Margherita_N komentáře u knih

Upřímný deník jedné ženy, která se v životě nesvazovala pravidly a konvencemi. Užívala si naplno a po svém. V první třetině knihy mi asi byla i sympatická, pak už toho ale bylo prostě moc. Čtyři manželé, nespočet milenců, minimálně tři těhotenství, která nedopadla dobře, většinou z její vůle, nespočet bytů a domů, mezi kterými se Mandlová stěhovala sem tam. Připadalo mi, že si při takové roztěkanosti nemůže utvořit obraz sebe sama, že se pořád jen někde pokouší něco začít a u ničeho nevydrží. S herectvím by to bylo bývalo jiné, vlivem událostí, které ona sama tentokrát zase tolik nezpůsobila, se ale její kariéra za války / po válce v podstatě rozpadla a Adina pak už spíš tak bloudila životem... až našla ve stáří klid na venkově na Maltě.

15 10.08.2021

Já jsem to věděla! Bylo tam několik náznaků v chování, které celkem brzo prozrazovaly, kdo je vrah - a možná mi taky pomohlo, že jsem si přečetla pár zdánlivě nicneříkajících komentářů o nečekaném, originálním, překvapivém konci. Je to zatím snad nejnapínavější detektivka, kterou jsem od Agathy četla (soupeří s Deseti malými černoušky). Super, super, Poirot je úžasnej myslitel a taky je geniálně samolibej, a přitom tak sympatickej. Škoda že ho poznáváme až na odpočinku, ale ono mu to na úsudku nijak neubírá. Tahle postava si čtenáře postupně nejen získá, ale taky vycvičí. Nejde ho neobdivovat - respektive paní spisovatelku. U Vraždy Rogera Ackroyda zvolila velmi podobnou formu vyprávění jako v předchozích knihách, ale přesto v něčem jinou. Už se těším zase na Hastingse!

15 25.12.2019

Carrie Whiteová se svojí telekinezí se mistrovsky pomstila světu, protože všechny jeho hezký stránky před ní maminka stejně mistrovsky skryla. Je to drsný psycho, sondy do mysli pološílenců a šílenců King umí nepřekonatelně. Tahle knížka je jízda, která se odehraje na malém časovém prostoru kolem maturitního plesu a pro vydechnutí tu není prostor. Jak mi Carrie bylo líto, jejích zklamaných nadějí!

15 12.11.2019

(SPOILER) Přečteno po letech znovu v rámci zevrubného seznamování se se Sherlockem Holmesem. Pes baskervillský je moc hezká detektivka, která začíná tím, že za slavným detektivem Holmesem a dr. Watsonem přijde jiný doktor, jménem Mortimer. Svěří se jim se záhadnou smrtí svého pacienta, sira Charlese Baskervilla. Doktor žije stejně jako Baskervillové na blatech a ta jsou určující pro atmosféru celé knihy, právě kolem ponurých vřesovišť se všechno odehrává. Sir Charles se smrti obával, strašila ho rodinná kletba, která prý po desetiletí pronásleduje Baskervilly, protože jeden z nich Hugo v osmnáctém století unesl místní dívku a uvěznil ji ve svém sídle. Té se povedlo utéct, ale pronásledovaná opilým Hugem únavou na útěku zemřela. Hugo Baskerville, který podle svého prohlášení zaprodal svou duši temným silám, aby ji našel, ležel vedle ní, když ho našli, trhán velkým černým psem. Když Mortimerův pacient Charles skutečně podivně zemře a dědicem panství je prohlášen příbuzný z Kanady, vypraví se Holmes s Watsonem do vřesovišť a přichází na kloub zamotanému příběhu. Odkrývají tajemství služebné a jejího bratra a mazaně narafičí past na podezřelého, aby zjistili, jak to s tím psem je. Málem při tom obětují dalšího Baskervilla.

14 12.03.2024

(SPOILER) Je zvláštní, že i když jde o známou klasiku, na střední škole nám tohle dílo zatajili. Na beatniky celkově nebylo už před maturitou moc prostoru. Příběh rovnou pohlcuje bez úvodu, vypravěčem je indián, který pobývá v sanatoriu pro choromyslné a předstírá hluchotu. Slyší ale všechno, co nahlas plánuje zákeřná sestra Ratchedová v domnění, že si nemusí dávat pozor na jazyk. Jeho kolega z léčebny McMurphy je takovým vůdcem místní party, nezkrotný protivník kruté zdravotní sestry, která s chutí podsouvá doktorům, že nejúčinnějšími tresty jsou elektrošoky do hlavy, ale pro ty, kdo nejvíc odmlouvají, tady máme pro jejich dobro ještě jeden stupínek navíc, tak je to nejlepší i pro ně samotné. Konec románu je, i v kontrastu se svobodným mejdanem, který si před tím chovanci uspořádají v noci na sesterně, jeden z nejsmutnějších, o jakých se může člověk dočíst. I když podle chování hlavních postav tušíte, že k němu dojde.

