se naprosto ztrácela v chronologii jednotlivých událostí. Autorka chaoticky přeskakovala mezi časovými rovinami, mezi osudy jednotlivých hrdinů i fázemi jejich příběhů. Na začátku se dozvíme, jak všechno mezi Idgie a Ruth dopadlo, pak k čemu došlo na začátku, na konci, uprostřed poprvé, podruhé, potřetí. Osudy ostatní postav byly vylíčené stejně. Jako kdyby se bavily v kadeřnictví místní drbny a člověk nechtěně poslouchal. Možná to byl záměr, ale něco takového mě katastrofálně nebaví. Důvod té rozkouskovanosti jsem nepobrala. Proč byly podrobně rozepsány historie určitých figurek (a jiných nikoli) mi uniká. Také se nedokážu vcítit do padesátileté americké paničky, která v životě nepracovala, a tak nějak má setrvalý pocit, že se nudí. Zázračná proměna Evelyn v závěru tomu všemu jenom nasadila korunu. Nic povrchnějšího si ani nedokážu představit.
Kromě všeho ostatního mi připadalo podivné, jak alabamští občané z dvacátých let dvacátého století, kteří považovali černochy za podřadné lidi, se shovívavostí přijímali homosexuální vztah.
Kniha mě neuchvátila, nekonal se žádný zázrak.

19.05.2023

Krásné, milé, úžasné. Jedno malé městečko plné nevšedních lidských příběhů. Z příběhu přímo vyvěrá řeka nostalgie, která vás zaplaví a připomene vám o čem vlastně je život.

18.05.2023

Tato kniha mě velice bavila, je plná lidskosti, přátelství a lásky. Doplněna o humorné střípky z novin té doby. Určitě se jednou ke knize vrátím a doporučuji.

15.05.2023

Laskavé, vtipné, ze života. Moc povedené.

13.05.2023

Nějak mi to nic neříká. Film jsem neviděla, ani mě teď už neláká.
Hlavní linka je málo nosná na to, aby unesla celou nálož počtu stránek.
Jako když stará paní vykládá bez ladu a skladu, co ji zrovna napadne.
Po skončení mě akorát zajímá, jak vlastně chutnají ta smažená zelená rajčata.

11.05.2023

Na tuto knihu jsem netrpělivě čekala, takže jsem velmi ráda, že se stala součástí mé knihovny. Co musím ocenit jako první věc, je grafická úprava obálky včetně kvality obalu - zkrátka ať chceme či nechceme je obálka to první, co nás zaujme nebo naopak odradí od četby.
Na to, jak moc jsem se na knihu těšila, přišlo malinké zklamání. Těžko říct, co bylo tím hlavním důvodem, pro mě je těžké orientovat se někdy v množstí postav, a to především ve chvíli, kdy mají, pro nás česky mluvící čtenáře, hůře zapamatovatelná jména. Občas jsem se v nich ztrácela.
Líbila se mi linka s Evelyn a její vzpomínky. Lehkost, se kterou jednotlivé příběhy popisovala. Upřímné vztahy jednotlivých protagonistů. Radost z maličkostí...
A pak to jídlo... a na konci knihy dokonce recepty. I já si plánuji něco dobrého vyzkoušet, lákají mě vdolky z podmáslí. Tak uvidíme, zda se podaří.
Kniha má místo v mé knihovně a já věřím, že se k ní ráda vrátím. Přečtu ji podruhé, možná i potřetí a najdu tam všechny ty drobné "niance", které mi teď utekly.

11.05.2023

Pokud bude k živobytí aspoň něco málo jiného, tak zelené rajče nebudu nikdy zkoušet ochutnat - v jakékoliv úpravě!

Tato kniha vyšla před nedávnem, ale film je z dřívějška a docela se o něm psalo - a ten název mě tak odpuzoval, že jsem nepocítila ani zbla touhy a přání ho vidět...
Nikdy neříkej nikdy! Film jsem dosud neviděla, hodlám napravit, a knihu jsem (naštěstí) obdržela jako dáreček od kamaráda z DK - díky, kámo!!!
Letos jsme objednávali od firmy úplně nové sadbové brambory a každá nabízená odrůda krom jiných údajů měla i hodnocení "jedním slovem" (chutná, výnosná apod.). Takže pokud tuto knihu ohodnotím jedním slovem, bude to: roztomilá! Podotýkám, jsou zde časté, vždy datované přeskoky v čase. Nijak zvlášť mi nevadily, dělalo to knihu pestrou a podle potřeby jsem se když tak vrátila o kousek zpět.

