Květinka008
komentáře u knih
Popelčin valčík
Jarmila Dědková
Moc hezký příběh, kde se postupně odkrývají životy vedlejších postav - jako by rašily ze silného stonku hlavní postavy. Hrdinka fajn, opět pootevřený svět do světa dřiny křehkých baletek, tentokrát sympatičtěji než v Čekankách. Tuhle si ráda přečtu někdy znovu.
Kleopatra. Poslední sen
Christian Jacq
Velkofilm Kleopatra s Liz Taylor jsem viděla jako malá a prošla jsem si i obdobím fascinace Egyptem. Jacq mě zavedl do hlubin tohoto příběhu, možná až do přílišných podrobností (každý krok v boji o Alexandrii), mystérií (nepochopila jsem vsuvky s kněžkou a stavbou chrámu), i zbytečných drobných postav - vše zřejmě důsledkem autorovy "nabušenosti" tématem. Tohle byla jeho třetí kniha, kterou jsem měla v rukách, ale první, jíž jsem dočetla. Někdy méně znamená více...
Sestry Chanelovy
Judithe Little
O životě Coco Chanel jsem nic nevěděla a nikdy po tom nepátrala. Knížka ke mně přišla náhodou přes kamarádku a ihned mě přitáhla... Přiznám se, že nejvíc mě zaujalo dětství a dospívání obou nemajetných dívek, rodinné zázemí, výchova v klášteře, těžký vstup do dospělosti, se kterým se snažily popasovat, jak nejlépe uměly. Ačkoliv by se s tím člověk zcela neztotožnil...
Vyzdvihla bych hlavní myšlenku, která mi šla celou dobu hlavou - jak ženu ovlivní vztah k otci, který si vytvořila jako dítě, na celý život a vzhledem k dalším vztahům s muži. A jak je to rozdílné u sourozenců... Antoinettinu vztahu s Luchem jsem velmi dobře rozuměla :-(
Na knížce také vysoce oceňuji krásný jazyk a stylistiku, přesto nedávám plných pět. Hodnotila bych na 4,5 :-)
Maličkost
Markéta Baňková
Nějak tyhle alternatívy, ze kterých jsou ostatní nadšení, nedávám... Jedna hvězda za ilustrace, které mě fakt bavily.
Čtyřka na zabití
Janet Evanovich
Strelena americka komedie v knize. Po prvnich triceti stranach jsem vubec nechapala a chystala se odlozit, nakonec jsem precetla na etapy v MHD. Nejsem cilovka, radeji tedy ani nehodnotim hvezdami...
Čti Jeseníky (obrazová publikace)
kolektiv autorů
Za mě dobrý! Teda až na to, že hory nevyhledávám a Jeseníky příliš neznám :-) Tudíž nejsem zatížená tím, jestli v knize něco dává nebo nedává smysl (jen přemýšlím, zda těch "Lurdských jeskyní" je víc - byla zmíněna na třech místech - anebo je to právě ten nelogický chaos :-) ). Je super, že má nádech humoru a obsahuje nejen informace zeměpisné a přírodovědné, ale věnuje se také zajímavým místům, památníkům a pověstem.
Provedení stylem koláží mi kniha sedí, sama takhle ráda tvořím. Možná bych méně kolorovala (aneb zdůvodnění "pro větší autenticitu" mi přijde zvláštní, za autentické naopak považuju fotky černobílé, když byly vyfoceny ve své době) a souhlasím s níže uvedeným, že by bylo fajn doplnit i aktuální fotografie zajímavých míst nejen k Dlouhým stráním.
Výsostné území
Hana Pražáková
(SPOILER) Jak jsem psala už u jedné knížky Lenky Lanczové - opravdu nic nestárne rychleji než literatura pro mládež... A to je Pražáková ještě o generaci starší. V době, kdy knížka vyšla, jsem se teprve učila číst, v pubertě mě minula, i tak by to byla historie spíše z mládí rodičů. Ale některé věci se nemění - zásoby od maminky na studentský privát, lyžáky a poznávací zájezdy se školou (byť ne do Moskvy a na Kavkaz :-) ), mejdany se studenty jiných vysokých škol a cestování noční tramvají domů, brigády, první lásky, nejistoty, osamostatňování i finanční tlaky na rodiče, kteří se snaží studentovi zaplatit vše, co potřebuje, a ještě mu trochu přilepšit. Navíc tady téma kluka s postižením, dilema vztahu s ním - které paradoxně řeší spíš okolí... A NÁDHERNÉ ILUSTRACE!