14 12.07.2023

(SPOILER) Nejdřív jsem myslela, že román bude navzdory názvu o Garpově mámě Jenny, a to se mi moc líbilo, rázná a emancipovaná žena mi byla sympatická. Že je malinko šibnutá, ale pořád mile, naznačoval její praktický plán na početí dítěte. Nicméně jí vyšel perfektně, Garp se narodil a nedostal otce, a dokonce ani křestní jméno. Říkalo se mu Garp, ale to bylo vlastně příjmení. Ač ho autor nelíčil nijak atraktivně, ale jako menší dítě připomínající vzhledem tuleně, Garp z toho patrně vyroste, odjede během střední školy se svou výstřední matkou do Vídně, kde se v něm probudí naplno náklonnost k ženám, spustí se s prostitutkama a tím částečně určí směřování svého bláznivého života. Kde se u jeho matky vzaly pohnutky vzít výlet do Vídně jako soustředění na literární práci, která se v ní náhle probudila, nevím - asi že je to ten druh knížky, kde spisovatel promítá do postav své literární ambice a přemítá jejich prostřednictvím nad svou prací.
Garp se vrací do Spojených států inspirovanější než Jenny a rozhodne se vzít si svou velmi tolerantní kamarádku z let, kdy bydleli s matkou v areálu střední školy. A pak už mají dvě děti, žena pracuje na univerzitě, on je doma a nějak píše, nikdy nezačne normálně pracovat, ale nikomu to nevadí, nad tím jsem se zarazila jen já. Všichni jsou volnomyšlenkářští, co se vztahů týče, a následkem toho se v životě téhle rodiny stane několik šílených zvratů. A oni to berou tak, jako by prožívali těžkosti, ale nikdo nehysterčí, nikdo nekolabuje nebo podobné reakce, které by člověk asi čekal. Je to zvláštní kniha, která vám dovolí prožít tragédie a dívat se na ně jinak. Tak, že jimi život nekončí. A nechá vás pochopit, že každý se má místo odsudků starat o sebe. Dnes už nebudou témata nevěry nebo transsexuality a otevřené zobrazování tělesných poškození tak pobuřující jako v době vydání knihy, ale nemůžu říct, že by byla překonaná. Každý si v ní pořád najde to, co se ho osobně dotýká.

14 23.04.2023

Čekala jsem novelu, a dostala jsem kratičké úvahy laskavého dědečka o běžných denních příhodách :) Je to milé, při čtení jsem se pousmála, že někdy existovala doba před internetem a mobily, kdy člověk uvažoval o prostých věcech a psal si o tom na papír, místo aby si to vygooglil.

Dozvěděla jsem se třeba, že Fulghum v domácnosti pomáhá s praním a věší na sebe ponožky nabité statickou elektřinou. Tohle mikrotéma se dokonce dočkalo pokračování v závěru knihy, kde vzal několik úvah a s odstupem je dopověděl, jak to vidí po pár měsících nebo možná letech, nevím. Tak furt ještě pral. Pak mi taky utkvělo, že rád chodí do zoo a pozoruje žirafy, které nemají hlasivky. A že si představuje, jak leží na louce místo lva a kolem sebe má šest samic. A že jednou hodil vánoční přání od přátel do krabice, šoupnul to na půdu a vybalil v srpnu, a když ho viděla sousedka, udělali si na zahradě v plavkách vánoční party i s koledama.

Nic jiného od knihy nečekejte, ani nic moc osobního, název se váže k nějaké úvodní miniúvaze, která snad patří ještě do předmluvy. Tam byla vlastně hezká naivní myšlenka, že by svět vypadal jinak, kdyby si všichni nastavili školkovej režim, takže by si po obědě dali šlofíka a ve tři koláček s mlékem. Jak by potom politika vypadala jinak. A to je asi fakt.

14 23.01.2022

Rodinná sešlost ve velkém domě s několika poztrácenými příbuznými si přímo říká o to, aby za to hlava klanu zaplatila životem. Kdo je tady pravý a kdo falešný příbuzný? A kdo naopak vypadá, že šel kolem, ale když se mu pořádně podíváte do tváře, podle nosa poznáte kosa? A chudák Hercule Poirot se k tomu zase přimotá, a ještě mrzne kvůli nefunkčnímu radiátoru. Kdeže nějakej krb, na romantiku ho neužije...

