Medunkavera komentáře u knih

Tohle je má nejmilejší knížka. No.. trošku váhám mezi Lassií a Filipkou..
Dávám na první místo obě.
Lassii jsem dostala od své maminky, pro kterou byla Lassie také tou nejmilovanější knížkou.
A mám přesně tuhle, z roku 1965 a s touhle obálkou.
Malinko jsem na ní zapoměla, protože jí nemám vystavenou v knihovně, jako ostatní knihy. Mám jí schovanou s dalšíma pokladama, jako je Filipka, Madlenka a Neználek.

Tady, kde bydlím, tak někdy potkávám paní, nebo pána s krásnou kólií. Když jde, tak se jí ta srst tak natřásá.. A když svítí slunce, tak se jí nádherně třpytí.
Působí velice vznešeně.

30 22.04.2019

Tmavá studnice podruhé:

Vlažný začátek a táhlo se to hodně dlouho. Ale vzledem k tomu, jakým stylem je to psané..
Perfektní dialogy, perfektní hlášky, nenudila jsem se. A když už to trvalo hodně dlouho, byla jsem smířená i s tím, že kniha pojede stále stejným stylem až do konce. Ale.. byla bych spokojená.
Jak říkám: nenudila jsem se.
Jenže.. pak se tam začalo něco dít a tak: zdar úklide, to si musím dočíst.
Dočetla jsem a moc se mi to líbilo. Byla jsem nadšená.

Stejně... ten Otakar je děsnej borec:
Na bácmetru.. nejen, že dal stovku, ale ještě urazil ručičku... No, to je teda něco..

Vypsala jsem si všechny ty výroky. Je jich strašně moc a některé napíši:

...dělala, jako by lepila housle ze sirek ve flašce..

...Vrba zapískal na prsty. Spadlo pár šišek a omdlelá veverka, ale pes nepřišel..

...Ruce jsem měl samou smůlu a plíce vypraný v kyslíku..

...pohnul hlavou asi o tři milimetry s tolerancí há sedm..

...Nacpali jsme se, natáhli se před srub do trávy a poslouchali, jak roste..
Tak tohle je úplně nejvíc..
Jednoduché, geniální.
Vždy, když si přečtu něco podobného, tak obdivuji.
A na sebe mám vztek, že jsem to nevymyslela já.

25 22.04.2019

Děkuji Vám. Děkuji za Bratříčka a za všechny Vaše skladby.
Jednou jsem na Vás byla i s celou rodinou.
Tady, v Plzni.
Bylo to - myslím - v roce 1993 - v listopadu.
Kdybyste napřijel, tak bych to chápala. Ten den totiž bylo tak hnusně.. Sice nemrzlo. Jen bylo studeno, strašná zima, mokro.. lezlo to do kostí.. Ale Vy jste tu byl. A krásně hrál a zpíval..
Mám podepsanou LP desku od Vás a nakreslil jste mi tam i takovou hezkou malůvku..
A pak..
Pak jsem byla na Vašem pohřbu..

33 13.04.2019

Včera jsem vešla do antikvariátu a hned k písmenku V. Hledám, hledám, nic.
Tak jsem oslovila paní: "Prosím Vás, na internetu je, že máte od Velinského knihu Tmavá studnice."
"Ano, ano, to bude tady. Detektivky máme zvlášť, tady na tomhle stole."
Paní hledala, hledala, ale nenašla.
"Ta bude ve skladu. Jdu se tam podívat."
"Jdu do skladu!" řekla zvýšeným hlasem a hned na krám vyšla její kolegyně.
Zatím jsem si tam prohlížela knihy. Když se paní vrátila z toho skladu, už jsem v ruce držela čtyři úlovky.
"Tak jsem jí nenašla." řekla úplně zbytečně, protože to jsem viděla, že má ruce prázdné.
"Ale . . . ještě se podívám pod pult.. a ještě tady.. a tady..
A! Už ji mám!" Srdéčko mé zaplesalo.
"Jste zlatá! Moc děkuju."
Přišla jsem domů a hned začala číst. Zase mi trvalo tři stránky, než jsem si na tu mluvu zvykla, ale četla jsem a četla a pak jsem si uvědomila, že mám rozečtený Tři kamarády.. Co teď? . . .

