maja8148 komentáře u knih

Vím, že v knize umřou dva lidi. Vím, že všichni tam lžou a podvádí. Ale takto pěknou a milou knížku jsem už dlouho nečetla. Opravdu. Strašně mě to celou dobu bavilo. Je to krásně čtivé a i přes moderní vymoženosti, jakými jsou iphony a instagram to působí až nostalgicky. Možná to je protože ani jeden z vyšetřujících detektivů není alkoholik či feťák, který má traumata z minulosti z hrůz které zažil a nemá žádné sociální cítění, takže je osamělým vlkem na okraji společnosti, který neusne bez půlčáku lihu v krvi. Právě naopak. Oba hlavní protagonisté jsou obyčejní, milující lidé ctící společenské normy a pravidla, kdy největší zvláštností může být to, že jeden z nich má neskutečnou averzi k nepořádku.

Navíc vás kniha neustále baví více i méně zřejmými odkazy na různá starší literární i filmová a seriálová díla (A. Christie, Shakespeare, vraždy v Midsumeru...), kterými se nechá inspirovat, cituje jejich části či je nepokrytě vykrádá a kopíruje. Kdepak, nestydí se za to. Naopak hrdě se k tomu přihlásí - vypne hruď a do očí vám řekne: Tak a teď dostanete scénu z Vraždy v Orient expresu!

13 18.10.2022

Poté, co jsem se pokusila přečíst Tajemný hrad v Karpatek a někde zhruba v třetině jsem to vzdala, jsem došla k názoru, že Jules Verne není pro mě a ač se neustále vydává a lidé jej kupují a dříve jeho literaturu vážně četli a dnes je to přežitek a je to jeden z autorů o kterém všichni slyšeli a učili se, ale reálně ho nikdo (nebo skoro nikdo) nečte a jeho knihy se prodávají z povinnosti.

Ovšem pak jsem narazila na člověka, který je opravdu čte a baví jej. Nevěřila jsem tomu. Vážně ne. Ale byla jsem přesvědčena, ať mu dám ještě jednu šanci.

A víte vy co?

Ano Hrad v Karpatech, je pro mě pořád kniha u které by jeden umřel, ovšem toto je něco úplně jiného! Bavilo mě to i když Foga jsem občas nechápala (a ještě více teď nechápu jeho filmovou verzi z roku 2004) a nerozuměla jsem Figovi, ovšem oblíbila jsem si Passepartouta a jeho filmové veze mě už asi nikdy nebudou uspokojovat (jeho animovaná asi i nadále ano).

A hlavně mě tato kniha přesvědčila, že Verne je dobrý spisovatel, který se dá číst i v dnešní době a rozhodně se ještě do nějaké jeho knihy pustím.

12 26.11.2022

To že tato kniha vyšla jsem se jako Tomův fanoušek dozvěděla z jeho Instagramu. Obal knihy za mě naprosto dokonalý a úžasně zaujme hned na první dobrou. I tak jsem ale neplánovala si knihu přečíst, protože, proč bych měla číst jeho autobiografii? Jako ano, vypadá na pohodového kluka a on je asi i jeden z důvodů, proč jsem odjakživa měla Malfoye ráda, ale že bych musela číst jeho autobiografii? Ne děkuji.

A pak se začala prodávat u nás a začala zahlcovat bookstagramy a všichni na ni pěli chválu, jak je dobrá, že se čte sama a že Tom je opravdu dobrý spisovatel. To potvrzovali i recenze (které normálně moc nečtu, ale jak všude na tuto knihu vyskakovali, tak jsem nějaké otevřela). No a já začala přemýšlet, že si ji koupím. A pak jsem šla kolem knihkupectví a řekla si, hele tak jo. A místo toho, abych ji odložila k milionu dalších knih, co čekají na přečtení, sem se do ní téměř okamžitě pustila. A přečetla ji v podstatě na jeden zátah. Opravdu sem se od ní nemohla odtrhnout. Je naprosto úžasná. Ten pohled na dětství, vzpomínky na různá natáčení a přátelství. Ta nostalgie. Sama sem si vzpomněla na svoje seznámení s Potterem, které probíhalo zhruba ve stejné době jako to Tomovo. I já s ním vyrostla. Byť né přímo n place.