14 16.12.2021

(SPOILER) A zase jsem zpátky v Neapoli, ze které jsem se znovu vrátila minulej měsíc. Nečekala jsem, že i z Kulhánka na mě vyskočí, ale je to zkrátka moje město, nenadělám nic. :) Zajímalo by mě, proč zrovna do kráteru Vesuvu umístil Kulhánek vstup do Pekla, ale tahle pasáž je hodně dobrá. Stopy v prachu, který tam zbyly od Danta, ten šašek s loďkou, kterýmu nechceš dát svůj poslední zlaťák, všechny ty pekelný kruhy a nakonec sál s Luciferem, kterej se dá překvapivě snadno zmasakrovat, jak to Kulhánkovy postavy umí, ale ďábelská hlava může fungovat i samostatně (zejména ironicky vtipkovat s hlavním hrdinou), a co šlo pryč, půjde koneckonců i nasadit zpátky. Ale to je zase na další pekelnej Janův výlet - dost mu v tom pomůže, že při tom prvním nechtěně splynul s nějakým čertem nebo co. Cením, že ve Vyhlídce na věčnost vystupuje Karolína z Nočního klubu (špatná romantická linka k přiznanýmu béčkovýmu příběhu patří), méně už se mi líbí Hanako a přála bych si Tobiáše. Tady je ale hrdinou Mluvčí Jan a uvažováním je mu vlastně dost podobnej.

14 25.10.2021

(SPOILER) Nejtemnější díl série. V paměti mi zůstaly Harryho i Ronovy vzteklý záchvaty na společném putování temným krajem a soucit s Hermionou, která se je snažila usmířit. Chytání nelegálního rádia, který Harrymu fandilo. Návštěva Harryho rodné vesnice a rodičovského domu pobořeného od té chvíle, která odstartovala jeho životní příběh. Nepochopila jsem, jestli ta vesnice je běžným lidem neviditelná, nebo se tam usídlené kouzelnické rodiny snaží navenek chovat normálně, takže nikomu není nic podezřelé? K potterovské sérii mám spoustu podobných otázek. Nicméně jsem ráda, že v téhle knize byl kouzelnický svět zase na chvíli zachráněn a Harry si poprvé ve svém životě mohl oddechnout a přestat žít pod hrozbou vyhladovění či hrozné smrti - protože bezstarostné dětství, na které měl nárok, mu Brumbál upřel a místo toho ho nechal trpět u krutých příbuzných.

14 01.10.2021

(SPOILER) Romance, která se přesně hodí ke zfilmování. Ona je bláznivá holka z chudých, ale slušných poměrů, která pracuje jako servírka a nemá žádné zájmy, on je ultrabohatej, zcestovalej, skvělej obchodník a akční sportovec ze stejně úspěšný rodiny. Až se jednou vlivem tragický události tihle dva potkají a během půl roku je z toho láska jako trám, se všemi těmi umělými vyznáními typu "tohle byl nejlepší půlrok mého života" - "ach, mého taky!". Ale nemůžou spolu být, protože chlapi neprohrávají (tak přece jen něco ze života), jí však samozřejmě zůstane pohádkové jmění a vydává se tak studovat, cestovat a uskutečňovat své sny. Vůbec to nechci zlehčovat, téma Willova postižení je velmi těžké, ale tady je prostě bestsellerově využité.

14 30.09.2021

(SPOILER) Tak tohle bylo překombinované. Přiznávám, že v příběhu už se nevyznám. Ilan má spoustu superchopností, které se postupně odhalují, ale ani ona nedokáže vyjádřit, kým přesně je, když se jí v ruce rozežhnou duvaly. Myslím, že několik vyvolených bojovníků, kteří s ní v závěru knihy procházejí podzemím na druhou stranu retey, to vyjádřilo za čtenáře - neví, co tam dělají, co je tam čeká, kdo je to vede. Vyprávění je od začátku do konce pochmurné... A otevírá cestu dalšímu, stejně temnému dílu. Tak nevím no, je to napsané dobře, ale všechny ty záhady knize ubírají minimálně jednu hvězdu.

14 10.08.2021

Sex, drogy a rock’n’roll v Neapoli. Drsnej zpěvák Tony a jeho životní kopance. Mě tyhle chlapský životní moudra nijak neurážej, naopak je kolikrát dost chápu... Ale s jeho manželkou jsem oproti němu soucítila. Kamarádit bych s ním nechtěla, ale na té knize je něco, něco velmi upřímného. A přidávám se ke chvále Jiřího Vyorálka, kterej ji načetl geniálně.

