Margherita_N komentáře u knih

Krásný, pro mě je to jak návrat domů, takovej, jakejch bych chtěla, aby byl, co bych chtěla cítit ke svý vesnici, ale necítím. Sama pocházím ze vsi v jižních Čechách a při čtení jsem si tolikrát přála, aby mě moje rodný místo a jeho okolí takhle zajímaly, abych měla chuť ptát se na lidi, kteří tam kdysi žili... Jenže já to vždycky brala spíš jako trochu křivdu, že jsem tam zavřená a nikam se odtud nedostanu, takže jakmile jsem dospěla, odstěhovala jsem se do Prahy. Přitom mně se práce hlavního hrdiny tak líbila, hledat v kronikách a archivech, sestavovat rodokmeny a zjišťovat si historii statků a toulat se po vesnicích. Co víc člověk v životě potřebuje. Těmhle typům, který neshromažďujou peníze a žijou si skromně se svýma knížkama, já úplně rozumím. Navíc to, jak k němu přistupoval jeho brácha, jaký měl Pavel postavení v rodině... No znám to. Ale pro mě je v tom venkovském žití pořád velkej smutek, v tom, jak tam na vás doléhá sám život a smrt... a Hájíček to vystihl přesně. Silných momentů je v knize plno. A historka s krávou, kterou odváděli násilím ze statku a jí se nechtělo přes práh, tak ji zbili, mě rozbrečela a je to jedna z těch knižních scén, který pravděpodobně nevymažu z paměti.

18 08.05.2021

Takhle má vypadat dobrá kniha! Tisíc stran, kde není ani jedno zbytečné slovo. "Snažil jsem se napsat knihu, která pošlape od začátku až do konce," píše King v autorově poznámce - a to se mu fakt povedlo. Na malém prostoru uzavřeného městečka v jednom týdnu rozehrává neuvěřitelnou dějovou smršť. Čtenář tu najde motivy z Kingových nejznámějších knih, zároveň při čtení nešlo nevzpomenout na seriály Stranger Things a Breaking Bad. O paralelách se současnou českou situací a vystupováním našich "vůdců" nemluvě. Tady ale všechno nabere rychlé obrátky, jsme v Americe, a tak každej okamžitě vytáhne ze šuplíku pistoli, ti šťastnější i nějaký další ze sklepa, a jdou řešit situaci. Osmnáctileté policejní rychlokvašky se u sboru moc neohřejou, ale pod vedením Velkého Jima, kterej dýchá pro svoji moc nad městečkem, toho stihnou napáchat dost. Chvílemi je vám z toho všeho hodně úzko, ale jakmile se první radní Andy obrátí na drogovou cestu a společně s vyfetovaným Philem vzývá Ježíše, chce se vám řvát smíchy, jejich dialogy nemají chybu. Závěrečné scény, jejichž oběťmi se ale kvůli těmhle dvěma stanou hlavně ti nejslabší, pak hodně bolí. Nakonec mě napadá jen - a zase je to to nejlepší, co jsem od Kinga zatím četla! :)

18 31.03.2020

Ten svět je úžasně rozehraný. Potřebovala bych ale silnější knížku, nebo víc dílů, které, vypadá to, budou. Super nápad s kopulí (zajímavé, že jsem to začala číst hned po Kingově Pod kopulí) a nebezpečím z vnějšího světa. Ilan je až moc výjimečná, na co sáhne, na to má ojedinělý talent, ale dobře, těším se, že ho nějak víc rozehraje. Protože zatím jí bylo dopřáno se spíš dívat po světě kolem sebe a sem tam se blýsknout. Říkala jsem si, proč ji pětadvacítka víc prakticky nevyužívá, nebo proč se víc neučí, ale přitom na ní všichni tak lpí, odpouští jí všechny drzosti, až se tím ta slavná parta ve čtenářových očích shazuje. Měla je obklopovat aura nedotknutelnosti, a zatím se jich nebojí ani malá holka. Těším se, až se Ilan probudí do života, zatím je svázaná svým nízkým původem a má pocit, že je míň než rohožka, o kterou si můžou všichni otřít boty. Neškodila by nějaká citová zápletka, takhle jsou to pořád třídní otázky, úžasné vlastnosti sklenitu a boj s bytostmi z druhé strany. Tak třeba až vyjde najevo, že Ilan je hezká holka, a ne "nečistý" kluk, dočkáme se i někaké další roviny příběhu.

