lord-artoo komentáře u knih

Odtrhávat Arbesův styl od myšlenek, které se oním stylem snaží vyjádřit, by se asi nemělo. Arbes není zapomenutým českým Vernem, Poem a už vůbec ne Brownem. Je provinčním spisovatelem s nedostatkem kumštu a hlavou plnou době poplatných humanistických myšlenek. I když přiznávám, že některá líčení ze Svatého Xaveria měla něco do sebe, přeci zůstává celek jaksi "nedovařený". Newtonův mozek je mimo mísu zcela.

24.08.2016

Spis spíše pro fajnšmekry, než pro širší veřejnost. Dílo je z Číny osmého století, nelze se tedy divit, že není pro dnešního čtenáře ve všech ohledech poutavé. Na druhou stranu styl ani metodologie (která je vskutku geniální) nestárnou, a tak si ti, kdo chtějí zvědět, jak se to s čajem "kdysi dávno v jedné předaleké galaxii" mělo, přijdou na své.

26.07.2016

Pozoruhodná kniha. Velmi diletantsky napsaná, repetitivní, agitátorská. A přeci si myslím, že některé v ní obsažené informace nejsou zcela k zahození, čímž to pádem může posloužit jako nepříliš slavný úvod do světa čajovnictví (lépe však přečíst něco jiného). Asi největší předností knihy je zpracování tématu, které autorovi, zdá se, leželo velmi na srdci: chemické složení zeleného čaje a jeho působení na lidský organismus. Pominu-li občasné ezo-plky, dostane se čtenáři seznámení s danou problematikou. Nejedná se však o traktát na vysoké úrovni. Výhoda číslo dva: je to krátké a krátké jsou i kapitoly. A tady skončím. Tak.

1 23.07.2016

Tak jako si člověk po odpolednách celého týdne odřezává z dortu, který upekl v neděli, čte se i Mramorový faun po malých dávkách, aby se nepřejedl; je vším, jen ne snadnou knihou. Příběh a postavy Romance z Monte Beni jsou spíše věšákem, na nějž autor odkládá svá zamyšlení nad podstatou člověka, smyslem hříchu, přátelství, lásky, umění a krásy obecně ale také, a to především, přirozeností Říma a jeho obyvatel. Ten, kdo strávil ve Věčném městě nějaký ten čas (a tím nemyslím prodloužený víkend), jistě ocení Hawthornovy brilantní postřehy v tomto napůl cestopisném průvodci, které ani po sto padesáti letech neztrácejí svou aktuálnost.

Obtížná četba pro náročné čtenáře. Tři plus jedna hvězdička navrch od bývalého Římana.

3 06.06.2016

Velmi dobré pro "modliče" začátečníky, nijak zvlášť objevné pro "modliče" pokročilé, ač sem tam se zajímavá myšlenka objeví.

24.02.2016

Asi ne se vším se dá plně souhlasit, ale to už je holt úděl lidí, kteří se snaží razit nové cesty. Rozhodně není na místě odsuzovat myšlení pana profesora "en bloc" - myšleno obecně, nejen v této knize - protože se namnoze jedná o cenné podněty.

3 23.02.2016

Klasické dílo fenomenologie náboženství, které si i přes své stáří ponechává jiskru, jež může oslnit nejen religionisty, ale i osoby se zájmem hlouběji poznat kořeny vlastní víry. Těm, kterým bude 160 stran českého překladu málo, nesu radostnou (a nebo smutno - závisí na úhlu pohledu) zvěst: chybí v něm přibližně 50 stran dodatků, které se nalézají ve vydáních původního textu nebo jeho překladů (tedy s výjimkou českého). Na vyžádání u strýčka Gůgla...

4 11.10.2015

Velmi chytře napsaná kniha!

Vzhledem k tématu je pochopitelné, že se dostala na seznam povinné literatury ve Spojených státech, ale omezit její dopad jen tamější kulturní prostředí by byla chyba. Téma oprese černošského obyvatelstva ze strany silnějšího bílého obyvatelstva na základě uměle vytvořených předsudků lze vztáhnout na jakýkoli případ tohoto druhu v dějinách (např. v poslední době diskutovaná témata migrantů či LGBT komunity). Dílo je psané z pohledu osmileté dívky, která, přestože už tu a tam něco od dospělých pochytila, má společně se svým bratříčkem víceméně jasný názor na to, jak by měla být vykonávána spravedlnost v lidském společenství. A je to právě pohled dítěte, který má nás dospělé strhnout a připomenout to, co jsme už možná zapomněli.