14 02.12.2020

(SPOILER) Volné pokračování prvního dílu, co se týče postav, děje i toho, jak moc je to vtipný. Dřív by mě Pratchett asi neoslovil, ale ve třiceti mě hodně baví, sled švihnutých příhod mi prostě ladí do noty. Nedokážu říct, která postava je nejlepší - potrhlej Mrakoplaš, kterej nestojí o to, aby pořád někde visel nad propastí a poté byl všemi nereálnými způsoby zachraňován, turista Dvoukvítek, kterej nepochopil kurzové principy, a tak rozdává bohatství plnými hrstmi, Barbar Cohen, kterej vzhledem ke svému stáří a absenci zubů šišlá, zato se cítí na sňatek se zachráněnou pannou, která ale ze všeho nejvíc chtěla být obětována druidy, a ten pitomec jí to překazil... K tomu se v Mrakoplašovi vzedme vůle vydolovat ze sebe kouzelnickou podstatu, která v něm nikdy nebyla, a vše zakončí epickým soubojem o tajemnou knihu Oktávo a od Dvoukvítka poté obdrží zavazadlo na nožičkách, které neustále mění svůj obsah a požírá lidi i věci, nemluvě o tom, že vládne paletou výrazů, ač nemá oči ani obličej. Těším se na další díl, fakt.

14 09.07.2020

Průměrná detektivka, která přispěním překladu spadla pod průměr ("Jejda!"). Autor potřeboval obecně nastavenou laťku geniálních detektivů ještě trumfnout, a tak se vytasil s tím, že hlavní vyšetřovatel Robert Hunter je tak výjimečně inteligentní, že na základní škole přeskakoval třídy. Nic víc se o jeho životě nedozvíme a svou neuvěřitelnou genialitu taky zrovna nepředvede. První vražda je takovej totál brutál, že jsem chtěla knihu odhodit s pocitem "no fuj", tohle by snad mělo být zakázané vydávat. Opravdu už neexistujou vůbec žádné etické hranice? Působilo to na mě celkově jako CSI: Miami, celý vyfiltrovaný do slunečna, akorát na západním pobřeží. Kulisy Los Angeles, všechny postavy jsou krásné, bohaté, vysportované. Hunter měl být z obou vyšetřovatelů ten nabušenější, po celou dobu vyšetřování se ale žádné tělesné aktivitě nevěnoval. Jeho parťák Garcia byl dokonce exoticky krásnej, hodil i pár portugalských slov. Mezi klukama to jiskřilo, celou dobu jsem čekala, kdy jeden druhýho chytne za zadek. Z těchhle scén mi nejvíc utkvělo, jak spolu šli na oběd, Garcia si dal jen salát a prohodil, že si musí hlídat váhu... Ale tak zakončím to něčím pozitivním - ač jsem na prvních stranách bojovala se znechucením, byly to právě tyhle pasáže, který mě do čtení vtáhly. Že to potom celý skřípalo a závěrečné odhalení bylo neuvěřitelným zábleskem, který se objevil z úplný nuly, je druhá věc (když už má pachatel mít spojitost s dávno zapadlým případem z detektivovy minulosti, bylo by dobré s ním čtenáře nejdřív aspoň ve stručnosti seznámit). Roberte, Roberte, doufám, že se v příštích knížkách trochu vyloupneš... pokud ti dám ještě šanci. Upřímně je to za mě na dvě hvězdičky, ale asi tu nezvládnu tak vyčnívat :))

14 26.03.2020

Dojemnej příběh, skvěle napsanej. Znala jsem ho z oscarového filmu, kterej jsem viděla loni při letním promítání na zahradě švédského velvyslanectví. Určitě doporučuju už kvůli castingu, všichni herci jsou skvělí, nejvíc mi ale utkvěli Ove, Parvaneh a Sonja. Knižní předloze je film velmi věrný.

V tomhle milém (přes všechny těžkosti) příběhu sousedství a potažmo života nemůžete stát na něčí straně, protože autor minimalisticky, ale přitom hluboce vystihuje lidské povahy, projevující se ve všedních situacích. Takže jednoho budete mít rádi pro něco, druhého zase pro něco jiného, a stejně tak na nich najdete mouchy, kvůli kterým byste se s nimi hašteřili.

