lihate komentáře u knih

"Každý sen je nesplněný, než ho někdo dosáhne."

"Proč, protože jsem tě připravila o iluze, ty naivní děcko? Musíš dospět. Takováhle je realita. Svět je ošklivý a zlý a zkažený a my všichni taky."

Nezačala jsem tuhle knihu číst s nějakým očekáváním a možná taky právě proto se mi vážně líbila.
Věkový rozdíl mezi Maise a Evanem a vztah učitel - studentka... Myslím si, že pokud jsou oba dospělí, vše jim vyhovuje, rozumí si, jsou spolu rádi, šťastní a spokojení a jeden druhého k ničemu nenutí, čili jako tady v té knize, je vše naprosto v pořádku. Kdyby oba pracovali třeba v kavárně, nikdo by to neřešil. Vše je postavené jen na nějakém společenském vnímání toho, že učitel je někdo víc.
Zkrátka, srdci se někdy nedá poroučet.
Celkově se mi příběh moc líbil. Problémy, které kniha řeší jsou závažné a líbilo se mi, jak se s nimi všichni poprali.
Skvělý nápad, podle mě, byl i způsob vyprávění, kdy Maise svůj život vidí jakoby skrz kameru. Celý život se skládá ze scén a spousty záběrů.
Bavili ne její úvahy a otázky, který dávali čtenáři prostor uvažovat sám o sobě.
Celkově tahle kniha má své kouzlo a jsem ráda, že jsem na ni narazila.

"Čím víc bereš, tím víc potřebuješ. A budeš brát víc a víc dokud se nepředávkuješ."

"Tajemství spočívá v tom, že se člověk obrní. Že si tu prázdnotu nepřipustí."

" Součástí zamilování je to, že se napřed vlastně zamilujete do sebe. Uvědomíte si, jak jste senzační, jste nebojácní a nepředvídatelní. Jste prskavka, ze které srší světlo a ohromuje stovky kolemjdoucích, a ti na vás jako omámení valí rozzářené oči."

"Lež je rozpor s přesvědčením, nikoli s realitou.".

2 03.12.2021

Ach bože, to jeho sebevědomí je k sežrání. :D :D
Já jsem si asi poprvé v životě skutečně zamiloval knižní postavu a je to Tristan. On je tak hrozně arogantní a sebevědomí, až jsem měla při čtení pocit, že se rozkřičím. Netušila jsem, že mě přitahují inteligentní, snobští nadlidi, ale tady...? Panebože. Ta arogance z něho čiší na všechny strany a stejně ho nejde nemilovat.
Má totiž obrovský srdce, dokáže úžasně milovat, je vtipný i sarkastický, citlivý a k tomu všemu umí jednat arogantně, nepřístupně a vždycky se postaví za správnou věc.
Claire jsem obdivovala v její zarputilosti nést odkaz zesnulého manžela ať to stojí, co to stojí. Přísliby... Pocity... Přání...

Celý příběh je moc krásný. To, jak si k sobě hledají kluci a Tristan cestu. Jak se do toho stále sbližují s Claire...
Dlouho jsem hledala knížku, která mě chytne a myslím, že tahle se vážně provedla. Už se těším na další díl.

"Máte jenom jeden život. Musíte ho chytit za pačesy."

"Láska je hloupá. Láska je slepá. Láska je mrcha zkurvená."

16 29.11.2021

"Historie ke mně bude laskavá, protože jí hodlám psát sám."

"Dnes jsem se něčemu naučila - láska na sebe bere mnoho podob a velikostí."

Já jsem se trochu bála, že při počtu stran se budu u knihy nudit, ale panebože! Tohle bylo prostě vážně úžasný! Děj rychle plynul, strašně skvěle se to četlo.
Já jsem prostě hrozně nadšená, z celé téhle knihy!
Emily byla sympatická, chytrá, inteligentní a neuvěřitelně milá.
Jameson byl neuvěřitelný. Občas jsem na něho byla naštvaná a nechápala o co mu jde, ale většinou jsem si užívala, jejich rozhovory, hašteření a sarkasmus.
Kniha mě chytla hned od první strany a v některých scénách jsem se smála jako dlouho ne.
Celý příběh začal vtipně, romanticky, náhodně a originálně.
Skvělý je taky styl autorčina psaní, kdy vlastně není čas na nějaké proklady a mezery a dej hrozně rychle běží a úžasné se čte. Vážně celá kniha hrozně rychle uběhla.

