Lenynek komentáře u knih
Neuvěřitelně milé dílo, pro všechny knihomolky, které upřednostní pohodlí domova před socializací. :)) Takový záhadný muž rozbrnká nejednu strunu zvědavé ženy, navíc pokud odkrývá charakter jako slupky cibule... jedinečná romance s nikterak převratným nápadem, ale neuvěřitelně čtivě napsána, nemohla jsem se odtrhnout. Byť musím uznat, že závěr na mě měl rychlý sled a slet, .... přesto jsem se nechala obklopit aspoň na moment hřejivým pocitem, který ve mně podobné knihy zanechávají.
Tahle kniha... Po prvních stranách přehodnotíte všechna nejlepší ocenění, jaká jste kdy udělili. A s dalšími stránkami si budete připadat, jako by vám dort polili sirupem, pak přidali karamel a nakonec vám jej ozdobili marcipánovou dekorací. Už si myslíte, že nic lepšího nepřijde a pak najednou pláčete, jste dojatí. V příštím okamžiku opět pláčete, ten humor prosakuje až k vám, ať jste momentálně kdekoliv. Na samotném konci se cítím jako zvonkohra z nakřáplých mušlí, které rozeznějí tu nejprostší melancholii. Čtěte to sami, mohli by na vás zírat jako na emočně labilního blázna. Ještě byste to těm okounějícím budižkničemům mohli doporučit. :)
Jurkovo stigma a schizma kulminují, až vyvřou v nelítostné sebevražedné běsnění jeho Padawana. Měla jsem napsat "spoiler"? Pardon.
Chápu tu nevraživost, která zde mezi komentujícími koluje a běsní. Autoři se nechtěli pustit svého zlatého dolu, kultu osobnosti, okolo které mohou bez problému sepsat dalších deset dílů. Všichni tedy doufejme, že tohle byl poslední zářez na pažbě a příště už Saga začne svou linku nanovo.
Nicméně, k hejtu se nepřidávám. Opět jsem dostala porci napětí, kterou už beru jako standard a životní jistotu. Kniha ubíhala, kapitoly měly spád, hluchá místa nenacházím a veřejně se přiznávám k nehynoucí náklonnosti.
Tahle kniha mi ve čtečce hnila bezmála rok a půl. Českým autorům se spíš vyhýbám než čtu a teď bych se na sobě nejraději dopustila nějakého fyzického násilí. Ležatou osmičkou spojíte začátek s koncem, akce plná skvělého vtipu. Klasicky se okolo chlapa musí motat tuna ženských, ale inferno rozvířilo zažité koleje mnou čtené literatury. Děkuji sobě za odvahu otevřít soubor a autorovi za skvělé čtení.
Miluju příběh o Krásce a Zvířeti, v jakékoliv podobě. Tahle story ale není obyčejnou pohádkou, po čas čtení máte neodbytný pocit, že na vás volá a křičí, abyste zahodili hranice a limity vědomí. Vypráví o touze a pocitu, který pohání fantazii a chce nakrmit nenasytného. Mně osobně tato kniha vzala srdce. Není klasická, není pro každého, ale naplní vám útroby radostí a bolestí, a touhou pohnout se v tento moment dál. Někam, kde to neznáte a přesto víte, že je to to nejsprávnější místo, kde byste měli být.
Božský Jurek vstal z mrtvých, zálibně se věnuje astrologii, manipulaci a zneškodňování všech typů muničních překážek. Za něj je ta hvězda dole, neb pan všemocný už opravdu agresivně probouzí mou skepsi. Ale to vše vyvažuje naprosto dokonalý popis detailů, které vás přenesou na místo a ještě lepší budování atmosféry. Tímhle mě Keplerovic duo dostalo a dostává vždy, když mi předloží své myšlenky.
Asi mám raději příběhy, jejichž děj musí čtenář teprve odhalit. A musí odhalit něco, co je jeho fantazie ochotna přijmout. Knihu jsem dočetla v noci, řekla jsem si, že se na hodnocení vyspím, všechno se v hlavince hezky poskládá, souvislosti mi dojdou.. . Ale buď jsem natvrdlá a nebo to po prvotním nadšení byl spíše propadák, ale řekněte mi. Jak to s tou Sophií vlastně bylo? Ten konec je takový nonsens, jakého jsem v knize nebyla už dlouho svědkem. Začátek byl příjemně mrazivý - úchylky, zvrhlosti, dívčina nad věcí, oukej. Pokračování příběhu nabíralo na obrátkách a asi nebylo moc z čeho vařit, i dort pejska a kočičky by mi chutnal více. Teatrální povzdech a jedeme dál.
Jsem nadšená. Filozofie času, paralelních realit a přítomného okamžiku je téma, které mě naprosto uchvátilo a fascinuje. Autor jej navíc umí naprosto brilantně uchopit a zakomponovat do něj příběh emocí, přiblížit tak čtenáři něco neuchopitelného ve formě, které porozumí. Tenhle námět se hodí pro záchranu lásky nebo světa, tady to máte 2v1, za to velký dík a poklona.
Jsem velkým fanouškem autorského dua a nesmírně mě těší, že upustili od heroických výkonů Joony a dali mu trochu lidštější tvář. Co se samotného děje a zápletky týče, neotřelé a nevídané jako vždy. Na druhou stranu pocitově musím podotknout, že začátek byl mnohem nadějnější než samotná gradace. Byť závěrem není čtenář ochuzen o slušnou porci detektivky, ždibec mi do 100% chybí. Ale jak říkám, to už je subjektivní a můj osobní problém. Uvidíme, co nám přichystá comeback Sagy.
