kure91 komentáře u knih

Asi jsem neměl před nedávnem číst M+B+M od D. Váchy, protože tady jsem měl obrovský problém s vcítěním se do prostředí a atmosféry knihy, i když bylo jasně řečeno, že jde o alternativní dějiny. Ale když se tu objevovalo gestapo, odboj a když jsem viděl, jak se tu odbojáři chovali bezstarostně, bez konspirací, atp., tak mě to trochu vadilo. A poslední výtka, nemyslím si, že by ani ve světě dieslpunku uměly nádrže plné nafty po výstřelu vybuchovat... Na druhou stranu je však nutno říct, že knížka sama o sobě je nesmírně čtivá, děj odsýpá a prostě chcete číst dál a vědět, jak to dopadne. Takže když si odmyslím úvodní část hodnocení, což je můj problém a není to chyba knihy, tak čtenář dostává poctivou žánrovku, kde si přečte o tom, jak by to bylo, kdyby bylo všechno jinak...

3 15.03.2021

Knížky od Dominika Landsmana můžu, mám v poličce i obě předchozí Továrny na debilno a řekl bych, že postupně můžeme vidět zlepšování. To platilo už pro příběhové Debilno 2, ale první autorizovaný hanopis je ještě o kousek výš. Konečně se díky knížce dozvídáme, jak nepochopení okolí a rodinná výchova ovlivnily život nejlepšího hradního mluvčího od roku 2013 a současně se dozvíme u kolika požehnaných událostí byl přítomen a kolikrát pomohl otočit pomyslným kolem dějin. Jestli budeme někdy hledat českého Forresta Gumpa, myslím, že již máme vítěze.

3 08.01.2021

Dlouho jsem váhal nad hodnocením, kdybych si Vlky přečetl někdy hned poté, co jsem četl Bratrstvo, tak bych byl možná přísnější, ale takhle s odstupem mi to přišlo jako příjemný návrat do světa Bratrstva. Děj se motá okolo toho, kam a proč zmizeli ze světa vlkodlaci a při tom zjistíme, kým byl Gerhard, než se stal Gerhardem a kdo je zakladatelka české upíří rodiny, která hraje ústřední roli v již zmíněném Bratrstvu.

3 20.11.2020

Tak tohle byl totální výstřel do tmy, v knihkupectví jsem se motal kolem regálu s fantasy knížkama a viděl vystavený druhý díl, které mě zaujal obálkou a anotací. Takže základ byl najít první díl a jít do čtení. Musím přiznat, že ze začátku jsem se do čtení musel trošku nutit, ale od jisté uálosti s palatinem Turzem to dostalo drive a neskutečně mě knížka začala bavit. Zajímavé nápady, lákavě stvořený alternativní svět (Prokop Diviš for the win) a zajímavé využití skutečných postav... No, vidím to tak, že pro druhý díl půjdu docela brzo.

3 07.10.2020

Tohle byla chuťovečka, autor se pohybuje na stejné vlně humoru jako mám rád, takže jsem si vychutnával každou stránku a některé příběhy od doby pořízení knížky četl už x-krát. Hodně zajímavé nápady, Rudo je strašně krásně cynicky-nihilisticky-sarkastická postava a možná jediná vada na kráse je v tom, že knížka, pokud je mi známo, nevyšla v autorově rodném jazyce, ale to je jenom drobnůstka. A kdybych měl na závěr vypíchnout jeden příběh, Salman Rushdie vede.

3 10.08.2020

Docela jsem zvažoval, jak knížku hodnotit a asi rovnou na úvod napíšu, že chybějící hvězdička do plného počtu je zejména za styl, kdy se nejedná o klasické Případy oddělení Q, ale spíše takový spin-of, který odhaluje pozadí a historii Asada, která se promítá do aktuálních událostí. No a s tím se váže druhá výtka, že mi moc neseděl celý závěr v Berlíně, na poměry této série šlo až o nezvykle velký akčňák a rozstřel. Jinak není knížce moc co vytknout, řemeslně zpracovaná super, děj po počátečních pár desítkách stran začne pořádně odsýpat a kniha se čte skoro sama.