19 11.04.2019

Jedna z nejhezčích knih pro děti.
Měla takové vyříznuté kolečko na každé stránce a až na konci byly hodiny a tam jste si mohli nařídit kolik je hodin.
Třeba jste tam nařídili poledne a k tomu byla říkanka: Dvanáct hodin, to je hlad, na talíři je to znát.. V okamžení nic v něm není..
Dál už si nevzpomenu. Ale začíná to vstáváním školáka a končí, když jde spát.

6.11.2020
Komentář jsem psala k leporelu, které vyšlo v roce 1968.

Nejnovější vydání mám také. Když jsem ho viděla na pultě v knihkupectví, nemohla jsem věřit vlastním očím, že leporelo znovu vyšlo. Ani jsem si nevšimla, že v názvu chybí jedno slůvko. Zaměřila jsem se jen na tu holčičku a na hodiny. Nic jiného mě nezajímalo. Popadla jsem leporelo, protože tam bylo jediné a fakt - nebudete mi to věřit - já byla v tu chvíli šťastná.
Škoda, že ty říkanky už nejsou takové, jak je znám, když jsem byla malá. Myslím si, že by se originál neměl měnit.

17 11.04.2019

Jedna z forem lásky.

Jinak naprosto souhlasím s mauglie.
Kdyby mě to napadlo, tak takhle to přesně napíši.
No.. asi jsem nebyla nikdy takhle zamilovaná..
(To by tak ještě scházelo..)

21 06.04.2019

Vždycky jsem si myslela, že vím o každé knize, kterou doma mám.
Mýlila jsem se.
Teď, při úklidu jsem našla tuhle knihu a moc mně zaujala. Otevřela jsem ji a.. nechala úklidu a začetla se do ní. Moc zajímavá kniha. Můj styl.
V té knize opravdu najdete vše, co potřebujete, abyste byli v pohodě.
Začíná to ranním probouzením a protahováním, pak.. jak zůstat v práci v pohodě (no.. to je hodně těžké) dále.. jak sedět, jak stát, jak se stravovat - v tom teda plavu, protože pořád nevím, kterou potravinu zařadit jako jin, nebo jang. Ale já tomu přijdu na kloub.
A když jsem u těch kloubů, tak tu jsou cviky na uvolnění. Některé jsou náročné, ale jsou tu i velmi lehké, které zvládne každý.
A také tu jsou hezké výroky.
Třeba:

"Káru mysli táhnou divocí koně,
a tyto divoké koně musíme zkrotit."

"Láska ve vašem srdci vzklíčí, až mezi vámi a tím druhým nebudou žádné překážky."

"Lehneme-li si na zem jako mrtvola, odstraňuje to únavu a dává to odpočinout i mysli."

"Neusilujte o to, abyste si něco vybojovali. Získejte jenom tím, že jste. Na nevlídnost odpovídejte soucitem."

12 01.04.2019

Někdy.. když je obloha šedá, jako z olova a vypadá to, že už asi nikdy nevyjde slunce, tak si vždycky vzpomenu na Malevil.

A ještě něco přidám:
Tuhle knihu jsem četla před třicetišesti lety. Hrůza, co?
A ještě.. víte co? Já tomu všemu tak věřila, co se tam psalo..
(Tak.. v osmadvaceti letech jsem ještě věřila všemu)
Proto jsem byla tak ze všeho - co jsem si v knize přečetla - tak vykulená a zvláště z konce..
Nejdříve jsem dala tři hvězdičky, ale teď dávám všechny, co je možný dát.

