L.Helena komentáře u knih

Ano, opět příběh podle stejné šablony. Ale jsem tomu ráda, protože kdyby to bylo jinak, už by to nebyl ten pravý Brown a ten samý Langdon. Okolnosti Robertu Langdonovi opět přivedou do cesty krásnou společnici, se kterou během několika hodin po něčem pátrá, před někým prchá, postavy zpočátku vystupující jako přátelé se mění v padouchy a naopak.
Napínavé tak, že chci číst pořád dál a dál, ale současně taky musím knihu odložit, abych si mohla vygooglit všechna ta místa, významné stavby, umělecká díla, vědecké poznatky... Protože i když jsem o nich již něco četla, slyšela nebo jako turista viděla na vlastní oči, vždy se dozvím ještě něco navíc a mám možnost je vidět v jiných souvislostech. Žádné jiné knížky v sobě nespojují tolik zajímavostí a informací pospojovaných logicky do napínavého příběhu, jako právě Brownovo dílo. A v tom je pro mě ta největší hodnota jeho knih.

10 20.03.2018

Jakmile začnete číst, nedá se knížka odložit. Napínavé od začátku až do konce.

3 05.03.2018

Knížku jsem četla po chvilkách, často jsem ji odkládala, protože mě nebavil ten svět pohádek a fantazie. Tak jsem došla asi do půlky a myslela jsem, že už knížku ani nedočtu. Pak jsem se k ní po čase vrátila, když jsem měla dost času a druhou půlku jsem přečetla na jeden zátah a odkládala jsem ji jen proto, abych si mohla utírat slzy. Chytly mě osudy všech těch podivínských obyvatel nájemního domu, viděny perspektivou osmileté Elsy. Buď v druhé půlce bylo té fantazie míň, nebo to bylo tím, že jsem četla v kuse.
Takže doporučuji číst tuto knížku až budete mít dost času na to, abyste se mohli začíst a naladit se do "nanejvýš pochybného vkusu" (autorova slova z poděkování čtenářům).

7 04.03.2018

Občas mě mírně štvaly pasáže, kdy téměř celá kapitola popisovala minulost některé z nových postav a teprve v posledním odstavci kapitoly se děj posunul o kousek dál. Možná mohly být tyto popisné části víc proložené napětím, ale i tak si autor plně zaslouží minimálně čtyři hvězdičky.
Jak jsem se dočetla na přebalu knihy, je toto předposlední díl Milénia, takže asi nebude Larssonem původně zamýšlených deset dílů. Škoda...

2 30.01.2018

Přečetla jsem od Tilly B. skoro všechno, ale toto považuji za nejslabší. První půlkou knihy jsem se jen tak tak prokousala, teprve druhá půlka se četla dobře, měla spád a zajímavé dějové zápletky.

1 21.01.2018

Ove je sice bručoun, ale s velkým srdcem.
Mimořádně laskavé čtení. Dávám šest hvězdiček z pěti.

6 19.01.2018

Moje první kniha od tohoto autora a jsem nadšená. Takhle nějak si představuji dobrou detektivku. Těším se, až si přečtu i jeho ostatní.

1 17.01.2018

Na začátku se něco stane a pak je celá kniha tak trochu o ničem a bez napětí. Kousek před koncem asi 15 stran mírného napětí a potom zase nic. Úplný závěr (odhalení pachatele znásilnění) mi přijde doslova odfláknutý.
Před lety jsem tuto autorku moc ráda četla, ale její novější knihy mi přijdou téměř nudné, zápletky jsou "přitažené za vlasy". Zdá se mi, že autorka již vyčerpala svůj potenciál.

3 17.01.2018

Celkem slibný začátek. Skutečnost, že tři kamarádky zdědí ohromné jmění slibuje velký potenciál. Ale dál je celá kniha jen velká nuda, Dočetla jsem pouze s vypětím všech sil.

