lord-artoo komentáře u knih

Na Jiném větru jsem si uvědomil jednu zajímavou věc: knihy Zeměmoří jen velmi těžko existují jedna bez druhé a to vlivem autorčina minimalizmu, nebo metody ledovce, chcete-li. Myslím, že kdyby někdo četl jen jeden díl ze série, pak by sérii nepochopil - tím spíš, pokud by četl jeden z těch (dle mého) slabších dílů. Knihy Zeměmoří neobstojí jedna bez druhé, jsou jen malými průhledy do významnějších částí obyčejných životů hlavních hrdinů. Obyčejnost a prostota ve fantasy - to je dar paní Uršuly žánru!

Jiný vítr je obyčejný! Ne tolik jako Tehanu, ale dost na to, abyste si po poslední přečtené stránce řekli: "No, a co se tam vlastně za celou dobu stalo?" Paradoxně taková prostota není na škodu, ale spíše ku prospěchu, protože slouží autorce jako prostředí pro dokonalé uzavření všech osudů. Jiný vítr je svorníkem předchozích knih, bez kterého ty ostatní ztrácejí mnoho ze svého smyslu a kouzla. Mohu-li si dovolit určitý (vůči bratrům ze židovství ne-košér) příměr: Skončit u Tehanu a nepřečíst Jiný vítr, je jako přečíst Starý zákon a myslet si, že jsem ho pochopil, aniž bych přečetl Nový.

Rozhodně stojí za přečtení!

3 10.02.2015

Tohle by se asi mělo číst...

Vždy, když vzpomínám na hodiny literatury na střední škole, přemýšlím, kdo je tou autoritou, která jednu knihu vyzdvihne na seznam povinné literatury a druhou zatratí do šedé zóny zapomnění. Doufám, že to není nějaký robot 9. generace.

17 04.01.2015

Úžasně poetický, plytce filozofující i geniálně výstižný, promyšlený a přeci nesrozumitelný - asi takový je Novalisův Modrý květ. Pustit se do jeho četby předpokládá vyprázdnění vlastních očekávání, jinak bude čtenář nutně zklamán. Není to příběh, není to epická báseň, není to ani poezie - přestože by taková kategorie odpovídala intencím autora, ale pro nás by byla jen zavádějící - Modrý květ je žánrem sám sobě.

Přijde mi nefér soudit, nebo dokonce odsoudit nedokončené dílo, ač někteří komentátoři tvrdí, že mu fragmentárnost není na škodu. Ale je! Můžeme totiž zachytit pouze náladu, vektor Novalisových myšlenek, rozhodně však ne plnost sdělení, jehož obsahem měl být sám život očima básníka. Máme před sebou jen nárys někdy stěží pochopitelné stavby cizího vnitřního světa.

Hodnocení: někdy ** a jindy *****

Katolická morálka v kostce, a nebo spíš v kostičce. Guardiniho přístup je filozofický, neohání se citáty z Bible, nepředepisuje vzorce jednání. Na základě úvah o povaze dobra, jeho vztahu k lidskému svědomí a činnosti své čtenáře spíše vybízí a to velmi sugestivně, nutno podotknout. Přestože se tu a tam objeví slova jako Bůh či Písmo, autor je úmyslně drží v pozadí, aby vynikla přirozená (ve smyslu nezjevená) povaha lidského bytí.
Doporučuji věřícím i hledajícím.

2 20.11.2014

Helé, anotace k této knize tak trochu lže. Tak trochu dost. Vlastně ani nevím, co se mi snažil autor říci. Snad že teď jsme lidé na vyšší úrovni, co by slovo hereze / kacířství neměli vypustit z pusy, protože jinak nám z ní začne páchnout kouřem hraničních ohňů.

Spisek působí značně nevyrovnaným dojmem - v prvních kapitolách jsem se marně tázal sám sebe odkud kam se Evans myšlenkově ubírá, v kapitolách pozdějších nabral trochu systematiky, ale setrvává výhradně na rozhraní středověku a novověku (že by snad proto, že hlavním zdrojem byla monografie "Heresies of the High Middle Ages"?). Kniha je značně eklektická nejen v práci s tématy, ale rovněž i zdroji, což neospravedlní ani její název "Stručné dějiny kacířství".

