Leído
komentáře u knih
Jeho zákusek
Penelope Bloom
Já bych tohle nenazvala romantickou komedií a ani bych ji tak nehodnotila. Tohle je spíš bláznivá komedie/parodie ve stylu Bláznivé střely. Naprosto žádná postava není normální.
Záleží na momentálním rozpoložení. Někdy u takového filmu převracím oči nad trapností a jindy se řehtám jak kobyla. Takže vytvořte si správnou atmosféru, vemte do ruky sklenku vína, vypněte mozek a užijte si zábavnou jízdu. Hlavně to neberte příliš vážně. Protože tohle je Penelope Bloom.
Víš, že tě miluju?
Estelle Maskame
Knížku jsem si koupila už před časem a vůbec nevím proč, když jsem evidentně o generaci jinde. A i přesto, že jsem se nedokázala občas odprostit od toho politovat rodiče, tak mě příběh úplně pohltil. Už od první kapitoly jsem se nějakým záhadným způsobem dokázala ztotožnit s šestnáctiletou dívkou a prožívala s ní lehkovážné mladické léto a zamilovala se spolu s ní do Tylera. Zvláštní je, že ani nedokážu určit, co přesně se mi na té knížce tak líbilo. Možná mi seděl autorky styl, který mě pořád hnal dopředu, možná ta atmosféra, kterou dokázala vykouzlit, charaktery, které nebyly přes kopírák. Jedno ale vím. Právě jsem na krátký příjemný čas značně omládla :)
Moje (tak trochu) dočasná chůva
Penelope Bloom
Třetí díl za prvními dvěma díly dost zaostává. Zábavní bratři (každý úplně jinak) už došli a je to znát. Kdybych nesrovnávala s utajeným dítětem a fingovanou svatbou, tak bych asi hodnotila přívětivěji, ale při tom srovnání tady tomu chyběla šťáva a lehkost humoru, na který jsem si zvykla. Postavy jsem si nijak zvlášť neoblíbila a v některých případech jsem jejich jednání nechápala. Také podle mě autorka nevyužila potenciál k humoru, který nabízelo duo Ben a Griff. Přesto příjemná, romantická, lehce humorná knížka, která rozhodně neurazí.
Moje (tak trochu) fingovaná svatba
Penelope Bloom
Tak tohle se mi líbilo ještě víc než první díl. A to je co říct, protože většinou mám v oblibě zádumčivé bad boye jako byl Damon. Takže jsem docela překvapená, že mě příběh Chrise tak uchvátil, ale bylo to tak. Bylo to svěží, humor mi sedl, příběh mě bavil a i přes předvídatelnost každé takové knížky jsem byla zvědavá, co bude dál.
Zmíním dvě hlavní pozitiva. Zaprvé tajemství, na kterém je vystavěná anotace, prasklo překvapivě brzy a směr příběhu to otočilo nečekaným směrem. Za druhé, postavy se chovají pořád stejně. Nikdo se kvůli nikomu záhadně nemění. Stejně potrhle, jak se nám Chris představil v prvním díle, tak se choval i tady, až do poslední stránky.
Tři hříšná tajemství
Nikki Sloane
Série si drží úroveň. Čtenář dostane přesně to, co očekává. Já jsem ráda, že někdo takové knihy píše a vydává.
Psanec
T. M. Frazier
Příběh o Bearovi mi přijde malinko slabší, nebo už možná jsem z Kinga na leccos zvyklá, brutalitou otrkaná. Také mi přišlo, že některé motivy, vzorce chování se opakují. Jenže tato serie se mi líbí tak moc, že to je pořád v rámci pěti hvězdiček. Zatím se mi nejvíc líbil Tyran, který první díl úžasně vygradoval. Doufám, že to bude podobné i s Vyvrhelem, který by měl vyjít začátkem prosince. Tak doufám, že to neposunou a že do Vánoc budu mít alespoň co se týká Chopa klidnější spaní.
S láskou, Lukov
Mariana Zapata
Tohle je moje třetí knížka autorky a všechny mají tolik společného. Vrcholový sport; nedokonalá hlavní hrdinka nebo se tak přinejmenším vnímá ona sama; slow burn, že pomaleji už to fakt nejde. Do 9/10 knížky to vůbec nevypadá, že by mezi těmi dvěma mohlo něco vzniknout. Nekoná se žádné umělé drama. Ani žádná velká zápletka, prostě děj jen tak plyne. A stejně si užívám každou stránku.
