marvarid komentáře u knih

Moc dobré čtení - kombinace detektivní příběhu žánru noir a vynikajícího vypravěčství Maria Vargase Llosy. Příběh se odvíjí pomalu, atmosféra je hutná, z popisovaného žáru severního Peru se téměř sami zpotíte. A i když na samotném příběhu toho moc vtipného není, závěr mě přece jen pobavil. (PS: nemůžu se pochlubit, že bych přečetla úplně všechno, co v češtině od MVL vyšlo, ale přesto mě fascinuje kolik "literárních odvětví" vyzkoušel a jak moc dobré ty knihy jsou - od mírně ironicky pojaté autobiografie, vyslovené komedie, přes úžasný Zelený dům, téměř etnografické studie Amazonie po životopis humanisty irského původu).

1 27.08.2018

Každé těhotenství je trochu strašidelné (Vaše tělo obsadí cizí jedinec) a každé mateřství v sobě nese prvky hororu, trvalé konfrontace s novým člověkem, který se proti Vám chce prosadit. Rozhodli jste se pořídit si dítě? Nikdy, NIKDY nevíte, jak tohle největší dobrodružství skončí. Můžete o dítě přijít. Můžete kvůli dítěti přijít o celý svůj život. Až jako rodič máte možnost zjistit, co je to opravdový strach.
Hlavní hrdinka Eva (inteligentní emancipovaná žena, úspěšná podnikatelka) se po dlouhém váhání rozhodne pro mateřství. Kam až to celé může zajít? Máte dokonalou možnost (kniha je opravdu dokonalá) si projít všechny události krok za krokem, každé hnutí mysli. Až k tragickému konci. Z brutálně upřímného vyprávění běhá mráz po zádech. Příběh ani v nejmenším nepůsobí vykonstruovaně - naopak, v řadě úvah a scén, se asi řada žen - matek musí poznat. Musím se přiznat, že kolem svých puberťáků teď chodím trochu po špičkách.

15 22.08.2018

New York 19. století. Společenský život je sešněrován konvencemi, každá věta a každé gesto má v sobě zašifrované další nevyřčené poselství. V tomto prostředí se odehrává milostné drama, klasický trojúhelník postav – mladý atraktivní muž, společensky vhodná nevěsta, společensky nevhodná žena, do které se mladík zamiluje. Čekala jsem zdrcující kritiku společnosti, která milostné vášni nepřeje, ale z mého pohledu tak román nevyzněl. Vynikající vypravěčka Edith Wharton se věnuje více charakteru postav a motivům jejich jednání. A popisuje je jako skutečné lidi. To znamená, že ne vždy vědí přesně, co chtějí a co je správně, mají své chyby a občas podléhají konvencím. Archer se své lásky nakonec nevzdá jen pod tlakem okolí, ale spíš pod tlakem svého pocitu zodpovědnosti k May. Ta mu nikdy nic zlého neudělala a tak mu svědomí nedovolí utéct od oltáře, nemůže ji opustit, když s ním čeká dítě. Možná by se svou povahou jednal stejně, i kdyby se příběh odehrával v současnosti. May se až dojemně snaží svoje manželství zachránit, nikdy si otevřeně neztěžuje, netrucuje. Její rozhled je sice omezený, ale ví, co chce. A Ellen je opravdová femme fatale, o tolik odvážnější, inteligentnější a zkušenější. Natolik zkušená, že odhadne bezvýchodnost milostné romance.

20.08.2018

Už dlouho jsem mě nic tak nenadchlo. Nejde číst dlouhé úseky najednou, z toho by jímala až závrať, jak se příběh roztáčí mezi dobou Alžbětinskou a současným Londýnem a přesto se v myšlenkách nejde od vyprávění odtrhnout. Četba ve mně zanechává vědomí, že od minulosti se nejde oddělit. Nejde zcela popřít magické prvky v lidském myšlení, které ovládaly středověkého člověka, protože ten dál žije i v našich myslích, chodíme po ulicích, které naši předci postavili, navštěvujeme historické budovy, kde se odehrávali jejich životy, nebo přinejmenším naše moderní stavby stavíme na základech těch starých. Nejsem křesťanka ani nevyznávám pohanské či satanisté rituály, ale nemůžu si pomoct – kulturně sem patřím a tohle je mojí součástí. Moc mě potěšilo, jak umně mi to pan Ackroyd připomenul. A propos zmiňovaná staročeština (nebo středověká čeština nebo co to bylo) mi nerušila, ne víc, než třeba četba v angličtině. Jde si rychle zvyknout.