Z celé série rozhodně nejlepší autorův počin. Netradiční závěr a typický rukopis pisatele mě opravdu bavil. Jisté podezření jsem měla, i když bylo jen třetinové ;) , napětí a konečné rozuzlení si zaslouží udělené hvězdy.
Kvituji poutavý začátek, s perfektně vykresleným beznadějným během života, bloumáním od smyslu k závěru ..., ano, namotivoval mě číst dále. Zvlášť v tomto podzimním, deštivém nečase. Během četby mé zaujetí ale značně kolísalo. Byť chápu ten veřejností oslavovaný Nořin vývoj, potenciál tématu byl využit takříkajíc líbivě pro většinu. Existencialismus je mi blízký, tetelila jsem se z častého filozofování, ale to (včetně povedeného začátku) knihu nezachránilo. Jak zaznívá v komentářích Temné hmoty, odkázala bych zájemce spíše k této knize než protěžovanému dílu letošního léta.
Nimbus mi od začátku připadal jiný než Smrtka, na kterou měl navázat. Nechce se mi říkat ani lepší, ani horší, protože obě knihy se mi opravdu líbily. Nicméně u Nimba musím vyzdvihnout hlavně jeho úvahy na začátcích kapitol. Stačila by mi kniha jen těchto myšlenek a má čtenářsko-filozofická potřeba by byla ukojena. "Iluze smyslu je důležitá" - přestože nežijeme v utopii. :)
Vau, kde se ten nápad vzal? Nejenže autor vykreslil dokonalou utopii, ale perfektně a delikátně si hrál s otázkou morálky a etických, lidských zásad. Zápisy do deníku mě přesvědčily o tom, že ani jeden názor není nutně natolik dobrý, aby ten druhý shodil jakožto špatný. Polemika byla báječně vykreslená i v případě mladých učedníků. Perfekcionista a salámista můžou najít společnou řeč. Pro mě rozhodně unikátní počtení.
Než se odhodlám k četbě podobně náročných témat většinou trvá nějaký čas. I přes nízký počet stran si na tohle hutné svědectví vymezte hodně času, protože to není čtení, které zvládnete během pár hodin. Osobně jsem nebyla schopná přečíst více než 40 stran denně. Nedovolím si vyjádřit jakýkoliv úsudek, vůči této tématice, nepřipadá mi patřičné soudit a komentovat, rozhodně však bylo zajímavé číst o prostředí a chodu KT z pohledu lékaře-patologa. Konečná část s uvedenými opravami originálu mě mírně iritovala a možná bych byla raději kdybych ji nečetla. To, že se autor dopustil nějakých faktických chyb, může po tomhle autentickém svědectví vzít čert.
Nějak jsem to té Eleanor nežrala, byla silná už od začátku, jen došlo k socializaci a přerodu. Báječná kniha, plná bortících se předsudků, citlivého pohledu z opačné strany a víry v malé krůčky. Přiznejte se, kdo si v autobuse taky hrajete?!
České autory nečtu. Tímto postojem jsem se s Kulhánkem vytrestala už u Vyhlídky na věčnost, a proto jsem bez váhání sáhla po Nočním klubu. Hlásím do světa, nekončím! Bohajeho, to bylo naprosto skvělý. Tolik humoru (nevím, jestli to taky vnímáte podobně, ale vtipných knih moc není), sarkasmu, krátké přímé řeči - ach to byl jazyk, kterému rozumím a naslouchám. Zároveň se mi snad poprvé v knihomolské historii stalo, že jsem si oblíbila všechny postavy. Je mi ctí, že konečně chápu význam nefalšované "kulhánkoviny".
To tak máte na jedné straně Hovory s Bohem a na druhém se do problematiky lidské existence připlete fyzika. Někde mezi tím přemýšlíte, jestli náhodou zrovna nežijete jeden z těch loser životů, že ve vás tato kniha probudí optimismus křížený fatalismem a vírou, že tam někde se vám všechno daří. To zlé člověk ze své podstaty opomíjí, takže tím netřeba se zabývat. Závěr byl možná jedinou správnou verzí, ... každopádně můj rybníček na chvíli nebyl tak definitivně stejný.
Krátká origo příručka seriózního mámvpi*ismu - a na tohle já vždy slyším. :)
Až budete číst starší recenze a zaměříte se na slovo "jejda", opravdu strhnete jednu hvězdu. Tak tragicky nevhodné slovo... :)) Každopádně, kniha má spád, je to jízda, nečekejte žádné pozvolné dostávání se do děje, na to není čas. Každá kapitola je nadupaná, občas to mrazí, jindy přemýšlíte, jestli by to vlezlo do padesátiminutové epizody některé z kriminálek. Nicméně, zápletka je neotřelá a konec není tak marný, jak se občas děje, když hádáte a myslíte, že váš tip by dával větší smysl. Jen to bylo asi až příliš hrr. I když... pozvolný konec by k celkové smršti nepasoval.
Nepamatuji si, kdy naposledy mě nějaká kniha šokovala. Mínusem budiž její rozvláčný začátek, ale později o napětí nebyla nouze. Konec a odhalení pro mě byly opravdovým překvapením a impulsem se pustit i do dalších autorových knih, z nichž jsem byla neméně nadšená.