Místo pro princeznu!
Meg Cabot
Už jsem na to moc stará, pubertální deníčkové zápisky mě nedokážou překvapit ani uspokojit. Filmy lepší.
Kam se vytrácí láska
Lenka Lanczová
Nostalgie krasnych -nacti... Ale tahle me minula, uz jsem byla po gymplu a mela spoustu jinych zabav nez cteni :-) Na knihach Lanczove se mi libi, jak se v nich obcas objevuji epizodne postavy z jinych knih, tady treba Janek s kapela Pest z me oblibene Tajne lasky :-)
Mstitel / Flirtování s Petem / Výročí / Podivný případ se psem
Frederick Forsyth
Mstitel - zajimava zapletka, ale kraceni je zde velice patrne a kdyby me tema zajimalo, tak bych urcite sahla po originalu - ale takhle mi stacilo i bavilo ****
Pete - divny pribeh, ktery me nezaujal i*
Vyroci - thrillerum se uz obvykle vyhybam, ale tenhle byl hodne dobry a az do posledni chvile jsem netusila... tuhle jedinou bych si precetla klidne i v originale ****
Pripad se psem (zabitym vidlemi, kvuli cemuz je mi to uz proti srsti od zacatku) - styl psani mi nesedl, otazka je, nakolik takhle doopravdy nejaky "Asperger" premysli... puvodne jsem ani cist nechtela, k pribehu se uz urcite nevratim **
Celkove opet relativne povedeny vyber, ale jsou i lepsi.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
"Ona se s tím deset let píše a já to za pět dní přečtu," byla moje první myšlenka po zaklapnutí knížky :-) Odtrhávala jsem se jen těžko a opět smekám před autorčiným výkonem. Nacházela jsem na stránkách kousky přítelkyní z domu smutku, Gerty, bohyní - zkrátka silné ženské příběhy. Jen z konce jsem byla rozčarovaná... Nalákala mě k návštěvě Bílé Vody, začala jsem také přemýšlet, kde probíhá hranice mezi reáliemi a literární fikcí. Ještě budu pátrat. Ale ke knize se už vracet neplánuji.
Hra s čísly
Dick Francis (p)
Pro mě zatím nejlepší knížka od autora - předně je to dvě v jednom - po prvním příběhu klidně mohla skončit, ale ve druhé polovině skvěle navázala. V neposlední řadě jsem si fakt myslela, že mě nějaké prehistorické programování nebude bavit, ale dalo se v rámci děje snést. Neumřel a nebyl týrán žádný kůň. A hlavně jsem velmi spokojená se závěrem :-)
Jak jsme zkoumali Gregora Johanna Mendela
Eva Drozdová
Knížečka z řady populárně-naučné edice, která hravou formou a jednoduchými, srozumitelnými texty přibližuje běžnému čtenáři jedinečný, dlouholetý, náročný a multidisciplinární výzkum Masarykovy univerzity a dalších institucí. Průběh, fotografie a výsledky jsem znala už dříve, jednou z autorek, které do knihy přispěly a mají s genetikou co do činění, je blízká příbuzná. Osobu, která se v oboru nepohybuje, nejvíce zaujmou fakta jako co vše se dá z DNA vyčíst, co vše se ještě po 140 letech od pohřbu z těla v zemi zachová (i části měkkých tkání!), jaká jsou úskalí antropologická - a samozřejmě etická. Nejvíce však na knížečce oceňuji moderně pojaté a hravé ilustrace! :-)
Kniha dvou cest
Jodi Picoult
Kamarádka odložila po pár desítkách stran, já se vzdát nechtěla a bojovala a bojovala... Ač na stránkách není příliš textu, kniha vůbec neubíhala, a to mám ráda téma vykopávek, Egypta a pracuji v pomáhajících profesích a o "dule smrti" jsme u nás ještě neslyšeli, což pro mě bylo na knize nejzajímavější.
Přemýšlela jsem, čím to je, že dohromady to vše nefunguje:
1) extra dlouhé kapitoly
2) naprosto nelogické přeskakování mezi dobami a místy - čtenář se nakonec nějak zorientoval, ale příjemné to nebylo a nenašla jsem až do konce klíč
3) informace o starověkém Egyptě a vysvětlování fyzikálních jevů byly zdlouhavé a podávané jako přednášky, místy dle mého názoru ani nezapadaly do děje románu - prostě "hodně toho vím a musím to tam nacpat"
Za tohle vše dvě hvězdy a moc nechápu, jak mohla kniha dostat "medaili".