U kterékoli jiné autorky bych kritizovala neoriginalitu psaní. Tady jsem ale vděčná za to, že když mám chuť na "Zapatovku", vím, co dostanu. Postavám Mariany Zapaty jako jedněm z mála věřím jejich "šťastně až do smrti".
Princ
Devney Perry
Pro mě nebyl Luke nej knižní hrdina. Na můj vkus byl moc dokonalý, moc hodný a tím pádem trochu nudný. To Leo bude jiné kafe!
I přes nepopiratelnou čtivost celé série, první polovina knížky nebyla skoro o ničem, jen o rozkvétající lásce. Navíc motiv nuceného soužití páru se opakoval z druhého dílu, takže jsem cítila mírné zklamání, které se po přehoupnutí do druhé poloviny knihy rozplynulo. Děj nabral na obrátkách, zapojily se ostatní postavy, seznámili jsme se s Cass. Jak už jsem psala u některého z předchozích dílů, velké plus u série dávám na dějovou propletenost všech dílů a za (ne!)obyčejné chlapy v montérkách. Naopak ženy v této sérii mi přijdou přespříliš dokonalé. Novinářka, právnička, designérka... doufám, že alespoň Emmet se ve finále dočká nějaké dračice.
Dôvera
Michaela Brnková
Když mě nějaká knížka odstřelí na Mars (a to byl případ Konfliktu), mám tendenci u dalších knih autorce při hodnocení trochu "nadržovat". Ale abych byla upřímná, víc jak na tři hvězdičky to necítím. Co se mi líbilo, byla originalita pojetí. Příběh se začínal odvíjet nějakým směrem a najednou všechno bylo jinak. A těch překvapení bylo víc. Díky tomu byla knížka čtivá, živila moji zvědavost a já ji zhltla za neděli. Jenže mě úplně nepřesvědčila. Bylo tam několik zásadních věcí, které jsem postavám nevěřila. A netýkalo se to jen hlavních postav.
SPOILER: třeba o Spencerovi jsem nevěděla, co si mám myslet, jak si ho zařadit. Láska Spencera a Gail byla rychlokvaška, svatbu jsem nepochopila a následnou oslavu taky ne. Vůbec mi nepasovala do toho, jak to na zámku fungovalo s utajením. Stejně tak jsem úplně nepochopila Medúzu, její vznik, fungování a rozsah. To dokázaly dvě cácorky z ulice? A jak nebezpečné mise představovala? Protože nebezpečí obecně, i při návštěvě Itálie bylo podceňováno, zlehčováno. Tam kde mohla autorka vytvořit napětí, vytvořila jen prostor pro interakce páru, které za mě bohužel nedosahovaly úrovně ani chemie prvního dílu. Jsem zvědavá na další díl.
Princezna
Devney Perry
Série si drží vysokou úroveň. Trochu jsem se bála, že hollywoodský herec nabourá originalitu prostředí a povah mužských postav, ale opět se autorka dokázala vyhnout klišé s tím spojenými. Hlavně oceňuji to, že herec nebyl namyšlený floutek, kterého láska prosté dívky napravila. Shaw byl sympaťák už od začátku, chování obou bylo přirozené, uvěřitelné a jejich příběh hezkým čtením, které bylo opět okořeněné akcí, napětím a náznakem toho, co nás čeká v dalším díle, na který se už těším.
Boháč z Park Avenue
Vi Keeland
Podle názvu, obálky, autorek i anotace jsem čekala průměrnou knížku svého druhu. Ale byla jsem mile překvapená. Pro mě zatím nejlepší knížka autorek. Musím se přiznat, že zápletku jsem do poslední chvíle neodhadla.
Na vlásku
Lucy Score
Dobře napsané, vtip a sarkasmus dodával na čtivosti. Snad do poloviny jsem to cítila na pět hvězdiček, ale pak můj zájem trochu opadl a já ani nedokážu přesně říct proč. Přitom to nemělo žádnou zásadní chybu. I po tom, co se dali dohromady měl příběh hlavu a patu i vtip. Možná to bylo tím věkem. U chlapů budiž, ti se leckdy zaseknou a odmítají dozrát, ale téměř čtyřicetiletá žena se takhle prostě nechová. Co dělali oba posledních dvacet let, že ani jeden za tu dobu neprožil nic, co by stálo za zmínku, co by je nějak vztahově a osobnostně ovlivnilo? Posunout to celé o deset let zpátky, dávalo by to větší smysl. Ale knížka je svěží, doporučuji k přečtení a budu sledovat další počiny autorky.
