Lady Greystoke komentáře u knih

Co nám tato kniha říká? Že možná ne vše je tak jak to vypadá, že i to největší zlo lze páchat s čistými úmysly, že některé chyby se možná dají napravit, že přátelství je to nejkrásnější v životě ale někdy je složité ... Ovšem bylo to kruté ukončit knihu v tom nejnapínavějším místě.

13 20.06.2019

Pro ty, kdo ještě nevědí, s velkou lítostí oznamuji, že Bob dne 15.6.2020 odešel do kočičího nebe :-( James by mu chtěl v Londýně vybudovat památník (sochu) a organizuje veřejnou sbírku. Dále byla vytvořena petice adresovaná starostovi Londýna, aby mohla být socha zrealizována. Pokud by se chtěl někdo zapojit (darovat nějakou částku nebo podepsat petici), odkazy viz "Zajímavosti" Vím, že to sem asi nepatří, ale viditelnější místo zde na Databázi mě nenapadlo.

8 19.06.2020

Já dělím sci-fi literaturu na dvě skupiny - do první patří to, co chápu a do druhé to, co nechápu. Obecně mám tento žánr ráda, ovšem pokud je kniha kvalitní a kvalitní je pro mě jen to, co patří do první skupiny. A tahle knížka do první skupiny patří. Místy to bylo docela dobré a místy to bylo úplně krásné. Musela jsem žasnout, co si ten Simak dokázal vymyslet - přesahuje to hranice fantazie běžného člověka a zároveň to není úplně blbé.

8 28.01.2017

Nejlepší Vondruškova knížka. Tady je úplně všechno. Snad má příběh sem tam trhliny, ale kdo by to řešil.

6 25.03.2022

Líbí se mi jaké má Brown zajímavé nápady a někdy mu to do sebe i docela zapadá. A hlavně má neskutečně načteno. Ale jeho styl je občas příšerný. Snad to v originále zní líp. Osobně oceňuji tu informativní stránku románu (Barcelona, Gaudí, Blake, Sedmá říše Technium) a absence brutálně strhujícího děje mi až tak nevadí. Ano, taky jsem věděla drahnou chvíli před oficiálním odhalením kdo byl kdo, ale s tím se, myslím, i počítalo.

6 28.01.2020

Spoiler (možná)
Budu asi za blbce, ale začátek knihy na mě dělal dojem, že se ten příběh skutečně stal. Věřila bych všemu, že se někdo jmenuje podle koupaliště (lidé mají i horší jména), že jde věřit ve 3 náboženství, že lze přežít na loďce s tygrem, i ten masožravý ostrov nebyl problém. Všechno jsem to Martelovi zhltla i s navijákem. Jediná věc, která mě nehrála, byl fakt, že Pí za celou tu dobu na moři netrpěl kurdějemi. To mě mělo varovat. Ale že si to celé autor vymyslel od A do Z, to bylo pro mě hlubokým zklamáním.

5 10.04.2019

Přišlo mi, že kniha má pár mezer v logice a návaznosti, ale jinak mě bavila. Zajímavý námět, mám takové příběhy ráda.

5 03.03.2019

Däniken mě baví. Akorát mě trochu mrzí, že ve svých pozdějších knihách začíná být docela arogantní a nekompromisně čtenáři podsouvá svůj názor. Ze začátku spíš tak trpělivě vysvětloval, teď mi připadá spíš už naštvaný (jako že vy všichni blbci konečně už otevřete oči ať vidíte, že já a jenom já mám pravdu :-D) Co Herr Däniken káže tak v minulosti být mohlo a nemuselo. To už se dneska nikdo nedozví. Ale samozřejmě respekt a 5*, jak jinak :-)

5 28.03.2016

Ano přiznejme si, spousta věcí na tomto díle skřípe. Ať po stránce dějové či po stránce stylistické (což je možná spíš chyba překladu, který nepovažuji za nikterak oslnivý) - na blonďatý culík jsem začala být tak v půlce alergická. Ale to vůbec není podstatné - podstatná je myšlenka, a ta je geniální. Navíc mě velmi baví ta kombinace fikce a kulturně-historických faktů. Další plusové body za čtivost. Pro mě osobně po všech stránkách nesrovnatelně lepší než Ztracený symbol, který jsem četla před Infernem.

5 27.02.2014

Tahle knížka se mi dostala do ruky před lety, když jsem chtěla studovat skandinávské jazyky na univerzitě. A tak jsem četla všechno skandinávské, co bylo tehdy k mání. Nečekala jsem nic a dostala jsem hodně. Úchvatné, ÚCHVATNÉ!!!

5 16.02.2011

Tento světovně známý příběh mě osobně tedy moc nenadchl...

5 16.02.2011

Možná to bude znít směšně, ale tahle knížka mi ukázala jednu z možných životních cest a pomohla zformovat základní pilíře mého životního postoje.

5 16.02.2011

Když nebudete vědět, co číst do Čtenářské výzvy, zkuste Vondrušku. Některá z jeho knih bude pasovat na každé téma. Jo, bavilo mě to.