Samozřejmě pokud by ta kniha nebyla tak dobře napsána jak je, tak by ve mě tyto vzpomínky nevyvolala, nedonutila by mě se smát a ani brečet (ano, brečela jsem, toto je 4. kniha, které se to povedlo, už to je známka toho, jak moc mě dostala). A ano kdyby po mně někdo chtěl najít chyby v knize, tak bych tam jednu nebo dvě našla, ovšem tato kniha nedává prostor se nad nimi jakkoliv zamýšlet a hledat je. Za mě osobně je toto jedna z nejlepších knihy, které jsem kdy četla a rozhodně nejlepší kniha loňského roku. A vím, že nejsem první, kdo to říká, ale pokud Tom napíše ještě někdy něco, i když to nebudou jeho paměti, tak rozhodně budu jeden z prvních kupujících této knihy.

10 08.01.2023

Kniha mě bavila, detektivní zápletka dobrá, ovšem Laura (a vše kolem ní) mě asi úplně nesedla a hlavně mě nezaujala natolik, abych se pouštěla do dalších dílů.

9 21.04.2024

Rozhodla jsem se zkusit Kinga. It ani Zelená míle mě nikdy nelákalo. A tak jsem šáhla po něčem novějším. A jsem vlastně spokojená. A to i přes to, že se tam dlouho a dlouho nic neděje, ale kupodivu i to mě neskutečně bavilo. Jen mě trochu štvalo opakování nějakých informací - myšlenkových pochodů hlavního hrdiny - ale i tak jsem si to užila.

6 21.04.2024

Ne, prostě ne. Toto se mi hodně nelíbilo. Dostala jsem úplně něco jiného než jsem chtěla - čekala jsem nějaké drama, morální rozhodování, něco vážného... A dostala jsem hodně nepovedenou taškařici parodující Romea a Julii, kdy hlavní hrdina je ještě víc nestálí než Romeo, což se k jeho věku (40?) a informaci, že je vlk samotář a nikdy dřív nebyl zamilován absolutně nehodí. Navíc, když se celou dobu chová jako rozmazlené trucovité pětileté děcko. Jediné, co se mi během čtení honilo hlavou je to, že Prokop je pěkný ko...

6 06.04.2024

Tahle kniha má dokonale vymyšlený svět a fungování stravování v něm. Včetně všech pravidel. A svět je nám představen tak, jak by v takovém případě mohl fungovat. O to je to nechutnější a děsivější. A o to je smutnější, že dějově vyzní kniha strašně do prázdna a vlastně kromě představení dokonale odporného světa si z ní nic neodnesete a vlastně ani nejste schopni říct o čem kniha byla, protože za mě byla o ničem. Škoda.

6 26.07.2023

Když srovnám s předchozím dílem, tak je to stejně milé a rozhodně mě potěšilo setkání s pár lidma z jedničky a to i s těma, co v tomto díle nebyli zapleteni do vraždy (byť to bylo setkání asi na půl stránky a uvítala bych jich více). V čem se mi tato kniha líbila více tak rozhodně v zápletce, ta zde byla lepší a ta vražda byla prostě dokonale promyšlená! S "vedlejší" vraždou se vlastně tak nějak počítalo. A závěrečné Antré přímo před kamerami mě bavilo.

Ovšem v některých věcech mi to přišlo slabší než minulý díl. První z nich je vtipnost. Tedy i u tohoto jsem se několikrát nasmála (a v životě nezapomenu na účes na Robina Hooda, tady jsem to opravdu slyšela poprvé), ale předchozí díl mi přišel prostě vtipnější. No a pak v podezřelích. Ano jednoho mi bylo strašně líto a u jednoho jsem doufala, že to není on (protože by to prostě nebylo k němu fér), ovšem v předchozím díle mi všechny ty vedlejší postavičky přirostly víc k srdci a se všema bych se chtěla znovu potkat. Tady mi u nich asi ani moc nebude vadit, když už v dalším díle (pokud vznikne) nebudou.