Nakonec jsem jen chtěla říct, že jestli Jameson vypadá jako ten fešák na obálce, tak se vůbec Emily nedivím, že nemohla odolat. :D
A jelikož jsem si v tomhle příběhu totálně zamilovala Tristana, hned jsem si doběhla pro druhý díl.

"Jsou okamžiky, kdy člověk ví, že si je bude vždy pamatovat. Určité bolestné situace, které nás formují."

"Být zamilovaný je jako být na pustém ostrově, Jamesone. Zajímá tě jenom ten druhý a uděláš všechno pro to, aby se s tebou cítil dobře.“

" Není to buď – anebo, jak si myslíš."

13 23.11.2021

Tak mám pocit, že tohle je jedna z nejlepších knih tohoto dua. Vážně krásný příběh, který začíná dopisem a náhodou. Na což si u těchto autorek prostě musíte zvyknout, že ty náhody jsou někdy až moc. Ale i tak je to pokaždé krásným, silný příběh plný překvapení. Taky jsem si myslela, že na Manhattanu už jsou všichni pracháči zabrání, ale omyl...
Sadie je milá, hrozně hodná a citlivá, což bylo vlastně úžasný. Líbilo se mi, jak se oba nakonec vždycky přiznali k tomu, co provedli a nikdy je to úplně nerozdělilo a nenastal ten bod, kdy spolu nepromluví.
Což se mi vlastně líbí na autorkách, že nikdy nejedou podle vzorce jako je to u jiných příběhů.
Sebastian. Já se hrozně těšila, až budou kapitoly z jeho pohledu. Přišel mi něčím děsně zajímavý a tajemný. Což se ukázalo, že byl. Snažil se na všech frontách a musím uznat, že se mu dařilo skvěle, i když to třeba sám zrovna neviděl.
A Birdie byla zlatíčko. Nasmála jsem se, zvlášť když si vybrala taky druhé jméno.
A potom konec s epilogem? Jsem dojatá.

Znovu si ale myslím, jako i u knih od jiných autorů, že by kniha měla obsahovat nějaký lehký spoiler, aby bylo jasně vědět, že v knize půjde i o nemoc jako je rakovina. Někdy třeba nejsem v úplně nejlepším rozpoložení a taková témata se mě dotknou více, než bych si sama přála.

"Když je dvěma lidem souzeno být spolu, Bůh to zařídí."

"Někdy je těžká věc zároveň ta správná."

"Nikdo neříká, to vždycky musí dávat smysl."

8 17.11.2021

Já vím, že je to erotický román, ale i tak tam toho sexu bylo až dost. Prakticky polovina knihy. Ale vlastně si nestěžuju.
Hrozně se mi líbilo, že jsou oba grafický designéři, což je ale asi nemoc z povolání. :D
Ze začátku jsem myslela, že to vzdám, ale vrtalo mi hlavou to hodnocení. Prostě to je moc vysoký na to, jak to začalo. A tak jsem četla dál.
Vážně jsem se bavila. Několikrát mě to tak rozesmálo, že jsem musela přestat dál číst, abych mohla za chvíli pokračovat. Rozhodně mi kniha zvedla náladu.
Líbilo se mi, jak se mezi sebou Evelyn a Loganem hašteří, dohadují, sarkasticky baví a navzájem se něžně zkoušejí. Bylo to fantastický.
Ačkoliv celá ta kniha vlastně nemá skoro žádnou zápletku, a pak vás vyloženě nasere posledních pár stran, protože takhle otevřený konec... A to se ani neví, kdy u nás má vyjít druhý díl.
A vlastně mě ještě neuvěřitelně baví název knihy... Kdy ten dvojsmysl nakonec dává neuvěřitelný smysl.

Věřím, že člověk si nevybírá vlastnosti člověka, kterého miluje. Milujete na něm to dobré i to špatné. Všecko.

