Milka73 komentáře u knih

Autorka se v NA contemporary představila už třemi tituly a touto knihou jen upevňuje svou pozici a potvrzuje, co už o ní víme. I do této knihy přenesla svůj talent pro přirozené nevyumělkované vyprávění, které působí krásně realisticky, ale zároveň to není žádné náhodné vyprávění, ale zachovává si příjemnou úroveň románu, v němž kombinuje vážná témata s feel good atmosférou a originálním prostředím. Které tu zvládla na výbornou. All Blacks, masérství, fyzioterapie? All Blacks? Chci říct, ať už jste fanoušky (echrm, fanynkami) rugby nebo ne - kdo by nechtěl? Za co smekám, je i fakt, že jedno z vážnějších témat této knihy se týká problému zdravotního, který nebudu z důvodu spoileru jmenovat, u nějž si sice dokážu představit jít trochu víc do detailů a moje vlastní zkušenost se s tím, co je tady, maličko rozchází, ale je to nádherná ukázka toho, že i to, co se může zdát omezující, vlastně omezujícím vůbec být nemusí. Autorka v knize skloubila vesměs všechno, co je v dobré žánrové knize potřeba: originální prostředí, uvěřitelná slow burn, sympatičtí hrdinové, kteří mají i své špatné vlastnosti (i když je možná musíme někde trochu hledat) a působí lidsky, k tomu nějaký ten problém, časovka a skvělá práce s názvem. Autorka odvedla jednoduše řečeno skvělou práci a jsem si jistá, že o ní neslyšíme naposledy.

12 12.09.2022

(SPOILER) Wau. Jedním slovem - wau.
V Chapadlech Černé hvězdy vás autorka zavede do v podstatě postapokalyptické verze našeho světa, který je zahlcen vodou, což si přináší své daně a ne tak úplně přirozený vývoj přizpůsobení se, mocenské hry a štěpení společnosti. A ano, hned takto zkraje si troufám tuto knihu připodobnit a tedy i doporučit fanouškům bezkonkurenčně nejlepší sci-fi série, jakou jsem měla tu čest číst, a to k českému Myceliu Vilmy Kadlečkové. A to nejen proto, že i tady do hry ve velkém vstupuje v podstatě náboženský kult.
Společnost se rozdělila na tři části, z nichž každá je naprosto odlišná a v podstatě mezi sebou vedou tichou válku o příslušníky. Na jedné straně tu máte fanatický kult, na druhé ty, kteří si myslí, že mohou všechno. Na jedné straně tu máte symbionty, jejichž prostřednictvím se můžete připodobnit rybám a snáz tak žít v nových podmínkách, na druhé straně tu máte technologie v podobě kyborgů a androidů.
Jenže nic není ani zdaleka tak jednoduché, za všechno se sakra hodně platí a za všechno se nesou následky.
Tato kniha myslím není pro slabé povahy. Nejde teď jen o expresivní výrazy v textu, ale i o samotný příběh a děj, jímž provází dvě sestry, Aphelion a Perihelion, které nabízí optiku obou stran příběhu. Příběhu, který je krutý, nemilosrdný a místy až nechutný, ale taky pekelně dobře promyšlený a propracovaný. Jednak hned prvními stranami čtenáře vtáhne pod svou hladinu, jednak přináší zdánlivě hodně komplikovanou podobu reality, do které se dá ale rychle, opravdu hodně rychle proniknout a pochopit ji. Celé to autorka zaobaluje do nesmírně čtivé podoby. Tohle budete a nebudete chtít dočíst, protože budete chtít vědět, jak to skončí, ale navzdory vší nemilosrdnosti nebudete chtít ten příběh opustit.
A co víc, tato kniha otvírá i lidskou povahu a problematiku nejen rodinných vztahů, což knize dodává ještě další kredity. Hodně těžko se mi slovy zachytává to nadšení a dojem, který text zanechal - protože mě připravil o slova. V tom dobrém, v tom nadšeném. Tohle číst jednoduše chcete.

7 04.02.2024

Tento příběh je plný vážných témat. Takových, s jakými se potýkáme dnes a denně a leckdy už na ně vůbec nemáme sílu. A to je hned první důvod, proč si Hudbu přečíst. Ukazuje skutečnost takovou, jaká je. A kde všude se dá síla a odhodlání znovu vstát hledat.
Postavy si s sebou nesou své démony, kteří je nejen formují, ale hází jim klacky pod nohy. Mají své dobré, ale i špatné vlastnosti (postavy, ne démony), a to z nich dělá reálně působící lidi. Ruku na srdce, čtenářky, která by někdy nechtěla svého Daniela v realitě potkat?
Emčiny knížky se vyznačují originálním prostředím, v němž se děj odehrává, a ani Hudba tomu není výjimkou. Vlak - skutečný opravdový vlak na kolejích, koho by napadlo, co vše se v něm dá zažít? Stejně tak modeling, skutečně je být modelkou skvělé? Není to spíše naopak?
Emka se Hudbou pustila hned do několika vážných témat, a všechna se jí podařila zpracovat nejenže skvěle, ale i vyváženě vůči celému příběhu. Styl vyprávění má stále pro sebe specifický, a přesto není tak odlehčený, jak jej známe z ostatních jejích knih. Celý příběh je navíc provázený písněmi, a to takovými, že si mezi nimi alespoň jednu najde snad každý z nás.
Emka s Hudbou z vedlejšího kupé odvedla úžasnou práci. Tato kniha se vám zapíše do srdcí.