Jako katolík jsem se rovněž nemohl ztotožnit s některými vývody, což by asi až tolik nevadilo, pokud by spis sloužil jiným bratřím ve víře. Vsadím se však, že s koncem poslední kapitoly a závěrem nemohou souhlasit ani oni (budou-li věrní své víře), protože autor navádí k relativizaci vlastních pravd víry a snižování Kristova jedinečného díla spásy (na roveň Muhammada, Buddhy a ostatních "proroků") nazírá jako krok správným směrem k větší mezilidské toleranci.

A závěrem... nemáte-li k tématu nic lepšího (jakože se vždy něco najde), pak si knihu přečtěte, protože nějaké informace přeci jen podává. Měru vrchovatou však nečekejte.

Hodnocení: */**

1 18.11.2014

Rozkošně jsem se v mnohém popisu nacházel! Tolstoj má bezpochyby talent na věrohodné popsání vnitřního světa, který je s to pozorovat s odstupem v podobě vypravěče v první osobě. Co se děje těchto tří povídek týče, je to spíše vata sloužící k rozpohybování duševních pochodů hlavní postavy a tedy není záhodno nic závratného očekávat.
Má doporučení fanklubu velkého Lva a milovníkům psychologické prózy.

07.11.2014

Zamilovat si Bonaventurovu mystiku může jen člověk, který si libuje v krystalicky čisté logice scholastiky. Nejsem oním člověkem. Ovšem coby rádoby-intelektuál smekám před genialitou mistra. No a ta studie C.V.P. je samozřejmě pecková. Neváhejte se tedy vydat do hlubin věku, v němž lidé považovali neprůstřelný argument za pravou cestu víry.

1 12.10.2014

Dovolím si rebelovat, aby té chvály nebylo moc...

Dílo bylo bezpochyby napsáno s láskou, to z něj dýše od počátku až po samý závěr. Ale! bylo rovněž napsáno barokním jazykem a má teologický nátisk úpadkové neoscholastické metody, která vypočítává principy, prostředky a účinky s mechanickou platností dobře naolejovaného stroje - tak to nefunguje ani v biblické práci, ani v teologii, ani v duchovním životě. Rovněž mi není po chuti vytvářet druhého prostředníka mezi Bohem a námi lidmi, byť chápu, že se jedná o dotažení myšlenky Otců z prvních století: identifikace Marie a Církve. Tvrdá identifikace však dle mého není na místě, mnohem spíše by se mělo mluvit o zjevování osudu Církve na Marii a o Mariině patronaci nad Církví.
Na druhou stranu je třeba sv. Ludvíkovi připsat k dobru, že učí pokoře před Bohem a hlavně - neodděluje Marii od Krista, jak se to dnes naneštěstí často děje.

Doporučuji k přečtení a nabádám případné skeptické čtenáře, aby nevylévali vaničku i s dítětem, pokud jim styl nebude po chuti. Tři hvězdičky totiž nejsou adekvátní hodnocení, ale jak hodnotit knihu, která působí tolik smíšených pocitů.

30.09.2014

Hawthorne není pro každého! Jeho pestrý sloh, který vás zpraví o povaze slepic, stínech v chodbě domu, či původu květin v okapu, zatěžuje spád knihy. Ano. Na druhou stranu je to právě vykreslení atmosféry a charakterů postav, pro které je autor ctěn a čten. Děj vydá na povídku, jejíž téma dnes, dle mého skromného soudu, již není tak zápalné a tak, navzdory spisovatelovým vlastním preferencím, odkáži případného čtenáře na stravitelnější Šarlatové písmeno.

3 14.09.2014

"Dříve než byla Suzanne Collins a Veronica Roth, Já jsem", řekl Orson Scott Card.

28.08.2014

Tak předně: KONEC SROVNÁVÁNÍ S FILMEM!