18 03.03.2020

Detektiv Cormoran Strike mě baví. Rowlingová je dobrá spisovatelka, umí děje i charaktery. Pod pseudonymem Robert Gailbraith naskočila na vlnu populárních krimisérií a v tomhle duchu vystavěla i překombinovanou zápletku. Chvílema jsem se ztrácela v tom, kdo s kým, protože někdy bylo těžký ve vztahovém propletenci spisovatelské komunity udržet upření pozornosti na všechny jejich poměry. Takovej problém ale neměl Strike, kterej si domyslel i to, co zůstalo skryto. Asi je lepší čtenář než já. Těším se na další díl, tuším nějaké vyvinutí osobního vztahu s Robin, když v tom pracovním ji právě povýšil na parťačku ve vyšetřování.

17 23.04.2023

Tak byla Sára nemocná, nebo nebyla? Jasně, byla traumatizovaná, ale léky od psychiatričky nebrala, zato přemýšlela, jak před doktorkou nemoc nasimulovat, aby si udržela invalidní důchod. Já jsem jinak na Sářině straně, ne že bych do té postavy chtěla nějak rýpat, měla od dětství naloženo dost. A chápu, že se potom blbě zvedá, že po nějaké době už trochu chybí vůle vrátit se zpátky do života a začít se sebou něco dělat. Přivydělávat si sběrem hub je krásná práce, moji rodiče to dělají taky (dokonce taky na Šumavě), jenže ti jsou v důchodu. I proto jsem si ze začátku myslela, že Sára je na tom věkově podobně, načež mi vyrazilo dech, že je jí pětadvacet. Spíš bych souhlasila s psychiatričkou a jejím - podívejte, Sáro, jste mladá, takže vám svět leží u nohou, je třeba do něj trochu vykročit. A k obálce knihy - je tam opravdu to, co tam vidím? V tom případě je mi z toho docela blbě, pardon, to si snad dělají v nakladatelství srandu...

17 06.10.2021

(SPOILER) Šest generací jedné osamělé rodiny, kde je každý jinak ujetý a prožívá svou duševní samotu z jiného důvodu. Potud je mi téma knihy blízké. Nejvíc mě zasáhla Fernanda se svou povýšenou osamělostí, nepřizpůsobivostí a tíhnutím k rodnému domu, kde v ní vypěstovali pocit, že je něco víc než ostatní, a tak si jí v jejím novém domově přestali všímat, až na ni zapomněli, zatímco ona nikdy ze své důležité pozice v duchu neustoupila. Slušný zrcadlo mých mladších let, než jsem se pustila do světa, kterej mi neustále otevírá oči. Co se týče prolínání nadpřirozena s realitou, mně to moc nesedlo. Možná hraje roli celkově exotický prostředí, realita Kolumbie před asi 150 lety, která je mi vzdálená sama o sobě, a k tomu se tam někdo občas scvrkne do velikosti krabičky, dožije 145 let nebo narodí s prasečím ocasem. Obávám se, že ke mně spousta narážek nedolehla, ale přesto jsem si v příbězích všech těch José Arcadiů a Aurelianů našla to svoje. Obdiv k celoživotnímu usilování Úrsuly, lehkou závist, když jsem sledovala bezuzdné třeštění její jmenovkyně Amaranty Úrsuly, porozumění Rebečiným snahám o spořádanost, které v emočním vypětí přehlušil výbuch chování přirozeného jejímu původu...

17 03.11.2020

Tohle jsem přesně potřebovala! Nejvtipnější naprosto oddechová knížka, kterou jsem četla od dob Nicka Twispa. Vypravěčka je zvolená nejspíš náhodně, protože kdyby to vyprávěl obraz na stěně, bylo by v tom asi tak stejně osobnosti – těžko věřit devatenáctileté holce třeba to, že se "nikdy svým vzhledem příliš nezabývala, ale řekla by, že je asi ucházející". Ale to je právě ono – vyprávění nic nezadrhává, je to jen hodně vtipný glosování každodenních situací. Situací v životě smyšlené poameričtělé hraběcí rodiny, která právě dostala zpátky svůj zámek kdesi na Moravě. A s ním tři zaměstnance v podobě pošahané party důchodců. A jedinej, kdo jim aspoň trochu rozumí, jsou nedaleko sídlící aristokrati ve stejné situaci, na jejichž zámku se soupeřící rodové větve nejspíš postupně vybíjí – zachrání se ten, kdo včas uteče do opuštěného včelína nebo do některý z hájenek knížete Schwarzenberga v lesích. No prostě to si musíte přečíst. :)

17 07.08.2019

Skvělá detektivka z prostředí lepší, elegantní společnosti. Příjemná změna oproti všem dnešním Nesbům a Bryndzům. Jednoduše, a přitom napínavě vystavěné. A s překvapivým koncem.