Jo a Espingová je tady v tom díle strašně na ranu. Jako chápu, ambice a tak, ale občas vážně nepřemýšlí a je strašně stahovačná.

PS: (Spoiler?) Všimli jste si, že v obou dílech umřou lidi, co si to zaslouží a vrahem je ta osoba, která je vlastně nejmíň sympatická?

6 04.05.2023

U tohoto dílu se mi detektivní zápletka líbí více než u hedvábníka. Na druhé straně u dalšího dílu mě ty věci okolo nepřišli tak otravné jako zde. A po třetím díle někdy určitě sáhnu.

5 08.12.2023

Mě se to prostě nelíbilo. Zaprvé - strašně nudné a polovinu knihy (a to ani není nijak objemná) se tam vlastně nic neděje a hlavní hrdinka jenom jí nebo relaxuje. Navíc ani není sympatická a myslím si, že rozumu taky moc nepobrala. Zadruhé - vrah je jasný už od chvíle, kdy se objeví na scéně. S čímž mi souvisí Zatřetí - kniha dělá ze čtenáře hlupáka. Neustále všechno opakuje dokola a dokola. Klidně ve dvou větách ihned po sobě, aby vám ta informace náhodou neunikla (nebo je to možná dáno inteligencí hlavní hrdinky, která pokud jí to neřeknete třikrát tak to nepochopí?). No a pak udělá tu věc, že nějaké informace vám vůbec neřekne (například proč hlavní postava dvě kapitoly po hrabství nahání partu kluků, aby jí pomohli, ale pak nám vůbec neřekne s čím a oni tam pak vůbec nejsou).

5 07.10.2023

Kniha má trochu pomalejší tempo vyšetřování, ale čte se strašně dobře. Postavy milé a příjemné. Také mě bavil střed anglické odměřenosti a americké přímočarosti. A hlavně hlavní dvojka, která pozvolna navazuje příjemné a (snad) pevné přátelství.

5 20.08.2023

Od Rowlingové jsem nikdy nečetla nic jiného než HP a třeba Tiché místo mě vůbec ani k přečtení neláká. Ovšem řekla jsem si, že tuto sérii zkusím. Přeci jen její styl vyprávění se mi líbí a byla to ona, kdo mě naučil číst, takže proč to nezkusit, že? První díl zrovna v knihkupectví neměli a tak jsem sáhla po dvojce (protože přeci nebudu čekat ne? potřebuji to přeci hned, protože v knihovně nemám další desítky nepřečtených knih, které mohu číst). No a tak serii začínám druhým dílem (a jsem zvědavá, kdy si najdu čas na ostatní díly).

No a co mohu o knize říci?

1. Je čtivá stejně jako HP.

2. Cormoran a Harry mají spoustu podobného - oba jsou slavní již od mala a ani jeden o to nestojí a i přesto se poté sami několikrát proslaví a dostanou na titulku novin, oba dva mají problém s autoritou, oba mají neposlušné vlasy, oba mají chytrou sexy kamarádku (asistentku)

3. Cormoran je větší sympoš.

4. Neskutečně mě sr4lo, že Cormoran již asi 100 stránek před koncem věděl, kdo je vrah a jen získává  důkazy a nám to neřekl i když před tím se s námi dělil i o tu nejmenší a nejméně podstatnou myšlenku a vzpomínku. Ano chápu, že kvůli napětí nám to nemohl říci, ale prostě toto nesnáším, když celou dobu vidíme hrdinovu až na dno duše a pak se s námi najednou o nic nepodělí.