5 12.03.2022

Jste fanoušky Zaklínače? Baví vás Hra o trůny? Pak je tato knížka přesně pro vás. A víte, v čem je lepší než výše zmíněné série? Píše ji český autor.
Věčné mlhy přináší velký příběh, jehož je Zloděj osudů teprve začátkem - a to začátkem poutavým předjímajícím, že se bude jednat o vskutku epickou sérii. Čím větší série, tím větší také potřebuje seznámení se světem, a že tento svět je rozsáhlý, má mnoho vrstev a podob, které jedna knížka nedokáže a ani nemůže odhalit a předvést všechny. Každá je ale dalším dílem skládačky. Tím, že se jedná o úvodní díl, zatím nečekejte velkou nálož akce, ostatně, řadím se k zastáncům názoru, že ne každá fantasy musí být nadupaná akcí - jako mladší jsem tedy právě po akcích ve fantasy prahla, ale čím jsem starší, tím víc mě zajímá i způsob a komplexnost vystavení světa, postavy, jejich rozmanitost, backstory, charaktery a to, co je jak formovalo - a v posledních letech právě i politika ve fantastice (a že jinak mě politika zrovna nebere ). Navíc fantasy vůbec nemusí být o akci, obzvláště ta epická - ale právě o těch světech, o tom, jak v nich funguje magie. Jasné, akční příběh přiláká pozornost - ale akční příběh se může odehrávat i bez krve, i bez neustálého řinčení meče, právě na poli politiky... To je možná ještě větší boj než ten na pláních se zbraněmi v rukách. A tady, ve Zloději, má svět tolik aspektů, hodně mě baví objevovat všechna tato zákoutí. Když se do knížky začtete, bude vás to bavit úplně stejně.
Příběh, který pohltí a budete toužit dozvědět se o něm více. Postavy, mezi nimiž je nejen díky rejstříku snadné se orientovat, neb je každá jiná a každá svá. Postupné gradování zvyšující napětí a touhu po pokračování. Držím palce jeho vydání! Takhle dobrou fantastickou sérii jen tak nenajdete.

5 13.01.2022

Příjemné oddechové romantické čtení nejen na léto je něco, co mi mezi českými autory dosud chybělo, a jsem moc ráda, že se toho tato nadaná autorka ujala. Její styl psaní je snadné si zamilovat, zachovává si odlehčené vyprávění, které se čte samo, a zároveň píše dosti specificky, takže už po jedné knížce ji poznáte jen podle toho, jak píše. Její příběhy se vyznačují originálním prostředím, vysoká sportovní škola a lázně, na to jsem v žádné knížce ještě nenarazila. A prostředí má autorka zpracované výborně, jednoduše a přesto snadno představitelně, rozvíjí se popisem před očima jako skutečný obraz. Nečekejte ani žádné Mary Sue, každá postava má své špatné vlastnosti, a to je rozhodně super. Každá má svůj originální neopakující se charakter. Ne každý si všechny postavy zamiluje, ale rozhodně si je budete pamatovat! A i přes to, že se jedná o feel good čtení, se můžete těšit na vážné problémy, na tajemství táhnoucí se celou knížkou a jeho odhalení stojí za to! Hacker je velmi povedená knížka a věřím, že o této autorce ještě uslyšíme.

5 13.08.2021

Milion hvězd je příběh napsaný poté, co svět zasáhla tragická zpráva ohledně kapely Linkin Park, i když nejste jejich fanoušky, určitě se to k vám tehdy doneslo. A já musím říct, že jsem moc ráda, že se autorka do zpracovaní tohoto tématu pustila. O depresích je třeba mluvit. Přesto však nečekejte, že by Milion hvězd byla snad fan fikce - kromě tohoto jednoho motivu nemají LP a MS nic společného.
Za tuto knížku si autorka zaslouží velký potlesk. Píše čtivě, jednoduše, zároveň je její text prodchnutý jakousi podprahovou temnotou, nenechá vás na pochybách, že to, co píše, není jen tak. Postavy, moc se mi líbí, že její postavy nejsou dokonalé, že mají své nejen démony, ale i špatné vlastnosti, za které je chcete sice občas vzít pánvičkou po hlavě, ale také jen tak přiměřeně - jednoduše řečeno, postavy jsou zpracované nádherně lidsky a je velmi snadné se v nich zhlédnout. Hudební prostředí, ve kterém je příběh zasazený, je příjemně nenásilné a na mě působilo i krásně vizuálně zpracované. Možná jen, když se Chloe sama s depresemi potýkala, bych čekala trochu větší náhled do tohoto problému... Ale i přesto je tu práce s psychikou skvělá. To, jak člověku dokáží ublížit ti, na kom mu nejvíc záleží, to je až neuvěřitelně realistické.
Milion hvězd je velmi silný příběh. Dokážu si představit, že nejeden čtenář jím bude postupovat se slzami v očích, protože tenhle příběh je opravdu silný. Svým prostředím možná trochu moc knižní, ale sám o sobě velmi skutečný. Navíc si pro vás autorka v knížce schovala pár parádních easter eggs.
Tuto knížku můžu bez zaváhání doporučit.

