Medunkavera komentáře u knih

Jednou mi moje kamarádka svěřila, jak moc jí trápí, že o tuhle knížku přišla. Byla to její nejmilejší knížka z dětství. A.. všichni známe, jak lpíme na věcech, hračkách, nebo knihách z dětství, že? Alespoň já a moje kamarádka to tak máme.
Už je to pět let. Tenkrát jsme si telefonovaly a ona říká: "Víš.. je mi to tak strašně líto.."
A rozplakala se. No.. a já.. samozřejmě také, že? Což nechápu.. říkám si, co to se mnou je,
jsem snad nějaká postižená, nebo co, že když vidím někoho plakat, nebo ho slyším v telefonu, tak to prostě neudržím.
Kamarádce jsem nic neřekla a okamžitě začala knížku shánět. Nová se už koupit nedá,
ale poslalo mě to sem, na Databázi knih. Jenže když jsem chtěla knížku koupit, musela jsem se sem přihlásit. A od té doby jsem tady. (Nevím, jak jsem na to mohla zapomenout..)

Samozřejmě, že než jsem knížku kamarádce poslala, tak jsem si ji přečetla. Byla to jen chvilička, je to útlá knížka a moc milá.

24 02.05.2020

Nejkratší knížka, jakou jsem kdy četla. Přečetla jsem ji za chviličku. Moc hezké. Je to jediná knížka pro děti, kterou John Irving napsal.
Více času než čtením, jsem strávila prohlížením krásných a zajímavých obrázků, které namalovala Tatjana Hauptmannová.

24 09.11.2019

Jednou jsem jen tak seděla, neměla jsem chuť nic dělat a říkala jsem si, že bych si poslechla nějakou hezkou rozhlasovou hru, nebo prostě čtení.
Prolistovala jsem počítač a našla tohle: Deníček moderního fotra.
Říkám si: Hmm, zajímavý název, zkusím to.
A navic! Namluvil to ten dabér, kterýho mám ráda.
Poslechla jsem si to jednou a pak jsem si to pustila zas. Moc jsem se pobavila. (Jenomže to jsem ještě nevěděla, že je to zkrácené a vybrané jen to nejlepší)
A v tu chvíli mně napadlo: A! Mám dárek!
Nemyslela jsem sebe, ale kamaráda, kterému se narodila krásná holčička.
(To je divný, co? . . . narodila se mu krásná holčička.
Nikdy jsem si to neuvědomila, až teď, když jsem to napsala. Že to zní, jako že ta holčička se narodila tomu kamarádovi a né jeho paní. Ále . . . prostě to takhle říkáme.)
A tak, když jsem u nich byla na návštěvě, tak mu říkám: "Víš něco o knížce Deníček moderního fotra?"
Vstal a mlčky odešel do vedlejšího pokoje a knížku přinesl. A s ní i další knížky autora, které mu jeho paní koupila.
A ta řekla: "Mně nevadí, že v noci svítí a čte si, ale vadí mi, že se u toho chechtá a tím mě vzbudí.."

(Podle mně ten Návod na použití dítěte není vůbec vtipný. S ním vlastně skončila veškerá legrace.)

Dala jsem čtyři hvězdičky, protože jsem se u knihy i tak bavila. Bohužel ty hvězdičky tu nejsou vidět.

29.2.2020 A..! Už jsou tady. Děkuji. Protože... to bych byla nespravedlivá,
kdybych dala jen tu jednu hvězdičku. U knihy jsem se bavila. Akorát ten návod mně trochu naštval, ale už je to pryč.

22 05.11.2019

I když jsem celou dobu cítila, že to tak dopadne . . prostě . . celou dobu jsem měla takový divný pocit, že to . . fakt tak dopadne a ono to tak dopadlo. A to jsem se bránila, zaháněla to . . bylo to tak.
Pak jsem z toho byla dva dny špatná. Tak moc mě ten příběh zasáhl.
Líbilo se mi, jak spolu komunikovali a dokázali si o sobě všechno povědět. .

