meluzena komentáře u knih

Kniha je to vpravdě zvláštní - člověk musí být ochoten přijmout existenci oné "magičnosti" - škatulka "finské podivno" není náhodná :-)
Už jen ta základní podivnost ohledně slavné spisovatelky (kterou nechci spoilerovat) je pěkně vypečená, a vlastně i celá zápletka s kamarády z dětství. I koncept dvou alternativních konců mě bavil - ač konec v mém výtisku byl ještě šílenější než ten druhý. Zvláštní je i slohová stránka knihy. Občas si člověk připadá jako by četl cvičení na přívlastky a věty rozvité, ale svým způsobem je to tak průhledně nahlouplé, že je to až roztomilé. Co mi ale trochu (trochu dost) překáželo, byly na můj vkus dlouhé citace spisovatelčiny úspěšné knihy, ačkoli chápu, že k příběhu to byly nezbytné stavební kameny.
Sečteno a podtrženo: mně se to líbilo. Autor má dobře napozorované lidi i vztahy, pěkně si hraje s tématem krize středního věku, (ne)možností volby i možnostmi Facebooku.
---
„V období podzimních dešťů nakupoval šéfredaktor Olli Suominen deštníky a zapomínal je po celém Jyäskylä. Nedopatřením se také stal členem filmového klubu.“
---
„Dědeček notář kdysi řekl: ‚Do minulosti se nemá šťourat klackem, protože nikdy nevíme, co tím probudíme.‘ Olli věděl, že dědečkovi by se Facebook hnusil. Život se skládal ze setkání a rozchodů. Člověk se seznamoval s lidmi a potom na většinu z nich zapomněl, často z dobrých důvodů. Když se změnilo místo, změnili se i lidé, a v tom se ukrývala milosrdnost. Jenže Facebook zkrátil vzdálenosti na pár kliknutí a nutil lidi být v kontaktu s druhými navěky. Připomínal tak Dantovo pojetí pekelného trestu.“

21.09.2020

Příjemná mozaika kratičkých historek z autorčiny návštěvy Indie. Nejde v nich o pamětihodnosti, ale o lidi, o setkání, o atmosféru Indie.

19.09.2020

Sborník článků vypracovaných na téma v názvu knihy. Každý z autorů ho uchopil trochu jinak, takže některé články plynou jako skvěle připravená hodina dějepisu, jiné jsou spíše souhrnem úvah a citací a zas jiné jsou spíše akademické, takže je běžný smrtelník stěží přelouská.
Myslím, že knihu stojí za to přečíst. Pokud jste se marxismem-leninismem povinně protrpěli ve škole, je dobré si přečíst "jak to bylo doopravdy", pokud jste si tím neprošli a slyšíte na líbivá socialistická hesla, je dobré si přečíst, z čeho čerpají. Zajímavý je též např. pohled na postavení žen (kdyby si někdo dělal iluze) nebo odraz v literatuře.
---
"Uljanov se choval zcela bez skrupulí a vždy podle hesla, že morální a užitečné je to, co vyhovuje vlastním cílům."
---
"Lenin byl přesvědčen a také to hlásal, že jeho ideologie se vyznačuje bezkonkurenční správností a naprosto se netrápil tím, že jeho koncepce vyjadřovala pohrdání takovými pojmy jako demokracie, poctivost, slušnost a spravedlnost. Jeho úspěch spočíval v dechberoucí hroší kůži a tvrdosti, která soupeře zastrašovala a soudruhy konsternovala. Jako příklad může posloužit dopis ze srpna 1918 určený soudruhům v Penze. „Soudruzi, vzpouru je nutné nemilosrdně potřít. Je potřebí výstražného příkladu. 1. Pověste (a postarejte se o to, aby se věšení konalo za co největší účasti místních obyvatel) ne méně než stovku místních kulaků, boháčů a pijavic. 2. Zveřejněte jejich jména. 3. Zabavte veškeré obilí. 4. Zajistěte rukojmí. Udělejte to tak, aby se lidé v okruhu několika stovek kilometrů mohli přijít podívat, aby se třásli. Najděte pár skutečně tvrdých chlápků. Potvrďte příjem telegramu a odtelegrafujte jeho splnění. Váš Lenin.“ (...) Lenin evropské zvyklosti 20. století šmahem vrátil o několik set let zpět."
---
"Ve stejné době začal být budován jeho kult obětavého vůdce, jenž čelí nepřátelům lidstva. Straničtí autoři jej opěvovali jako skutečného syna Rusi. (...) Nesmělo se poukazoval na jeho neruský původ, jediná zmínka nesměla padnout o jeho šlechtickém původu a o faktu, že pocházel z dobře situované a v carských službách dobře zapsané rodiny. Z životopisu bylo vymazáno jeho klasické vzdělání a privilegovaný životní styl."