4 26.01.2022

Různé školy, akademie, univerzity, to je něco, co mám ve fantasy hodně ráda. V prvním díle své série autorka vykreslila epický svět, který ještě podpoří mapa v knize, s nenucenou lehkostí umí jednoduchým popisem obsáhnout prostředí svého příběhu: ulice, městské čtvrti, putyky, i samotná Univerzita, při čtení se přede mnou prostředí příběhu odvíjelo nádherně jako film. Hlavní hrdinky Karmína a Elenis se navzájem nijak neupozaďují, ač jedna má dějovou linii poněkud akčnější, jsou si vypravěčkami vyrovnanými a dostáváme od obou osobitý pohled na svět a příběh, který jej v mnohém dotváří ještě mnohem více. Autorka píše příjemným svižným jazykem, postavy si drží své charaktery, některé se drží při zdi, jiné jsou drzé až běda, ale v příběhu to krásně funguje a charaktery se vyvíjí. Že vám to nepřijde jako steampunk (slibovaný v anotaci) okopírovaný z Londýna 19. století? Je to epická fantasy, ne historický román - a za mě autorka steampunkovými prvky okořenila na výbornou. Stejným kořením je i drzé Rianetino chování nebo jedna z podstat fakulty lovců - protože když lovit, tak se vším všudy. Magická stvoření, fungování světa a společnosti, Padouši? Ti si zaslouží svou vlastní herní sadu! A ten konec? Klade mnoho otázek, rozvíjí nové příběhy, a já jsem zatraceně zvědavá, kam hrdin(k)y další díly této trilogie zavedou.

4 01.11.2021

Od autorky jsem měla tu čest přečíst si několik příběhů ještě v době, kdy probíhala předprodejová kampaň za Knihomolku, takže když kampaň byla úspěšná a Knihomolka vyšla, byla jsem nejen nadšená, ale po zkušenostech s jejími jinými texty jsem měla i vysoká očekávání.
Knihomolka je feel good contemporary, kterou je snadné si zamilovat a oblíbit. Každý z nás, kdo má rád knížky, se dokážeme do Nikol snadno vcítit, a já si s ní jakožto s knižní postavou rozuměla vskutku výborně. Luke je přesně tím tajemstvím, tou pohnutkou, která dokáže otřást i světem vystaveným z písmen a papírů. Další postavy příběh krásně doplňují, ty, které si máte oblíbit, ty si oblíbíte, ty "špatné" byste rádi seznámili s pánvičkou.
Příběh je v podstatě vcelku jednoduchý, ale má všechno, co dobrý příběh potřebuje. Ale i když je Knihomolka feel good, dotýká se hodně i vážných témat, která jsou pro mnohé denní součástí života. Nejeden rozhovor postav je postavený na (knihomolském) klišé, která známe z internetu - mně osobně až překvapilo, jak moc mi do příběhu pasovala. Byla takovým příjemným oživením.
Knížka je psaná příjemně, lehce, odlehčeně a zábavně, ani se nenadějete, budete se nahlas smát a budete mít dočteno. A budete hrdinům přát, aby jejich cesty byly jen ty nejlepší.
Možná bych malinko vytkla, že jsem doufala, že by v knížce mohl být větší náhled do Lukova tajemství. Detailnějším popis jeho velké "záliby".
Shrnutě je Knihomolka parádní odpočinková feel good, kterou si zamilujete, budete na ni s láskou vzpomínat a těšit se, až se do jejího příběhu ponoříte znova.

4 27.10.2021

Za knihu na recenzi děkuji @humbook #humbookblogeri.
Kdybych dávala knihám hvězdičky za obálky, kniha by jich dostala pět. Ale i když obálka je nádherná, bohužel tady ji obsah zkrátka neodráží.
Hvězdu si ode mě kniha vysluhuje za čtivost. Čistě co se stylu psaní týče, ten je příjemný, svižný, postrádá obvyklé debutové nedostatky.
Druhou hvězdu ode mě kniha dostala za pár částí v poslední třetině, kdy naplno otevřela pár vážných věcí a i když je to celé zcela očividná hra na city, pár pasáží dokázalo vzbudit trochu emocí, i když prakticky skrze osobní zkušenosti.
Za co knize musím hvězdu strhnout, jsou problematiky, jimž se věnuje. Nechápejte to špatně: hodně vyhledávám heavy contemporary (i když tohle se zpracováním tváří spíš jako feel-good) s vážnými tématy. Jenže tady máte tři vypravěče, na relativně malém rozsahu pro tolik vypravěčů, a každý z nich řeší hned několik problémů a potíží, ať už fyzického nebo psychického rázu. Ano, život člověku občas naloží vskutku hodně, ale knižní praxe je někde trochu jinde: tím, kolik toho autorka postavám na daném rozsahu naložila, je tím kniha doslova překombinovaná. Nic, vůbec nic se neřeší do hloubky, všechno zůstává až neuvěřitelně povrchní a za mě nedostatečně zpracované. Zatímco sama autorka se v poděkování přiznává k inspiraci knihou An(n)a., která je zjevná, úplně stejně si mohla přečíst i Cool Girl!, díky čemuž se mohla nejen vyvarovat zjevné podobnosti, ale i jinak a ne tak podobně zpracovat soutěž středoškolské popularity.
U postav ještě zůstaneme, protože další hvězdu musím strhnout právě za postavy. Každý můžeme mít zkušenost samozřejmě jinou, ale nejen praxe šikany, ale i chování celkově tady odpovídá mnohem spíš podobě děcek na základní škole, na střední se to posunuje úplně jinam. Postavy jsou jako jejich problémy: ploché, s minimálním vývojem, těžko znatelným charakterem.
Na stržení poslední hvězdy se podílí hned několik věcí. Zcela zjevně umělá hra na emoce, která za mě těžce selhala. Text působí zmanipulovaně. Nedomyšlenost několika záležitostí. Opakovaně přehršel nedostatečně upravovaných problémů včetně duhové orientace snad u každého trochu důležitého. A samozřejmě chyby; nejen chybějící uvozovky, ale hlavně zjevná neschopnost používat správně přivlastňovací a vztažná přivlastňovací zájmena. Němčina je krásný jazyk, ale tady jsme pořád v češtině. A tohle jde ve velkém na vrub i nakladatelství. Jo, a taky to zbytečné množství prázdných stran, které mohly být věnované rozpracování vážných témat.
Je super, že se autorka pustila do něčeho takhle velkého, ale je to až moc velké na to, aby to bylo ucházejícně zpracované na rozsahu a bohužel tady vše sklouzlo k takové povrchnosti, nerealičnosti a neuvěřitelnosti, že jsem uvažovala, jestli nezůstat u hvězdy pouze jedné.