Moc milá knížka. Nejvíc se mi líbilo, jak kočička zašila pejskovi roztržený kožíšek žížalou.
(To ale musela být jehla s velkým ouškem..)

57 28.09.2019

Knížku jsem dostala od dcery. Mám ji v kuchyni, často do ní nahlédnu a nějaké jídlo si z ní udělám. Líbí se mi, že jídla jsou lehká a nenáročná na přípravu.

18 20.09.2019

Tuhle knihu jsem dostala od syna k svátku a občas z ní něco uvařím. Jsou tam dobré recepty. Jídla jsou opravdu chutná a lehká. A navíc: všechny ingredience, které tam jsou uvedené, se dají normálně koupit.

10 16.08.2019

Je to výborné učení.
Tu zmínku o tatvách jsem zaznamenala před devatenácti roky. A za tu dobu jsem si říkala, že podle toho budu žít. Protože tomu věřím. Ale neměla jsem na to čas. Když jste žena, chodíte do práce, máte doma rodinu, je to velice náročné.
Ale teď jsem se tomu začala opravdu věnovat.
Ale.. to celý den neděláte nic jiného, než že sledujete, jaká tatva zrovna probíhá.
Zaměřila jsem se zatím jen na tu červenou.

12 21.06.2019

Moc obdivuji autorku, která zkoumala život vlků.

Jsem úúplně na začátku knihy a pak už to dál nebudu komentovat. Ať je konec jakýkoli.
Protože tohle..
Tohle mi stačí.
Už jen tohle.. že slova jsou ve větách poskládána tak, jak je mi to příjemné. To je na prvním místě.
A mě se to hezky čte.
A teď ke knize:

Líbí se mi, jak vlci poučují svá mlaďata:

Jako tohle..

. . . Šla smečka vlků - samozřejmě se svým vůdcem v čele, který je vede - a jedno vlčí mládě, které je až na konci, okouzlené tím, co vidí - úúplně poprvé v životě - se zastaví. Kochá se tím, co je napravo, co je nalevo, co nikdy nevidělo.. Zkoumá to.. Samozřejmě stojí a zdržuje smečku. Napomínají ho, protože smečka se musí několikrát zastavovat a na opozdilce čekat.
A to se vůdci nelíbí. A rozhodne, že na opozdilce se čekat nebude.
Budou pokračovat dál. A na maličkého se čekat nebude.
Maličký to zjistí - že zůstal sám, bez maminky a tatínka a celé smečky a začne naříkat.
Ale Vůdce smečky ho nechá samotného a nešťastného a ukňouraného až do večera. Večer se k němu všichni vráti.
A maličký byl poučen:
Musíš udržovat krok se svým vůdcem a se svojí smečkou. Poslouchat!

Úžasné.

Autorka strašně moc toužila se setkat s divokým vlkem. Mezi ty ochočené, tak mezi ně už patřila. Vůdce ji přijal do smečky. Ale stále toužila setkat se s divokým vlkem.
Teple se oblékla, protože rtuť teploměru byla hodně, hodně pod bodem mrazu, navlékla si sněžnice, protože všude byla velká vrstva sněhu a šla vlka hledat. A jednou narazila na jeho stopy. Mířily do lesa. Tak k lesu šla a najednou ho uviděla. A on ji. Oba se zastavili a pozorovali se. Chvíli tam tak proti sobě stáli.
Divoký vlk nenapadne člověka - hučelo jí v hlavě.
Ale zároveň jí napadlo:
" Ví to ale i tenhle vlk?"

34 17.06.2019

Ano, přesně tak, jak píše ddkk, pes potřebuje psí výchovu. Ale on byl asi opravdu nezvladatelný.
Těžko posuzovat. Nebyli jsme u toho.
Já se u knihy bavila a zároveň mi bylo majitelů Robina líto.
Ne, to ne. Líto ne. Spíše jsem je obdivovala. Takhle. To, co on jim dělal... no, to bych musela brát prášky na nervy.
Ale.. už jsem to tu psala: Pokud si někdo opatří zviře - ať je to pes, nebo kočka, nebo něco jiného - musí počítat s tím, že to zvíře má svoji povahu. Jako my, lidé.