7 12.11.2021

Nikdy se mi nestalo, že bych o knize chtěla říct, že na mě působí intenzivně. Ale tahle ano. Ten příběh je super, vlastně se není čas nudit a stále se něco děje, ale pořád se nemůžu rozhodnout, jestli na mě Daniel dělá svým chováním dojem a nebo mě vyloženě frustruje a deptá. Nejde o sexuální stránku jejich vztahu, tu beru, vlastně mě baví i vzrušuje, ale nedokázala bych se smířit s tím, jak se občas Daniele chová v normálních situacích. I přesto všechno ho mám ráda a jeho gesta jsou k sežrání.
Ale stále si myslím, že dominance v posteli by se neměla ztotožnit s dominancí ve vztahu. Což u něho není něco, co by bylo snadno rozlišitelné.
Jeho povaha je pro mě tak proměnlivá, že si nejsem jistá, jestli bych s ním vydržela v jedné místnosti delší dobu. Stále v sobě ukrývá tolik emocí a pocitů, které snad nikdy nahlas neřekne, až je to únavné. Zatímco Nicole jsem rozuměla častěji, v některých ohledech mi přišla dost volnomyšlenkářská a neopatrná. Asi bych hned někomu nedůvěřiovala tolik, jako ona.
Ve výsledku se mi kniha ale moc líbila. Vydržela bych jí číst ještě dalších sto stran. Musím uznat, že jsem to nečekala a jsem moc ráda, že jsem si jí nakonec koupila.

"K čemu všechna velká gesta, pokud jsou bez lásky?"

"Ženské vždy doufají, že chlapa dokážou změnit. Ale když ho nezmění, odsoudí jeho, že se nechová, jak by ony chtěly."

"Strach způsobuje váhání. A nerozhodnost způsobí, že vaše nejhorší obavy se stanou skutečností.".

2 07.11.2021

„Láska není nikdy dokonalá,“ pokračoval. „Je to spíš tvrdá práce a někdy dá větší námahu ji udržet než od ní prostě utéct. Jestli budeš pořád hledat dokonalou lásku, může se stát, že propásneš tu opravdovou.“

"Bolest je děvka, nakonec jí musíš dát všechno, co chce.".

Rome a Cora. Oba sakra tvrdohlavý. A přesto jim to všechno vychází. Tenhle díl mě asi zatím bavil nejvíc, už jen proto, že se tam skoro pořád něco dělo nebo řešilo. Trochu jsem se radovala, že autorka odpustila svou obvyklou šablonu a nerozhádala pár chvíli potom, co se dali dohromady. Kříže spočívala tentokrát v něčem jiném a musím říct, že jsem to nečekala a trochu mě to překvapilo, za což je rozhodně plus.
Líbilo se mi, jak Rome musel bojovat se spoustou potíží a to samé Cora. Taky je super, že se ve všech dílech objevují i postavy z ostatních knih a stále jsou jejich životy propletené.
Nakonec... Je hrozně hezké a hřejivé, když se dva mají rádi a je úplně jedno, jdi má poslední slovo.
Ačkoliv tedy je obvyklé, že epilog bývá happyend, tady otevřel mnoho a ne v dobrém světle.
Těším se na další díl.

"Sahat po hvězdách…,“ opakovala. „Jenže ve skutečném životě máme k dispozici jen to, co leží na zemi."

"Vím, Coro, že ještě nejsme na stejné stránce, ale pro tuhle chvíli mi stačí, že čteme stejnou knihu. Jednou tu svou stránku musíš obrátit, chápeš mě?“

"Láska má smysl a moc pouze tehdy, když najdete odvahu předat ji někomu jinému."

4 29.10.2021

"Někdy si člověk zlomený srdce nedokáže vyléčit sám. Ale může ho dát někomu jinýmu. Pak se pomalu zacelí, protože dotyčný vám pomůže zapomenout na zranění.“

"Nic nekončí, dokud to neskončí."

Možná to bude tou neuvěřitelnou zápletkou, kterou autorky vymysleli, že je tahle kniha tak skvělá. Opět, přečteno strašně rychle a hrozně moc jsem se u toho bavila. Hazel i Matteo byli tak moc báječní, že jsem nechtěla, aby ten příběh někdy skončil.
Dlouho jsem si říkala, že kdyby to nebyla kniha, kdy už díky autorkám víme, jak skončí, asi bych byla hodně dlouho na vážkách. Nejprve se Bradly nezdál takový, jaký jsem si myslela, že je.
Občas mě dostávalo, jak moc hodný a milý byl Matteo. Jak starostlivý a pohotově pohodový on byl. Prostě kluk, kterýho si přejeme za život poznat každá! A ne, že ne.
Za mě opět plný počet. ️

„Vždycky jsem si myslel, že nejhorší věc, která se může člověku stát, je, když mu umře ten, koho miluje. Ale ztratit někoho, kdo ještě žije, je snad ještě horší.“

"Mnohokrát v životě prostě jdeme dál, protože máme pocit, že bez nás by se zastavil celej svět."