"Právo na nestranný soud mají všichni, ne pouze my; ta hrstka lidí, kteří v sobě nalézají tolik pokory, aby si při pohledu na černocha pomysleli: Jen z milosti Boží to nejsem já!"

5 04.09.2015

Platí-li něco takového jako princip hermeneutického kruhu, pak je třeba udělat pěkných pár otáček, než si člověk srovná v hlavě, co že je vlastně obsahem knihy, jinak nikterak zvlášť zábavné (nebo minimálně ne zábavné tím způsobem jako Harry Potter, kterým se dneska, zdá se, poměřuje kde co). A tak si tak říkám, že rozumím dotyčnému, jenž se rozhodl umístit toto legendární dílo na seznam povinné četby. Ten človíček ovšem nedomyslel, že k jeho pochopení je zapotřebí kouska dospělosti, kterou je ve škamně základní a namnoze i střední školy marné hledat.

4 17.08.2015

Ten moment, kdy si uvědomíte, co je to "sucmo"... :D

7 10.08.2015

Co mají společného Star Wars, Star Trek, Stargate, Alien, Interstellar a bezpočet jiných děl, která mi zrovna na mysl nepřichází? Clarkovu Vesmírnou odyseu, a to proto, že ji horem spodem vykrádají. To však neznamená, že je Vesmírná odysea čtení zábavnější než díla výše zmiňovaná. Její autor dává zakusit pocitům běžného života blízké budoucnosti, strachu o život, tiché prázdnoty vesmíru, z nepochopitelného jiného. Vzbuzení těchto pocitů je však to jediné, co kniha přináší a to je pro mě málo. Ne každý je čtenářem Clarka, ne každý je milovníkem Hard SF. Já jím nejsem.
Hodnotím lepšími třemi hvězdičkami, přičemž oceňuji styl i přínos světové SF, ale nemohu jinak.

5 03.07.2015

Sbírka spisů prvních křesťanských autorů je něco, co by nemělo chybět v knihovně žádného teologa (teda kromě mě - já tu svou prodal, protože měl vyjít nový překlad ve Vyšehradu, na který už několik let marně čekám), a to proto, že se jedná o nekanonické pokračování Nového zákona. Nekanonické dnes. Pamatujme však, že v prvních staletích tomu tak vždy a všude nebylo!

2 30.06.2015

Je to takové neučesané cosi, co je vzhledem k svému obsahu někdy poněkud složitě napsané. Věřím, že lidem zcela neznalým může být brožurka k užitku, těm znalejším mnoho nepřináší.
Za mě je to někde mezi ** a ***.

29.06.2015

Člověk zkrátka musí obdivovat Dickovu schopnost roztříštit dílo na stovky kousíčků a poskládat je do mozaiky, která je krásná v částech i celku a přeci hrůzná ve své syrovosti.

2 08.05.2015

Ještě nikdy jsem se nesetkal s literárním dílem, které by tak utrpělo filmovým zpracováním, jako právě Frankenstein. Při vyslovení jména se snad každému obyvateli civilizovaného světa, který nežil pod kamenem, vybaví šedovlasý doktor, experiment s elektřinou, sešívané monstrum se šroubem v krku. Kdo chce číst předlohu, měl by se od těchto představ oprostit. Měl by se dokonce oprostit od pojmu horror v moderním slova smyslu.