4 26.07.2018

Z Eleanor jsem trochu zmatená. Citová deprivace během dětství vede k různým poruchám v sociálním chování, znemožňuje navázat plnohodnotné mezilidské vztahy v dospělosti. Ale Eleanor se chová spíš jako autista, než jako deprivant. Z jejího vyprávění v ich formě v řadě momentů čiší sebevědomí a občasné faux pas připisuje nedostatečnému vzdělání nebo nepochopitelné zmatenosti svých protějšků. A pak se bez varování rozsype, aniž by tomu předcházel jakýkoli náznak vnitřního napětí. Nechci tím říct, že by kniha byla špatná, četla se opravdu dobře. Autorka je dobrá a vtipná vypravěčka. Ale hlavní postava mi zůstala přes veškerou snahu cizí. Takže nemůžu hýřit superlativy a váhám mezi 3 a 4 hvězdami.

6 13.07.2018

Mám slabost pro hororové a duchařské povídky. A tenhle soubor se mi opravdu moc moc líbil. Vyprávění je napínavé, děj je přehledný, i nadpřirozené jevy dokáže autorka podat jako něco opravdového a za daných okolností vlastně logického. V povídkách se nemotají žádné nadbytečné postavy. Za mě byla nejlepší jabloň - ta mě naprosto dostala.

5 02.07.2018

Jsem zklamaná. Text vypadá nedodělaně - spíš jako koncept, osnova děje, kterou je teprve potřeba přepsat do plnohodnotného jazyka. V té zkratkovitosti si chvílemi připadám jako při sledování sitkomu. Sarkastické poznámky a jízlivé glosování života ten pocit jen umocňují. Postavy jsou odbyté, motivace jejich jednání zůstává často nejasná. Neustále souloží (proč ?).

7 21.06.2018

Román (nebo možná spíš novela) je hlavně o dospívání – o tápání, nejistotě, nepřiměřených představách o životě. O rozjitřených emocích a obtížné komunikaci se světem dospělých. Popis Frankie jako puberťačky je až bolestně přesný. Někdy se chová drze a klackovitě, koleduje si o facku (tu jí ale černá hospodyně vlepit nesmí), někdy je tak zoufale ztracená a osamělá, že by potřebovala spíš obejmout. Chvílemi jsem měla strach, aby její dětství nebylo definitivně ukončeno tragédií a nepřehoupla se do dospělosti dřív, než by bylo záhodno. Jih spojených států i časové zařazení do období 2. světové války je jen kulisa (což jsem nečekala), ve vyprávění nehraje podstatnou roli. Celkově zajímavé čtení, neobvyklé a velmi poctivě podané téma.

05.06.2018

Tak tohle je zrovna pro mě – kniha na pomezí beletrie a literatury faktu. Čili čtivá a přitom s řadou opravdu zajímavých skutečností a postřehů (no napadlo by vás, že je Cyklon B vlastně bezpečná látka, jen jedenkrát za dobu jeho používání došlo k nechtěnému a pouze nezávažnému poranění „zaměstnance“?). Neklade velké požadavky na mé znalosti historie (ty jsou mizerné) a umožní mi se něco přiučit. Určitě ji schovám a podstrčím ji dětem, až v dějepisu dojdou k 2. světové válce.

2 31.05.2018

Chcete utéct při četbě do přírody tajemné a krásné ve své divokosti? Nevadí Vám pomalé (opravdu poooomaaaalééé) tempo vyprávění? Poetické líčení přírody je úžasné, tak barvité, rozehraje všechny smysly – slyšíte provazy vody dopadající na střechu, rozechvěje Vás chlad větru pronikajícího pode dveřmi, cítíte vůni bahna a tlejícího listí. Jazyk je krásný, líčení přírody je jako báseň. Atmosféra je tak naléhavě vylíčená, že i nevýrazná zápletka v příběhu je najednou dramatická, místy až hrůzostrašná. Bojíte se s hrdiny toho, co číhá v noci za dveřmi malé chalupy ve tmě, toho co přijde po řece. Důležitým momentem vyprávění je samota, není ale popisována jako něco negativního. Samota je třeba - aby mohl člověk prožít sám sebe a sám sebe jako nedílnou součást přírody. V knize najdete jen pár postav. Jsou vylíčené úsporně, ale působí živě a opravdově, některé jsem si opravdu zamilovala.

