ludek.n komentáře u knih

Příběhy, představované ve sbírce Krocení sopek, přibližují tvorbu autorů sci-fi a fantasy z jihovýchodní Asie. A že je to tvorba zajímavá a originální je bez debat. Na rozdíl od klasické anglo-americké produkce je do těchto povídek velice často přidávána esence koloniální historie, východní mytologie a podivuhodných kulturních tradic. Společně s častými feministickými motivy a důrazem na přírodu vzniká interesantní koláž, která v sobě nese jak sílu slova, tak významné poselství. Násilí, pokud už se objeví, je dávkováno po troškách a spíše skrytě. Sbírka má navíc neuvěřitelně vyrovnanou úroveň. Asi nejvíce se mi líbila dvojice Zkáza Cuadro Amoroso a Mezi rozpolcenými dušemi. Samozřejmě nedá se neocenit i ta nádherná obálka, vytvořená speciálně pro české vydání.

2 27.03.2018

To, co zpočátku vypadá jako další lékařský román, se brzy proměňuje v akční dobrodružství, plné pronásledování, napětí a vzrušení. Autor tká pavučinu nástrah a odhalení, které pomalu, ale nezadržitelně vedou čtenáře k finálnímu rozuzlení. Některé pasáže v knize mi bohužel přišly hodně inkoherentní a jakoby uměle pospojované, takže román na mě působil velmi nesourodě. Robin Cook je každopádně mistrný fabulátor, který zná své řemeslo, není proto divu, že i jeho Známky života se čtou nadmíru dobře. Jen to tentokrát nezapadlo na své místo.

Napínavý příběh rodiny Whitlockových a jejich adoptovaného syna Michaela, který má mimořádné schopnosti, zaujme už od první stránky. S postupujícím dějem přibývá záhad a postupně narůstá i napětí. Četba se stává návykovou a je nesmírně těžké se od příběhu v jeho druhé polovině odpoutat. I když tušíte, že všechno spěje ke katastrofě, stejně se na tuto katarzi těšíte. A společně s ní se vám dostane i vysvětlení všech tajemství, které kupodivu není ani přitažené za vlasy, a co je ještě lepší není ani nijak předvídatelné. Robert Holdstock napsal velmi dobrou knihu, která baví i mrazí v kostech.

4 27.03.2018

V románu Smích šakalího boha spojila Jenny Nowak své oblíbené téma vampyrismu s historií egyptské říše za vlády Achnatona a Tutanchamona. Na rozdíl od jiných knih autorky, nejsou tady nemrtvé bytosti hybateli děje, ale jejich přispění a zúčtování v závěru knihy má razanci parního stroje. V mnoha ohledech krutý a tragický příběh je vyprávěn s erudicí a noblesou, a vůbec nezáleží na tom, zda a nakolik ctí historická fakta. Čtenáře strhne s sebou a nechá ho prožívat všechny osudové zvraty, které zasahují do životů jednajících postav.

3 27.03.2018

Neuvěřitelně naivní a předvídatelný příběh se všemi klasickými žánrovými klišé, splácanými bez ladu a skladu na jednu hromadu a rozhrnovanými dokonalým a nezničitelným superhrdinou, pro něhož žádná překážka není dost velká. Některé scény jsou tak stupidní a provařené, až to bolí. O nějakou originální myšlenku se v této knize zavadit nedá ani náhodou. Alespoň, že vyprávění není nijak krkolomné a dlouhé, protože než nad ním člověk stačí zlomit hůl, je vlastně už konec.

1 27.03.2018

Tanith Lee si vždy vybírá zajímavá témata, ke kterým pak přistupuje hodně neortodoxním způsobem. Temný tanec je toho zářným příkladem. Už od prvního seznámení s hlavní postavou Ráchel Dayovou musí být každému jasné, že tohle bude tak trochu jiný příběh, než na jaký je normálně zvyklý. Autorka bourá zažité žánrové představy, a vytváří si svá vlastní pravidla, které mohou jednoho ohromit stejně silně jako druhého znechutit. Líbila se mi atmosféra, postavy, méně už struktura děje a příběh samotný. Hodnotil bych 3,5 hvězdami.

