linda2125 komentáře u knih

V podstatě obyčejný příběh tří generací ve 20. století, ale tak krásně napsaný! Nádherně vykreslené postavy a naděje na konci. Alena Mornštajnová je skvělá spisovatelka a jedna její knížka je lepší než druhá. Nesrovnávám.

18 10.02.2020

Krásná, mnohovrstevná, pestrobarevná, magická kniha.
Kdo čte poprvé, doporučuji si o ní nejdřív něco přečíst. Určitě se k ní ještě vrátím.

"Mluvíš, jako bys neuznával stíny ani zlo. Ale laskavě se nad tím zamysli: Co by dělalo to tvé dobro, kdyby zlo neexistovalo, a jak by to na zemi vypadalo, kdyby zmizely stíny? Každý člověk i věc má přece svůj stín..." (Maestro Woland k Matoušovi)

"Nikdy o nic neproste! Nikdy, slyšíte, a zvlášť ne ty, kdo jsou mocnější než vy. Sami se nabídnou a vyhoví vám..." (Maestro Woland k Markétě)

15 02.01.2022

Kontroverzní? Ano, nepochybně. Ale sláva, konečně se trochu rozčeřily vody v našem malém literárním rybníčku. Rozpolcené recenze pravděpodobně ke čtení Kundery a Nováka přivedly i řadu těch, kteří by je jinak nečetli... a to je fajn, protože oba si zaslouží, aby byli čteni.
Tato kniha je podle mě nesmírně potřebná. Zajímavá, propracovaná, čtivá... ale také neskrývaně osobní, ke Kunderovi kritická a často až moc ironická a jízlivá. Určitě však není černobílá.
Novák nezpochybňuje literární přínos Kundery světové literatuře a jeho talent, jen boří mýtus, který Kundera po celý život kolem své osoby vytvářel, a jehož narušení nyní tolik jeho kritiků přivádí až k šílenosti. Není však Kunderova mystifikace o životě "geniálního čistého perzekuovaného spisovatele" fakticky podvodem na čtenáři? Lze oddělit osobu autora od jeho díla a jeho dílo bez rozkrytí jeho třináctých komnat skutečně pochopit?
Navíc Novák nepíše jen o Kunderovi. S nesmírnou pečlivostí popisuje dobu, ve které Kundera tvořil, a rozkrývá řadu témat, o kterých, tipuji, neměla většina z nás dosud ani tušení.
A proto se ptám těch, kteří knihu šmahem posílají na smetiště, vážně jste to celé přečetli? A i pokud jste zastánci nedotknutelnosti "mistra", nestojí alespoň tyto "nekunderovské" části za nějakou tu hvězdičku? A co portréty dalších osob, které knihou opakovaně prostupují... Dvořáčka, Zahradníčka, Apollinairea, Pondělíčka... nebo třeba Fučíka? Opravdu ne?

13 09.01.2022

"...zlo dokáže zplodit zase jenom zlo. Nenávist plodí nenávist. Msta vyvolá jen další mstu."

Vynikající. Těším se na pokračování.

13 30.12.2021

Skvělá kniha. Životní příběh Vincenta van Gogha. Svědectví o tom, jak krutě bývá genialita vykoupena, ale i o nezměrné věrnosti a vizionářství Vincentova bratra Thea.

12 17.01.2024

Uff… absolutní doják a srdcerváč. Váhám, zda mám dát za ten vyhrocený emoční nápor jednu nebo pět hvězdiček...


... ale co, dám 5. Bavilo mě to moc!

12 14.02.2020

Sayer Altairová, drsná iteligentní holka, co jezdí na motorce se sajdkou a navíc má psa jménem Vesper... ideální kombinace :)

Velmi čtivé, napínavé. Nic složitého. Přímočará detektivka, psaná stylem, který je dnes tak oblíbený a komerčně úspěšný... žádné literární veledílo, ale dobrá oddechovka s napětím... časem se pustím do dalšího dílu. Zajímá mě, jak to bylo s Jakem.