Dílo hrůzu vzbuzuje, ovšem pouze pro toho, kdo umí číst mezi řádky a rozumí autorčině myšlenkovému světu. Frankensteinův horror začíná hříchem proti Bohu - chce být jako on, být tvůrcem života, ale v důsledku hříchem zasažené přirozenosti není schopen stvořit dílo dobré / krásné (tím spíše ne velmi dobré). Podoba hříšného tvůrce se obrazí v díle stejně tak, jako tvář Boží v tváři lidské. Frankenstein je zděšen odporností svého díla a zřekne se jej, čímž nedostojí ani kvalit Tvůrce, který by měl být odpovědný za své stvoření, měl by o něj pečovat. Monstrum se stává ztělesněným hříchem, který tvůrce pronásleduje. Je však hříchem nerozhřešitelným - má vlastní život... O horroru lze mluvit i z druhé strany. Monstrum má lidské vlastnosti, ale nesplňuje kritéria pravého lidství, a tak zůstává nepřijato a trpí samotou, která dá vyrůst zášti.

Kniha vládne dobře zvládnutým jazykem. Na můj vkus je autorka někdy až moc návodná. Dějový spád občas vázne a střed knihy připomíná Windows 95: Walton vypraví, že Viktor vypráví, že monstrum vypráví, že rodině De Lacey se stalo... Nic z toho však nesráží kvalitu díla, které se stalo klasikou, jež inspirovala a inspiruje mnohé spisovatele.

5 19.03.2015

A tenhle znáte? Plave kapr v medu a říká: To je hústý!

Přesně takové je Bonhoefferovo Následování. Nelze ho pročíst rychle. Hustota myšlenek na stránku je tak vysoká, že způsobuje tření, které zpomaluje pohyb zornic, roztáčí ozubená kola rozumového ústrojí do neskutečných obrátek a srdci navrací činnosti nadmíru vznešenější než je pouhé rozhánění krve do oběhového systému. Výsledkem je stydnoucí čaj a čtenář s pohledem upřeným do nekonečna.

Dojem z knihy lze přirovnat k vtipu: Vyběhne kapr na kopec a zařve: "... !"

6 17.03.2015

Pohl má stylistický talent, ale z daného tématu se dalo vytěžit více. Si myslim. V podstatě je to taková nedotažená jednohubka, která v závěru stáčí pozornost jinam, aby ze své nedotaženosti vybruslila. Osobně mě dráždila nadměrná sexualizace příběhu (co může člověk čekat od pětkrát ženatého spisovatele?) a schizofrenně napsaná postava jezuity Kaymana, který není jenom špatný kněz (což by mi nevadilo), ale bludně uvažující kněz (což už mi vadí, protože to jen svědčí o Pohlově diletantismu).

A na okraj: Laser-books by měli zvážit kontrakt s některými překladately, popř. zaplatit korektora. Lze-li v textu rozpoznat podobu anglického originálu, který by se dal a měl přeložit více česky, kazí to dojem nejen z knihy, ale i z nakladatelství. Jako třešnička na dortu pak působí všudypřítomný vokativ od jména Roger: Rogu!

1 15.03.2015

Tove Jansson na autopilota: dílo nese její rukopis, ale je to příliš obyčejné. Rozhodně nesnese srovnání s magickou Dcerou sochaře, byť je tu evidentní snaha stylem navázat.

02.03.2015

Vzpomínky, jaké byste chtěli mít, ale už patřily Tove Jansson.

2 25.02.2015

(SPOILER) Tehanu je nejobyčejnější fantasy, na jaké můžete narazit! Bez legrace! Nenechte se zmást obrázkem z desek knihy (2004), to se jen Ged vrací z Nejvzdálenějšího pobřeží, aby s ním čtenář mohl prožít jeho stáří u koz na Gontu. Myslím, že je to právě Tehanu, kde autorka vyjevuje, co zamýšlela v celé sérii říct. Nejde o velké příběhy - ty jsou na pozadí. V první řadě jde o člověka a jeho život ve světě, který má sice jiné fyzikální, ale shodné antropologické zákony s tím naším. Kniha je, myslím, nepochopitelná bez znalosti předchozích knih, nebo lépe řečeno, bez prožití předchozích knih. Jedině ten, kdo "zažil" vzestup arcimága západních zemí, může pochopit jeho utrpení ze ztráty všeho a nalézt spolu s ním mír v prostotě rodného Gontu.

To nic nemění na mé soutěžní otázce z komentáře, jenž stál na tomto místě původně: Jak tohle dílko mohlo získat Nebulu a Locus, je pro mě záhadou. Sušenku tomu, kdo mi to vysvětlí!

10.02.2015