8 22.10.2021

"Myslím, že štěstí je relativní pojem."

"Někdy je třeba věci změnit jednoduše proto, že není možné, aby zůstaly stejné."

Tak se mi nakonec tenhle příběh líbil víc, než první díl. Přišlo mi, že se tam řeší víc problémů a je tam větší drama. To, co se Ayden dělo, si nezaslouží nikdo zažít. Ostatně jako to, čím si procházel Jet, Shaw nebo Rule a určitě i ostatní. Nevím, jestli se mám těšit na knihu o Asovi a nebo spíš ne. Rozhodně to bude zajímavé.
Jediné, co mi na knihách zatím vadí, je ten stále stejný vzorec. Mají se rádi ale neřeknou si to, pak jsou spolu a na to řeší sami v sobě tak velkou existenční krizi, že se zase rozejdou, protože to je nejlepší pro toho druhého. A pak je tam happy end a shledání. A od tý doby že li šťastně až navěky. Tečka.
Je to jako horská dráha, stále dokola ta samá trasa. Emoce. Pocity. Zrada. Vášeň. Bolest. Touha. Láska. Štěstí. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Možná bych za to strhla hvězdičku, ale líbilo se mi, že Jet je věrný metalu a celkově příběh natolik, že to neudělám.

"V každé hře, v níž hraje roli láska nebo jakákoliv jiná emoce, vždy vítězí bezpečí. A tak to má být."

"Láska, to není hledání dokonalosti. Je to těžká dřina a někdy dá víc námahy být zamilovaný než jednoduše utéct. Když budeš hledat dokonalost, propásneš, co je skutečné."

3 19.10.2021

"A právě to, na čem nejvíc lpíme, je to nejdůležitější, od čeho se potřebujeme oprostit.“

Já mám pocit, že i kdyby tyhle dvě autorky napsali cokoliv, vždycky se mi to bude líbit. Asi jsou moje krevní skupina. Těšila jsem se na tuhle knihu, protože mám slabost pro piloty, katedra a létání a musím říct, že mě zklamalo, když jsem viděla její hodnocení. Nevěděla jsem ale, po jaké knize sáhnout, a tak jsem popadla Pilota Playboye. A já žasnu.
Ten příběh sice nemá hluboký přesah, jak některé jejich knihy, ale je dojemný, krásný, milý, emoční a plný něčeho, co dělá příběhy Penelope a Vi jejich příběhy. Zkrátka se to dobře čte, nedokážete se odtrhnout a jede v horské dráze emocí s hlavními postavami od začátku až do konce. Je to klišoidní pohádka pro dospělé, kde se žánr erotického románu trochu víc projevuje, ale i tak mám pocit, že tuhle knihu nečtu poprvé a naposledy.
Je to kýč s velkou dávkou nereálnosti, je tam spoustu věcí, co se nemůžou státu, tisíce náhod a na těch je postavený celý příběh, ale... Ale mě se to zatraceně líbilo. A myslím, že hlavní myšlenku, která nám dává najevo jak moc bychom si měli svého života vážit, to mělo.

"Někdy trvá láska jen okamžik,
někdy je láska na celý život.
Někdy je okamžik celý život,
ten náš však trval jen chvíli.
Na křídlech věčnosti."

"Říká se, že je lepší milovat a zemřít než nemilovat vůbec."

7 15.10.2021

"Neboj se říct, co chceš. Život je hrozně krátkej."


A já jsem se zase skvěle bavila. Prostě miluju tuhle autorku, až už napíše cokoli. Ten příběh byl procítěný, plný emocí a krásných pocitů. Nevím, jak to Penelope Ward dělá, ale já se nikdy nemůžu odtrhnout a když musím dělat jinou práci, stále se ke knize vracím myšlenkami. Život s nemoci je vždycky naprd, ale je potřeba bojovat a nevzdávat to předčasně. Občas je možná dobře, že nevíme, co nás čeká. Chelsea jsem nejprve nerozuměla a přišla mi protivná, ale postupně jsem si ji oblíbila a hrozně jí věřila, že všechno zvládne.