43 30.03.2019

Ani nevím, kam se můj Slabikář poděl. Ale dlouhá léta jsem ho opatrovala.
Milovala jsem ho a hladila.. I když jen pohledem..
Kdo by také nemiloval: Máma mele maso. Ema má mísu..
Pak přišlo pár stěhování a teď už vůbec nevím, kde je mu konec.. Je mi to líto..

24 04.03.2019

Arthur Hailey.
Opět precizní a perfektní.
Tak, jako když mi ukazoval hotelové pokoje a všechna zákoutí hotelu.
Nebo.. když mě provázel výrobní halou, kde se montovala auta
a nebo, když mi ukazoval, jak to na takovém letišti chodí..

24 22.02.2019

Je mi úúplně fuk, co se píše v knize.
Tenhle kluk mi přinesl do života něco tak krásného..
Něco, co už neexistuje.
Úžasnou upřímnost. Čistou duši. Nitro.

23 23.11.2018

Tuhle krásnou knížtičku jsem nedávno koupila znovu, protože se při stěhování někam ztratila - asi ji mají děti ve své knihovně, ale vždycky se jich zapomenu zeptat, ale to je jedno. Já ji ve své knihovně prostě musím mít. Moc by mi tam chyběla.
(Stejně - i kdyby mi někdo z dětí odpověděl: "Já ji mám," tak bych ho nemohla požádat, aby mi ji dal. Vždyť to byla jejich nejoblíbenější.)

38 27.10.2018

Prohlížela jsem si knihy ve svém oblíbeném obchůdku a došla jsem k regálu dětských knih a tato kniha mně zaujala. Je to to vydání z tohoto roku, kdy má kniha krásně bílou obálku a na ní jsou zvířátka.
Tak.. jakoby tam vévodí pejsek - ten je uprostřed - nalevo je kačer, napravo prasátko a v popředí je pět kuřátek. Líbí se mi to prasátko, které rádo slupne cokoliv a které má velice udivený výraz a pootevřenou tlamičku a dívá se na jednoho z těch pěti kuřátek, jak baští žížalu.
V knize najdete hezké povídání o zvířátkách a to podle abecedy.
Takže.. pod písmenem A, je andulka, pod písmenem B, je beruška, pod C, je cvrček, pod D, je drozd, pod písmenem E, je emu a tak to jde dál a dál. Končí to písmenem Z a tam je zajíc. U každého toho zvířátka, nebo ptáčka, nebo brouka je hezké vyprávění o tom, jak zvířátko vypadá, kde žije a tak..
Moc hezká kniha.
Teď z ní čtu naší kočičce. Až budu mít vnoučata, budu z knihy číst jim.

Moje první finkovka.
Na obalu - až na konci - má vyznačenou cenu: 17,- Kčs.
Moc se mi do toho nechtělo. Říkala jsem si: to bude nějaká obyčejná detektivka.
Ale není. Je to takový zvláštní příběh, psaný zvláštním stylem. A trvalo mi tři stránky, než jsem si na ten styl zvykla.
No.. některým náhodám - které jsou v knize popisovány - se mi nechtělo moc věřit, ale budiž. Přivřela jsem oko a četla dál. Líbil se mi ten humor, kterým je to psané. Příjemně jsem se pobavila a chvílema jsem byla napnutá jako kšandy. A tak se těším na další finkovku.

... "to jo, to jo," kejv Mrákota a honem se sypal z kanceláře.

..."Třeba ti řeknou, že ti nic neřeknou."

... Nikdo se neozval, tak jsem se pozval dál.

...Přes Oujezd vláčel dvoumetrovej jezevčík paní v baloňáku.

To je jen malinký výběr výroků, které v knize jsou. Jinak je jich tam spousta.

22 20.10.2018

Tady v té malé knížečce Bohumil Hrabal vybral jen takovou malou část toho nejlepšího, co napsal. Když to čtu, chce se mi plakat, jak je to krásné.

Když to tak teď po sobě znova čtu, tak se ptám:
Jak nejlepšího? Všechno, co napsal, je nejlepší.