Pejska jsme nikdy neměli, ale malinko o tom něco vím. Moje kolegyně měla pejska, dožil se 17-ti let. Byli to nerozluční kamarádi.
Pejsek nebyl žádná vzácná rasa, ale obyčejný milý voříšek. Měl krásnou, černobílou, delší srst a byli jsme strašný kamarádi. Když jsem k nim přicházela, tak kamarádka řekla: "Podívej, kdo je támhle!"
Pak mi říkala: "On se rozhlížel, rozhlížel.. hledal, hledal a nic.. Tak říkám: No hledej!.. Nic. :-)
Tak jsem mu musela vzít hlavičku a nasměrovat mu ji na Tebe."
A jen mě zbystřil, letěl ke mně, obíhal mě pořád dokola (neskákal na mně - to nesměl), štěkal, vyl, kňučel a pískal. Pak se z toho všeho rozkašlal a byl klid.
Pak mi jednou ráno - ve 2:40 přišla zpráva, že umřel.. A můj milovaný psí kamarád odešel.
Mám to napsané v kalendáři, tak, jako svátky a narozeniny svých blízkých a vždycky si na něj vzpomenu. A nejen v tento den.
A ještě něco: nikdy nikoho nekousnul. Byl to takový úžasný dobrák.

40 30.05.2019

Mám přesně tuhle knihu a zkoušela jsem to několikrát, ale s kyvadlem si nějak nerozumíme..
A mám hezké kyvadélko: pěkná soustružnická práce.

6 28.05.2019

Tuhle knížku mi také dala maminka. Jako svůj největší skvost. Mám to vydání z roku 1944.
Uvědomuji si, že jsem tuhle knihu - jako malá holka - četla několikrát.
Vlastně pak . . už jsem žádnou knihu nečetla dvakrát..

Moc se mi líbil film. Nataša Gollová tam byla úchvatná. Nejvíc se mi líbilo, když ke své tetičce lezla oknem a ta neustále štrikovala a Eva - celá zasněná a zamilovaná - jí rozmotávala ty klubíčka..

39 26.05.2019

Tak na této audio kazetě jsem poznala Charlie Gordona.
Tahle kazeta vyšla k třiatřicátým narozeninám Jana Potměšila.
Jan Potměšil je moje tajná láska. A měla jsem tu čest s ním chvilinku mluvit, když tu byl v Besedě v roce 2009. Napsal mi hezké věnování a to mám ukryté ve své prosklené knihovně, kde mám své největší skvosty.
Do té doby jsem nevěděla, kdo je Charlie Gordon a nevěděla jsem, kdo je Algernon. Kolikrát jsem si říkala: Koupím si knihu, koupím si knihu... Ale znáte to.. je spoustu jiných starostí. Až jsem si ji konečně objednala.
Včera jsem to už nemohla vydržet, než mi přijde kniha a tak jsem koukla na film.
No teda.. Nevěděla jsem, že je to tak silný příběh.. Ou.. To je teda něco..
Tak tohle jen tak z hlavy nedostanu..

Tady, na té ukázce je zmínka o Charlie Gordonovi,
ale i o Alchymistovi.

Zavřete oči a poslouchejte.

https://www.youtube.com/watch?v=oKkdh9l_OqI

33 21.05.2019

Půjčka za oplátku.
Zajímavý název. Zajímavý příběh. Ano. Moc se mi to líbilo.
Prostě.. stará dobrá detektivka.
Dokonce jsem tam našla pár slov, které jsem ještě nikde v jiných knihách nečetla:
...Jakmile však spatřil dívčin bílý strnulý obličej,
poznal, že se něco pošpatnilo..

...Když tak seděla blízko něho, ucítila, jak mu šaty zamřele páchnou špínou a potem..

... začal rudnout v obličeji, jak ostopryč hulákal..

...neklidně se zachrul, jak šel Edris do koupelny..

