madem komentáře u knih
Hitler vyhrál válku a dějiny píšou vítězové, takže nikdo neví o koncentračních táborech.
Pak omylem jeden detektiv začne pátrat víc, než měl a pravda vyplouvá na povrch.
(SPOILER) Ten nápad a začátek je skvostný. Stále přemýšlíte, proč mimino a stařec. Čekáte, kdy se to začne šířit. Cítíte paniku ...
A ono nic.
Tak krásně popsaná celosvětová epidemie. Jak se zachovají některé státy. Proč někde to jde a jinde převládnou feministky?
Hodně skvělá knížka.
Konečně! Moje třetí knížka od autorky a zároveň první, kde je konec, se kterým souzním.
Jako dítě někoho, kdo sloužil 10x Štědrý den za sebou mám naprosté pochopení pro autora. A taky je to tím, že je to první kniha, co jsem od něj četla.
(SPOILER) Knihu jsem se musela donutit dočíst, vůbec to není, co první díl. Stále dokola se opakuje - na každé 5. stránce je znovu a znovu vysvětlení o systému Gaia, každou 10. si připomíná, že hrdinové hledají zemi, co kdybychom to náhodou zapomněli. Dialogy jsou nekonečné a celá kniha zbytečně dlouhá a nudná. Když si vzpomenu na 1. díl, jak to odsýpalo, tak tento je čiré utrpení.
(SPOILER) Rozjezd knihy byl skvělý a já se těšila na další jízdu. Přišlo však rozčarování. Tři různé uskupení putují k jedné planetě a děj se opakuje z první strany, z druhé a třetí. A tudíž se děj natahuje a natahuje. A není to za mě ono.
Nevím, proč jsem tak dlouho dokládala přečtení Asimova. Sehnala jsem první díl a během jednoho večera ho celý smlsla, hned jsem začala shánět další. Skutečně mě kniha vtáhla do děje. Nechce se mi věřit, že kniha je tak stará.
Za mě nejslabší Forsyth. Dlouhý úvod o původním románu. Pak napínavý román, vyprávěný několika postavami. Konec, trochu zvláštní. A pak dlouhýýýýýý životopis autora.
Tohle a přirovnat to k Lásce nebeské? Ani náhodou. To je urážka a velká. Tato kniha je tak dlouhá, Alex nudný a Holly divná a vy chcete, aby to skončilo. Bohužel to nekončí a nekončí a nekončí.
První setkání s autorkou. A hned první věta: Mohla to být báječná svatba - kdyby nebyla moje, mě rozesmála. Pak už jsem se smála po celou dobu čtení.
Ano, kniha má i pár vážných chvil, ale ty jsou popisovány lehce a nenuceně.
Někdy mě napadá, že knihy bez detektivů jsou od Christie ty nejlepší.
Od začátku jsem byla zvědavá, jak spolu jednotlivé příběhy souvisí. Kniha mě vtáhla do děje a za jeden den jsem ji "slupla jako malinu."
Po Zabijákovi jsem si řekla, že žádnou knížku od autora nechci číst, abych si ještě více nezkazila vzpomínku na analfabetku. Nakonec jsem podlehla a dobře udělala.
Stařík se vrátil a je ještě lepší než v prvním díle.
Jeho život je ještě méně uvěřitelný, náhody, které zažívá, jsou neskutečné a vtipné.
Nevím, ale čekala jsem větší zázrak.
Pokud bych zapomněla na svá očekávání, tak uznávám, že nápad je dobrý, zápletka ujde. Chvílemi však zbytečně natahuje popisy a dialogy a hůře se to čte.
Autor velmi dobře rozehraje hru. Popíše prostředí, postavy a ještě lépe jejich chování a uvažování.
Pak začne samotný děj. A když už nemůže to být lepší, nabídne čtenáři konec. Po pár stránkách nabídne konec jiný. A ještě zajímavější.
Problémem knihy je občasná rozvleklost.
Na knížce se mi líbilo přiblížení se sesterské práce před druhou světovou válkou v Anglii.
Příběhy tří hlavních hrdinek jsou čtivé a vy jim přejete, aby svoje zaškolení do profese zvládly.
Mrzí mě však předvídatelnost jejich soukromého života.
Hodně pohledu do minulosti, trošku toho, co se děje teď a nakonec pár rad, jak nepodlehnout.
Stačil by mi poloviční počet stran anebo méně očekávání.
Na svoji dobu to byla hodně kontroverzní kniha o ženě, které si po dlouhé době osamění uvědomí, že miluje ženy a že je nikdy nemůže mít.
Bohužel po docela svižném začátku následuje tááááááák dlouhýýýýýýýý a nudnýýýýýýýý popis Štěpiných pocitů. Můžeme jezdit po celé Evropě, jíst drahá jídla, mít hodně kamarádů, ale vždy bude sama.
Moje smůla. Od knihy jsem čekala mnoho. A první polovina to splňovala. Popis konce války a první dny svobody, odsun Němců je velmi silný. Pak však kniha ztrácí dech. Hlavní hrdinka přestává být sympatickou ve srovnání s ostatními odsunutými. Nebojuje a přestává chtít. Více než němci se řeší, jak bohaté statky dostávají přivandrovalci odnikud, nedaří se jim a tak nově získaný majetek postupně předávají do vznikajících JZD.