5 02.10.2022

Díky různým hodnocení na instagramu jsem od této knihy čekala, že bude plná jídla. A ano jídlo tam bylo, ale prostě jsem ho čekala víc. Takže toto očekávání vzbuzené internetem nebylo bohužel uspokojivě splněno. A jiné očekávání jsem od knihy neměla. Takže mě nemohla nějak zklamat. A nezklamala. Ovšem ani nenadchla.
Neříkám, že je špatná, ale... Měla jsem strašný problém s časovým zařazením a to mě celou dobu neskutečně štvalo. Prostě to, že jsem netušila v jaké době se odehrává. V současnosti? Před padesáti lety? Před dvěma sty lety? Ne vážně, ze začátku jsem měla za to, že se to odehrává v současnosti, podle chování postav. A to nejen hlavní hrdinky (protože ty se často vymykají standardům doby), ale i podle jednání všech vedlejších postav, protože kdy bylo normální, aby máma jen tak přihlížela tomu, že její dcery se loudají bůh ví kde a s bůh ví kým? A od kdy je tetování natolik normální, že jej nikdo nekomentuje a nepřijde nikomu nějak extrémně divné?. A těchto věcí tam bylo více. Na druhou stranu hlavní hrdinka nosí celou dobu jen šaty (zde se mi líbilo, že konečně nějaká holka opravdu každý den řeší, co má na sobě) a ano byť by to mohl být její styl oblékání asi by si je nebrala na souboj s démonem, když hledá oblečení v kterém se ji bude nejlépe běhat. A navíc párkrát se zmíní i o korzetu. A nikdo tam ani jednou nepoužije telefon, tedy se dostáváme minimálně do 19. století. A také si svítí svíčkami. A prostě toto mě celou dobu strašně štvalo. A ano uvědomuji si, že je to fantasy, ale odehrává se v našem světě a v tu chvíli by za mě měli být alespoň trochu časově ukotveno a tomu odpovídat prostředí a chování lidí.
Asi i díky tomuto jsem se nedokázala plně vžít do děje (a díky občas trochu hloupé a naivní hlavní hrdince) i když kniha se četla sama a detektivní zápletka nebylo úplně špatná. Ovšem jestli sáhnu po dvojce to v tuto chvíli nevím. Je možné, že ano, ale stejně tak je možné, že se ji vyhnu. Asi záleží v jakém rozpoložení budu až se objeví na pultech knihkupectví.
Co se hodnocení týče, tak jsem někde přesně mezi 3 a 4 hvězdami, ale na ty 4 tomu prostě něco málo chybí...

5 12.06.2022

Když jsem byla malá, tak nám mamka čela pohádky. A taťka nám je vyprávěl. Jeho nejoblíbenější (a naše taky) byl Drákula a Kostěj nesmrtelný. Milovali jsme je. I když občas jsme po nich neusnuli. A i přes to, že máme doma dvě různá vydání Krásy nesmírné (jedno dokonce z roku 1955), tak jsem nikdy neměla potřebu ji číst. Základ jsem znala a byl děsivý a byl super. A pak jsem měla možnost zkouknou ruskou pohádku Poslednij Bogatýr (rozhodně doporučuji Ruské fantasy filmy, protože upřímně jedny z mých nejoblíbenějších v tomto žánru pochází právě z Ruska (On Dragon, Nochnoj a Dněvskoj dozor, Vlkodav a nově i Major Grom), která mě neskutečně pobavila a vzbudila ve mě touhu po ruském folkloru a já se konečně rozhodla přečíst si Krásu nesmírnou. Až na ni bude čas a prostor - mimochodem, dle čsfd jsou to přesně tři roky, co jsem toho Posledního Bohatýra viděla a také jsem zjistila, že to má dvojku, na kterou se musím o víkendu podívat. I kdyby v Ruštině a s anglickýma titulkama.
No, ale teď ke knize. Hele asi mě trochu zklama. Kostěj nesmrtelný rozhodně není tak úžasný, dokonalý, podlý a nepřemožitelný jako mi vyprávěl táta a jakého mi představil ruský fantasy film. Je ve dvou pohádkách a v obou jej porazí během půl stránky! (a to jsou pohádky třeba na deseti stránkách). Jo a také jsem zjistila, že narozdíl od českých Ježibab je ruská Baba Jaga vlastně hodná a spravedlivá (zde zase nesplněno očekávání nastavené "posvátným" Mrazíkem). Navíc velká část těchto pohádej jsou jen obdobi pohádek našich (Děd Vševěd, Zlatovláska, Pták ohnivák, Obušku z pytle ven). A hlavně a co mě překvapilo, tak narozdíl od našich pohádek jsem měla pocit, že jsou všechny skoro stejné a na jedno brdo- V polovině z nich jsou zlý starší sourozenci, sestávají v podstatě z dvojího plnění úkolů (prostě hlavní postava splní tři úkoly, čímž se posune někam dál jen proto aby znovu plnila tři úkoly) a několkrát dostanou stejnou kouzelnou věc k užití (chromé, kouzelné hříbě, kterému lezou kouzla z uší, ubrousku prostři se) a hlavně polovina z nich končí těmito dvěma větami: I já tam byla a na svatbě pila a víno pila anebo A tak tam žijí a pořád čakají, kdy k nim příjdeme na návštěvu (dobře beru pořád originálnější než česká zazvonil zvonec a A pokud neumřeli, tak tam žijí do dnes)
Ovšem pořád beru, že jsou to pohádky a navíc se k nim váže kupa nostalgie.