4 20.05.2018

Přemýšlím, jak knihu popsat. Co když si autorka komentáře přečte? Je přece Češka, mohla by být zvědavá, co si čtenářská obec myslí. Nemám ten bezpečný odstup, jako při komentování spisovatele Peruánce, Němce, Inda. Ale taky mám jistotu, že se nic neztratilo v překladu a to je dobře. Takováto až básnicky pojatá próza vybízí k hledání podobných pocitů v mém nitru. Sleduju ten cynismus hlavní postavy a zároveň úzkost, nepřiznanou nenávist k vlastní osobě. Taky se Vám zvedá žaludek cestou do práce ve výtahu plném lidí (děs narůstá, pokud se přiblíží na víc jak 50cm), ublinkáváte při pracovních poradách, sledování televize? Seděli jste v noci na silnici a čekali na kamion? Nebo o tom alespoň přemýšleli? Čím častěji odpovíte ano, tím víc Vás musí kniha zasáhnout. A tak konečný zážitek není dán jen tím, co spisovatelka napsala, ale i tím, co rezonuje ve čtenáři.

3 27.04.2018

Někdy si knihu koupím, protože se odehrává v prostředí, které je pro mě lákavé. Potom se nejvíc těším na to, že mě autor tímto prostředím prostřednictvím románu provede. Někdy se nechám ovlivnit výtvarně pěkně provedenou obálkou. Při výběru Poslední písně z Isfahánu rozhodly oba tyto momenty. Obálka je sice hezká, ale o Iránu jsem se z textu nedozvěděla mnoho. Ani po přečtení knihy nevím, jaké to je zde žít. Samotná detektivka byla poměrně ubohá. A tak jediným přínosem pro mě bylo, že jsem si prošla dějiny Iránu na Wikipedii a prohlídla si mapu a fotografie Isfahánu – za to ale nelze autorce poděkovat. Nevím, jestli má smysl podobné románové pokusy vůbec překládat do češtiny.

1 23.04.2018

Opravdu jeden z nejsmutnějších milostných příběhů, na které lze v krásné literatuře narazit. Vyprávěný je v ich formě, použitý jazyk je civilní, věty jsou jednoduché. Věcně popisují předkládané události a názory. To podporuje pocit autenticity a také potvrzuje snahu vypravěče o nestranný pohled na dějinné události. Hannu musíme odsoudit, přitom ji nelze odsoudit absolutně. Doba, ve které žila, ji dovedla ke zkoušce charakteru, kterou nikdo z nás nemusel podstoupit. Můžeme hlasitě tvrdit, že bychom obstáli, ale víme to s naprostou jistotou? Analogicky je ocejchována celá jedna generace Němců. Selhali (někteří více, někteří méně) ve zkoušce, před kterou je dějiny postavily. Míra odpovědnosti za vlastní jednání je to, co se táhne celou knihou a je pod různými úhly znovu a znovu zkoumáno.

6 19.04.2018

Prostě detektivka – ani špatná ale ani výjimečně dobrá. Konstrukt vědce, který ztratil paměť, mi připadal trochu přitažený za vlasy, ale jinak byl příběh napsán čtivě. Podle recenzí jsem nicméně čekala sofistikovanější thriller, proto tedy určité zklamání a jen 3*.

4 18.04.2018

Vynikající kniha. Zajímavé bylo prokládání příběhu v podstatě výukovými pasážemi o uspořádání společnosti a světonázoru v době viktoriánské Anglie – vůbec nerušily ani nenudily. Byly napsány vtipně a udržovaly určitý odstup od milostného příběhu, který byl hlavní dějovou linkou. Ten pak nepůsobil ani všedně ani sentimentálně. Za mimořádně neotřelý považuji moment, kdy autor sám vstoupí do příběhu, aby si hlavního hrdinu prohlédl zblízka při jízdě vlakem. Vůbec opakovaně zdůrazňuje, že v dobrém románu musí postavy dostat svobodu a začít žít vlastním životem. Autor ho pouze zaznamenává a sám je napjatý, jak příběh dopadne. Nám je nabídnuto dvojí zakončení. Bohužel musím přiznat, že tomu harmonickému a šťastnému nemůžu ve světle popsaných okolností úplně věřit.