3 03.03.2020

Pokud bych bral hodnocení antologie čistě aritmetickým průměrem jednotlivých povídek, tak su skoro přesně na rozhraní 3* a 4*, ale budu zlý a dám nižší hodnocení. A důvod hned přidám. Ze současné trilogie Antologií dua Hokr, Kyša jsem Říší četl až po Apokalypse a musím říct, že kdybych je četl v opačném pořadí, tak si nejsem jistý, jestli by mě Říše nalákala na čtení pozdějších sbírek. U několika povídek mi v Říši přišlo, že se jedná o duchařiny, celkově mi žánrové či lépe tématické rozpětí nepřišlo tak velké jak u Apokalypsy a proto hodnocení, jaké jsem dal. K jednotlivým povídkám v jejich kartách, kdybych měl vyzvednou jednu, která za to dle mě absolutně stojí, tak je to (bacha, nebude to Kotleta) Chlad věčnosti, který mi přišel super svým námětem a byť šlo o duchařinu, tak tu z mého pohledu byla využitá opravdu zajímavě.

3 09.02.2020

Špica, pecka, mazec a mohl bych pokračovat dalšími superlativy. Série se vrátila do rukou otce zakladatele a bylo to vidět. Tentokrát mi přišlo, že jsme se v ději posunuli o hodně dál (holt 10. díl), na to, že se sezóna blíží konci se všechno pěkně zamotává a su zvědavý, jak to bude gradovat. Návrat mistra Pavlovského znamenal pořádnou pekelnou jízdu, děj odsýpal a hláškovat se hláškovalo opravdu ve velkém. Největší prostor zde dostal Felix, který se zřejmě zbavil potíží s břichem, avšak nějaký vývoj ukázal i zbytek týmu. A protože jsem byl s hláškami spokojen, tak pár níže.
Do cesty se mu připletl cyklista, postrach silnic. Udělal by světu službu, kdyby to do něj napral, ale reflexy byly rychlejší a Felix uhnul. Auto poskočilo na kolejích.
Cyklista vztekle zazvonil na zvonek.
Nemít na spěch, hodil by tam Felix zpátečku a dorazil ho, ale teď měl před sebou větší zlo.
--------------
Auta jedoucí před nimi se rozestoupila, jako kdyby yarise řídil motorizovaný Mojžíš.
--------------
Ale všichni mágové vědí, že co se týče žigulíku, žádné fyzikální zákony neplatí.
--------------
\"Ne, bylo to tady,\" řekl Matěj. \"Někdo je v předsíni.\"
\"Jo,\" řekl Čeněk. A pak děsivým hlasem: \"Fantomas.\"
--------------
\"Nemám tušení,\" přiznal démon. \"Tohle se ještě nikdy nestalo. Aspoň teda já jsem to neviděl.\"
\"A to počkejte, až začnu dělat karetní triky,\" řekl Felix.
--------------
Zatímco přecházeli kilometr dlouhé předsálí, přemýšlel Felix, jak asi vypadá zvrácené démonské porno. To nejzvrácenější, co si dokázal pro démony představit, byla misionářská poloha. Ta by mezi démony mohla působit jako fakt fest prasárna.
--------------
To nebylo fér. Člověk nečeká, že lidi, co se ohánějí kopím, mají v záloze skutečné zbraně. Když je mají, proč je nepoužijou hnedka? Proč si je schovávají na horší časy?

3 02.02.2020

Hodně jsem přemýšlel, jak tuto knihu hodnotit. Na úvod musím předeslat, že čtení to nebylo vždy veselé, avšak rozhodně poučné, protože autoři podrobně rozebírají aspekty, které mohou vést k rozpadu demokracie a na konkrétním příkladech ukazují, jak se to skutečně povedlo realizovat. Vzhledem k tomu, že důraz je kladen na USA a Donalda Trumpa, nechybí řada výletů do bližší či vzdálenější minulosti "států" a musím říct, že jsem se dozvěděl hodně nových zajímavých informací. Závěrečná kapitola se snažila vlít čtenáři trochu optimismu do žil po předcházejících chmurnějších kapitolách, avšak mě osobně to moc nepřesvědčilo a celá kniha skončila tak nějak pesimisticky.