Philip Kindred Dick je Franz Kafka druhé poloviny 20. století a "Sní androidi o elektrických ovečkách?" je toho jasným důkazem. Limitovat knihu na pouhý příběh je asi tak stejně smysluplné jako se vyžívat v hmyzích superschopnostech Řehoře Samsy, nehledě na to, že taková redukce nutně povede k nepochopení závěru díla. Přiznám se, že já sám jsem věnoval půlden hledání odpovědi na tuto otázku, což mne dovedlo k názoru, že definitivně platná odpověď zkrátka neexistuje.

"Všechno je pravda", řekl [Rick Deckard]. "Všechno, co si kdo kdy myslel."

Dílo je obtížné na pochopení - opravdové pochopení - a nabízí nesčetně mnoho myšlenek, ať už načrtnutých či dokreslených. Gotta Catch 'Em All!

9 18.08.2014

Prostý a přesto pestrý styl paní Uršuly je věčným křížem pro člověka, který se snaží hodnotit její knihy - nebo minimálně ty ze Zeměmoří. Knihu jako vždy táhne jedna vyprávěcí linie a ani o chlup víc. Příběh je prostý a o osudu světa se rozhoduje bez veškeré pompy. Přestože čtenář ví, že Zeměmoří je velký a barevný svět, moc z jeho barev nevidí, přestože ví, že je ovládán mýty a historií, moc se o nich nedozví - vše je zatopený ledovec a patrná je jen špička. Pro mě osobně jsou knihy - tuto nevyjímaje - skvělou alegorií našeho života a v tom paní Uršula dominuje. Každý díl z cyklu řeší jinou otázku, tento se zabývá lidskou odpovědí na věci poslední a činí to znamenitě. Pro mé křesťanské oči je Ged v určitých momentech doslova christologickou postavou, k níž mladý princ Arren zaujímá rozličné postoje, tak jak to v duchovním životě bývá. Ale abych paní Uršulu nepokřtil (to by určitě nerada), je zde i mnoho taoistické moudrosti, jež je rovněž hodna zamyšlení. Vysoké hodnocení ode mne dílo dostává právě pro tento moment. Kdybych knihu hodnotil jen z hlediska žánru fantasy, pak bych ji asi zahodil do krabice nadepsané "průměr". Proto čtěte obezřetně, ať vytěžíte pravé jádro knihy!

2 09.08.2014

Nevím proč, ale napadá mě srovnání s Lewisem, takže čtete-li Lewise, čtěte i Tillicha... nebo minimálně jeho kázání. Katolík se možná se vším neztotožní, ale to nic nemění na síle formy, jíž autor přitahuje Evangelium čtenáři moderního věku a píšu-li čtenáři, myslím tím nejen věřícímu.

1 04.08.2014

Dnes již zastaralé, nicméně velmi poutavě napsané limonádové čtení o dějinách archeologie. Ceram si jistě i po letech zaslouží obdiv pro svou schopnost vyredukovat obrovské množství materiálu na nejzákladnější fakta, jež podává formou dobových svědectví, vlastního hodnocení i vpravdě bohaté obrazové dokumentace. Kniha je rozdělena do čtyřech (resp. pěti) částí: řecko-římský svět, Egypt, oblast řek Eufrat a Tigris, Střední Amerika. Přestože autor v jednotlivých oblastech sleduje historickou linku, přibližuje nejvýznačnější postavy a události, nelze si nevšimnout, že jsou menší významové celky - ať už popisující něco důležitého či jen ilustrující pomocí nálezů - slepeny bez jakékoli snahy o oslí můstek. Text pak vytváří dojem, že Ceram prostě vytahal relevantní data, jež zpracoval a následně nasázel bez ladu a skladu za sebe. Nutný eklekticismus (hodně zdrojového materiálu, málo místa) rovněž vede k tomu, že autor opravdu jen klouže po povrchu věcí a snaží se spíše "namlsat" než vzdělat. Na knihu se zde pějí ódy a já nechci být tím, kdo ji shodí, protože jsem si ji skutečně užil. Rád bych však poukázal na to, že vše není tak famfárové. Pro seznámení s oborem dobré, ale je to více "dojmologický" než vědecký text.

19.07.2014

Hawthornovy fantastické povídky jsou pro dnešního čtenáře mnohem stravitelnější než ty realistické. Alegorie je něco, co přežívá věky, a je schopno oslovit vždy stejnou měrou. Tím spíš, je-li její interpretace mnohoznačná tak, jako v případě těchto krátkých příběhů zabalených do romantického hávu autorova stylu.

