MakiMel
komentáře u knih
Vrány
Petra Dvořáková
(SPOILER) To prostě nechcete číst. Ale zároveň je to tak dobře napsané, že otáčíte stránku za stránkou a bojíte se toho, co se objeví na konci, ale nemůžete si pomoct. Pravda je, že ten konec jsem si přeložila spíš v tom smyslu, že to dítě vyskočilo z okna. Nevím, jestli měl zůstat spíš nějak zahalený tajemnem a fantazií o přeměně na vránu... Každopádně to připodobnění rodičů vran a rodičů lidí bylo nesnesitelně hořké.
Kde zpívají raci
Delia Owens
Nic krásnějšího a pokornějšího jsem ještě v životě nečetla.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Navzdory vlažnějšímu hodnocení mě kniha neuvěřitelně chytla a rozhodně sáhnu i po autorových dalších knihách. Jeho styl psaní mi neskutečně sedí a hlavní postava mě taky nadchla.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Vynikající kniha. Chytlavý příběh a navíc díky znalosti místního prostředí tak nějak blízký. Rozhodně doporučuji.
Drak spí
Michaela Klevisová
Když jsem zaznamenala upoutávku na nově vycházející román této skvělé české autorky, bylo mi jasné, že to bude skvělé čtení. A taky že ano. Fascinující kombinace napětí a osudů lidí z jihočeského pohraničí, vražda, pro kterou má motiv více lidí a nečekané rozuzlení. Na posledních stránkách jsem docela trpěla, protože už jsem tušila, že se to celé chýlí ke konci a já ještě tak moc chtěla pokračovat. Rozhodně doporučuji.
Život po tobě
Jojo Moyes
Podle recenzí jsem čekala, že to bude o něco slabší než první díl, ale po přečtení mám pocit, že to snad mělo ještě silnější náboj. Zatímco v prvním díle mi to přišlo sice romantické, silné, ale přes to všechno tak trochu klišé (kvadruplegik a jeho vztah s ošetřovatelem/kou je zpracován už tolikrát i ve filmech, že se dal vývoj vzájemných sympatií předpokládat). Tragický konec prvního dílu ale tak trochu předznamenal barvitost toho druhého, protože jsem se už neodvažovala doufat, že všechno dobře dopadne a čekala jsem, co se odkud vyvrbí. Rozhodně dávám plný počet a doporučuji.
Půlnoční knihovna
Matt Haig
Skvělá kniha a ta hodnocení výše to potvrzují. Hned mě napadlo si sednout a zkusit si napsat vlastní knihu výčitek a popřemýšlet nad tím, co by kdyby. Za mě skvělý námět a výborné zpracování.
Němá barikáda
Jan Drda
Jak jsem mohla projít tolika léty studia a nepřečíst Nemou barikádu, to nechápu. Ale možná je to právě dobře, protože teď jsem k ní tak nějak dozrála a přečetla ji jedním dechem a to ještě zatajeným.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Vrchol české literární tvorby s tematikou války. Hrůzný příběh, od jehož počátku již čtenář tuší, kudy se bude ubírat, a jen s hrůzou sleduje, jak se jeho prognóza plní až do "černého" hořkého konce. Ačkoli je to úzká kniha, musela jsem se k ní hodněkrát vracet, ale to tím tématem. Ztvárnění skutečnosti je fascinující.
Nevíš dne, nevíš hodiny
Dominik Dán
S trochou skepse a předsudků jsem si to pustila jako audioknihu na ČRo a musím říct, že mě to chytlo. Tak dobře popsané, že jsem měla dej celou dobu před očima. Jen jsem pořád trochu čekala,jakou šílenou kombinací se ty dva příběhy protnou a nakonec jsem byla ráda, že to dopadlo jak to dopadlo. Za mě rozhodně super detektivka.
Listopád
Alena Mornštajnová
Bála jsem se, že současné téma, nebo spíše téma doby teprve nedávno minulé, bude mít ke čtenářům komplikovanější cestu. Ale Listopád překvapil. Dovedla bych si jej představit ještě širší a hlubší, ale nakonec i tak jak je nastoluje spoustu témat, která se v současné době vrací na pořad dne. Pokud máte deprese, nečtěte to. Už jen ta představa, že by po listopadu 89 dopadla byť jen část věcí tak, jak je fabulováno paní Mornštajnovou, vás uvrhe do trudnomyslných úvah. Příběh je děsivý, ale uvěřitelný. Mísí se realita zahraničí a fikce toho, co by být mohlo, kdyby... Znovu nastoluje význam svobody, kterou jsme si zvykli brát tak nějak samozřejmě, že si snad ani nevšímáme toho, když nám ji někdo po kousíčcích ukrajuje. Za mě má knihy jediný nedostatek. Čte se až příliš rychle.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
K přečtení mě inspirovala návštěva zámku Milotice a nemůžu se ubránit tomu, abych tam při čtení celý děj tak nějak zasazovala, každopádně jde o jednudušší nebo spíš prvoplánovou literaturu, ale neskutečně jsem se bavila. Nedoporučuji číst při uspávání dětí, dusila jsem se smíchy.
Sama sebou
Jojo Moyes
Autorka opět nezklamala. Čekala jsem, kam ještě může příběh Lou pokračovat, a on pokračoval opět spletitými uličkami vztahů a situací. Doporučuji dočíst tuto triologii až do konce. Dostala jsem se k této knize o dost později než jsem četla první dva díly, ale měla jsem pocit, že se vracím ke starým známým.
Romeo, Julie a tma
Jan Otčenášek
O hrdinství i nehrdinství, všeobklopujícím strachu a první lásce, která přichází tak nečekaně a v nevhodnou chvíli.
Spalovač mrtvol
Ladislav Fuks
Naprosto fascinující dílo... Postupná proměna z člověka s poněkud jednodušším intelektem, držícího se pevně stanovených vnitřních řádů a pořádků, ve vraha vlastní rodiny pod dojmem sílící nacistické ideologie... Nejprve jsem četla knihu a potom si pustila film, který mi přesně seděl do popisu.
Zlodějka příběhů
Michaela Klevisová
Skvěle vykonstruovaná detektivka, jsem fanynkou paní Klevisové a těším se na její další knihy.
Clona
Samuel Bjørk (p)
Po prvních dvou dílech mám trochu pocit, že se opakuje stejné schéma. Snad ani není možné, aby v reálu tolik sériových vrahů mělo souvislost s někým z vyšetřovatelů. Bjorkova finta s pachatelem je v tom, že čtenáři nabízí několik možných variant, ale tu správnou nechává jen na okraji, díky čemuž se na konci dostaví wow efekt. Ve třetí knize už je to ale trochu šablona. Každopádně Miu i Muncha jsem si oblíbila a pořád je to skvěle napsaná detektivka. A pokud bude další díl, určitě si jej zase s chutí přečtu.
Pacient
Sebastian Fitzek
Je to přesně ta knížka, kde vám na konci spadne brada a řeknete si, že tohle jste teda nečekali. A to nemám thrillery moc v oblibě, kvůli tomu strachu, který se mě vždycky drží během čtení. Tento příběh je ale dobře vystavěný, nenechá vás vydechnout, nejsou v něm žádná hluchá místa. Takže vřele doporučuji.