Mám na knihách od Penelope hrozně ráda, že jsou vždy s nějakým hlubším příběhem. A že ten příběh, může být reálný víc, než na první pohled zdá.

"To proto, že někdy prostě neexistuje uspokojivý vysvětlení pro všechno. Chceš férovou odpověď? I slušnejm lidem se občas dějou hnusný věci. Tady máš odpověď. Lidi se zamilujou, odmilujou, všechno zničí. To je život. Neudělala jsi nic špatnýho, tak přestaň pořád hledat odpovědi, cos pokazila.“

"Ve skutečnosti nemáme žádnou jinou možnost než určité věci prostě přijmout."

9 13.10.2021

"Celá láska je k posrání."

"V mém životě je spousta věcí, kterých lituju. Ale jestli mají pořád mezi nás vstupovat, tak to radši hned zabalme, protože já nemíním vést boj se svou minulostí, když vidím, že by má budoucnost konečně mohla začít mít smysl."

Jakože jo. Kniha se mi líbila, byla krásná a příběh byl propracovaný. Ale něco mi tam chybělo. Trochu mi přišlo, že dialogy jsou až moc nereálný. Měla jsem ten pocit víckrát, ovšem ale netuším, zda to není jen nešťastným překladem.
Jinak se kniha četla rychle a skoro sama. Shaw si zamilujete hnědé. Je pozitivní, krásná, milá, loajální a všude kolem sebe se snaží roznášet energii i když se jí to někdy nedaří. Trochu potrhlá postava Rula se mi ale líbila ještě o maličko víc. Miluju, když si někdo stojí za svým a odlišuje se od ostatních. Když je to badboy a i přesto má víc citů na rozdání, než milý a hodný chlapec.
Líbila se mi především dramatická linka v knize, že to nebyl jen jakýsi románek. Byl to příběh i o vztazích v rodině, které ne vždy musejí být zdraví. Občas mi z toho, co si dokázali říct bylo úzko, jindy jsem se těšila, až se zase uvidí.

"Rodina je jako cokoliv jiného, vyžaduje práci, trpělivost a lidí ochotné dělat všechno pro to, aby fungovala."

"Láska je něco mimořádného, protože dokáže učinit člověka šťastným a lepším.

5 09.10.2021

"Láska z nás všech dělá blázny."

"Láska prochází, když to nejmíň čekáš a navíc, tím nejpodivnějším způsobem. Někdy to může být úplně na první pohled. Dokonce se může i stát, že se zamiluješ a ani o tom nevíš."

Tak tohle bylo naprosto boží. Ukázalo se, že Jo Watson je prostě senzační autorka a že každá její kniha je poklad.
Celý příběh se čte neuvěřitelně lehce a děsně rychle ubíhá. Musela jsem si knihu odkládat, abych jí nepřečetla až moc rychle. Pak mě mrzí, že rychle skončí.
Becca byla dokonalá. Její nerozvážnost, prudkost, spontánnost a všechno ostatní vytvořili senzační, vtipnou a naprosto dokonalou osobnost. Její přešlapy a veškeré porušování pravidel je přesně to, co u knih od Jo čekám. Všechny jejíž hlavní hrdinky jsou totiž stejně potrhlé, bláznivé a žijí celkem obyčejný život plný pádů.
Bavilo mě, jak se jí Mike snažil usměrňovat, i jak se mu to vůbec nedařilo. Jejich vztah byl báječný a Mikova malá lež ohledně své práce byla dokonalá.
U knihy jsem se většinou smála, ale občas byla smutná a na konci skoro i uronila slzu.
Přesně takhle si představuji skvělou knihu. Plnou emocí a pocitů, které musíte pobrat během čtení.
PS. Doufám, že si jednou budu moct přečíst i příběhy těch dvou žen z výtahu. Bylo by to dokonalé.

"Mnohokrát jsem musela posbírat rozházené kousky sebe, malé kousíčky Beccy, které se uvolnily a rozsypaly kolem, většinou dost neuspořádaně. Musela jsem ty kousíčky posbírat a vrátit na místo, kam patřily."