13.08.2020

Příjemné nenáročné čtení na jeden (delší) večer.

13.07.2020

Kniha bohužel není tak učesaná, jak slibuje anotace. Je to jakýsi biograficko beletristický guláš o třech cikánských hudebnících jménem Azlan - třech vtěleních téhož Azlana - jeho kořenech, přátelích a muzice. Autor se zjevně chtěl držet historických faktů, ale neuměl je přetavit do beletrie tak, aby čtenáře vtáhl do děje. Též si vypůjčil spoustu citátů od Freuda, Gándího, Huga, Gorkého, Františka z Assisi ad. (k čemuž se dobrovolně přiznává v doslovu) a různě je vkládal do úst různým Cikánům. Jenže když tolik moudrosti pronášejí „pijáci, mluvkové, nezdolní vypravěči, proutníci a nenapravitelní rváči“, působí to nevěrohodně. Zkrátka a dobře, udělat z Cikánů/Balkánců v podstatě sympaťáky jako se to filmově daří Emiru Kusturicovi, se tady nepodařilo.
Pokud ovšem máte pro Cikány (zde nikoli Romové) slabost nebo se vám alespoň líbí jejich muzika, asi knize leccos odpustíte.
---
„Jsou tři důkazy pro to, že Kristus byl Cikán. Za prvé: proměnil vodu ve víno. Za druhé: nikdy doopravdy nepracoval, jenom se tak všude možné potuloval. A za třetí: když už se mu něco povedlo, tak to byl vždycky zázrak.“

16.04.2020

Bláznivá komedie jak vyšitá!
Tuhle knížku si můžete pěkně užít, pokud k ní budete přistupovat třeba jako ke starým filmům s Louisem de Funèsem, kde taky nelze pitvat zjevné nelogičnosti jako třeba že se protřelý gauner/ostraha/policajt nechají tak snadno přechytračit. No, a samozřejmě taky pokud nemáte problém s tím, aby staříci loupili, protože nechtějí živořit v nudném a nedůstojném domově pro seniory.
(Ani mě nenapadlo, že by to bylo míněno vážně - protože to by byl samozřejmě propadák...)

04.04.2020

Tři povídky se stejným názvem, každá ale úplně jiná, a tak tahle útlá knížečka působí spíš "kompilace z rozumu" paní překladatelky Morávkové (v ruštině kniha takto nevyšla) a k srdci mi nepřirostla.

30.03.2020

Pak ale autor změní téma a začne na nás populárně naučnou formou chrlit hudební teorii a příslušné kapitoly z fyziky či kombinatoriky, a to tak zvláštním způsobem, že mi uniká, pro koho to vlastně píše. Dostane se nám výkladu o tvoření stupnic a různých harmonizací, o frekvenci a barvě tónů, ladění nástrojů atd., jenže bez nezbytných hudebních symbolů zapsaných v notové osnově (které by ne-muzikant samozřejmě nepobral) a celkově to vyznívá poněkud rozpačitě. Výrazy jako „melodie c c c e e e g“ muzikantovi znějí v lepším případě legračně a laik stejně nechápe, která bije. Totéž v bledě modrém platí o fyzikální podstatě skládání vlnění.
I v této části knihy však můžete najít různé zajímavosti podle toho co už znáte či jste schopni pochopit.