Nakonec jsem se rozhodla dát tři - a to z důvodu, že v každé knize si umím najít něco pro sebe, podle aktuálního období a problémů, které řeším. Dělám si výpisky - a zde jich budu mít fakt hodně.
Pověsti z moravských Kopanic
Bedřich Rychlík
Ačkoliv ze strany svých báb mám kořeny spíše na Slovácku, ze strany dědů jsme Slováci, zjistila jsem, že kopaničářskému nářečí docela dobře rozumím, protože spousta slov se u nás používala - zalúbíl, s ňú, chodíja, mluvíja, smíl sa, enem, bojíja, čut, zasyčál... Bylo to jako návrat do dětství :-) Také jsem zjistila, že můj rodný kraj pod Pálavou má s Kopanicemi společnou pověst o Tatarech - na Děvičkách dle pověsti zabili a oloupili tatarskou princeznu, u Hrozenkova má být pohřbený její otec, který přijel na Moravu její smrt pomstít...
Na knížce oceňuji řazení pověstí, které přirozeně sdružují k sobě pověsti o bohyňách, o strašidlech, o zbojnících...
Kníže temnot
Christophe Lambert
Zajímavý historický pohled do tématu imigrantů v USA koncem 19. století, což posloužilo jako podklad pro fantazijní příběh pro děti. Nemyslím si však, že by byl pro malé české čtenáře přitažlivý, prostředí je příliš "cizí". Hvězda navíc za zdařilé ilustrace.
Očistec aneb cesta do kriminálu
Jack Unterweger
"Všechno ostatní mi vzali. Odosobnění z bezpečnostních důvodů. Všechno bylo deponováno, moje duše vystěhována." s. 118
Musím odlišit dvě roviny. Na jednu stranu uznávám spisovatelský um, poutavost, naléhavost, syrovost a osobitost vyprávění. Kdyby to byl smyšlený příběh, zasloužil by si 4 hvězdy (o jednu méně za nudné opakování vzorce chlast-kurvy-krádeže-vězení, zmíněného v předchozích hodnoceních).
Druhá rovina je osobní a emoční. On to není smyšlený příběh. Je až příliš reálný, ale já byla moc malá, když se naplňoval. Knížka ke mně přišla jako vyřazená od tety z vesnické knihovny, zřejmě nikdy nečtená. Jednou jsem si ji vzala do MHD na cestu do práce. Hlavní hrdina "Hansi" dostal obličej a svůj příběh až poté, kdy jsem dočetla... A z profesionálního zaujetí tím, jaký vliv má na člověka působení sociálního prostředí, ve kterém vyrůstá, soucitu s týraným chlapečkem, fungování - či spíše pokulhávání - sociálních pracovníků a celého systému v Rakousku v 50.-70. letech 20. století, se stalo absolutní znechucení a odpor. Pasáže z knihy, které prokládají hlavní příběh, jsem považovala za úvahy. Pročetla jsem si krimi zdroje na internetu a změnila názor - jde o sebestředné a sobecké fňukání, sebelítost bez reflexe, bez studu a pocitu viny, hra na oběť. Nebyl hloupý, aby si neuvědomoval, co a proč činí, a jaké za to musí nést následky. Knihy se teď téměř štítím dotknout a jsem ráda, že Jack vyřešil svůj život tak, jak ho vyřešil...
...a stejně je neuvěřitelné, jak dítě nepřestává milovat svou matku, hledat ji a toužit po ní, přestože je dítětem nechtěným, odloženým, opakovaně odmítnutým a zrazeným... ale jak se potom podvědomě mstí každé další ženě podobného charakteru...
Cukrová panenka
Laura Lane McNeal
Knížku jsem si vypůjčila na pultu jednoho oddělení brněnské LDN. Jednou jsem si ji prohlédla, za měsíc tam ještě ležela... U mě doma "padla" za čtyři dny. Nečekala jsem takový zážitek, tolik postupných dějových zvratů včetně výrazných a odhalení na úplném konci! Postavy mě velmi bavily, chvílemi jsem měla pocit, jako bych v tom New Orleansu byla s nimi...