Začít znovu
Mona Kasten
Tento příběh byl napsán s různými obměnami už mockrát. Nic nového nepřinesl. Přijde mi jako z nějaké učebnice pro autory romantických knih. Osnova: dva lidi, kteří si nesou něco z minulosti - navzájem se nemusí - jiskry - postupné sbližování - zamilování se - sladká fáze - (více či méně uměle vytvořené) drama - usmíření. Na druhou stranu tato osnova funguje a když je dobře zpracovaná, čteme ji rádi i když pořád dokola, ne? I když konkrétní příběh třeba zakrátko zapomeneme nebo nám splyne s jinými, tak nám dělá v daný okamžik dobře. A tato knížka mi dobře udělala, je napsaná čtivě, postavy i prostředí jsou sympatické. Moc se mi nelíbilo jméno Kaden, o to víc se mi líbila přezdívka Brepta.
River Wild
Samantha Towle
Těžké téma a takové já většinou nerada, protože mě deprimují. Ale tady to bylo vyvážené skvělým příběhem, který se krásně četl. I když to bylo o nervy, zahřálo to na duši. River byl super.
Quaid
Jay Crownover
Kolem této série jsem bruslila už dlouho, ale teprve nyní se mi jedna z knih dostala do rukou. Začala jsem netypicky 8. dílem. I když je zřejmé, že všechny díly jsou provázané a že některé souvislosti mi možná unikly, myslím, že není úplně problém číst díly na přeskáčku. Neměla jsem pocit, že mi chybí nějaké stěžejní informace a nebránilo mi to, abych si knížku užila.
Knížka se mi líbila, byla velmi čtivá, byla cítit chemie mezi hlavními postavami, romantickou linku doplňovalo napětí. Mezi největší plusy považuji komplikovanost a nedokonalost hlavní hrdinky. U hlavních hrdinů jsme na to zvyklí, ale u žen je to vždy příjemné rozptýlení, takže jsem ráda, že jsem sáhla zrovna po tomto díle. Souhlasím, že někdy ty vnitřní monology obou byly zdlouhavé a i sexu tam bylo možná zbytečně moc, ale byl popsán dobře. Ráda zas někdy sáhnu po další knížce série, i když nemám takový ten neodbytný pocit, že to musí být teď hned.
Víš, že mi chybíš?
Estelle Maskame
Celá série se mi vryla pod kůži. V prvním díle se Tyler choval jako vůl, v druhém Eden občas jako kráva a ve třetím? Vše odpuštěno. Krásné zakončení série, všechno dávalo smysl, oba se hodně posunuli, z puberťáků se stali vyzrálí mladí lidi, kteří to rozhodně neměli jednoduché.
Bylo tu docela dost postav (přátelé, rodina), jejichž vztahy byly skvěle vykresleny. Oceňuji, že ke konci se autorka nesnažila napravit vše na sílu, že ne všichni si všechno odpustili (Jamie, Dean). O tátovi Eden snad nemá smysl se ani zmiňovat. Zato mámy byly přesně takové, jaké mámy mají být. Bezpodmínečně milující.
Znovu musím ocenit popisy měst. Autorka je sice ze Skotska, ale stoprocentně musela ve všech třech amerických městech žít, protože takhle je popsat nemůže nikdo, kdo k nim nemá osobní vztah.
Tohle vše dohromady dává krásný, poutavý a inspirativní příběh pro mladé.
Víš, že tě potřebuju?
Estelle Maskame
(SPOILER) Mně se druhý díl i přes stejnou čtivost líbil míň a to hlavně kvůli Eden, která mě dost štvala: 1. její žárlivé scény, na které neměla nárok vzhledem k tomu, že ona byla ta zadaná, 2. to, jak se nechala přinutit od Tiffani, aby ublížila Tylerovi. Mohla se mu svěřit a společně to pak sehrát, 3. Dean. Její postoj k němu byl tragický a on si to nezasloužil. Ani od jednoho z nich.
Na druhou stranu právě ta třetí věc, která mě tak štvala, je zároveň ta, za kterou autorka zaslouží pochvalu. Protože to bylo (bohužel) reálné, že se lidi podvádějí, opouštějí pro někoho jiného a ubližují si navzájem. V knížkách nechceme, aby naši oblíbenci byli ti špatní, tak spoustu autorek nechá hlavního hrdinu/hlavní hrdinku ukončit předchozí vztah před první pusou. To mě vždycky pobaví. Ve skutečnosti je opustit partnera tak těžké rozhodnutí, že i když se zamiluje, nějakou dobu žije "dva" životy a sbírá odvahu. Takže ano, nečte se to příjemně, ale je to život. A zvlášť v tomhle věku.