"Někdy jsou nevyřčená slova že všech nejdůležitější, protože právě v nich se děje to kouzelné, co nikdo nečeká. Právě v nich si uvědomíte, že jste se zamilovali..."

"Možná, že když se snažíte až moc, když se ze všech sil snažíte někým být a když na to myslíte dnem i nocí, tak se to nikdy nestane. Teprve když pustíte otěže, bude vše, jak má být."

8 04.10.2021

"V pohádkách bývá krásný a padouch. Život není tak černobílý. Někdy je krásný princ obojím."

Knihy od Vi jsou sice označené jako erotické romány, ale já miluju, že nikdy nejsou jen o sexu. Často mají nějakou dramatickou zápletku, něco, co jim přidává na hodnotě... A tahle kniha je toho důkazem. Začala skvěle a tolikrát jsem se dlouho u knihy nesmála, jako tady u té. Četla se neuvěřitelně rychle a lehce. Líbilo se mi, že narozdíl od jiných příběhů na to nehupli hned, ale nejprve se poznávali.
Příběh, který doprovází Granta je hluboký a bolavý. Jeho bolest je občas téměř hmatatelná a ve čtenáři vzbudí dost lítosti. To, co Lily provedla je hrozné, ale na druhou stranu není jasné, zda si toho je vůbec vědoma.
To, jak k sobě přistupovali s respektem a jak se oba snažili netlačit ve správné chvíli na druhého, bylo krásné.

"Moje teta říkávala, že žal se dost podobá plavání v oceánu. Za lepších dnů můžeme plavat na vlnách s hlavou nad vodou a na tváři cítíme slunce. Ale za zlých dnů se voda rozbouří a je obtížné nenechat se stáhnout pod hladinu a utopit. Jediné, co s tím můžeme udělat, je stát se dobrými plavci."

13 30.09.2021

"Moc ti jen dává oprávnění být tím, kým už jsi."

"Někdy musí člověk pravidla obejít, aby si zachoval zdraví rozum."

"Tohle místo je zvláštní. Vytvoříš si tady reputaci, dobrou nebo špatnou a lidé tě do ní přemění. Jsi jako svá vlastní karikatura. Ale to jsme asi všichni."

Kniha mě odzbrojila svou upřímnou zpovědí, jak vás může chtěná práce snadno a rychle totálně změnit. Lidi se mění. Okolnosti se mění. Svět se mění. Každej někdy projde změnou. Jenomže je to vždycky k lepšímu? Tahle knížka mi otevřela oči, že všechna pravidla a každá změna nemusíte být vždy to, co hledáme.

Jak daleko se musí člověk dostat, aby o sobě začal uvažovat jako o obchodu a kusu nahraditelného čehosi, co existuje jen jako loutka, která je nastrčená k tomu, aby bavila klienty všemi možnými způsoby a byla pro ně jen jakkoliv snadno dosažitelná hračka?
Díky téhle knize mám dojem, že potřebuju někoho, kdo mi vrazí facku a řekne mi, že se mám vzpamatovat, kdybych se začala takhle drasticky měnit. Stejně jako potřebuju někoho, komu bych zavolala, kdybych se vzbudila v nabouraném autě vedle mrtvé prostitutky a nevěděla, co se stalo.

Syrovost i surovost téhle knihy nutí k zamyšlení jaká je vlastně cena vlastního života. A co jsme ochotní všechno dát, abychom se sice topili v penězích a luxusu, ale nakonec zůstali osamělí a obklopeni partou neférových lidí ve světě lží a silně pokroucených pravidel, která stejně nikdo nedodržuje. Jak daleko se musím dostat, abych zahodila vlastní život? A vážně je to tak jednoduché?

Tahle kniha byla bolest, ačkoliv byla úžasná. Celý konec a rozuzlení příběhu je tak strašně nepředvídatelné, i když si myslíte, že vše celou dobu víte. Chci po přečtení křičet, řvát, rvát se, bojovat a nenechat to být...