17 22.02.2019

Cormoran Strike mě začal hrozně bavit. Fakt je to momentálně můj oblíbenej detektiv a skoro bych řekla, že z těch všech sériových kriminálek, který jsem přečetla, je tahle série nejlepší. Nebylo to tak hned, první díl jsem tady dost kritizovala, ale s druhým a třetím se z osudem stíhaného detektiva stal pěkně vtipnej ironik s odzbrojující chlapskou upřímností (kam na to ta Rowlingová chodí?) a jeho peripetie s Robin jsou zrcadlo nastavený jakýmukoliv čtenáři, kterej někdy zažil nelehce se rodící vztah. Všechny ty pocity a reakce jsou tak výstižně popsaný, a bez fňukání. Co se týče detektivní linky, tam bych měla nějaký ty výtky, protože Strike si na začátku vybral tři podezřelé hodně podezřele, prostě si zvolil ze svých známých ty, kteří ho podle jeho názoru nejvíc nesnáší. Toho se držel až do konce a doufal, že jeden z nich to bude. Každopádně popis jeho nevlastního otce byl mistrovsky autentickej, měla jsem pocit, že mi Rowlingová zprostředkovala všechny druhy vjemů včetně čichových. To mě moc netěšilo. Za všechno dohromady dávám pět hvězdiček a těším se na další díl.

16 06.08.2023

Odložené případy v podání Hercula Poirota, místo té blonďaté vyšetřovatelky, kterou jsem sledovala strašně ráda asi před deseti lety. Šestnáct let stará vražda, za kterou byla odsouzená paní, která neprotestovala ani se neobhajovala, dceři ale zanechala dopis, ve kterém jí svěřila, že je nevinná. Na tom je něco divného, ona sama to už ale vysvětlit nemůže, protože zemřela. Takže Poirot se musí vyptat těch pěti (odtud název), kdo se tenkrát motali kolem, a byla jsem dost překvapená, jak podrobně si šestnáct let staré události pamatovali. Kdyby jen paní, kterou tenkrát odsoudili, věděla. Pěkný příběh, mými favority ale zůstávají první poirotovky.

16 04.03.2023

Poslouchala jsem rozhovory s těmi, kteří utekli, nevěřícně a průběžně vyprávěla kolegům a kamarádům, co šíleného jsem se o životě v Severní Koreji zase doslechla. Morální dilema řidiče, který jednoho z představitelů strany pomohl kompromitovat a poslat pravděpodobně s celou rodinou na smrt, bylo šílené. Co ale museli zažívat rodiče, kteří raději zařídili útěk své jediné dcery přes hranice s vidinou, že už ji neuvidí a sami kvůli tomu možná dopadnou špatně, ale ona bude mít šanci na lepší život... Anebo matka, která zemi opustila, poté co důsledkem hladomoru spáchal sebevraždu její manžel, aby si rodina mohla rozdělit jeho příděly, a následně se stejně obětoval i syn? Nechápu, že někdo něco takového ve své zemi dopustí a že se stále nepovedlo jí nijak pomoct ani zvenčí.

16 04.03.2023

(SPOILER) V lyrické poloze hezké, jinak je to taková Modrá laguna 3. Holčičku opustí jen tak celá rodina a nechá ji v chatrči v bažině napospas nebezpečnému otci, který je opilec a násilník a nemá práci. Holčičce je šest. Nicméně Kya má velkou vůli k životu, a tak se rozhodne nikam nejít (ani do školy), protože pobíhat po bažině je stejně nejlepší, jíst může nějaký kořínky a občas si sběrem mušlí vydělá i na kukuřičnou kaši, o kterou se ještě rozdělí s otcem, jemuž oddaně slouží až do jeho zmizení (v té rodině to tak prostě chodí, všichni jednoho dne bez rozloučení odejdou).
Negramotná, ale krásná holka samozřejmě v patnácti zaujme puberťáky z nedalekého městečka, kteří na ni podnikají hon, a ten nejmazanější přijde s učebnicí. Kya se samozřejmě ukáže být neuvěřitelně inteligentní, a tak za pár dnů zvládne čítanku a pak přejde plynule k učebnici biologie. Citlivý chlapec jí ještě s odkazem na učebnici zvládne vysvětlit, co se to s tělem dospívající dívky děje (proto ten můj odkaz na Modrou lagunu). A pak jednou najdou největšího frajírka z místní mládeže ležet ráno venku bez života.
Kniha má tedy dvě roviny, popis Kyina smutně idylického samotářského života v bažinách (později už ne tak samotářského) a pak vyšetřování vraždy místními policisty. Román se čte hezky, ale je přeceněný, mnohé je tam přitažené za vlasy. Co jsem nechápala, bylo její hospodaření s penězi - jednak jak dokázala živit sebe i otce, kterej svůj veteránskej důchod propil, a jednak jak si z toho naspořila natolik, že pak začala rekonstruovat barák?

