LiberX komentáře u knih
Bylo to rande naslepo. Neměl jsem žádná očekávání, přesto jsem byl zvědavý. Prý je to druhý Kulhánek, říkali. Z počátku to vypadalo na další snadno zapomenutelné setkání s hromadou otřepaných frází a vtipy, kterým se smějete jen ze slušnosti. Pak jsme opustili Prahu a vydali se na cestu. Nejen postavy nabraly na čerstvém vzduchu dech. Svět bez naděje, ve kterém lidé žijí díky odkazu minulosti, tenhle svět bez zákonů postupně získal tu správnou patinu a já čím dal častěji začal uvažovat o vyšším než tříhvězdičkovém hodnocení.
O běhu, lásce k běhu, indiánském kmeni běžců a historii vzniku jednoho ultramaratonu.
McDougall možná nelže, určitě však dodává svému vyprávění barvitosti a dělá jej zajímavější, takže nejen kmen Raramuri působí takřka myticky. Navíc předkládá i řadu teoretických poznatků, byť poněkud nekriticky a jednostranně. Celou knihu je tak potřeba brát trochu s nadhledem.
U podobného typu knih si obvykle podtrhávám hodnotné a zajímavé pasáže. Tady jsem to po pár kapitolách vzdal. Sapiens by měli být tesáni do kamene.
Příjemné, pomalu plynoucí vyprávění o kočkách, ženské zradě a přátelství, které zavání jedním velkým časovým paradoxem. V mnoha ohledech naivní příběh sice končí happy endem, souboj s časem však nevyhrál.
Snad mi fanoušci Agathy Christie prominou, ale její nejslavnější dílo má k pomyslnému vrcholu detektivek asi tak blízko, jako Leoš Mareš ke Zlatému slavíku.
Kniha má skvělý nápad, minimum napětí, na můj vkus příliš jednoduchý a přímočarý styl vyprávění a rozuzlení, které vyvolává přibližně stejné emoce, jako Miloslav Rozner v roli poslance parlamentu České republiky.
Odlehlá vesmírná kolonie a četa mariňáků, která má zjistit, proč došlo k přerušení komunikace. Zní to povědomě?
První polovina knihy je poctou filmovým Vetřelcům od Jamese Camerona. Je z toho cítit pot a krev sebevědomých mariňáků, kteří jsou vycvičení tak, aby překonali každou překážku. Tedy alespoň do chvíle, kdy... začne atmosféra tuhnout jak rychleschnoucí beton. Zlom přichází v polovině knihy. Z hororu se stává tvrdá military a my dostáváme pořádnou nálož akce.
Překvapily zejména skvěle napsané dialogy a množství nápadů, které potěší především fanoušky Vetřelců. Příběh sice po Vetřelcích neustále pomrkává, nakonec však vždy překvapí, jakým způsobem posouvá a ohýbá svůj vzor.
Zejména na začátku je kniha plná silných momentů. S přibývajícími stránkami však ubývá akce a roste hustota pasáží nasycených filosofickými úvahami. Už to není akční dobrodružství, ve kterém poznáváme tajemný a přesto tak nebezpečně známý svět po atomové katastrofě. Je to výprava o hledání smyslu života na okraji konce světa.
S předchozí knihou je společné jen metro, jména několika postav a uspěchaný konec. Příběh se o první díl jen několikrát lehce otře, takže jeho případná neznalost ničemu nevadí.
Žádné šokující odhalení se nekoná, nikdo není terčem opravdové kritiky. 3x vypraná a 2x vyžehlená. Přesně taková je tato biografie, která nemá za cíl nic jiného, než upevnit piedestal, který pro sebe Arnold celý život stavěl.
To ale není nezbytně na škodu. Výsledkem je ta nezajímavější, nejvýpravnější a taky nejdelší motivační literatura, jakou jsem zatím četl.
Bonusem navíc je možnost nahlédnout do zákulisí kulturistiky a Hollywoodu.
Po slibném začátku to vypadalo na pořádnou bombu, jenže s ubíhajícími stránkami to ne a ne bouchnout.
Tři jednoduché zákony robotiky a tolik složitých situací, které mohou vzniknout jejich interpretací. Devět vzájemně provázaných povídek mapujících fiktivní historii robotiky není ve skutečnosti ničím jiným, než myšlenkovým experimentem, který se snaží ověřit funkčnost těchto zákonů. Zákonů, které se staly jedním ze základních pilířů sci-fi.
Samotné povídky byly na svou dobu jistě vizionářské a jejich filosofický rozměr nejspíše předběhl svou dobu. Na dnešního čtenáře však většinou působí příliš naivně, zastarale a nudně. Výjimku tvoří povídky Robbie a Důkaz.
Nemůžu než jít proti proudu. Hovořit o této knize jako o záznamu zpovědi Jürgena Stroopa a sondě do duše tohoto nacistického zločince považuji za značně nadsazené.
Očekával jsem knihu o muži, jeho pocitech a povaze, která byla formována danou dobou a prostředím. Předkládané útržky rozhovoru však působí tendenčně, zkonstruovaně a především nedokončeně. Výsledek spíše jen mapuje život Jürgena Stroopa a posiluje představu muže, který plnil rozkazy a zastával postoje nezbytné pro strmý kariérní postup.