PS. Zvláštní plusové body za babičku! :)

11 04.01.2022

Vynikající velmi detailně a pečlivě propracovaný román /první díl historické románové ságy/ založený na skutečných historických událostech, které nejsou obecně známé. Za dílem je vidět obrovský kus práce při vyhledávání historických podkladů.
Kniha se čte velmi dobře, i když je v ní zaznamenána řada historických událostí a velmi pečlivě vykresleno mnoho postav. Klobouk dolů. Prvotina a hned taková pecka!
Pokud jde o žánr, vidím v díle Karin Lednické podobnost např. se Sňatky z rozumu Vladimíra Neffa, příp. s již zmiňovanou Alenou Mornštajnovou. Na rozdíl od Aleny Mornštajnové, kterou mám také moc ráda, má však Karin Lednická precizněji propracovanou historickou linku románu, což velmi oceňuji.
Z mého pohledu jde určitě o dílo aspirující na knihu roku. Moc se těším na pokračování a přeji si, aby si i další díly udržely takto vysoko nasazenou laťku.

"Možná by bylo nejlepší, kdyby se z Těšínska udělal samostatný stát, jak prý někteří navrhují. Všichni by v něm žili pospolu jako dřív. Museli by. Nezbývalo by jim nic jiného než vrátit se k předválečným zvykům: chlapi by společně chodili do roboty, ženské by nakupovaly a vařily. V neděli po mši by se sešli před kostelem a po sousedsku poklábosili, plynule by přecházeli z polštiny do češtiny a zase zpátky, protože by tomu nikdo nevěnoval pozornost, a pak by se rozešli domů a dali by si sváteční oběd a bylo by jim hezky na světě."

11 23.03.2020

Minkovice - poslední komunistický lágr z 50. let fungoval až do 28. února 1990. Přezdívalo se mu Rudé peklo kvůli otřesným podmínkám srovnatelným s koncentračními tábory či gulagem.
Jen velmi málo se ví, že praktiky stalinistických lágrů přetrvaly až do 70. a 80. let 20. století. Minkovice toho byly zářným příkladem. Málo se také ví, že chlouba našeho hospodářství - Preciosa a její bižuterie a křišťálové lustry vznikaly právě zde, vykoupené utrpením a otrockým vykořisťováním politických vězňů.

A jak to dopadlo? .... tehdejší ředitel Preciosy podnik zprivatizoval a nakonec se dočkal státního vyznamenání od prezidenta Zemana...

10 16.02.2021

"Napsal jsem nevím kolik - patnáct set, dva tisíce básní, to je jedno, ale jednu považuju za svou nejlepší. Taky když mě oslovili z toho klubu poezie, co vyvěšuje básně do pražského metra, s tím, kterou báseň bych jim doporučil, byla to ta, o které chci mluvit - Jestli mě necháš umřít dřív. Byl bych šťastnej, aby třeba za dvě stě let po tom, co umřu, se tahle báseň někde zachovala v čítankách nebo tak. Nic lepšího už nikdy nenapíšu."...

Jestli mě necháš umřít dřív,
polož mne k tomu dovnitř osení,
nad kterým slunce stojí v zenitu.

A komín staré cihelny
prosímtě vedle postav mi,
aby stín v horku na mně pad.

A čápi na tom komínu
aby klapali zobáky.

A někdo kdo by kolem šel
letmým pohlazením se dotk
okraje toho osení.

"Ivan Jirous, opilec, výtržník, uznávaný básník, hlavně ale vedle Václava Havla nejdůležitější česká osobnost sedmdesátých let dvacátého století, zemřel chudý. Kdo znal jeho život, ví proč."...

Víc nebudu psát, hodně bylo už napsáno a hodnocení jsou vypovídající. Přečtěte si to!

10 30.03.2020

"Smrtí končí život, ne přátelství." - Morrie Schwartz

Kniha Úterky s Morriem je nenápadná vzácnost, která by měla být součástí každé knihovny.
Díky, Čtenářská výzvo 2020.

10 15.02.2020

Snadné oddechové čtení s milým humorem a pěknou češtinou. Až si budu chtít odpočinout od silných příběhů, o kterých člověk musí přemýšlet i po dočtení, přečtu si v přestávkách postupně i další díly. Výborné je i audio provedení v podání Veroniky Khek Kubařové.

10 24.01.2020

Přímá svědectví o beznaději v KLDR. Syrově autentické.

9 27.01.2024

Čtvrtý díl série Případy oddělení Q. Díl od dílu lepší.

9 27.07.2022

Pokud čekáte vtipnou knihu, u které se zasmějete, budete zklamáni. Kromě pár přiblblých vtípků z hokejové šatny je to příběh velmi vážný.
Z mého pohledu není až tak o hokeji, prostředí je lehce zaměnitelné. Spíše je o vášni, přátelství, ale hlavně o loajalitě i v jejích negativních důsledcích, pokrytectví, lidské malosti, odvaze a svědomí. Je to kniha plná silných myšlenek, nutící k zamyšlení. Ale takový už je Backman. Vydržte začátek, určitě to stojí za to.
Za rozpačitý start a trochu patetický závěr dávám jen 4 hvězdičky, ale i tak je to skvělá kniha.