3 19.11.2019

Jak jsem napsal v komentáři ke Dni poté, knížka mě nalákala na druhé přečtení Tmy. Poprvé jsem ji četl v době, kdy jsem sci-fi či post-apo moc nesledoval a nečetl, nyní už nějaké knížky těchto žánrů mám za sebou a musím říct, že jsem i proto na Tmu nahlížel jinak. Neff se s tím nijak nemaže a hned nás hodí do děje a od prvních stránek sledujeme líčení rozpadu společnosti. Byť bych chtěl mít výhrady k tomu, jak rychle onen rozpad nastal, líčení jednotlivých událostí je natolik podmanivé, že všechny výtky beru zpět. Popis oné situace mi přijde jako dosti uvěřitelný a možný, proměna charakterů a rozpad Prahy se četly samy. Možná mi přijde líto, že za polovinou knihy následuje skok o 3 roky dopředu, ale pro spád celé knihy to není na škodu. Tím se dostávám k závěru, který mě poprvé naštval a bral jsem jej jako blbost. Nyní na podruhé musím tohle hodnocení brát částečně zpět, možná díky přečtení dalších děl mi už celý koncept stojící za vypnutím elektřiny nepřijde tak ulítlý a moc mi nevadil. Takže závěrem, i na druhé přečtení jsem s Tmou moc spokojený a abych dodal na závěr, četl jsem původní nepřepracované vydání, Tma 2.0 mě zatím neláká.

3 11.11.2019

Otec zakladatel je nazpět a opět je to jízda. Děj se opět odehrává ve dvou paralelních liniích (abych byl uplně přesný, tak jede i třetí linka, ale té je věnován je kousek) a zatímco Felix s Walterem řeší pokec se Starým v nemocnici, tak Klaudie jde navštívit jeden ne tak obyčejný panelák. Zejména některé scény v paneláku jsou velmi zajímavé (byt s růžovými tapetami, např.) a opět si tu nechám pár hlášek, co se mi v knížce líbily.
---------------------
Felix si ani nevzpomínal, že by kdy Waltera viděl se tak spokojeně usmívat. Vypadal jako kočka, ke které přichází myš a pomalu se maže grilovací omáčkou. Jenže temnota byla blíž...
--------------------------
"Dobře," řekl Felix k nabodnutým tělům. "Viděli jste poslední dobou něco dobrého v kině?"
"Sha ghrtsa chtra chtra!" řekly tisíce úst znova, tentokrát hlasitěji.
"Podle toho, jak nakvašeně to zní, tak patrně něco od Trošky," řekl Felix Walterovi.
--------------------------
Kluk napřáhl ruku k Tisícihlavému, jehož chapadla už sahala do výšky věžáku a odstřikoval z nich šedý sliz, a pronesl: "Majoránka!"
Z nebe dopadla obří noha v tenisce a z Tisícihlavého vystříkl černý maz.
"trochu montypythonovské," řekl Felix, "ale jinak dobrý."

3 06.09.2019

EDIT: Asi jsem si tuhle knížku potřeboval nechat dost uzrát v hlavě, protože když se po půlroce vracím k hodnocení, tak se musím hodně opravit a vzít jej zpět. Budu si nadále stát za tím, že je to trošku pelmel a děj jde na přeskáčku, ale sdělení knihy, to co se čtenáři snaží předat jasně vystoupí. Po dočtení jsem si říkal, jo, tak jsem to dočetl a co? Ale ono některé idei zmíněné v knize nakonec nejsou úplně mimo, možná i díky poselství knížky jsem začal při běhání víc myslet na stravování a principy zmíněné v knize, byť jsem si hned po dočtení říkal, že to je vlastně nonsens a nic si z toho stejně neodnesu.
--------------
Tak jsem touto knihou začal "bunde" tří běžeckých knih, co Mladá fronta prodává pospolu a musím říct, že jsem vzhledem k pověsti Born to run čekal pořádnou knížku, avšak tohle mi přišlo, že pejsek s kočičkou vařili dort a při tom jim tam spadl ten myslivec, co jim ho v čapkově verzi zjedl. Kdyby se autor držel jednotlivých linek, tak by to šlo, ale takhle co chvíla skákal od tématu k tématu, tu jsme na Krétě za 2WW, tu se autor učí parkour, tu je na Krétě on v současnosti... Pelmel...

3 19.07.2019

Konečně nějaká normální knížka o běhání. Žádné vznešené idei, žádné "fitnes kraviny", ale běhám proto, abych mohl žrát. Autor mi mluví z duše :) Navíc, když se mi někdy nechce vyběhnout, tak tahle knížka je ohromně motivační.