2 26.03.2018

Marco Pantani byl jedním z mých hrdinů, ale kniha o něm je poněkud plytká a je na ní vidět, že byla psána na objednávku. Je dobře, že demytizuje Pantaniho coby fenomén a představuje ho především jako člověka, nicméně způsob, který autoři zvolili, není z nejšťastnějších. Hodně se zjednodušuje. Sama Manuela Ronchi přiznává, že nikdy nepronikla příliš hluboko do zákulisí vrcholové cyklistiky a samotné závodění, jakož i věci okolo, tak může čtenářům zprostředkovat jen z pozice poučeného diváka. Proto je kniha více než o cyklistice, o vzestupu a pádu jednoho mimořádně nadaného člověka. Pokud by to bylo dobře napsané, nic proti, ale ono to bohužel je jenom takové manažerské tlachání stále o jednom a tom samém.

4 26.03.2018

Jestliže byl Oblázek na obloze něčím jako dobrodružným příběhem, Hvězdy jako prach vesmírnou kovbojkou, pak o Kosmických proudech by bylo možné říct, že mají nejblíže k mezihvězdné detektivce. Napínavý, dynamický a ve své podstatě přímočarý příběh se sice ke konci trochu zamotá v osidlech politických rozprav, jež mu na malou chvíli vezmou vítr z plachet, ale pak už se vše zase řítí k závěrečnému finále. Je sice smutným faktem, že žádné velké překvapení se tu nekoná, ale vezmi to čert, je to zábava.

5 25.03.2018

Hvězdy jako prach jsou takovou kosmickou kovbojkou, v níž jsou psanci, špinaví zrádci, vzbouřenci, neúnavní pronásledovatelé, intriky i pletichy, ale také hrdost, čest, láska a touha po svobodě. Každopádně dezintegrátory visí proklatě nízko a kosmické lodě se prohánějí Galaxií jako utržené ze řetězu. Místy je to úsměvné, možná i malinko naivní, ale svěží, odsýpající a k přečtení na jeden nádech. Co víc si přát…

5 24.03.2018

Oblázek na obloze byl napsán už před více jak půl stoletím a je úžasné, jak stále čtivým a působivým dílkem je i v současné době, plné počítačů, robotů, umělé inteligence apod. Přes trochu pomalejší a těžkopádnější rozjezd nabere příběh záhy na dramatičnosti a pak už uhání s větrem o závod vstříc závěrečnému konfliktu a jeho rozuzlení. Žádné velké moralizování, komplikovaný děj nebo hromady postav tu čtenář nenajde, ale jako jednohubka na jedno odpoledne je to strhující vyprávění.

6 24.03.2018

V tomto díle se do děje vrací šílený vědec Ras Thavas, který si zase jednou zahrává s osudem, když stvoří obludná monstra Hormády a koneckonců i morbskou amébu, která ohrožuje celý Mars a s níž se budou muset hlavní hrdinové v čele s Johnem Carterem vypořádat. Je už hodně vidět, že kniha je devátým pokračováním série. Ještě sem tam probleskne jiskra, ale většinou čtenář dokáže předem určit, kam se příběh pohne dál, co kdo udělá a jak to skončí. Čte se to pořád dobře, ale malinko už tomu chybí počáteční nadšení.

3 23.03.2018

Po několika dílech, kde prim hrály jiné postavy, se vůdčí role opět ujímá starý dobrý John Carter a hned si střihne výlet na Phobos, resp. po marťansku Thurii. Opět je tady záchrana manželky, pletichy a úklady zlosynů, šťastné úniky, odvážné útěky a další nepřeberná dobrodružství v kadenci rychlopalného kanónu. Trochu však začínám mít pocit, že už to nefunguje tak dobře jako na začátku. Jakoby docházely nápady, a tak se vzalo tohle a tamto z dřívějška, trochu se to obarvilo a spláclo dohromady.

2 23.03.2018

To, co se nepovedlo předchozí knize série, to se povedlo tady. Tedy stvořit živé a napínavé dobrodružství, plné upřímnosti a odvahy, ale také zrady a nenávisti, lehce okořeněné fantastickými vynálezy. Padwar Tan Hadron jakoby z oka vypadl Johnu Carterovi, alespoň co se týče jeho udatnosti a odhodlanosti dotáhnout věci do konce, a tak je zaděláno na povedené čtení, které skutečně pobaví.

2 22.03.2018

S příchodem pozemšťana Ulyssese Paxtona na Mars se do příběhu vkradla jakási křečovitost. Jakoby autor vyčerpal zásobu nápadů pro další dobrodružství Johna Cartera a jeho potomků, a tak stvořil Paxtona a šíleného Rase Thavase. Do vínku jim vetknul spíše než touhu po vědeckém poznání, honbu za tajemstvím zvrácených experimentů. Byť je motiv pro jejich páchání u každého jiný, je to celé přitažené za vlasy, nesourodé a nereálné. Poprvé u této série mě napadá, že celé dobrodružství je jedna velká, prázdná a nafouklá bublina.