3 17.04.2018

Příjemné čtení. Zpočátku se příběhy odvíjejí úplně nenápadně, fakta na sebe logicky navazují. Popis osob, jejich vztahů a zejména prostředí, v němž se příběhy odehrávají (obvykle domy, často staré, často rozlehlé – dům bezpochyby symbolizuje ukotvení lidské existence) je brilantní. A pak to najednou v příběhu zaskřípe, objeví se něco nečekaného, co zpočátku vypadá velmi nenápadně. Ale postupně pocit nepatřičnosti a nebezpečí narůstá, plodí úzkost. V tom si jsou povídky podobné. Jinak je ale každá jiná. Některé jsou vcelku vtipné, jiné opravdu hrůzostrašné, některé se tváří jako objektivní průzkum historických pramenů. Konečně je to soubor, který vznikl poskládáním povídek vzniklých v dlouhém časovém rozpětí. Tohle je moje první kniha od této autorky, ale určitě ne poslední.

1 19.03.2018

Margaret Atwoodová měla pravdu, když nechtěla svůj román označit za scifi. Není to vědecká fikce, je to podrobná a mrazivě detailní studie stavu, kdy se moc vymkne kontrole a přejde do rukou malé skupiny lidí, kteří hrubou silou a propagandou terorizují přeživší většinu. Zde zneužijí náboženství, ale mohla by to určitě být i jakákoli jiná původně nevinně vyhlížející ideologie. Příběh má téměř podobu strategické hry. Každá figura má jinou sílu, jinou možnost, jak táhnout. Ne vždy je zjevné, ke které straně hráč patří. A hraje se o život. Kniha je vynikající (po literární stránce i obsahem). V dnešní nejisté době by měla být na seznamu povinné četby.

14 28.02.2018

Román byl zábavný, čtivý, téma pro mě bylo zajímavé. Vznikající knize jsem sice fandila a doufala, že spiknutí bude mít úspěch a nikomu se nic nestane – ale už z celkového ladění románu bylo jasné, že na Ku Klux Klan ani jiné nechutnosti nedojde. Což bylo na jedné straně uklidňující, ale na druhé straně ta předvídatelnost vývoje byla až na škodu. A poctivě musím zmínit, že i nějaké další vady na kráse by se našly – všechny hospodyně byly až neskutečně lidově moudré a poctivé, (jen jedenkrát došlo ke krádeži, a i z té vyšla lupička jako morální vítěz). Vlastně se od sebe moc nelišily, byly jak jedna naklonovaná postava. Takže abych to shrnula - jako čtení na dovolenou fajn, ale žádné vysoké umění nečekejte.

12 27.02.2018

Dusivá atmosféra světa po apokalypse je vylíčená tak sugestivně, že jsem někdy neměla ani chuť si ke knize sednout. Ale ani mistrné vykreslení atmosféry „neutáhne“ 180 stránek. Příběh je nevýrazný, situace a obrazy se dokola opakují. Dvojice hlavních protagonistů je na hranici citového vydírání čtenáře. Hlavně kluk působí až rušivě a hlavně nepravděpodobně. Do tvrdého světa, kde je třeba denně bojovat o holý život, se už narodil. Nějak se mi tedy nechce věřit, že by takové dítě bylo tak čisté a altruistické, chtělo zachraňovat jiné děti, psy, zraněné lidi… Myslím, že autor chtěl své čtenáře omráčit svou obrazotvorností a naservíroval nám tolik nechutností, kolik jen dokázal vymyslet a pro jejich zvýraznění nám je ukazuje očima nevinného dítěte.

7 08.02.2018

Román není mimořádný nějakým objevným literárním postupem, ale sugestivním vykreslením historického období. Při každém otevření knížky se ocitnete v Anglii v době nastupujícího romantismu, autor si musel dát obrovskou práci s dohledáním a ověřením všech dobových reálií. Je dobrý vypravěč. Příběh se odvíjí pomalým tempem, ale rychleji to ani nejde, přišli bychom o popis všech vůní, zápachů, spletitých uliček Londýna, všech jemných nuancí společenského styku mezi šlechtou té doby. Závěr je sice otevřený, ale můžeme se dohadovat, že jde o happyend. Autor nás tak mohl potěšit vidinou lásky na věčné časy a přitom nesklouzne do rušivé sentimentality. Za mě výborné, užila jsem si každou stránku.

1 05.02.2018