3 17.01.2019

Devět životů - povídka mě moc nezaujala, koncept celého konfliktu na pozadí Velké války mi přišel takový podivný, ale budiž. Jedni jdou proti druhým, ale nakonec nevyhraje nikdo. 3*

Pro pár krys šel bych světa kraj - jo, tohle mě hodně bavilo, odlehčený styl, hlášky, postavy podle žánrových schémat (většinou), ale fungovalo to a prostě pecka. Děj se točí kolem v podstatě banality, když Rekus Nepřemožitelný jde zabít pár krys, ale vše se lehce zvrtne. 5*

Křižáci jdou do nebe - zde se opět vracím k menší nespokojenosti, zasazení do historie bylo skvělým krokem, samotná zápletka mi přišla trošku jednodušší, ale za závěr si to 4* zaslouží. Shodou okolností jsem teď rozkoukal Westworld a trošičku jsem tam nějaké odkazy viděl. I když to byla mí projekce děje seriálu do povídky a v reálu tam nic takového nebude.

Muž, který psal dopisy - luxusní nápad s prostředím, ve kterém se povídka odehrává, ta atmosféra z toho přímo sálala. Československé (a další jednotky RVHP) válčí v Americe, jaderná válka, vše jde do kelu. Jak se s tím kdo vyrovnává z řad vojáků? Atmosféra za plný počet, děj a rozuzlení mi však tak špičkové nepřišlo - 3,5*

Zákon smyčky - ač se mi to po přečtení nezdálo, tak s menším odstupem musím říct, že tohle bylo fakt dobré. Voják a jeho řekněme nemessis, muž snažící se uniknout osudu, kterému nelze uniknout (Kdo má viset, ten se neutopí, i kdyby bylo vody nad šibenici). Rozhodně
5*

Kód Zeta - Kotleta nezklame. V podstatě postapo nebo možná takové právě probíhající apo, kde se vědci snaží nalézt vir, který nebude emzakum chutnat. Jak je u Kotlety zvykem, dej pěkně odsýpá, nechybí nějaký ten koitus (ten tu mimochodem má důležitou roli pro děj) a přítomny jsou i mrtvoly. To vše v postapo kabátku Prahy, závěr je fakt pecka a dostal mě. Zalít smiláky. Jasných 5 *

Nemesis - budu se opakovat s hodnocením o dvě povídky před, ale ta atmosféra, tady bych si dovedl představit celou knihu. Když jsem si ještě při čtení vzpomněl za video k Show must go on v cover verzi od 2cellos (https://www.youtube.com/watch?v=L051v3NC0F4), tak prostě luxusní chuťovka. Krásně popisuje atmosféru nevyhnutelného a ukazuje, co by s tím lidé v té situaci dělali. 5*

Čtyři králové - zajímavé, povídka na mě působila dost civilně, nastiňovala zajímavý koncept České republiky, jen mi (chápu, že to v rámci povídky není možné) trošku haproval kontext a postoje okolí vůči tomu, co dle všeho bylo lokální. 4*

Po Velké Bouři - sakra, už od přečtení znovu vydaných Drnkových "Žáb" (tj. knížky s 1938 v názvu) vím, že mám slabost pro příběhy, kde se Čechům daří a jsou po vojenské stránce úspěšní. Povídka sledující prapočátky pozdějšího Česko-slovenské království mě bavila, sice byla možná lehce nadnesená či naivnější, ale nevadí. Mám docela chuť si přečíst obě České země. 5*

Dlouhá noc na Japetu - tak tohle byla chuťovečka. Skupina astronautů se snaží zjistit, co se stalo na opuštěné základně. Dvě časové roviny a hodně hutná atmosféra v průběhu jedné noci na saturnově měsíci Japetu. Zajímavý děj, rozuzlení lze lehce odhadovat z prolínání časových rovin, ale nevadí. Jasných 5*
Střep - jo, tady jsem si opět vychutnával atmosféru, navíc prostě zasazení do světa po atomové válce mě vždy nějak zaujme a zabaví. Hrdina povídky vyráží do zbytků určitého města, kde by měl narazit na zásoby, ale při tom narazí na mrakodrap obydlený podivným společenstvem dělajícího podivné věci. 4*

Hltač kostí - tohle mi nesedlo, nějak jsem se nedokázal myšlenkově vžít do světa, který fungoval po nějaké velké potopě (?) a byl obydlen podivnýma kreaturama. Oproti jiným povídkám ve sbírce jsem se tu nedokázal dostat do atmosféry, nějak mě nezaujaly ani postavy a celkově mi povídka přišla mnohem delší, než zbytek - 3*

Caput mortuum - některé nápady se mi v povídce líbily, třeba Sprastahmor či samotný svět, kde dle všeho rostliny braly inspiraci od Trifidů, ale povídka samotná o vyšetřovateli a jednom zločinu mi přišla taková slabší a prostředí zasazené do období po apokalypse už to zachránit nedokázalo. 4*