Pan Powell je asi zkušený přednášející, jenže kniha a přednáška není totéž a to, co možná okoření přednášku, v knize působí jaksi nepatřičně - řada věcí se zde opakuje a snaha přiblížit se laickému čtenáři nevědeckými zlehčeními či humorem tu vyznívá též poněkud rozpačitě.

Pokud si chcete přečíst dobrou knížku podle anotace, prostě ji dočtěte do „bodu zlomu“ a pak ji odložte :-)
---
„Skupina francouzských výzkumníků vedená Nicolasem Guéguenem provedla studii, v níž mladík dostával s dvojnásobně větším úspěchem od dívek telefonní čísla, držel-li v ruce futrál na kytaru.“

04.01.2020

Většina vtipů je jen průměrných, ale je tam též pár opravdových perel.
Za zmínku určitě stojí autorův úsporný a výstižný kreslířský styl.

21.11.2019

Nebavilo. Začátek mi připomínal školní slohové práce, kdy žáci prostě MUSELI vyplodit zadaný počet stran. Pak už to sice bylo lepší, ale drhlo to pořád; text i humor působil nuceně.
Odloženo.

11.11.2019

Co do velikosti praktické vydání do kapsy - listy jsou spojeny "šroubkem", který v horním rohu sepne všechny listy, takže jimi listujete jako třeba ve vzorníku barev. Hledání v atlase je už méně praktické, protože listy nelze normálně otáčet.
U každé houby stručný popis, chybí však možnosti záměny.

11.11.2019

Roald Dahl je kabrňák!
Zvolil téma silně nedecentní, ale uchopil ho s lehkostí a gracií sobě vlastní a opepřil ho velice inteligentním a decentním humorem.
A to, jak nakládá se svými hrdiny, mě vyloženě baví.

29.09.2019

To, že někdo má co říct, (bohužel) neznamená, že napíše dobrou knihu.
Kritika o knize mluví v superlativech, ale já její nadšení nesdílím. Námět je silný, vyprávění působí roztěkaně; svižné čtení od samého začátku a čím blíže konci, tím útržkovitější, více zkratek a náznaků, takže čtenář si může (musí) domýšlet, co se hlavnímu hrdinovi honilo hlavou a co se kolem něj vlastně dělo. Což působí nikoli jako záměr vypravěčského talentu, ale spíš jako jeho nedostatek - jako by autor měl CO říct, ale nevěděl JAK.
Podobný roztěkaný styl měla např. kniha "Všechno, co si nepamatuju" a tam mi to přišlo na místě.

14.09.2019

Nevím, zda měl autor jasno, pro jakého čtenáře knihu píše. Připadalo mi, jako bych vyslechla útržky hovoru zasvěcenců, kteří se nezabývají událostí jako takovou, ale rozebírají různé pro ně zajímavé detaily či dějinné souvislosti.
Jinými slovy: cílovou skupinou asi není milovník historie (protože pro něj je to příliš stručné), ani ten, co si z dějepisu moc neodnesl (protože mu chybí "zbytek výkladu") a pro děti taky ne (protože ty by měla kniha provést, což nedělá).

Kniha mě zaujala svým názvem, ale bohužel... Působí neuspořádaně asi jako garážový výprodej nebo bleší trh, kde můžete najít jak cenné kusy, tak zbytečnosti, nebo kusy čehosi, o kterých netušíte kam můžou patřit. Každá kapitola je jako "sypané zboží" různých informací, které sice VYPADAJÍ jako souvislý text, ale nepůsobí uceleně. Nicméně: určitě by se dala úspěšně použít jako základ pro rozpracování zajímavé publikace.

Pěkný křídový papír a kvalitní tisk, ale obsah těžce neodpovídá formě. Škoda.