Soudní záznamy, kterými je kniha protkána ani zdaleka nenaznačují tolik, kolik jsem si myslela. Síla téhle knihy tkví v její uvěřitelnosti a v popisu všech stavů pracovní i morální vyčerpanosti. Ke konci si už jen přejete, aby se něco stalo, protože to nejde dál unést, a to, co přijde, nejde očekávat.

"Informace mají svou moc, ale jen když je nemají všichni."

"Lidé, kteří hodně pracují, mají čas akorát na to, na co ho mít chtějí."

"Někdy nechceme něco říct nahlas, protože nechceme, aby to bylo skutečné."

4 26.09.2021

"Mezi námi a vesmírem není nic jiného než hvězdná noční obloha."


Jooooo... Prostě mám slabost na bohatý kravaťáky z Manhattanu a nemůžu si pomoct. A tenhle příběh se tak strašně krásně četl. Prostě se mi to líbilo, i když to bylo jedno velký nereálný, kýčovitý klišé. Všichni totiž chápeme, že se tohle nikdy nestane a na pannu z Alabami nikdo v New Yorku rozhodně nečeká. Ale nemají přesně tuhle nereálnost romantické, sladké knížky znázorňovat? Není hezký se jednou za čas povznést a na moment žít jako princezna? A není to přesně ten důvod, proč jsou takové knihy tolik milovaný a čteme je?
Možná proto, že jsem od knížky nečekala příliš, se mi moc líbila a nakonec překvapila.
Jediný, co jsem silně nedávala bylo, že jí Bracely nazýval "holčičko"... Možná by to bylo fajn, kdyby mezi sebou neměli patnácti lety rozdíl, takhle to vypadalo jak vztah s nějakým pedofilním taťuldou.

"Lidé ve svém životě nelitují toho, co udělali, ale toho, co neudělali."

8 16.09.2021

"Posvítíme-li jen na svoje chyby, to nejlepší v nás zůstane ve stínu."

"Smutek je jako pavučina. Dokud se do ní nechytíte, tak jí nevidíte, a potom se musíte rvát zuby nehty, abyste se dostali ven."

Já... já nějak nevím co napsat. Jsem trochu v šoku, protože tahle kniha ve mě zanechala tolik emocí a pocitů, že si s nimi nějak nevím rady. Cítím bolest, smutek, strach, štěstí, lásku, touhu, naději, vyčerpání i vášeň... a vím, že už nikdy nic nebude jako před tou knihou. Hrozně bych si přála mít jednou to štěstí a mít někoho, a kým přečkáme každou bouři. Někoho, s kým si napíšeme a schováme dopisy na dvacáté páté výročí.
Pláču.
Drolím se na kusy.
Po dlouhé době je to kniha, která mě tolik bolí číst a vím, že takovou další dokáže napsat zase jen Colleen.
Proč se tolik bojíme přijmout pomoct a pochopení? Zvláště když víme, že tím, že si takhle ubližujeme, ubližujeme i těm, které máme nejraději? Kdyby se tahle kniha jmenovala bolest, vůbec by mě to nepřekvapilo. Kapitoly TEĎ jsou totiž všechny plné smutku, bolesti a emočního vyčerpání. Je až absurdní, jak se dají všechny emoce skrz knihu přenést na čtenáře. Jak se dají prožít.
Přeju si jít životem a i když budu ve válce a budeme stát na opačných stranách, chci odmítnout se chopit zbraní. Odmítnu válčit a dál ubližovat sobě i ostatním.
Někdy je hold nemocná naše duše a je tak moc těžký najít způsob, jak jí uzdravit. Jak se vyhnout chvílím páté kategorie. Jenže ne vždycky to jde.
Mrzí mě to.
Bolí mě to.
Ale děje se to.
Dva lidi můžou ztratit naději, touhu nebo štěstí, ale ztráta všech těch věcí neznamená, že prohrají a zanechají tance.
Chci věřit, že se v jednom dni může obrátit život vzhůru nohama proto, že osud nachystal něco lepšího.
Miluju.

"Jenže já se nemůžu změnit. Jsme tím, kým nás dělají okolnosti."

"Jsem jako Hotel California. Grahama můžeš milovat, kdykoliv se ti zlíbí, e nikdy nesmíš odejít."

11 09.09.2021

"Když se dva lidi milujou, cesta se vždycky najde."