Moje charakteristika není úplně přesná, je tam totiž spousta věcí, dějů, událostí a také hodně postav - no jo, když některé tehdejší famílie, napasované do příběhu, mají hafo dětí. Pak se v tom člověk trochu hůř orientuje.
Děje se tam ledacos! Člověk by nevěřil, že dojde i na... nečekanou vraždu pánví a snad i nevědomý kanibalismus... Ne, víc nesmím prozradit! Zas by mi sem někdo upíchnul spoiler!

Vzhůru do Whistle Stop Cafe na zelená rajčata! Jsou tam lidi, které jsem si moc oblíbila.
:-)))

P. S. Viděla jsem film, není špatný, ale doporučuji - dejte přednost knize! :-)

10.05.2023

(SPOILER) Zpočátku se mi to moc líbilo, je ti takový situační/filosofický román a je to napsané jako by tam člověk opravdu žil též. Postupně se ovšem v knize začnete točit v kruhu, alespoň v mém případě tomu tak bylo. A začala jsem se nudit, protože nepřicházelo nic nového. Na druhou stranu knížka je graficky úplně nádherná a já si nejvíce oblíbila Evelyn a tu starou paní, nejraději jsem měla pasáže z domova Růžových teras a ty vzpomínky té stařenky, neboť mi to připomnělo nejen vlastní praxe co jsem měla ještě na střední škole, právě v domově pro seniory, ale taky mi to připomnělo jak rychle život utíká, jak je křehký a každou minutu může přijít nějaký zvrat, který vám ten život úplně překope. Budu si více užívat a vážit všech těch chvil s blízkými a hledat potěšení i v drobnostech, protože každičký jednotlivý den kdy žijete a stojíte na svých nohách, je vlastně malou oslavou života. A abychom si užili ještě víc, zkusím uvařit i nějaký ten recept co se nachází na konci knížky. Sice si myslím, že přímo smažená zelená rajčata to nebudou, neboť rajčata má drahá polovička nesnáší, ale ten kokosový koláč by asi šel.

08.05.2023

Toto bola "moja" knižka.
Tak láskavá, humorná, ľudská, smrdiaca "človečinou". A tiež trošku sentimentálna a smutná.
Už len ten úvod hovorí za všetko:
"Minulý týden zahájila provoz kavárna Whistle Stop Cafe - nachází se hned vedle pošty - , a podle slov jejích majitelek, Idgie Threadgoodeové a Ruth Jamisonové, jim jdou obchody dobře. Idgie říká, ať se lidé, kteří ji znají, nebojí, že se otráví - ona nevaří."

Je výnimočné, keď sa po dočítaní knižky stanú z hlavných hrdinov vaši priatelia. Keď celý príbeh prežijete spolu s nimi. A to je prípad tejto knižky.
Moc odporúčam.

"Myslím, že Leona Idgii neodpustila, dokud se nevdala. Byla až do smrti marnivá, pokud šlo o vzhled. Jednou si v ženském časopise přečetla, že ze vzteku a nenávisti vznikají vrásky. Pořád Idgii vyhrožovala, že ji zabije, ale usmívala se při tom."

"V Birminghamu zatkli muže, který před dvěma týdny u nás ve městě prodával ty náboženské šicí stroje, jež vás měly údajně uzdravit, když na nich budete šít. Zdá se, že ty stroje nebyly z Francie, ale vyrobili je u Chattanoogy v Tennessee a s náboženstvím neměly vůbec nic společného. Biddie Louise Otisová je velmi rozrušená, jelikož si myslela, že jí ten, který si koupila, hodně pomohl od artritidy."

07.05.2023

Film jsem viděla tenkrát jako náctilétá. Už v té době se mnou cloumaly emoce a dlouhé roky jsem film milovala a miluju doposud. :) Knížka ve mě vyvolala stejné pocity. Určitě se k ní zase vrátím a přečtu si ji znovu. Příběh vás pohladí po duši a ke konci budete litovat, že jste jej přečetli tak brzo... Stejně jako já. Doporučuji k přečtení... 5*

22.04.2023

Nádherná kniha, ke které se určitě jednou vrátím. Tak moc mi bylo líto, že se s každou přečtenou stránkou blíží chvíle, kdy budu muset svět malého městečka Whistle Stop opustit. Styl vyprávění, atmosféra příběhu, laskavý humor, postavy a postavičky se svými radostmi i trápeními jsou pohlazením pro duši a již dlouho jsem se nepřistihla u toho, že se při čtení usmívám. Tady se mi to stalo nesčetněkrát. Přidávám velké doporučení.