3 15.05.2024

Lovci monster, americká splatterpunk akční urban fantasy série o nestvůrách a monstrech z pera autora srovnatelného s mistrem Kulhánkem. A jak sám autor nejednou ukázal, monstra nejsou jen výsadou USA, ale celého světa, a ČR je nadpřirozenými legendami opředená. Skupina českých autorů, která se podívala na zoubek české monsterlovecké skupině Fantom ne nepodobné zaštiťujícímu nakladatelství, na které v textech najdete i pár odkazů, patří v žánrových vodách mezi známá jména - a po přečtení je třeba říct, že jsou do sbírky všichni zasazeni oprávněně.
Ač u antologií zpravidla narážím na aspoň jeden text, který těžce nesedne, tady se nic takového nestalo: ano, našlo se sem tam něco, k čemu jsem měla výhradu, ale žádná nebyla dost velká, aby jakkoli snížila mé nadšené hodnocení.
Sbírku otevírá svou povídkou zasazenou do Prahy sám Larry Correia, chronologicky se odehrává po Ochránci, pak následují čeští autoři. Je radost sledovat, jak si poradili s universem někoho jiného: povídky se vyznačují čtivostí ne nepodobnou textům Larryho Correii, přirozeně v nich promlouvá i známý styl humoru a odlehčování situací až bizarními scénami střídajícími se s vážnějšími momenty. Tyto spojující stylové rysy jsou plynulé, přirozené, nikde nepůsobí na sílu nebo uměle vtlačené. I s tímto si ovšem jednotliví autoři v textech ponechávají své osobité styly známé z jejich sólo děl, přetrvávají jejich charakteristické prvky v souladu s prvky monsterloveckými. Můžete se těšit na easter eggy a narážky spojující jednotlivé povídky nejen dohromady k sobě do celku, ale také odkazy na autorská sólo díla, která přístup FLM dělají komplexnější nejen v LM, ale i v dalších (českých) knižních universech.
A protože jsme u české jednotky, nesmíme zapomínat na český přístup postav, český přístup policie, český přístup "obyčejných lidí", český přístup monster - a česká monstra. Vodníci, můry, jezinky, bludičky, to je jen stručný příklad toho, na co se můžete těšit. Pokud vás baví LM, tohle je povinnost.

3 26.04.2023

Po dočtení Haky jsem se na Jackův příběh vskutku velmi těšila a můžu říct jediné - autorka opět nezklamala. Ba naopak.
Návrat mezi All Blacks je přesně tou správnou směskou nostalgie (spíš takový návrat "domů"), očekávání, nadšení a širokých úsměvů na tváři.
Nové prostředí, známé postavy, které jsem si jistá, že jsem si z Haky oblíbila nejen já, myslím opravdu vesměs všechny, ale také postavy nové, příběh nejen nový, ale zároveň i pokračování toho z Haky, na to všechno se v Tanci za odpuštění můžete těšit. A stejně jako u Haky velmi oceňuji hru s názvem knihy, který po/během čtení nabere nový význam.
Jak už js naznačila výše, hlavními vypravěči jsou tentokrát sympatický a oblíbený člen All Blacks Jack a trochu šílená, drzá, ale zároveň silná a odhodlaná Riley: oba si vás však rychle a snadno získají (i když Jack už to dokázal v předchozím díle) a i přes všechny útrapy, jimiž si musí projít, nebo možná právě díky nim jim budete fandit občas nad nimi kroutit hlavou, protože dělají lidské a pochopitelné chyby a přešlapy, fandit a jednoduše doufat, že konec jejich příběhu bude dobrý, správný. Příběh Lilly a Alexe vedle nich pokračuje také a ani o ostatní členy All Blacks nebudete ošizeni (v tom už se možná opakuji, ale moc se mi líbí, že příběh není JEN o Jackovi a Riley).
I v tomto díle se můžete těšit na tajemství a skrývání pravdy, která mohou mnohé věci zkomplikovat. I pokud vás při čtení hlavní problém napadne, zavrhnete ho s tím, že takhle to určitě nebude, takže na překvapení se rozhodně můžete těšit, a to na nejedno. Ale jak jsem naznačila výše, co hrdinové dělají za chyby a přešlapy, dělají z lidských důvodů a leč občas bolestivých, však pochopitelných pohnutek, a to z nich dělá více lidi, a to se mi opravdu hodně líbí.
Autorka má svůj osobitý styl psaní, příjemný, svižný, protkaný humorem a příjemným odlehčením, které však nijak nesnižuje vážná témata; to vše nese i tento titul a dělá tak z knihy jednoduše skvělé čtení.
Ať už jste Haku četli nebo ne, přijde mi, že Tanec se dá číst samostatně, i když by pak pár detailů mohlo unikat, Tanec za odpuštění je kniha, která si vás opět snadno získá.