5 04.11.2021

Kniha pěkná ve svém vyprávění a děsivá ve svém sdělení. Je úžasné, že Jack i přes to, že pil jak duha a bez panáka nedokázal vstát, psát ani spát měl neustále dojem, že má pana Ječmínka pod kontrolou a dle svých slov nebyl nikdy alkoholikem. A také ukazující na velmi rozšířené mínění, že pokud si nedáte s ostatními panáka, tak jste divní nebo nemocní. Na druhou stranu i v knize se ukáže několik opravdových chlapů, kteří jsou abstinenti. Ovšem Jack se vždy drží a vždy vzhlíží k těm, kteří si svoji mužnost potvrzují pitím, protože vlastně nikdy nevěděli, že mají i jinou cestu.

5 30.10.2021

Z téhle knihy mám hodně smíšené pocity. Samotná vražda Evelyn je neskutečně zamotaná, se spousty vláken, které se musí pospojovat, aby dala dohromady výsledný obraz ale ve finále vlastně opravdu dobrá a promyšlená a Agathy by se za ni nemusela stydět.

Ovšem cestování v čase a v tělech (možná bude následovat spoiler) to mi nějak nesedělo... Tedy to jak se pohybujeme mezi postavami, to jsem si zvykla rychle a bavilo mě to i když přiznávám, že na začátku 6.(?) dne jsem se do hostitelů, kolik jich je, bude, bylo, kolik jich potkáme, kteří ještě žijí, kteří jsou mrtví a kteří nám k něčemu budou a kteří jsou už na nic, úplně ztratila, musila jsem se na chvíli zastavit v čtení a přepočítat je, nejdříve sama, pak s Aidenem, pak znovu sama a pak ještě jednou s Aidenem a pak jsem se teprve chytla, kde a kdy jsem. Ovšem, co se mi nelíbilo byl důvod proč se to vlastně všechno děje, který ve mě nechal po dočtení více otázek, než kolik jich zodpověděl.

Pokud byla Anna, to co byla, tak proč vůbec a z jakého přesně důvodu tam byl Aiden- jako teda jo, to vím a chápu co byl a proč tam byl, ale proč jej tam pustili, jak si to mohli dovolit a proč jej po nějaké době jen tak nenechali z toho uniknout- jako to přeci nedává smysl, pokud Blackhead bylo to, co bylo, tak on tam neměl vůbec být, ne? A jak to vlastně všechno fungovalo? Když tam byli tak tam byli jakože fyzicky? Nebo jen duševně? A jak tam odsud mohli utéci? A jak tam vlastně běžel čas? A oni jakože stárli nebo měli těla někde ve stázi? Jenže to by jak utekli? Jenže jejich tělo nemohlo být na Blackhead, ne? A co morový doktor? Ten fungoval jak? A taky tam s nimi stárl a měl někdy volno, nebo tam byl nonstop? A byl to normální člověk? A co se pak s nim stalo? A... ne prostě to proč tam byli, jak se tam dostali (a hlavně jak se odtud dostali) a co tam dělali a samotné fungování toho zařízení ve mě nechalo hromadu nezodpovězených otázek. Takže potřebuji ještě knížku z pohledu morového doktora, abych pochopila, jak to ksakru vlastně funguje všechno.