13 15.10.2018

Docela příjemná, svižná jednohubka. Nenudila jsem se.

8 14.10.2018

Film znám úúplně nazpamět a teď, když čtu knihu, je to jako bych četla scénář a úúplně přesně se mi vybavuje vše tak, jak to bylo ve filmu.
Hodně zvláštní film, hodně zvláštní kniha..
(Ale.. nenabízí mi to hvězdičky..)

Následující den:
Už je vidím! Aha, aha. Ony se přestěhovaly. Mršky. Já je hledala napravo, kde dříve byly a ony jsou teď nalevo. Dobrý. Tak teď mohu knihu ohodnotit.
[SPOILER]
Herec, který hraje Jacka je můj nejmilejší herec, Parryho ztvárnil také jeden z mých nejmilejších (bohužel už není mezi námi) a zajímavá postava je Jackova partnerka (mimochodem velice krásná žena) ta se mi tam moc líbila, co řekla Jackovi, když nebyl celou noc doma.
Jack totiž prožil děsnou noc. Zoufalý, plný pocitu viny vyrazil do nočního New Yorku. První, na koho narazil, byli dva kluci, kteří ho nejdříve ohrožovali nožem, pak se rozhodli, že ho upálí. Polili ho tedy benzínem a že ho zapálí. Ale zahnal je Parry a Jackovi zachránil život. Pak s Parrym a s bezdomovci seděl pod mostem u ohně a protože byl nasáklý benzínem, začal mu hořet rukáv a popálilo mu to i ruku. Prožil toho tu noc daleko víc. Všechno nechci psát. No.. prostě to byla noc, kterou bychom nikdo z nás nechtěl zažít.
Druhý den, když se vrátil domů, Jackova partnerka byla nejdřív naštvaná, že se jí celou noc neozval, co s ním je, nebo kde je. Pak ho začala podezřívat, že byl u jiné ženy. Jack se hájil, že ne. Že jinou ženu nemá.
A jí ta podezřívavost najednou opustila, podívala se na zuboženého a páchnoucího Jacka a velice láskyplně, něžně a soucitně mu řekla: "Jacku, jestli se chceš rozejít, nemusíš se polívat benzínem a zapalovat.."

Mohu Vám říct´ - když jsem to četla - že na jednu stranu jsem se smála, ale přitom mi tekly slzy, jak mi toho Jacka bylo líto..
Knihu hladím a ukládám ji do knihovny mezi své skvosty.

13 10.10.2018

Dobrá detektivka. Napínavá. Četla jsem ji v jednom kuse. Dokoncevevlakuiautobuse.
(Nechápu, proč mi to takhle vyšlo. Myslím ty mezery. Když dám Úprava komentáře, tak tam je to v pořádku.)

13 11.09.2018

Nahlížím do své knihovny, co si tak dnes začít číst.
A narazila jsem na tuhle knížku a kategoricky jsem řekla: NE!
NE!
Ale pozor! Kniha je tak perfekně napsaná, scény popsané tak, že si to dokážete perfekně představit. Proto jsem si řekla ne.
Ale.. na mně nedejte. Kniha je fakt super, ale podruhé bych to prostě nedala..Brr..

12 11.09.2018

Vzpomínám si, jak mi tuhle knihu maminka koupila. Bylo to vydání buď 1963, nebo 1966. To už nevím. Určitě to nebylo vydání z roku 1970. To vím určitě. (To už jsem dááávno četla něco jiného)
Vzpomínám si, jak jsem jako malá, tuhle krásnou knihu začínala číst stále a stále odznova, ale nechápala jsem ji. (Proto jsem ji začínala číst stále a stále znova) Štvalo mě to. Štvalo mě, proč to nechápu..
Teď - když o tom tak přemýšlím, tak je to asi tím, že už jako malá jsem vlastně na nějaký čárymáry nevěřila.

13 09.09.2018