3 08.02.2023

Lovecká sezóna přináší 14 povídek napříč autorovou tvorbou , v antologii najdete nejen příběhy právě z výše zmíněných světů, ale i různých herních univers nebo z úplně nových prostředí. Sbírka nabízí rozmanité množství příběhů a ukazuje, že autor se umí skvěle pohybovat i mimo své vlastní světy. Každou povídku doplňuje kratší či delší zmínka o tom, kdy a proč jednotlivé texty vznikly, ve kterých se objevily antologiích, často k tomu autor připsal i další autorské poznámky, jak vznikla jeho rozhodnuto daný text dopsat či jak na ně reagovali čtenáři, což povídkám dodává zajímavé pozadí.
Co Lovecká sezóna přináší? Můžete se těšit na příběhy humorné i vážné až mrazivé, při čtení se budete smát, ale bude vám až špatně. Příběhy mají jednoduché nijako složité zápletky, což je pro povídky příznačné, ale zároveň při čtení máte pocit, že se jedná o komplexní rozsáhlý příběh. S povídkami z herních či cizích světů autor pracuje způsobem, že nemusíte danou hru nebo svět znát, ale vše potřebné a důležité je v povídkách řečeno a fungují skvěle i samy o sobě.
Lovci monster, Grimnoirské kroniky, epická fantasy, příběh z války, sci-fi, děsivá noční můra, westernová městská fantasy, interdimenzionální pojišťovna, na to vše se v této sbírce můžete těšit. Každý příběh je originální, svůj, každý má skvělou atmosféru, a i když je nějaký text z oblasti, které čtenářsky zrovna neholdujete, každá má svou myšlenku a poselství a všechny stojí za to si přečíst - a že se vskutku dobře čtou.
Lovecká sezóna je skvělé rozšíření nejen pro nás známých a dostupných příběhů, které přináší do univers mnoho nového, a seznámení s autorovou tvorbou celkově - ale poslouží i jako poutavé seznámení s autorovou tvorbou pro čtenáře nové. V takovém případě se čtenář samozřejmě nevyhne pár spoilerům v případě světů Lovců monster a Grimnoirských kronik, ale to je jen malá zanedbatelná dlaň za seznámeni s tvorbou tohoto skvělého autora a spoilery jsou v universech vlastně tak malé, že čtenářský zážitek nijak nezkrátí.
No a závěrečná povídka o interdimenzionálním pojištění? Připravte si bránice, u té se hodně nasmějete.

3 27.12.2022

Z prvního dílu této série o cestování časem s názvem Střípky času jsem byla více než nadšená, a tento druhý to jen umocňuje. Autorka má velký talent na vyprávění příběhů, které se zachytí v duši a srdci. Zasazení na skutečné místo jen umocňuje realističnost této knížky, tím spíš, že vymyslela dechberoucí systém magie proudící naším světem. Možnost nahlédnout na celý svět knížky díky střídání vypravěčů očima nejen Jany, ale i Petra, bylo nejen velkým oživením textu, ale celému příběhu dodalo nové roviny, z nichž až běhá mráz po zádech. Příběhu, který ukazuje, že ani smrtí nic končit nemusí. Že láska může být tou největší obětí. Že ani magie není všemocná. Postavy nejsou černobílé, ale každá jedna je šedá, ať už míň či víc. Nejsou jen dobří a jen špatní, ale mají v sobě něco i ze druhé strany. Nad Janiným chováním by se možná dalo protočit očima, ale o to působí skutečněji. Petr mé srdce dobyl už prvním dílem, a zde své místo jedině potvrdil: nejenže je to přesně ten charakter, po němž čtenářky touží, ale i on navzdory proměnným je až neuvěřitelně lidský a jednoduše řečeno, prostě úžasný. Celý příběh krásně doplňují i ostatní postavy, některé nové a jiné již známé, některé sympatické a jiné by jsou na vzetí pánvičkou po hlavě, ale i to je další kvalitou díla. Knížkou se táhnou emoce podporující celkovou atmosféru, během pár vět dokáže autorka čtenáře rozesmát, vyděsit, překvapit či napnout. Což jen umocňuje i autorčin poutavý styl psaní, který vrhne čtenáře do děje a vůbec není snadné se od něj odpoutat.