16 04.02.2023

(SPOILER) Téma příběhu je hrůzné a děsné, zpracování je... no trochu ždímačka citů. Příběh mladé Litevky Liny a její rodiny, která byla pro svoje intelektuální zaměření odvlečena Rusy z vlasti na Sibiř, mi zůstal v hlavě se spoustou detailů, které bych radši po přečtení zapomněla. Chápu, i když těžce, že rodina mohla přežít na Sibiři, na tom ostrově za polárním kruhem už mi to ale hlava nebrala. Ti lidé byli bez střechy nad hlavou i jídla v nepředstavitelné zimě, dozorci je mučili, a autorka tvrdí, že tam žili asi dvanáct let? Jak kteří, samozřejmě. Ale stejně...

16 24.09.2022

Poprvé za celou tuhle vychvalovanou sérii jsem se překvapeně přistihla, že si při čtení říkám, že ta knížka je dobrá. Nevím, jestli se vypsal autor, nebo zlepšil překladatel, každopádně se to četlo o sto procent líp než předchozí díly. Ale... ta série je čím dál ujetější, úchylnější, sadističtější, ač jsem si nedovedla představit, že je něco takového možné. Pokud v předchozích dílech Carter popisoval sérii sadistických vražd, kdy se někdo zbláznil, zabil tři lidi a Robert Hunter ho bryskně lapil, tady se autor úplně utrhl a Ameriku zaplavil nevídaným množstvím mrtvol od jediného vraha, z nichž si každou užíval novým způsobem - a svět vrahovými následovníky a potomky, kdyby náhodou fungoval vraždící gen. Kdybychom náhodou měli málo důvodů k neklidnému spaní, tak ať je na čím v noci přemejšlet. A když už byl spisovatel na vlně, hodil šílenému vrahovi s dlouhatánskou historií na vrub i Robertovu životní lásku. No hele, na jednu knížku je to moc. A vyhrotím to, ale komerční sadistické vraždění by se fakt nemělo vydávat.

16 28.05.2022

A já záporáky nemám ráda, takhže tenhle díl nijak vysoko neřadím. Umbridgeová od první chvíle otravuje vzduch v celé škole, Harrymu zakáže jeho milovanej famfrpál, což je jedna z mála jeho radostí na světě, takže je to celý takový marný a pochmurný. Setkávání Brumbálovy armády to moc nevytrhnou, protože zase dělají něco přísně zakázanýho, takže je to celý pod rouškou strachu z přísnejch trestů zavánějících mučením, na který několikrát dojde. Jako by Harry jizev neměl dost. Série je temnější a temnější, sice mám pro Pottera "měkké místo v srdci", jak by řekl Tyrion Lannister, ale spíš pro jeho mladší verzi.

16 08.10.2021

(SPOILER) První knížka v sérii, která je zaměřená na Smrtě. Ten si na trhu vybral pomocníka, nebo spíš na něj kluk zbyl. Mort brzy prokáže, proč ho nikdo jinej nechtěl - svoji první samostatnou práci pokazí, protože místo aby sebral princezninu duši, zastaví ruku jejího vraha. Tím změní to, co se mělo stát, ale vesmíru to docvakává pomalu, takže princezna je spíš taková polomrtvá. Čas na Zeměploše se snaží s novou realitou vyrovnat, Mort mu v tom ale urputně brání dalšími zbrklými zásahy, až dojde na souboj s jeho chlebodárcem na ostří meče. Po předchozí Čaroprávnosti, která byla spíš feministická, je tohle zase čistá sranda. A jsem ráda, že se tady mihnul Mrakoplaš, to byla zatím nejvtipnější postava série.

16 15.09.2021

Hercule Poirot poprvé vyšetřuje sériový zločin, a to dokonce v přímém přenosu. Závodí s vrahem a každý krok obou dvou sledují noviny a přenáší do světa. A navíc příběh zase jednou vypráví Hastings. Skvělé! (Mimochodem, kam se poděla Hastingsova manželka?) Většině poirotovek jsem nadělila pět hvězdiček, ale tahle by si zasloužila ještě jednu navíc.