4 22.03.2018

Ani v tomto pokračování Marsovské série není John Carter hlavní postavou. Celý příběh je v režii jeho dcery Tary a gatholského prince Gahana. Tito dva se starají o další porci zábavy a dobrodružství v duchu předchozích dílů. Jedná se o nenáročné oddechové čtení, kde není třeba mnoho přemýšlet.

2 22.03.2018

Vnitřní záležitosti jsou slušně nadupanou sbírkou povídek, vždyť každá z nich se honosí nějakou tou cenou, ať už je to Hugo, Nebula nebo Locus. Pravdou však je, že u některých, jako například u krátké satirické hříčky Duše si vybírá společnost nebo u bláznivé taškařice V Rialtu skutečně nechápu, za co své prestižní ocenění získaly. Za sebe mohu říct, že Connie Willisová se mi daleko více líbí ve své vážnější podobě, kterou představují Požární hlídka nebo Větry na stanici Marble Arch, kde fantaskní prvky fungují víceméně jen jako odrazový můstek pro civilní příběh, jenž je nositelem hlubokého a zásadního poselství. Pozornost si nicméně zaslouží i komické kousky jako je Vnitřní záležitost nebo Všichni na zem usedají, kde je na vážné téma nahlíženo s humoristickou nadsázkou, kterou autorka často využívá k vyšperkování svých textů.

4 22.03.2018

John Carter v této knize přenechal místo hlavního hrdiny a hybatele děje svému synovi Cathorisovi, a ten se své role ujal stejně odvážně a se stejnou vervou jako jeho otec. Na Marsu se schyluje k největší bitvě národů a ras, jakou tato planeta kdy poznala, a za vším stojí neopětovaná láska a podlá zrada. Cathoris musí rozplést klubko intrik, využít všech dostupných výhod a svou odvahou jít příkladem ostatním, aby uchránil Mars strašlivého krveprolití. I ve čtvrté knize série má vyprávění pořád nápady, spád a jiskru, takže zatím není ani stopy po unavenosti či syndromu vyhoření.

2 20.03.2018

První kniha série, v níž se udatný John Carter zcela odpoutal od rodné Země a pohybuje se už jen po povrchu svého milovaného Marsu. Současně je to kniha, na jejímž konci je prohlášen za "Pána Marsu". Mezitím se musí vydat ve stopách proradných zločinců do mrazivých pustin polárních oblastí Okaru, aby zachránil svou manželku, půvabnou Dejah Thoris. Pod jeho mečem zmírají hrozivé bestie i bojovníci, kteří mají odvahu se mu postavit. Jeho přičiněním zanikají království a na jejich troskách nová povstávají. Dobrodružství na Marsu pokračuje...

3 20.03.2018

Chcete vědět, který z draků získá výroční cenu na dračím sněmu, nebo jak dopadne souboj drakobijců, či zda obstojí virtuální drak jako domácí hlídač? Pak je tato sbírka povídek nejspíš pro vás. Musím ale upozornit, že většina autorů v této knize jsou až na pár výjimek spíše méně známými spisovateli a jejich tvorba nepatří ke skvostům žánru, ať už z pohledu struktury příběhu, slovesné stavby či pointy. Například Phobiac nebo Dračí kůže jsou jen jakési hříčky beze smyslu, o něco málo lepší je to s Ukradeným drakem nebo Dračím osudem, ale pořád jen někde na úrovni průměrnosti. Pro ukrácení času v prostředcích MHD nebo v čekárně u lékaře je to fajn, pro soustředěnou četbu je to vážně slabá a nudná sbírka.

1 20.03.2018

Vánoční říše je opravdový dárek pro čtenáře, kteří mají rádi Stephena Kinga nebo Neila Gaimana. Hillův styl je totiž v lecčems připomíná, přičemž si bere od každého to nejlepší, co mohou dát. Od jednoho si půjčuje jeho pohádkovou snovost, od druhého pak mrazivou drsnost, a oboje přizpůsobuje svým potřebám. Následně z těchto ingrediencí míchá omamný koktejl zábavy. Ne, že by se zcela vyvaroval hluchých míst, ale síla jeho příběhu a promyšlená struktura knihy je všechny doslova a do písmene převálcuje a eliminuje. Hill měl šťastnou ruku a naladěnou mysl i na vynikající závěr, který vystřihl jako z partesu a nezavdal pochybnost, že by si snad nezasloužil svých pět hvězd.

5 19.03.2018