3 27.10.2020

Anotace knížky příjemně navnadila a měla jsem od ní vysoká očekávání. Která nebyla zklamaná - naopak se autorovi podařilo je ještě předčít. S prvními řádky sice byla trochu skeptická, protože vskutku nepatřím mezi fanoušky X-Menů, k nimž je Řád z Pragocalypsy přirovnaný, to se nicméně vůbec neukázalo být na překážku.
Knížka má úplně boží atmosféru. Už od začátku je napěchovaná akcí a přináší vyvážený mix městské současnosti s fantasy, který je prostě super. Navíc si do toho přimotejte gotiky, metalisty a (za mě) známé metalové kapely, prostě bomba. Navzdory názvu jednoznačně směřujícímu děj do hlavního města naší malé republiky se děj odehrává i na jiných místech státu - což jakožto člověk, který Prahu zas tak dobře nezná, můžu říct, že bylo naprosto boží, když se hrdinové dostali do míst, která, no, znám.
Hrdinové jsou další velké dobré. Každý má svou specifickou schopnost, takže nikdo nezanikne v davu. Každý má svou špatnou stránku, za které byste je nejradši přetáhli pánvičkou po hlavě. Hlavní tahouny příběhu si však nejde neoblíbit a prostě jim musíte fandit, aby to dotáhli do konce.
Nechybí sakrasmus snad na každé stránce a spousta spousta odkazů, u kterých se jenom zubíte, protože s nimi celý příběh působí o to realističtěji.
Zpočátku mi jen trochu naháněl strach styl psaní, jak na mě působil až trochu moc bez filtru, na plnou pusu, když to tak řeknu. Ale po pár stránkách se na něj snadno zvykne a i jeho svižností stránky v knížce ubíhají neuvěřitelně svižně.
Jestli máte rádi knížky Jiřího Kulhánka, Františka Kotlety, Oskara Fuchse atp., Pragocalypsa rozhodně nebude krokem vedle.

3 24.09.2020

Za knihu na recenzi moc děkuji @humbook #humbookblogeri.
Fantastický svět, postavy mající důvod a pohnutky vydat se na cestu strastiplného putování, promyšlený systém magie a politiky, to vše tato kniha přináší. Velmi hned ze začátku oceňuji slovníček pojmů přiložený na konci knihy, autor se do vymýšlení světa pustil opravdu od základu. Je to ovšem svět, u něhož budete snadno nacházet podobnosti s některými jinými, za mě má tato kniha docela hodně Zaklínač vibes (chvílemi možná až moc, ona podobnost například mezi názvy na mapě, Wyzima a Gryzima), ale celkově atmosféra a práce se světem na mě hodně působila podobně jako Zaklínač, ale třeba také Moře střepů nebo, jo, kniha má za mě potenciál líbit se i fanouškům Věcných mlh, nebála bych se tyto knihy postavit vedle sebe, i když samozřejmě každé připodobnění má své výjimky. Znamení padlých je prostě tento typ temnější, propracované, drsnější a leckdy vpravdě nemilosrdné fantasy, což já ráda. A některé kapitoly mají i hodně Píseň čepele vibes.
Znamení padlých však není jen kniha o světě, ale i o postavách, které jsou rozmanité, a to jak do sociálních vrstev, povah a charakterů i schopností, takže je opravdu z čeho vybírat. Myslím, že u všech je znatelný vývoj, který je podmíněn vnějšími okolnostmi a událostmi, na začátku a na konci nejsou stejní.
Knihou se prolínají v podstatě dvě dějové linie vcelku dlouho nezávisle na sobě, propojené však už vesměs od začátku v prvcích, dojde ale i k jejich propojení, a to ve vpravdě epickém podání. Styl psaní, jimž je kniha vyprávěna, bych označila za hutnější, takový možná i trošku těžší na soustředění, ale v tom dobrém smyslu, že to není rychlé a hodně lehoučké, ale odpovídá to i té celkově hutnější atmosféře.
Celkově u mě tato kniha vyvolala velmi dobrý dojem, má vše, co od nadupané a atmosférou náročnější fantasy žádám, bohužel však plné hodnocení knize dát nemůžu - a to kvůli nemalé řadě gramatických a pravopisných chyb, jimiž je kniha doslova protkaná. Bohužel, ale u knihy za takovouto cenu (kor když je to paperback) je tolik chyb nepřípustných, minimálně ještě jedna korektura by tu byla žádaná.

2 24.03.2024

(SPOILER) Text představuje fantastický svět, v němž je hned několik království a strom, který svět chrání, Srdce světa. Gronny je princem z rodu strážců tohoto stromu. Jenže místo toho, aby ho zajímalo cokoli podstatného, radši bezdůvodně zabíjí v lese zvířata. No a když se zcela nepřekvapivě všechno pokazí, kdo je ten jediný, kdo musí zachránit celý svět? Ano, správně, Gronny. No tak se vydává s domestikovaným vlkem na cestu do vedlejšího království pro spojence. Hah. Něco jako výstavba světa tady těžce selhalo. Království jsou prostě náhodně rozmístěné oblasti bez větších specifik nebo snad nějakých charakteristik, nezjistíte o nich absolutně nic. Jakékoli pokusy o politiku ztroskotaly na tom, že Gronny radši popíjel medovinu. Během cesty? Všechno se děje tak nějak náhodou, ale ne že shodou okolností, prostě jsou to naházené prvky, jako by všechno vznikalo bez rozmyslu za pochodu.
Postavy? Huh. Povahy nulové, absolutně nic o těch postavách nezjistíte. Teda kromě toho, jak jsou arogantní a sebestředné a ve všem nejlepší, jo a protiřečit si, to ony umí taky dobře. Nějaký charakterový vývoj? Nic. Nějaká osobitost? Nulová. Vývoj postav nebo vzájemných vztahů? To neviděli ani z rakety. Prostě na sebe natrefíte někde v lese a hned jste nejlepší kámoši. Ta dokonalá holka? Jen umístěná pro dodání lásky na první pohled, aniž by byla čímkoli podmíněná (snad jen tím, že ach, je tak krásná, hned ji miluju), ale co Tessu dostalo na Gronnym, to fakt nechápu. Celá tahle "vztahová" linka tam byla těžce na sílu a z hlediska příběhu naprosto k ničemu.
Vídám chválu na to, jak je úžasné, že autor ten text psal do poznámek v mobilu. Haló, a to je důvod jí dávat přehnaně nesmyslně dobrá hodnocení? Znám příběhy, které vznikaly na mobilech a jsou zatraceně mnohem lepší než tohle.
A grafická podoba příběhu? Jak je dělaný vnitřek výtisků, to "zdobení" každé strany? Bleh. Naprosto neadekvátně to textu slibuje lepší dojem, ale spíš ho ještě víc potápí. Jazyk psaní není ničím výrazný, je strohý a popravdě za mě dost nezajímavý, kolikrát jsem měla problém udržet pozornost a už si ani nepamatuju, kdy se mi naposledy chtělo tolik přeskakovat. Jo, párkrát jsem se u textu malém zasmála. Málem. Zoufalstvím. Něco jako korektura by textu taky neuškodilo. Překvapuje mě, že si tohle nakladatelství vzalo na triko.
Je mi to líto, ale ač se opravdu snažím, na tomto textu nemohu najít nic, na co bych mohla říct aspoň něco kladného - možná obálka nevypadá špatně, ale obálka opravdu není obsah. Děkuji autorovi za poskytnutí výtisku, abych měla možnost zjistit, jak NEMÁ vypadat fantasy, ale tady jsem opravdu nenašla nic pozitivního. Snad jen to, že text není zas tak dlouhý (což i proto je tak plochá), takže to přetrpění mě stálo jen jeden den.