15.07.2014

Prostá povídka o nepochopení jednoho lidského srdce v čem spočívá pravé lidství. Sešitek je opatřen kratičkou studií Dušana Melena, která se snaží postihnout Hawthornovo místo v proudu amerického transcendentalismu.

2 14.07.2014

Hodnotit Hawthornovi krátké prózy je těžké. Hawthorne je mistrem velkých skic lidského ducha a jeho prostředí. Na menším úseku se mu to, dle mého skromného úsudku, až tolik nedaří. Jeho pero navíc psalo pro jiné čtenáře - možná kulturně gramotnější čtenáře než jsme my - což ve spojitosti s naší neznalostí ducha doby vede k tomu, že se často mineme s tím, co se autor snaží sdělit. Člověk pak nutně upadá do přesvědčení, že jeho "kraťasy" jsou mdlé, těžkopádné, nevypointované. Že tomu tak není, o tom svědčí studie Martina Procházky, již lze nalézt na konci knihy a která se alespoň mně stala pozváním k novému promýšlení a přehodnocování. Nemělo by se však zapomenout na skutečnost, že spolutvůrcem smyslu textu je čtenář, v našem případě novodobý čtenář, který se bez dostatečné lásky k rané americké historii a předchozího studia Hawthornova génia může v textu ztrácet a tím pádem i nudit. Já si tento výběr kratších próz (nejen povídek) užil z hlediska autorova stylu. Nelze zamlčet, že se přitažlivosti jednotlivých textů různí, takže došlo i na to nucení. S klidným srdcem mohu ovšem prohlásit, že úsilí stálo za to. Kniha je dobrou sondou do počátků amerického písemnictví, okouzlí svými romantickými, alegorickými i psychologizujícími prvky.

5 13.07.2014

Nejlepší učebnice liturgiky v českém jazyce, na kterou můžete v polici chytat prach. I přes nezbytnou stručnost obsahuje značné množství informací, které postačí k základnímu seznámení s liturgickým slavením současné i minulé katolické církve. Kniha je pro svůj styl doporučeníhodná i pro laické čtenáře.

22.06.2014

Už je to nějaký ten pátek, co jsem to četl, ale pamatuji se velice zřetelně na svůj pocit z četby: "Co se mi snaží autor sdělit?" Snad je na vině má neláska k humoristické literatuře (vězte však, že jsem poměrně veselý chlapík), nicméně mi to rozhodně dobré nepřišlo. Pokud ovšem patříte k smažkám dračáku, warhammeru či magicků, jste milovníky zakouřených putyk, piva a párku (nic proti pivu a párku) a dobrou fantastickou literaturou je pro vás ta, kde jsou hustý bitky a kůl týpci, pak je tahle parodie přesně pro vás!

2 11.06.2014

Jestliže lze na základě "Umění války" mistra Suna napsat knihu "Mistr Sun a umění obchodu", pak lze v brzké době očekávat knihu "Upřímná vyprávění poutníka o principech reklamy". Proč? Protože vás přečtení originálních Upřímných vyprávění dožene k touze odejít z domu, toulat se po žebrotě s modlitbou na rtech a knihou Filokalie (Dobrotoljubie) v tlumoku, aniž byste zvážili všechna pro a proti.

Upřímná vyprávění jsou pro svou pestrost forem (objevují se zde vyprávění, svědectví, výňatky ze spisů Otců, heslovité rady, duchovní rozhovory) velmi nevšední knihou, jež vyžaduje někdy jen chuť k četbě, jindy plnou koncentraci duševních sil - vždy však přináší obohacení! Za pozornost rozhodně stojí i úvodní studie Richarda Čemuse (dříve vydaná samostatně s částečně odlišným obsahem, vizte "Modlitba Ježíšova - modlitba srdce"), která velmi pregnantně shrnuje základní data o Filokalii a Ježíšově modlitbě.

Drazí uživatelé databazeknih.cz, toto je kniha, kterou si chcete přečíst pro svůj duchovní růst!

1 09.06.2014