16 19.05.2019

Dneska jsem se dostala až ke stropu svého panelového bytu - ke svým pokladům, které tam mám uložené.. a to je Filipka, Madlenka, Lassie se vrací, Neználkovy příhody a Neználek ve Slunečním městě.
Prvního Neználka jsem - jako malé dítě - měla ráda, ale Neználka ve Slunečním městě vůůbec. Matně si vzpomínám, že jsem to tehdy nějak nechápala. Neználkovy příhody byly pro mě srozumitelné, tahle kniha ne. Ale čím pro mě nebyla srozumitelná, to už dnes nevysvětlím. Je to už strašně dávno a za tu dobu jsem ji na světlo nevytáhla. Nebyl čas.

15 18.05.2019

Tři kamarádi podruhé.
Mně se nejvíc líbil ten začátek, kdy Robby začíná příběh vyprávět.
Perfektní dialogy, perfektní hlášky..

"Nechtěl bys mi dát zálohu na ten můj kabát?"
"Nechtěl bys do nemocnice, ty žalostný, indiskrétní bastarde?"

Netušila jsem, že se dá takhle nádherně popsat láhev rumu.
Normálně jsem měla v ústech takový zvláštní pocit, jako bych měla na ten rum chuť..

(Robby, který tento příběh vypráví, dostal ke svým narozeninám od svých kamarádů krabici rumu)
Rozbalil balík a postavil láhve do ranního slunce. Třpytily se jako jantar.

.."Pak jsme pracovali až do soumraku. A potom se umyli a převlékli."..

Lenz pohlédl žádostivě na řadu lahví.
"Neměli bychom jedné urazit hrdlo?"
"To ať rozhodne Robby," řekl Köster
"Nesluší se dávat to obdarovanému takhle polopatě najevo."
"Ještě neslušnější je nechat dárce žíznit," odvětil Lenz a otevřel jednu láhev.
Dílnou se rozšířila vůně.
"Panenko svatá!" řekl Gottfried
Všichni jsme si přičichli.
"Fantastické.. Člověk už musí sáhnout k vysoké poezii, aby našel vhodné přírovnání."

(Představuji si, jak poslední romantik na to napsal ódu..)

Líbilo se mi, jak Robbymu jeho dva kamarádi - protože byl nejmladší - tak hezky říkali a poučovali ho, jak to v životě chodí a dokonce se pasovali na jeho rodiče. Hezké.
Moc hezké.
Víc už psát nebudu.
Jak už jsem napsala.. píši jen o začátku knihy.

Poprvé jsem knihu četla ve slovenštině.

38 02.05.2019

Tuhle maličkou útlou knížečku mi darovala kamarádka a tak jsem po ní sáhla, že si přečtu nějakou klasiku.. Ale ouha. Já byla vyděšená, jako bych četla nějaký horor..

11 29.04.2019

Tuhle knihu mám ráda.
Miluju kameny. Když některý vezmu do ruky a jemně to stisknu v dlani, cítím takové hezké teplo a je mi příjemný. Pak třeba vezmu do ruky jiný a necítím nic. Naopak. Říká: "Pusť mně."
Když míjím obchod, nebo obchůdek s kameny, tak neodolám.. Vejdu a už ve dveřích říkám:
"Dobrý den. Jen se podívám, když dovolíte." Samozřejmě, že u dívání nezůstane a nějaké si vždy koupím. A když chci někomu kamínek věnovat, tak probírám tu svojí malou sbírku, který kamínek dám. Nedám žádný. Musím jít a koupit nový a rychle ho poslat, než se mi tak zalíbí, že už bych ho zase nedala.

15 28.04.2019

Opět jedna kniha, kterou jsem doma objevila. No teda!
Vždyť mám malý byt a mám knihy jen v pokoji, v předsíni a v kuchyni.
To je divný.. Ale to bude z doby, kdy jsem dělala v Knize - abych si přivydělala - a to byla taková jako.. brigáda a tam nepožadovali studium v oboru.
Hezká kniha. Pilates zvládne každý. Jsou to takové jemné cviky. Ale zkusila jsem i ty jiné a dnes mně všechno bolí. Au.

11 24.04.2019