Osamění. Bolest. Smutek. Láska. Vášeň. Touha. Něha. Tak tohle všechno skutečně v životě všichni potřebujeme, abychom našli tu rovnováhu a byli jednoduše šťastní. Možná, že abychom našli štěstí, je potřeba vystoupit ze svý komfortní zóny a udělat něco, co nám vrazí tu pomyslnou facku. Ovšem sebrat to odhodlání k tomu všemu může trvat pekelně dlouho. Je zvláštní, jak mají lidé ve chvíli, kdy si připadají zranitelní, nutkání se chránit a jsou schopni říct si cokoliv hnusného aby neranili sami sebe ještě víc. Líbilo se mi, že narozdíl od ostatních německých autorek, příběh od Lilly Lucas pěkně plynul a stále se něco dělo. Nebylo to nudné a zbytečně natahované. Bylo to příjemné, hřejivé, milé a letně zamilované. Klidně bych si dala ještě několik dalších kapitol.
Myslím, že tohle budu parádní série.

"Jestli budeš ještě pomalejší, tak začne čas běžet pozpátku."

10 06.09.2021

"Bezchybnost se postupem času stává chybou."

"Láska a strach ze ztráty lidí, které člověk miluje, ho občas dokážou přivést až k šílenství."

"Někdy je lepší zatnout zuby a zůstat tam, kde to člověk zná."

"Láska s sebou přece nese to, že je člověk schopen všeho."

Tak ale tohle? Měli jste někdy po přečtení knihy pocit, že už jí nikdy číst nechcete a zároveň byste nejraději ihned začali číst znovu od začátku? Tak přesně takhle se teď cítím. Zmateně, ale nehorázně se mi celá kniha líbila. Thrillery obvykle nečtu, ale tady jsem byla zvědavá. Kniha je nehorázně čtivá a během jednoho dne byla přečtená. Střídá se v ní víc časových rovin, ale i přesto, že jsem si přišla často mimo a zmatená, co je kdy, se nakonec vše vysvětlilo. Rozhodně jsem nečekala, že rozuzlení bude tak uvěřitelné a vlastně poměrně reálné. Příběh je až děsivě přesvědčivý a současný - vždyť kolik různých aplikací máte v mobilu vy? A četli jste všechny uživatelský podmínky?

"Protože láska občas vyžaduje oběti."

"Láskou se manipulovat nedá."

"Peklo je jediná cesta k pochopení.
Peklo je láska."

"Internet je největší zlo. Lidi jsou lháři od přírody, ale monitor, který je odděluje od reálného života, způsobuje, že mizí poslední zábrany. Dostávají kuráž a postupně tonou v bahně vlastních iluzí. Soustředí se na své fiktivní, internetové identity a zapomínají, že stále existují ty reálné, systematicky zanedbávané. Občas se vzdálí realitě natolik, že se už ze spárů internetu nevymaní nikdy. Návrat k realitě je nemožný."

4 02.09.2021

"V lásce a válce je všechno povoleno."

"Tvá minulost je minulost. Nemůžeš ji změnit, ale můžeš ji posunout vpřed. Hlavně nedělej stejnou chybu jako já a nedovol, aby ti určovala budoucnost.“

Když Reid vyprávěl Becce celou svou minulost a co musel prožít, než se dostal do BAM, nebyla Becca jediná, kdo si poplakal... A přitom je to jen kniha.
Když minulost zastiňuje přítomnost takovou formou, že se bojíte jít do rizika, protože riziko může znamenat bolavou přítomnost, zničenou a osamělou budoucnost.
Jednou jsem slyšela někoho říct, že toho, čeho se na světě boji nejvíc je samota. Tenhle příběh mi to připomněl a ukázal mi, že samota, taková ta temná, kdy není komu zavolat a víte, že nikdo za vámi nepříjde a nikomu byste nechyběli, je vážně to nejděsivější na světě.
Celý příběh byl vlastně fajn, ale oproti předchozím třem knihám mi tak chybělo trochu víc dramat, která jsou pro spisovatelku tolik typická.

"Všichni bychom měli mít to štěstí, že bychom měli někoho, komu budeme chybět, až tady nebudeme.“

„Takový je život, Reide. Budování vzpomínek. Jedna sladká chvilka za druhou. Buduješ je a ukládáš. Pomáhají ti být silnější, až to budeš potřebovat.“

6 01.09.2021