Vážně. Přemýšlím, kdy naposledy jsem četla takhle dobrou fantasy. Teda jedna odpověď by mě napadala, ale Krysy apokalypsy jsou dost odlišného ražení. Zbystřete svou pozornost, jste-li fanoušky knih J.R.R.Tolkiena nebo série Zaklínač či Devět princů Amberu, protože právě vám věřím, že se má Pán nočních můr největší šanci dostat se pod kůži tak jako mně.
Velká rodina bohů. Každý vládne svému světu - nebo má svou roli světy napříč. To je příběh Annuvie Cestovatelky, která může procházet mezi světy a pomáhá udržovat rovnováhu mezi živými a mrtvými. Nebo spíš pomáhala. Do uvěznění ve světě bohů ji uvrhl ten nejhorší hřích. Zamilovala se. Do smrtelníka. Co na tom sešlo, že pomohli uvěznit největší hrozbu jednoho ze světů, Pána nočních můr. Až na to, že se mu po staletích v nejpřísnějším vězení podařilo utéct. A zabít boha. Což z něj dělá ještě silnějšího protivníka. Jediný, kdo ho může díky svým schopnostem zastavit, je Via, která se vrací zpět do světa svého milého: až na to, že se ho nemůže ani dotknout.
Ne, nebojte se toho: láska a hluboký cit, který zatemňuje rozum, se táhne celou knihou, hluboce zakořeněný v postavách, ale romantická linie je zároveň potlačena do pozadí natolik, že v knize vlastně téměř není. Do popředí v knize ve velkém vystupuje příběh, systém světů a bohů. Že se to může zdát komplikované? Není. Když při čtení budete dávat pozor - Pán nočních můr není z knih, které by byly nenáročné a na vypnutí, je tu třeba se soustředit a přemýšlet - vše vám bude bez problémů dávat smysl a bude se před vámi rozvíjet nemalá mapa světů, světel a temnot, schopností a omezení. Možná by knize pomohl seznam postav nebo alespoň bohů a jejich schopností, ale to je jen drobnost.
Když nad tím přemýšlím, v knize se toho vlastně tolik neděje, není z těch, kde by každá strana, každý odstavec byly nadupané akcí, ale zároveň nemá žádná hluchá místa a vy ten pocit, že se pořád něco děje, rozhodně máte, protože ač to není akce za akcí, tak každé slovo a každý čin tahá za nitky většího příběhu, takže ano, ono se pořád něco děje. Ať už se to odehrává na myšlenkové nebo fyzické úrovni. Ovšem i na boje, krvavé a nemilosrdné, se těšit můžete. Autorka se rozhodně nebojí vrhnout své postavy do nebezpečí, které je může zabít fyzicky, ale i jim pomalu po kouscích rozsypat vůli a duši. Ve světě vykresleném barvitě, mnohavrstevně, uvěřitelně. S postavami, z nichž si každá v duši nese kruté rány, démony, zároveň žádná není dokonalá, mají své charakterové vady a nedostatky, pročež je někdy chcete nenávidět, ale nemůžete, protože i bohové tím získávají na lidskosti.
Pán nočních můr je jednou z těch knih, které jsem prakticky od první strany až do té poslední četla s otevřenou pusou, ohromením a zatajeným dechem. Předvádí úžasnou práci se světy, postavami a jejich systémy, ale také s jazykem, který je čtivý, ale zároveň i hutnější, což příběhu také jako by dodávalo na hloubce, protože drží pozornost a o to víc čtenáře nutí nad textem přemýšlet. Tato kniha je prvním dílem série, u mě zafungovala jako obrovské lákadlo a háček, na který jsem se ochotně chytila. Protože tohle je naprostá pecka.