Je až s podivem, jak málo se toho Moczarski za 255 dní strávených ve společné cele o tomto muži dozvěděl.
Úskoky v úskocích jiných úskoků. Tahle citace skvěle vystihuje knihu, která je až po okraj nasycena intrikami, vztahy a nečekanými souvislostmi. Chtělo by se říct, že je to taková vesmírná Hra o trůny, ale to by nesměla Duna vyjít o více než třicet let dříve.
Franku Herberovi se podařilo stvořit neskutečně komplexní vesmír s hromadou silných postav a epických momentů. Duna, to není sci-fi s pouštními červi a vesmírnými loděmi, ve kterém vše tak nějak neurčitě funguje. Imperátor, gilda, velkorody, fremeni, koření, cestování vesmírem, a dokonce i náboženství a ekologie tvoří dohromady jasně fungující systém, ve kterém vše souvisí se vším.
Duna je mistrovské dílo, které neztratilo nic na svých kvalitách ani takřka dvacet let od doby, kdy jsem jej na střední škole četl poprvé.
Příjemná čtenářská jednohubka, která má svižné tempo a napínavý děj. Chvíli to sice vypadalo na pěkný průšvih s lovci pokladů a oživlým Kristem, ale nakonec do sebe většina věcí krásně zapadla.
Ačkoliv se to nezdá, Rollins se v této knize držel až nezvykle při zemi, co se neuvěřitelných vynálezů a konspiračních teorií týče. To je však jedině dobře, protože příběh díky tomu působí mnohem přirozeněji.
Představa čínsko-japonské invaze do Spojených Států Amerických je stále značně originální a neohrané téma.
Příběh začíná v tajné vojenské laboratoři, ve které se podařilo vyvinout takřka všemocnou zbraň. Ani s tou však hrstka přeživších vojáků nedokáže výsledek války změnit. Pod bičem asijských pánů je potřeba vytvořit novou organizaci, která obnoví řídící struktury, nabere počty a vytvoří základ pro novou armádu USA. Nechť přijde spása, zrodil se nový kult Mota, který přináší naději všem utlačovaným bělochům.
Jednoduchý příběh bez silných momentů a jakéhokoliv vývoje postav, který se plácá ve vodách lehkého nadprůměru. Motiv všemocné zbraně je poněkud nadsazený a zejména ze začátku podráží knize nohy. To vše však vyvažuje zajímavé téma a Heinleinův brilantní rukopis.
Mnoho komentářů zmiňuje rozporuplnost a roztříštěnost první a druhé poloviny knihy. Skok je to skutečně velký, navíc okořeněný jedním saltem a dvěma vruty. I přesto svou osobitou peotikou kniha jako celek funguje.
Není určeno pro mainstream. Nízké hodnocení tak jde především na vrub nevhodné čtenářské volbě.
3.5* Příjemná oddechovka, která je ve všech ohledech lepší, než první díl. Především již nesledujeme pouze jednu hlavní postavu, ale celou skupinu snadno zapamatovatelných postav, jejichž charaktery a proplétající se osudy vybízí k pokračování.
Jen těch neuvěřitelných vynálezů, biblické mystiky a záhad, které Rollins dokázal zamotat dohromady, bylo až příliš. Na druhou stranu se díky tomu může zvídavý čtenář dozvědět i řadu zajímavostí.
Lze doporučit všem, kteří mají rádi Indiana Jonese a (filmového) Jamese Bonda.
Hoďte do mixéru hrst geneticky modifikovaných superlidí, stroj času, tři zombie, dva mimozemšťany, robopsa a nechte nasekat nahrubo. Výsledkem je přepálená bezhlavá akce, která snad ani nemá dávat smysl. Jen je to trochu nuda, když všechny postavy jsou ploché jak čerstvě vylitá stěrka a hlavní hrdina je nezničitelný stroj na zabíjení, o který se nebojí ani jeho vlastní máma.
3* za humor a neopakovatelné hlášky.
Klasický, dnes již značně fousatý příběh, jehož děj je vyprávěn formou deníkových zápisků. Prim však hrají dialogy hlavních postav, které na dnešního čtenáře musí působit nepřirozeně ploše a přespříliš šlechetně. Celkově vzato však i po více než sto letech stále velice dobře čtivé dílo.
Na stupnici od 1 do 10, kdy 1 je Pýcha a předsudek od Jane Austenové a 10 Noční klub od Jiřího Kulhánka, by si Drakula co do stylu a dynamiky vyprávění vysloužil 2 body.
Brána do světa "technologie kola", která přináší odpovědi na základní otázky typu "Kdy?" a "Proč?". Ozvláštněna je pak střípky příběhů z autorova života, z hledání těch nejlepších komponent i historie. Co chybí, je větší množství ilustrací znázorňujících komponenty a technické specifikace, o kterých se právě píše.
Nevěřte zkazkám zlovolných věrozvěstů. Devátý díl ani v nejmenším neztrácí dech, je originální a plný nečekaných i silných momentů. A co, že je Uthred v boji možná až příliš neohrožený a sil má jako za mlada. Takový už osud (knižních) hrdinů zkrátka bývá.
Nepropadejte panice! Po přečtení můžete knihu stále darovat klubu slepých a nedozírných, kde se okamžitě stane nejúspěšnějším sci-fi humuristickým dílem, které nikdo nikdy nečetl.