Pro tuhle knížku je i 6 hvězdiček málo...
Rukama mi prošly všechny dosud vydané autorovy knížky, takže laťka byla vysoko. Ale tohle dílo se vydalo trochu jiným směrem a dalece předčilo veškerá očekávání. Je tak vynikající až se tají dech.
Neznám žádnou jinou knihu s tak silným apelem na ochranu životního prostředí a tak silnou obžalobou lidské nabubřelosti a nesmyslnosti našeho vědecko-technicko-rozumového způsobu života, která by zároveň byla tak poetická, jemná ve slovech, důvtipná v detailech a krásná svým výtvarným pojetím. Nekárá, neukazuje prstem, nehrne buldozerem pocity viny. A právě tahle poetika člověka hluboce zasáhne a ten pocit ve vás ještě dlouho zůstane. Jako když si SAMI uvědomíte nějaké svoje pochybení a něco se ve vás navždy změní (a jste vděční, že vás při tom nikdo nenačapal).
Vzhledem k tématu tu zcela chybí Tanovy roztomilé „příšerky“. Na obrazech jsou reálná zvířata, což vás možná zasáhne ještě hlouběji - jako by to říkalo, že hra skončila a je do tuhého.
Smekám a doporučuji.
---
„Medvědi podali na lidstvo žalobu. Hromadnou žalobu obrovských rozměrů: Ursidae vs. Homo sapiens.
A to nebylo to nejhorší. (...)
Ukázalo se totiž také, že lidské zákony nejsou jediným právním systémem na planetě. Existuje tolik systémů, kolik je živočišných druhů (...), v rámci vesmírné hierarchie jsou všechna zvířata bez rozdílu právními subjekty. V této hierarchii dokonce lidský právní systém ani nezaujímá příliš výškou příčku (zdá se, že jsme se zařadili někam těsně za mroží právo) (...)
Okamžitě jsme se začali bránit. My takzvané medvědí právo neuznáváme! Žádný takový nesmysl nikdy ani neexistoval! Nemáte nám co ukázat!
Jenže medvědi nám to ukázali.“
---
„Později zase odlétnou (...) Později se naše mysl zase přepne do továrního nastavení a znovu začne brebentit. Byla to předzvěst něčeho dobrého nebo špatného? Epidemie? Zhroucení systému? Zpráva z nebes? Lekce v chaosu? Co to mělo znamenat? CO TO MĚLO ZNAMENAT? (...) Později se budeme znepokojovat.
Ale tehdy, na onen kraťoučký okamžik, jsme se neptali proč. Nemysleli jsme na nic jiného než na motýly, na motýly, kteří usedali na hlavy nám i našim přátelům a příbuzným, na každého koho jsme znali i neznali, na celé město v jeden jediný okamžik.“

07.08.2019

Ve sbírce jsou dva druhy povídek. Jedny jsou tím klišé, které nám vybaví, když se řekne "arabský svět" - svět mužů nelítostný vůči ženám, pročež ženy jsou buď bezbranné trpitelky nebo vůči mužům na oplátku kruté a mazané jen se jim naskytne příležitost. Emoce a činy se tu jen tak "nešolíchají", ale vždycky jsou vyhnané až do krajnosti. V tomhle černobílém světě není místo pro dohodu a smír - tady se rovnou trpí, mstí nebo (sebe)vraždí. Zde má kniha má nespornou výpovědní hodnotu o uvažování a stereotypech arabského světa, který je tolik vzdálený tomu našemu.
Naopak ve výrazné menšině jsou tu příběhy, které jsou nadčasové a mohou se odehrávat v podstatě kdekoli; některé jsou dosti zdařilé.

20.07.2019

Anotace nelhala - text je opravdu zhuštěný, velmi smyslový a nabitý emocemi. A takový asi byl (je) i autorčin život: „Patřivši k plemeni bleskem ťatých, (...) měla jsem dar čirého bláznovství, které sousedí s moudrostí, jak to vyjadřuje tarotová karta potuného blázna.“ Učaroval jí svět negramotných cikánských cirkusáků, protože všechno „normální“ pro ni byla jen šeď.
Knížka působí jako by vám v kinematografu promítali jednotlivé výjevy z jejího života, které vidíte vždy jen kratičký okamžik. A než si stihnete prohlédnout jeden, už se na vás valí další, takže si při čtení připadáte jako kdyby se přes vás na horské sráze přehnal tajfun a parní válec dohromady. Navíc text je spíše básní v próze a košaté věty jsou nadupané metaforami a odkazy, takže se občas doplazíte na konec věty úplně vyčerpaní :) - např.: „Třpytkami zdobené studně jejích očí odrážely hvězdnou palčivost vesmíru. Tajuplnější nežli cizinka zpytovala slézově zbarvenou noc, zatímco sníh prodělával nekonečné záchvaty čistoty.“ nebo: „Hysterická kráska zvolna nadzvedla zčernalý vějíř řas nad sovím vytím pustých očí a nám se srdce znovu rozbušila strachy.“