5 02.04.2021

Nevím jak toto dílo hodnotit. Nemyslím si, že by to byla až taková hrůza jako je to tady hodnoceno. Jasně, místy je to vážně hrozný a fakt na hlavu postavený, ale místy to je zajímavý a až děsivý. Rozhodně je to, ale nejdůležitější kniha dvacátého století a jedna z nedůležitějších knih lidské historie.

Po knize Kdo chytá v žitě asi nejpřecenovanejsí literární dílo...

5 07.01.2015

Nevím, co k tomu říci... Je vidět, že nikdy neplánoval se s tím chlubit a velká část zápisků jsou jen informace o tom kde, kdy a s kým byl. Tečka. Upřímně literární hodnota hodně pochybná. Ovšem pro fanoušky Alana literatura vlastně povinná. Ovšem pokud čekáte pikošky z natáčení HP nebo Alanova soukromí, tak budete celkem zklamáni. Spíše se dozvíte, jak byl se spoustou produkcí nespokojený a jak hodnotí udílení cen akademie.

Přiznávám, že seriál jsem již viděla. Objevila jsem ho díky Terese Palmers, kterou mám celkem ráda a vlastně jsem ani netušila, že to má knižní předlohu - na to jsem přišla po dokoukání první série a vlastně jsem ani neplánovala, si ji přečíst, proto jsem se rozhodla až po zhlédnutí serie druhé, ale řekla jsem si, že zkouknu seriál a teprve poté budu číst knihy, ať nejsem nespokojena se seriálem. Ano jsem hrozná, já vím a ani nevím, co mě to napadlo, protože standardně chci něco přečíst a teprve poté vidět film (a povedlo se mi to i u takových klasik jako Jméno růže, Přelet nad kukaččím hnízdem nebo Mechanickým pomerančem), nebo se rozhodnu knihy vůbec nečíst. Možná za to rozhodnutí mohl i fakt, že už sem viděla právě dvě serie.

No v každém případě musím tvůrce seriálu pochválit, protože v knize nebylo nic, co by mne nějak překvapilo, nebo něco, co by bylo navíc oproti seriálu. Ano pár nedůležitých věcí vynechali (třeba popis každého jednotlivého jídla, které hlavní hrdinka během knihy jí (Ano přesně takto to vypadá, když se rozhodnete opravdu dát v knize prostor jídlu a jeho chuti). A taky nějaké události poupravili nebo změnili vzhled a charakteristiku některých postav (u většiny mi to nevadilo, u některých mi byla více sympatická jejich seriálová verze, u některých si myslím, že se odklonili více než měli, ale už sem zažila horší nepřesnosti kniha vs film/seriál).

Co se týká děje, tak ten mi přišel relativně nekonzistentní - kniha začne přímo ve chvíli, kdy se něco děje, žádný úvod nic, prostě teď to tady máte a dělejte, co chcete. Což by nevadilo, jenže pak začne její tempo uvadat a zpomalovat a vy se ztratíte v záplavě nudných večeří a snídaní a svačin a čtení starých almanachů a začnete usínat až zjistíte, že vlastně posledních 100 se tam opravdu nic nestalo a děj spí. A pak najednou bum a akce a zase se něco pořádného děje. Jen proto, aby zase děj usnul. A pak šup šup a během asi padesáti stránek se toho stane více než na předchozích dvě stě stránkách a konec.

 Teda konec tohoto dílu. A vy musíte sáhnout po druhém. Což upřímně ještě nejsem rozhodnutá jestli chci nebo nechci podstoupit, protože ač zápletka a postavy jsou zajímavé, tak je to všechno neskutečně rozvleklé a úplně mi nesedl autorčin styl psaní (a to nemluvím o tom jak překladatelka občas větu poskládala a jaká zvolila slova protože občas jsem musela díky tomu něco číst i dvakrát, jestli jsem náhodou něco nepřehlédla nebo nejsem natolik unavená, že můj mozek zaměňuje slova).