Martina99 komentáře u knih
Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a přecetla jí celou na jeden zátah.
Trochu mě děsí představa, že jsou země, kde se takhle žije. Takže jsem ráda, že to u nás dopadlo jak dopadlo.
Postavy jsou tak reálné, že jsem v nich našla sebe i jiné své známé. Ze začátku jsem mela problém se v nich zorientovat, ale nakonec jsem ton zvládla ☺ kniha mě bavila
Úplně mě mrazilo, jak se lidé, kteři získají převahu a nikdo jim neurčí mantinely dokážou chovat.
Nejlepší a nejvtipnější ze všech knih. Mimochodem pasáž o zachodě ve vlaku je pravdivá, já si jí naštěstí zkusila z pozice, kdo dveře otevřel a netrůnil
Nikdy mě nepřestane překvapovat, jak se člověk k člověku může chovat, když má nad druhým moc.
O knížce jsem dlouho uvažovala a teď jsem si řekla, super, donutí mě výzva. A teď si uvědomuji, jak jsem prohloupila. Knížka je vtipná a Ladislava obdivuji, já bych na to odvahu neměla.
Člověk trne, že se dítě nechá strhnout, ale takhle se nechal strhnout celý národ a není to tak dávno. Příběh mě dojal, stejně jako první kniha Chlapec v pruhovaném pyžamu.
Vseselé, smutné a dojemné. Tím je řečeno vše.
Opět jsem se výborně bavila. A upřímně obdivuju, že po tolika litrech vypitých stakanů byl schopen chodit, já bych celé ty dva měsíce proležela a trpěla kocovinou.
Opět mě stařík bavil. Trochu jsem se bála pokračování, ale zbytečně. A on vážně zachrání svět ????
Knihu jsem četla podruhé a opět mě uchvátila. Vím, že se tam píše o špíně a nemoci, ale ráda bych se tím Starým městem prošla.
Až když jsem přečetla třetí knihu od autorky, jsem si uvědomila, že na jejich příbězích je nejlepší, že vykládá životy hrdinů od začátku až do konce. A tím jsou uvěřitelné. I tady jsem si představovala, jak hotýlek vypadá a jednotlivé osoby.
Kniha mě strhla. Hlavní hrdinka mě šokovala, ale přála jsem jí šťastný konec. Chvílemi jsem se o ní až bála.
Lidé přežijí vše, jen musí chtít, nevzdávat to a dělat to co je třeba, tohle si odnáším z té knihy.
Knihu jsem doslova hltala! Velmi zajímavé, mám v plánu si o bohyních najít více informací.
Musím uznat, že jsem se ipět pobavila. Dokonce se mě paní v kavárně zeptala co čtu, že se chce taky zasmát.
Takoví jsou podle mě olympionici, že kromě talentu je to hlavně tvrdá dřina. Co se týka Věry Čáslavské je to osobnost a v knize jde vidět, že vlastně doba, ve které se žila s ní vždy zametala, ať už za Socialismu, tak i za doby bulvárních médií.
Než jsem došla nakonec knihy, přestala jsem si o sobě myslet, že jsem člověk, který rád vaří a má rád jídlo. Kniha, ale není jen o jídle, ale o poznávání jiných kultur a zvyků a o přátelství a celoživotním partnerství.
První polovina byla táhlejší, ale druhá už měla spád a napětí.
Je tam moc.postav, které se nakomec spojí, ale podle me vyprávění z dob čarodějnických procesů tam je zbytečně.