Pokud nejste též bleskem ťatí, abyste jeli na stejné vlně, těžko říct, jak se s tím poperete. Snad aspoň zachytíte potenciál, který tato útlá knížečka má, a možná si řeknete, že by bylo skvělé zpracovat autorčin život beletristicky nebo filmově (třeba Emirem Kusturicou).
---
„Naše manželství se zvrhlo v hotové peklo. Žitán k nám zval démony a já roztodivnou verbež. Nedalo se říct, kdo z nás dvou byl krutější. Spanilý princ, který rozdával jeden úsměv za druhým, se nyní stal mým predátorem a já jeho kořistí. Po nocích jsem se pářila s vlkem, jehož hřbet se ježil železnými štětinami a jehož čelist jsem musela oběma rukama držet, aby mě nesežral.“

12.07.2019

Starý člověk odhaluje tajemství, které se právě dozvěděl, a které mu na leccos v jeho životě mění úhel pohledu; ale čtenář nejdřív musí vyslechnout celý příběh začínající už ve škole, "protože tam to všechno vlastně začalo".

Rozhodně to není knížka pro každého. Vyprávění není zrovna bohaté na události ani tempo - asi jako kdybyste tohohle seniora navštívili v domově důchodců a on vám to celé svým velmi pozvolným tempem vyprávěl a zároveň u toho mudroval o všem možném, ale hlavně o tom, jestli se vlastně člověk může na svou paměť natolik spolehnout, aby věřil svým vzpomínkám (přičemž už samozřejmě ví, že nemůže ani trochu).
Pokud nejste tento filosofický typ (nebo nemáte věk dostatečně vysoký na to, abyste už sami zpomalili a dospěli k tomuto typu životní moudrosti nebo prostě zrovna nemáte na tuhle rozvláčnost kapacitu), možná vás to natolik uondá, že závěrečné TAJEMSTVÍ přivítáte hlavně s úlevou, že kniha konečně končí.
Pokud naopak vaše myšlenky rádi meandrují, asi budete při čtení vrnět blahem.

Za mě by knize slušel letní sestřih, protože příběh to není špatný (včetně onoho tajemství). Jenže to by z toho byla jiná kniha....

23.06.2019

Čtyři krátké příběhy, každý o trochu lepší než ten předcházející. Neotřelé zápletky mile překvapí, děj pěkně graduje a svěží jsou i momenty, kdy jedna postava mění úhel pohledu na jinou na základě jediné (ale zásadní) informace.
Skvělý dojem trochu kazí škobrtání vypravěčského umění - dnešní cool výrazy jsou vkládány do úst lidem z jiné doby, kteří jimi těžko mluvili, někdy je to příliš upovídané, jindy se tlačilo na pilu rádoby vtipnosti. Kdyby se odstranila tahle pozlátka, zůstal by čistý šperk. Kéž do něj autor „doroste“ :)

PS. Kočkomilové, nedejte se zmýlit názvem: „Kočičák se říká žaludskýmu esu, protože vypadá jako když starej Ivanov zkřížil čerta s kocourem.“

03.06.2019

V 15 kraťoučkých kapitolách autor stručně představuje zajímavosti ze světa hmyzu a malých živočichů, odkazuje na zdroje a provedené výzkumy, a uvádí možnosti aplikace do života člověka.
Jsou to vskutku fascinující věci, i když se člověk dozví opravdu jen základní informace. Ale čtenář může tuto drobnou publikaci vzít jako pobídku k tomu, aby si zjistil víc dle svého gusta.
Text by si byl zasloužil lepší překlad, který byl zněl méně strojeně.

04.05.2019