16 18.05.2020

První věc, která mě potěšila, je, že v Ilan se konečně probouzí i něco jiného než všechny možné zázračné talenty pro práci se sklenitem. Dospívá, už skoro rok žije mimo velmi omezený svět, ze kterého vzešla, naučila se odkládat občas voal - i když stále jen kvůli dočasné změně identity - a nahlas taky řekla velmi mužnému muži, že je žena. Tolik moje ženské čtení. Samotný příběh by si ale dle mého zasloužil víc podrobností a hlavně větší roli pětadvacítky. Ilan je opět všechny přechytračila, čím dál víc zásadních vědomostí jim ani neříká, protože ona si s nimi koneckonců poradí a využije je líp. Tady bych si přála mužskou spisovatelskou ruku, aby z těch chlapů vymáčkla jejich potenciál. Pardon za ty stereotypy. Mně ale nestačí, že když se elitní bojovníci dostanou k nějakému boji, jsme o něm pouze informováni větou, že Ilan „slyší zpěv duvalů“. Trochu detailů prosím, ať ten příběh můžu prožít. Naopak kde by neškodilo detailů ubrat, jsou pasáže typu výměna turnulu, kde kniha připomínala technickou příručku, se spoustou výrazů vymyšlených právě pro tuhle příležitost, bez kterých by se čtenář obešel.

Převažuje ale dojem, že se těším na další díl, kde se snad dozvíme tajemství prvního faji i nastereí, a dokonce se zdá téměř jisté, že nahlédneme za reteu!

16 22.03.2020

Ze začátku vám to připadá šílené. Než začne hlavní hrdinka odhalovat, jak a z čeho tahle promyšlená nová fašistická společnost vznikla – a vás začne mrazit, protože to nezní vůbec nereálně. Příběh služebnice můžeme nazvat vizí blízké budoucnosti, samozřejmě že s nadsázkou, autorka vybrala jen několik současných problémů, které by mohly k takovému převratu vést, pokud by se zaměřila na jiné, měli bychom tu zcela jinou story.

Podle mě by si tenhle příběh zasloužil větší prostor – víc dílů, pomalejší plynutí děje. Protože jak byla ze začátku psychologie vypravěčky nastavená, tedy téměř nemyslící postava vykonávající automatické úkony, tak se nějak moc rychle otrkala, rebelovala – a šlo to překvapivě snadno, protože najednou se ukázalo, že když si najde povyražení, může si po večerech chodit, kde chce. Tohle by podle mě mělo mít trochu vývoj.

Konec je ale super, originální – despotické režimy se zhroutí a zbyde z nich předmět zkoumání vědců. To je na jednu stranu ulehčující, přináší to naději, příležitost k poučení, dívat se na události takhle s odstupem. Na druhou stranu je to velmi silné, zažijeme období šíleného lidského utrpení, které si na tomto místě lze zaměnit pro představu za spoustu epoch naší historie, a o sto let později je výzkumníci věcně rozeberou na konferenci a současně vtipkují o tom, jestli stihnou svůj příspěvek přednést před obědem. Tady je vidět, že můžeme znát historická fakta, ale nikdy neznáme všechna a především se nedokážeme vcítit do toho, co někdo někdy jinde prožíval.

16 22.10.2019

(SPOILER) Jak se dostávají krimisérie do zdejšího žebříčku 100 nejlépe hodnocených knih? Přesně takhle jsem Sběratele kostí našla a nechápu, že se krčí někde na 75. místě, zatímco ho předběhli všichni Carterové, ač se zdejší charismatický a bystrý Lincoln Rhyme s Carterovým nijakým Robertem Hunterem nedá srovnávat. Po dlouhé době jsem byla z krimiknížky nadšená, protože to odsýpalo, bylo to akční, žádné zbytečné rozjímání a popisy. Smysl to dávalo - až na ten konec Když se autor dostal do bodu, kdy sériový vrah přišel na scénu, pustil se do klišé s vysvětlováním překombinované motivace, ze které nakonec vylezlo, že to vlastně bylo divadýlko pro jednu osobu. Nicméně oceňuju spoustu napínavě zachráněných a poměrně malé množství mrtvých. A těším se na další díl série, který navzdory sebevražedným sklonům hlavního vyšetřovatele, ochrnutého při nešťastné události ve službě, slibuje jeho přítomnost.

15 25.12.2022