06.01.2018

Nedá mi to nereagovat na příspěvek čtenářky adriane9:
Celá kniha není o genech, ale o zásadnějších otázkách souvisejících s problematikou náhradní rodinné péče a tou jsou zejména 1) porucha attachmentu, 2) hledání vlastní identity.
add 1) porucha attechmentu, nebo také raná citová deprivace, v zásadě se jedná o nemožnost vytvořit si citovou vazbu na mateřskou osobu v raném dětství. V knize se jedná o důsledek toho, že Malka strávila první měsíce života v ústavním zařízení a neměla konkrétní osobu, na kterou by si mohla vytvořit citovou vazbu. Toto vede k citové deprivaci, čili k nemožnosti uspokojování citových potřeb dítěte. Obecně - pokud dítě v prvních měsících života nemá možnost vytvořit si citovou vazbu na konkrétní dospělou osobu (v běžném životě je to matka), pak to ovlivňuje celý jeho další život, hlavně má později problémy s navazováním a udržením vztahů a spoustu dalších problémů (kdo má zájem, může si vygooglit)
add 2) hledání vlastní identity - dítě v biologické rodině ví, jak vypadají jeho rodiče, jakou mají povahu, má možnost sledovat jejich chování a jednání ( a v ideálním případě jejich jednání také rozumí) a víceméně to neřeší. Dítě v náhradní rodině dříve nebo později toto řešit začne, klade si otázky Kdo jsem?, Kdo jsou mí biologičtí rodiče? spolu se základní otázkou Proč mě moje biologická matka nechtěla? nebo si to vezme ještě osobněji Co je na mně špatného, že mě moje biologická matka opustila?
Veškeré tyto skutečnosti vedou k tomu, že dítě v náhradní rodině se chová a jedná odlišně než dítě biologické a genetika v tom hraje podružnou roli.
Je mi jasné, že člověk, který s problematikou náhradní rodinné péče nepřišel do bližšího kontaktu, toto všechno neví (a proč taky, každý máme svých starostí dost) a proto má tendence veškeré problémy s osvojenými dětmi svádět pouze na geny.
Omlouvám se za tento svůj příspěvek, který by asi měl patřit do jiné diskuze, ale měla jsem potřebu vysvětlit, že (dle mého názoru) záměr autorky byl poukázat na celou šíři problematiky náhradní rodinné péče.
Ostatně, moc by mne potěšilo, pokud paní Dita Táborská sleduje tyto stránky, zda by k tomu mohla připojit také pár svých vlastních slov.

12 06.01.2018

Podle mě nejlepší česká kniha roku 2017. Autorka určitě ví, o čem píše. Myslím, že pro lidi, kteří nemají zkušenosti s problematikou náhradní rodinné péče je sebedestruktivní chování hlavní hrdinky nepochopitelné. I když s některými skutečnostmi bych polemizovala (možný spoiler):
- nezdá se mi, že by se psychoterapeut takovým způsobem zamiloval do klientky, kterou má v péči od narození
- přijde mi nepravděpodobné, že by bylo miminko svěřeno do osvojení rodině, která má již dvě malé děti, z nichž jedno je rovněž miminko a to jen o pět měsíců starší než osvojované dítě.
I přes to se ale jedná o velmi kvalitní a pravdivé dílo, těším se na autorčinu avizovanou druhou knihu, která má být zaměřena na osudy biologické rodiny Malky.
Je škoda, že autorka (jak sama avizuje v mnohých diskusních pořadech v médiích) se nepovažuje za spisovatelku a po těchto dvou knihách neplánuje pokračovat v psaní. Její literární tvorba je velmi kvalitní. Třeba ale ve svém životě narazí na další témata, z nich bude mít potřebu "se vypsat" a vzniknou i další knihy. Moc bych se za to přimlouvala.

5 05.01.2018

Jsem ráda, že vzniklo další pokračování osudů Mikaela a Lisbeth, oba jsem si je moc oblíbila. Někde jsem četla, že původním záměrem Stiega Larsona bylo napsat celkem deset pokračování Milénia. Tak jestli chce David Lagercrantz dodržet jeho původní záměr, máme se na co těšit. Myslím, že se mu to celkem podařilo.

5 05.01.2018

Všechny postavy v příběhu jsou neskutečně hloupé, vůbec jsem nepochopila, o jaký žánr se autorka snaží. Zda se jedná o rádoby humoristický román (trochu nadsazené, spíš delší povídka - 156 stran), nebo je to detektivka, či se autorka snaží o proniknutí do psychologie postav. Asi od každého trochu, ale ve výsledku jen trapné dílko zavánějící snahou vydat něco za každou cenu.

1 05.01.2018

Hlavní hrdinka jedná tak, jak by normálně uvažující člověk asi nejednal. Jenže kdyby se chovala normálně, tak by asi celá knížka pak neměla o čem být...
Jinak ale napínavé, čtivé.

1 07.12.2017

Právě jsem dočetla a jsem trochu na rozpacích... Předvídatelné, místy naivní ve stylu červené knihovny. Navíc odfláknutá práce redaktora a korektora - plné tiskových chyb a nesrovnalostí v textu (Pavel na str. 183 tvrdí, že je narozený ve znamení Berana a o 50 stran a několik měsíců později je najednou Panna?)

06.12.2017

Trochu předvídatelné, ale velice dobře se četlo.

1 04.12.2017

Trochu mi to připomíná pohádku o dobru a zlu. Každá postava je buď záporná nebo až neskutečně kladná. Rozhodně se ale dobře četlo, a i když námět byl hrůzostrašný, neměla jsem při čtení ten pravý prožitek hrůzy, protože to celou dobu pořád nějak zavánělo předvídatelným happyendem.

1 15.11.2017

Zklamání :-( Příliš mnoho vypravěčů, vlastně každá postava je vypravěčem. Nemohla jsem se do knihy začíst, příběh mě vůbec nevtáhl do děje. Škoda, čekala jsem daleko víc.

3 12.11.2017