4 15.12.2020

Čtenářská výzva 2017 - Oblíbená kniha rodičů/prarodičů. Díky mami byl to obohacující zážitek. Tato kniha skrývá hlubokou pravdu, lépe řečeno mnoho hlubokých pravd. Zprvu bylo čtení trochu náročnější, protože jsem měla vydání z roku 1968 a sloh úplně neodpovídal tomu současnému. Docela by mě zajímalo, jestli jsou nová vydání přepracována do současné češtiny. Pokud ano, je to skoro škoda, protože lehce archaická čeština dodává dílu patřičnou atmosféru. Již podruhé jsem letos sáhla do knihovny mých rodičů a podruhé mě uchvátily barevné ilustrace. Ne snad proto, že by byly tak krásné, spíš proto, že tam vůbec byly. Miluju barvičky. Když vezme člověk do ruky jakoukoliv současnou knihu, pokud tam vůbec nějaké ilustrace jsou, tak jen černobílé. Podle mě je to škoda. Barvičky jsou dnes asi drahé.

4 30.07.2017

Moji oba rodičové byli astronomové, ve společnosti těchto lidí jsem vyrůstala, pana Grygara jsem několikrát potkala a vesmír mě vždycky zajímal. Takže bych ani nečekala, že budu muset dát této knize takto nízké hodnocení, leč já nijak zvlášť nadšená nebyla. Když pominu fakt, že mnohé údaje jsou zastaralé a že k pochopení většiny informací je zapotřebí aspoň základní znalost fyziky (a ta mi nikdy nešla, to minimum co jsem náhodou ve škole pochytila jsem už dávno zapomněla :-)), tak mě vadila jedna věc a to, s jakou arogancí se pan Grygar navážel do Danikena a a potažmo "všech těch Danikenů". Já neříkám, že vše co tvrdí je pravda, ale za a) šlo to napsat jinak. a za b) že by to všechno byly úplné nesmysly si nemyslím. Od člověka jeho (Grygarova) formátu bych očekávala trochu větší nadhled. Ale jak něco nezapadá to astrofyzikálních lajniček, tak je to "nevěda" a "pavěda" a "nesmysl". No trochu mi v tomto chlapec zklamal.

4 29.07.2016

(možná trochu spoiler) Byla jsem na to docela zvědavá, ale povím vám, ukrutně mě to nebavilo! Obzvláště ty pasáže o počasí byly ubíjející. Nebo ty popisy příbuzenstva až do padesátého kolene. Styl psaní mi připadal dětinský a děsně naivní, jako by to psal nějaký mladý studentík a ne postarší dáma a ještě k tomu spisovatelka. Pořád samé "co by kdyby... " Autorka pořád fňuká nad svým Wuchanem a jeho trpícími obyvateli, ale že se epidemie rozvinula v pandemii a lidi padali po celém světě, to zřejmě vůbec nevěděla, nebo jí to nezajímalo. Na druhou stranu samozřejmě je třeba vzít v úvahu, že jsou to subjektivní zápisky jednoho jediného člověka z devíti milionů, potažmo ze sedmi miliard. Autorce též nelze upřít její statečný boj s cenzurou, která je v Číně zřejmě dost mohutná. A když zrovna citovala něco, co nebylo psané přímo pro deník (třeba rozhovor pro tisk), i ten styl byl najednou na úrovni. No ale jsem ráda, že to je za mnou, už nikdy více!

3 06.03.2021

Sympatizuji s lidmi, kteří se dokáží pro něco nadchnout a jít za svým snem (o sympatiím k astronomům nemluvě) I já se snažím jít touto cestou. K dobytí jižního hvězdnatého ráje mi sice ještě hodně chybí, ale to nevadí. Protože cesta je cíl.

3 10.07.2019

Chvíli to vypadalo, že to je úplně pitomý, ale nakonec Agatha opět zabodovala. Hrozně mě pobavilo, jak průvodčí chodil cestujícím každý večer ustlat. To by jako nezvládli samy? :-)))

3 26.05.2019

To je vážně super knížka. I když ke zlepšení života mi až tak nepomohla, vše co je v knize popisováno totiž používám už dávno. Potěšilo mě, že takové zásady sdílí i někdo další :-) Akorát mě udivilo, že pan Toman nezná záložku do knížky a musí si do knihy čmárat aby poznal, kde přestal číst. Snad mu o její existenci za těch deset let, před kterými kniha vyšla, někdo pověděl :-) :-) :-)

3 10.02.2019

Původně jsem měla pro kategorii "Kniha se zvířetem v názvu" v Čtenářské výzvě 2017 vybraného Psa baskervilského, jelikož jsem ho měla v knihovně. Pak jsem si ale řekla, že jelikož jsem kočkomilka, je pro mě zcela naprosto nezbytně nutné mít knihu, v jejímž názvu je kočka. Nebo kocour. A tak volba padla na Boba. A nelituji. Krom toho, že je to naprosto fascinující příběh, se mi už dlouho žádná kniha nečetla tak lehce.

3 16.07.2017