13.04.2023

Po ódach iných knihomoľov, som čakala trošku viac vzhľadom na to, že filmové spracovanie bolo dlhé roky mojím obľúbeným. Tu som dostala viacmenej takú oddychovku-víkendovku. Čítalo sa to ľahko, postavy trošku čiernobiele (len upresňujem, že nie kvôli farbe pokožky;) a tak.
Kde to mohlo nabrať väčšie grády a viac rozviesť, boli Evelynine úvahy o úlohe ženy, tam som trošku cítila tie feministické náznaky, avšak bolo toho málo...

03.04.2023

Pár knih bych si ráda jednou znovu přečetla, tato k nim bude patřit. Film jsem neviděla, ale ten příběh byl napsaný tak opravdově, živě, že se mi před očima míhaly všechny ty postavičky z malého jižanského městečka Whistle Stopu a já tam byla s nimi.
Nechala jsem si vyprávět krásně lidský, dojemný i humorný přiběh několika desítek let života Ingie, Ruth, Pahýla, Velkého George, tuláka Smokeyho a mnoha, mnoha dalších. A víte co, já u toho dostala chuť na ty smažená zelená rajčata, i když vůbec nevím, jak chutnají :-).
Takové příběhy se dotýkají lidských srdcí a zanechávají v nich stopu...

31.03.2023

Příběh z amerického městečka Whistle Stop. Ruth a Idgie si otevřou kavárnu a ač kolem zuří hospodářská krize, v kavárně si budete připadat dobře. Je tu skvělé jídlo i milý úsměv. Tento příběh se dozvíme z úst starší dámy Ninny, která jej v pečovatelském domě vypráví Evelyn. Ta se díky němu konečně rozhodne vzít osud do vlastních rukou.

Nechte se unést na kouzelné místo malého městečka, kde se všichni znají, vzájemně si pomáhají a jsou jedna velká rodina. Jejich životy nejsou vždy snadné, ale díky přátelům je dokáží lépe snášet.
Úžasný, milý příběh s jednou až detektivní zápletkou, která se tu pomalu odkrývá.

Ze začátku mi přišlo, že je tu příliš postav, bála jsem se, abych se v nich orientovala, ale naštěstí, každá postava byla velmi originální a svá, tak nebyl problém se v nich vyznat a užít si příběh.

Celý příběh je skvěle promyšlený a poskládaný, kolikrát jsem si říkala, že to snad ani spolu všechno nemůže souviset, ale pak Vám najednou dojde, co Vám tím chtěla autorka říci a pochopíte, jak je to skvělé. Děj byl chvílemi nepředvídatelný a kolikrát mě dokázalo šokovat, kam až nás příběh zanesl.

Atmosféra malého amerického městečka je zde skvěle vylíčena, úplně ho vidíte před očima a nejraději byste se tam vypravili a všechny obyvatele poznali osobně. Osobitá Idge, krásná Ruth, i všichni kolem. Nesmíme zapomenout ani na děj v současnosti, Ninny a Evelyn si prostě zamilujete.

Na jednu stranu je to pohodové, milé, dojemné i úsměvné čtení, ale na druhou tu najdete tolik vážných témat, jen namátkou rasová nesnášenlivost, smrt, mateřství, nemoc, stáří, rodina, láska. No prostě je tu všechno a všechno sem naprosto patří, vše tu má své místo.

Po dočtení jsem se podívala i na film. Většinou se mi filmy, které jsou natočeny podle knížek, nelíbí, ale tentokrát tomu tak nebylo. I film byl skvělý a já ho dokázala prožít stejně, jako knihu.

Uvařte si něco dobrého (mimochodem, v knize najdete i recepty), nalijte si dobré pití a nechte se unést do kavárny ve Whistle Stopu.

30.03.2023

Takové... jak to říct... jižanské...
A taky mi to hodně připomínalo knihu S elegancí ježka.
Ani v jedné knize jsem zalíbení nenašla.
Úplně nejvíc se mi líbil název knihy :-D

27.03.2023

Já bych moc chtěla napsat, jak a proč se mi tahle knížka tak líbila. Ale nenacházím ta správná slova. Nebývám dojatá k slzám. Teď jsem a Zelená rajčata řadím ke klenotům své knihovny. Prostě si ji přečtěte.