"Když je dost lidí dostatečně zticha, stačí hrstka hlasů, aby to vypadalo, že křičí všichni."
"Velká tajemství z nás činí malé lidi."
"Rvát se není těžké. Je jen těžké odhadnout, kdy přesně začít."
"Takové kamarády, jaké máte v patnácti, pak už nenajdete nikdy."

9 13.03.2020

Příběh s obrovským potenciálem, který se ale nepodařilo využít. Knížku jsem vybrala do čtenářské výzvy na základě vysokých hodnocení a jsem bohužel zklamaná.
Přišla mi spíše pro začínající čtenáře, tak do čítanky pro 6. třídu ZŠ. Čte se opravdu lehce, vyjadřovací prostředky jsou jednoduché, vyprávění po povrchu, dosti černobílé s poměrně jasnými sděleními. Optimismus z ní jen čiší. A ten epilog! ...
Tematicky lze dílo přirovnat např. k románům A. Mornštajnové, které jsou ale zpracováním nesrovnatelně lepší.
3*s hodně odřenýma ušima.

9 02.03.2020

Velmi tíživá kniha.
Vynikající psychologický román, který vtáhne do děje od první stránky. Kniha se čte snadno a ani nepravidelné střídání různých časových období v jednotlivých kapitolách nepůsobí jakékoliv zmatky.

I když je hlavním sdělením knihy něco jiného, moc mě bavila i samotná houbařská dějová linka, která mě během čtení nejednou přiměla k nahlédnutí do atlasu. A to nepatřím mezi houbaře, co sbírají jen houby "s molitanem" naspodu klobouku.

9 26.02.2020

Srdeční záležitost...

Déšť
Na horkých střechách zasyčel déšť
jako když hoří suchá tráva
Promoklá tramvaj odbíjí šest
Na město tiše poprchává

Jdu sama v dešti Za řekou hřmí
Ne nevadí mi zmoklá hlava
Jen se mi zdají bláznivé sny
že prší na město voňavá tráva

Potichu si zpívám
do rytmu deště
náhodná slova
o zmoklém městě
Jdu Nevím vůbec kam
a s každou kapkou
zas znovu začínám

Pod polštář dám si až půjdu spát
blues o dešti v němž voní tráva
Snad se mi bude celou noc zdát
že venku tiše poprchává

A úžasnou báseň Jednou si pusťte od Vladimíra Mišíka... za mě se z ní stala nejlepší píseň loňského roku.
https://www.youtube.com/watch?v=Q89Urbqe7QA

8 02.04.2020

Opět skvělý Galbraith! Z mého pohledu zatím nejlepší z celé série. Ze 700 stran mi nepřišlo nic navíc, nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Rowlingová je prostě geniální vypravěčka. Líbí se mi, že to není jen obyčejná detektivka, i když i jen ta by byla skvělá, udržující čtenáře v napětí až do poslední chvíle. Když už si myslíte, že máte jasno, zjistíte, že nevíte nic. Je to také milostný román v příjemně podané podobě. Doporučuji číst celou sérii postupně, díly na sebe dost navazují.
Cormorana Strika jsem si oblíbila od prvního dílu a líbí se mi čím dál víc. I když ho bolí noha na každé druhé stránce. Lehce se mi proto plnilo 3. téma letošní čtenářské výzvy. Chtěla bych být Robin :-) … a doufám, že brzy bude další pokračování.

8 30.01.2020

Jsem poutník. A zatím jsem od Ladislava Zibury nic nečetla. Byla jsem proto na počátku tak trochu skeptická a ke čtení se odhodlávala s obezřetností. Copak jde dostatečně vystihnout podstatu téhle tak osobní pouti? Jak jsem se jen mýlila! Už po prvních přečtených stránkách jsem se ocitla zpátky na caminu. Postřehy byly tak trefné a nejednou jako bych četla své vlastní deníkové zápisky. Díky "Larry" za tuhle možnost se vrátit. A na příštím caminu bych si přála potkat co nejvíc poutníků s takovýmhle pozitivním a otevřeným pohledem na svět.
PS. Jdu se kouknout po letence na mé už třetí camino. Protože "do Santiaga se nechodí jenom jednou"... :)

7 21.01.2024