2 05.11.2023

Bouře v téhle knížce nemilosrdně semele. Jednoznačně a nezvratitelně. S prvními řádky nemilosrdně pohltí a nedovolí se odtrhnout. Všechny dějově linie se krásně a plynule prolínají, každá jedna postava je nádherně propracovaná a má svůj vlastní osobitý charakter. Knížka je plná emocí, překvapivých odhalení a důmyslných nepatrných narážek, které čtenáře přinutí si některé věci domýšlet, aniž by si toho byl vědomý - a celé to pozvedá knížku ještě výš. I ty sebenepatrnější střípky tvoří velkou skládačku. Před bouří je dechberoucím uvedením do světa Krys apokalypsy, který čtenáře nechá dobrovolně přísahat svou věrnost. A stejně tak důkazem, že čeští autoři jsou nejen rovní těm světovým, ale dokáží je i předčít.

2 22.09.2020

Hradní intrikáři začínají přesně tam, kde skončila Korunovace, a přináší neopakovatelný zážitek, kterému se vyrovná jen málo co, pokud vůbec.
Prostředí královské rodiny autorka opět představuje s až neuvěřitelnou přirozeností, jako by nemluvila o fikci, ale o něčem, co skutečně funguje a existuje. S lehkostí čtenáře zavádí do zákulisí politikaření a královské vlády plné zádrhelů, které by jen tak někoho nenapadly, ale přitom zapadají do celého konceptu. Tím vším ladně proplouvají postavy, z nichž si některé získají vaši přízeň víc a jiné méně - u mě si ji drží všechny do jedné -, každá představuje jiný pohled na celou situaci, jiný postoj. Každá postava prožívá jiný příběh, ale přitom všichni vlastně řeší to samé, neustále dělají přešlapy a musejí se vypořádávat se svými pády.
Svět Bohemian Royals si užívám plnými doušky. Můžete se těšit jak na situace závažné, v nichž se řeší opravdu důležité věci, a to nejen na úrovni královské rodiny, ale i lidské, se kterými se můžeme setkat i my. Zároveň kniha překypuje okamžiky, v nichž se budete od srdce smát, protože se u nich jednoduše nejde nebavit. A pak vám kniha naprosto vyrazí dech, když vás srazí šokujícím náběhem skutečností, které spustí kolotoč, který vám nedovolí knihu odložit a budete jen hltat stranu za stranou.
Intriky, ty hýbou dějem ve velkém, ale zároveň na pozadí všeho, že je vskutku snadné přehlédnout jednotlivé malé tahy a kroky, a v tom spočívá to kouzlo. Už první díl položil mnoho otázek, z nichž na některé dostanete odpovědi, ale na další si musíte ještě počkat a k nim se připojují i nové.
Napětí, očekávání, nervozita, neschopnost odložit knihu, to u mě provázelo posledních zhruba sto stran, když jsem až zapomínala dýchat, a to, co si autorka pro čtenáře připravila, jsem odhadla jen pár stran před odhalením. Velkým odhalením, které posunuje celé dva již vyšlé díly do nových rovin.
Autorka si bravurně vyhrála s gradací všeho, co se na hradě odehrává, ať už se to královské rodiny dotýká přímo nebo jen okrajově, je vidět, že moc dobře ví, v čem se pohybuje - a teď nemyslím jen popisy prostředí, které je fakticky vzato dosti omezené, ale zároveň v něm jsou představovány neomezené možnosti, ale v celkové fikční situaci, kterou vystavěla.
Třetí díl tak bezpochyby vyvolává jak velká očekávání, tak hlavně velké těšení na to, co si pro nás autorka připravila do závěru.
Až si někdo bude s povzdechem stěžovat, že chce žít v Británii nebo kdekoli jinde, protože tam mají monarchii a královskou rodinu, my se můžeme jen potutelně usmívat - protože víme, že my máme své Bohemian Royals.

1 08.02.2024

Zpočátku jsem měla trochu obavy, aby se Bohemian Royals příliš nepodobalo Princezniným deníkům od Meg Cabotové, monarchie a královská rodina v současné době. Což se ovšem ani v nejmenším nestalo a za to, jak autorka příběh uchopila, můžu jen a pouze smeknout. Příběh sám na první pohled vypadá, že je přímý a jasný, ale tím se nenechte zmást. Rodinné intriky, náhledy do politiky zevnitř, služba národu, k níž modrá krev zavazuje, veřejný život, to jsou jen střípky toho, s čím se hrdinové Bohemian Royals musí potýkat. Prostředí, autorka má až neuvěřitelný talent pro obrazné popisy. Stačí jí jen pár slov, aby si čtenář vytvořil konkrétní představu místa, což jen napomáhá tomu, aby příběh sledoval skoro jako film. Navíc samotné to prostředí, Praha a Pražský hrad? Úchvatná práce s fakty a skutečnostmi, můžete se těšit i na přiložený plánek. Postavy, každý z hrdinů v podstatě představuje jiný postoj, který lidé v jejich situaci mohou zaujímat, ať už je to nucenost do postavení, obětování všeho pro monarchii, vězení či prostá touha po moci: s postavami je tu rozehraná napínavá hra, a to nejen s jejich charaktery, ale autorka bravurně pracuje i se jmény: i postavy mají v knize svůj rejstřík, budete se v nichž však vyznat i bez něj. Krev je víc než rodina. Narážky na bohemisty jsou vtipnými vsuvkami. Bohemian Royals bych označila spíš za heavy contemporary než feel good: příběhem se prolíná nejedno vážné téma, a to nejen ta týkající se monarchie, ale i obyčejného života. A vše je umě zapracované do fantastického příběhu plného intrik, napětí a tajemství, který je čtivě a příjemně psaný, tohle budete chtít přečíst na jeden zátah, protože do příběhu vpadnete a on vás pustí až na konci: teda vlastně nepustí, budete honem toužit po dalším dílu.