Může vypadat jako hromada klišé, že starší konzervativní pán se musí smířit s tím, že všechno kolem něj se mění, že má najednou za sousedku temperamentní cizinku s manželem bez "poctivého" zaměstnání, že je "nucen" k sobě nastěhovat homosexuála v nouzi... Ale ono je to podané přirozeně, jak život plyne, a tyhle okolnosti z vyprávění netrčí, není to žádné ždímání citů a emocí. Při čtení se zamyslíte nad sebou, nad svým vztahem k nejbližším, nad tím, že možná někdy zbytečně odsuzujete lidi po jejich prvním projevu, aniž byste věděli, co mají za sebou a proč jsou takoví, jací jsou.

Jenom mě zarazilo, jak je podle autora člověk v 59 letech na odpis. Oveho vrstevníci včetně jeho samého jsou stiženi smrtelnými chorobami a v běžných situacích podáni jako někdo, kdo se do tohohle světa dávno nehodí. Devětapadesátníci jsou podle mých zkušeností dneska většinou energičtí a můžou doufat v několik dalších šťastně prožitých desetiletí, a ne že by na každém kroku nacházeli důkazy svojí zbytečnosti a bojovali proti úřadům, které je ve vizích vlastního nedostatku podporují. Těžko říct, jestli tenhle postoj vychází z autorovy vlastní zkušenosti, nebo je to třeba švédské specifikum, že produktivní věk končí brzo.

14 14.01.2020

Hodně úvah o vraždění a tradičně taky o Norech. To je nejspíš to, co si z téhle knížky ponesu, až zapomenu příběh. :-) Ten byl ale parádní, tenhle díl je vrchol série. Neustále žasnu nad tím, jak dokázal Nesbo stvořit alkoholika, kterej je tak moc sympatickej, tak moc mu fandím. Nebyla to láska od prvního dílu, ale teď? Ač mám doma kupu nepřečtených knížek, mám chuť si dát celou sérii s Harrym Holem znova. Nikdy jsem se netajila nesympatiemi k Ráchel, moje favoritky byly Kaja (jak jsem ráda, že se tu zas objevila!) a hlavně Katrine. Kvůli ní mě Harry na konci celkem nakrknul - jaký házení kostkou, to je snad jasný, kde je teď jeho místo, ne. Ohledně vraha - netipla bych si ho úplně brzo, ale byly tam minimálně dva časné náznaky, které prozrazovaly, že něco ví. To něco mi ale nepřipadalo jako důvod k vraždě, spíš bych hádala pravý opak. Motiv byl tedy hodně vyhrocený, až jsem si chvílemi říkala, že snad Nesbo přestřelil, ale co já vím. Vypravěčsky je to skvělé, přeložené úžasně. Hrozně se mi líbí autorův vztah k jeho městu, zemi. V Oslu už si připadám skoro jako doma, ač jsem tam zatím nebyla. Ale těším se, že se tam podívám, a těším se na dalšího Harryho, protože konec knihy mu nechal otevřená vrátka k dalšímu příběhu.

14 07.01.2020

Skvěle vystavěnej detektivní příběh z luxusního vlaku s překvapivým rozuzlením. Nejnovější filmové zpracování mi moc nesedí, z Poirota tam udělali staršího Jamese Bonda, takovýho akčňáka, kterej běhá po schodech jak čamrda a zdatně se ohání hůlkou. V knize je to pravej gentleman, kterej na všechno přijde díky bystré hlavě, vyšetřovatelské praxi, intuici. A když si přečtete pár Agátiných knih, tak se vám mozkový závity taky trochu naladí na poirotovský úvahy a s chutí budete hádat, kdo je vrah :)

14 11.11.2019

První polovina knihy je takové milé vyprávění z Jihu. Vážné věci se tu dozvídáme díky dětskému pohledu často jakoby mimochodem. První část je trochu zdlouhavá, popis dětského světa, škola, hry... A pak dojde k události, která dětství hlavní hrdinky patrně ukončí, ač je jí jen necelých devět. Často máte pocit, že tohle nemůžou být 30. léta 20. století, že musíme být ještě tak o 50 let zpátky, přece není možný, aby v civilizované zemi lidi žili s těmihle předsudky, nad kterými nikdo nepozastavuje, s přesně oddělenými místy nejen ve městě, na vesnici, ale i v kostele, u soudu...

14 03.09.2019

Skvělej psychothriller! Do toho se prostě vcítíte a mrazí vás, i když se tomu snažíte bránit. Říkáte si, je to jen knížka, jenže kolik takových věcí se skutečně děje, i horších... A tady máte psychické i fyzické týrání zblízka, proměnu, rozpad osobnosti pod vlivem tyrana, děs! Netuším, proč tomu na přebal napsali takovou anotaci, jakou napsali, kvůli ní jsem toho od knížky moc nečekala. Ale to, co jsem nakonec dostala, mě naprosto dostalo.

14 19.07.2019