Další velké plus: popis NY, autorka tohle fakt umí dobře, aniž by začala nudit
Další velké mínus: to s tím nevlastním sourozenectvím bylo přehnaně dramatické. Chápu, že to bylo nutné, protože o tom ta kniha byla, ale jediná máma Eden zareagovala rozumně, protože ono opravdu o nic nejde. Naopak, pokud se tzv. nevlastní sourozenci seznámí až v tomto věku a nevyrůstali spolu, je to dost pravděpodobný vývoj.
Rytmus, já & Malychin
Mariana Zapata
Autorku mám ráda. Má originální, čtivý rukopis, ale při této pro mě čtvrté její knížce už musím přiznat, že je to všechno až moc podobné. Scénář, charaktery postav, humor. Jen prostředí a jména se mění.
Spoiler: Gaby na mě působila rozporuplně. Na jednu stranu to byla správňačka, holka do nepohody, skvělá kamarádka, která nebyla z cukru. Tohle všechno bylo sympatické. Na druhou stranu se ale chovala jak hysterická puberťačka. Kvůli nízkému sebevědomí si nebyla schopná připustit Sašovu náklonnost, urážela se, uzavírala do sebe, žárlila, trucovala a na jeho dotazy "co ti je?" odpovídala typické dívčí "nic, jsem v pohodě", i když bylo zřejmé, že není. Byla průhledná jak sklo. Myslím, že každá holka dokáže poznat, jestli má kluk zájem nebo ne bez toho, aby se ztrapnila. Vypouštět nenápadné háčky a čekat na reakce. A ona měla těch příležitostí si ho proklepnout stovky.
Ale asi nejvíc mi na knížce vadilo, jak autorka udělala z jejího bývalého záporáka jen proto, že se s ní rozešel. Všichni ho za to nenáviděli, opovrhovali jím, mstili se mu, povinně se s ním přestali kamarádit. Jak si dovoluje přijet na koncert, kde je Gaby? Vrchol jeho hříchu spočíval v tom, že následující holku poznal už v době, kdy chodil s Gaby. Tohle všechno mi přijde naprosto normální. Mladí lidé se rozcházejí, poznávají nové lidi a opouštějí se, tohle je všechno přirozený proces. Někdy trvá, než potkáme toho pravého/tu pravou. Je normální, že ten opuštěný někdy cítí zlost, ale něco takového jako automatický vzorec: opouštějící = parchant, opuštěný = chudák, podle mě neexistuje a ani se to tak nedá brát.
I přesto všechno se mi kniha moc líbila a její čtení jsem si užila. Miluju pevné vztahy, které z knížek Mariany Zapaty vzejdou.
53 dopisů pro moji lásku
Leylah Attar
Anotace nelže. Není to typická romance. A není černobílá. Což cením. Život není černobílý. Někdy ubližujeme lidem, kteří nejsou záporáci. A ti co ubližují taky nemusí být záporáci. Díky tomu, jak originálně je kniha postavená, nemáme vůbec tušení, co přijde. Je nepředvídatelná a to je u romancí výjimečné. Příběh hodnotím 4* a za originalitu a odklonění se od romantického klišé přidávám tu pátou, i když to na Papírovou labuť nemělo.
Zas tak moc ho nežeru
Meghan Quinn
Musím říct, že tato knížka mě vůbec nebavila. Přitom jsem se na ni těšila. I když je téma neoriginální, tyto knížky o předstírání vztahu se mi líbí. Tady to ale nemělo šťávu. Postavy byly nepřesvědčivé. Huxley mi vůbec nepřišel takový, jak byl popisován. Humor spíš trapný než vtipný, sex rozvláčný, motivy pochybné, chemie žádná, dialogy nudné. Pořád samé otázky, přitom nijak zajímavé nebo vtipné. Pořád se mluvilo o dobrém srdci ukrytém pod slupkou. Taky se mi nelíbilo, jak se oba měli potřebu svěřovat svým sourozencům dopodrobna s každým orgasmem. Někdy v polovině knihy mi došlo, že už se to asi nezlepší. Když jsem se přistihla, že začínám přeskakovat odstavce, abych už byla na konci, od kterého jsem stejně nic zajímavého nečekala, tak jsem čtení ve 3/4 vzdala. Je mi líto. S touto autorkou si rozumět nebudu.