Barva smrti - asi podobně jako u Caput mortum, moc mě povídka nesedla, nápad lidstva bojujícího proti rychle se šířícím houbám byl zajímavý, ale samotný děj povídky o snaze dostat se k jedné osobě, která může držet klíč k řešení celé situace, mi přišel takový slabší. Ale za úplný závěr musím alespoň tu jednu hvězdičku přidat. 4*

Sliby se maj plnit - v povídce se prolíná více dějů, které spějí ke společnému rozuzlení, které mě však moc nezaujalo. Celkově mi povídka moc nesedla, nějak jsem si nedokázal postavy oblíbít co jim alespoň fandit. Takže 3*
----
Suma sumárum když to sečtu a podělím, tak mi antologie vychází na 4*

3 17.01.2019

No, musel jsem si to hodnocení nechat chvíli uležet, abych nepsal zklamaně. Nejde o kvalitu knížky, tu autor oproti prvnímu dílu ještě vygradoval, ale spíše o můj pocit z vývoje v závěru a osudu některých postav (víc napsat nejde, ať nespoiluju). V knize se vracíme do dění v Odpočinku ve chvíli, kdy si Vincent musí vybrat své zaměstnání a shodou okolností (a litrů vypitého wizoura) se z něj stane knihovník a velmi brzy na něj čeká další detektivní případ. Ten se postupně zamotává, ale rychlým tempem spolu s celou knihou spěje ke konci y rozluštění.
Stejně jako v prvním díle nechybí panu Koubkovi vybroušený styl, různé slovní hříčky, přirovnání a vlastně i samotná skladba vět a odstavců jsou radostí ke čtení a čtenář si užívá každou stránku. Nechybí hromada wisecracků, opileckých konverzací Vincenta s Mae a humorů vyplývajících z reality Odpočinku. Takže závěrem nemůžu jinak, než plný počet bodů a doufat, že přijde další díl.

2 20.03.2023

Myslím, že rovnou na úvod napíšu, že tady v hodnocení nedokážu být objektivní, ani kdybych se nakrásně snažil. Knížka jejíž děj se odehrává v mém rodném městě a jejíž jednotlivé lokace člověk více než dobře zná. Navíc Petr Michálek je autorem mých oblíbených "Ovčáčkovských" kabaretů z MDZ, takže už jenom za lokace a autora jsou plusové body.
Ale hned jde dodat, že plusové body nejsou nějak rozhodující, protože samotná kniha a její děj mě pohltily, dalo by se říci (mrk, mrk) vytrhly z běžného běhu dní a nechaly zapomenou na čas. Protože tempo knihy začíná po úvodních pár desítkách stránek nabírat hodně zhusta na obrátkách, autor se nebojí přikládat pod kotel a závěrečná část "Mše", tam už děj běží zběsile jako cestující snažící se chytit ujíždějící poslední vlak ze Zlína do Otrokovic. Nebojím se říct, že zejména v závěrečné části mi tempo, navazování kapitol a udržení čtenáře u knihy připomněly Larse Keplera, ono ostatně samotný závěr na Mrakodrapu by klidně mohl pocházet z dílny oné švédské dvojice skryté za zmíněným pseudonymem.
Pokud jde o samotný děj, za mě představuje problém Zlín. Protože jak už napsali recenzenti přede mnou, být to od amerického autora a odehrávat se někde v New Yorku, tak asi neřekknu k uvěřitelnosti ani "ň", ale v tom našem malém Zlíně... Avšak děj se odehrává za oslav 700 let od založení města a při této příležitosti představilo město slogan "město nekonečných možností", takže touto berličkou si pomohu k tomu, abych si řekl, že se to takto klidně loni v listopadu mohlo odehrát.

2 01.02.2023

Problém bude, že jsem autora výrazněj zaznamenal až Posmrtnou predací, která se zdá být ve srovnání se zbytkem tvorby poměrně usedlou knihou. Takže tohle je asi můj problém a budu si muset zvyknout, neb Koubkovy povídky jsou docela úlet (stačí zmínit Ranní spoj) a podobně na tom budou asi i jeho ostatní knihy, jejichž jeden zástupce se mi teď dostal do rukou. Čepel entropie je zvláštní kniha, na jednu stranu strašně zábavná, nápaditá a zajímavá a současně na druhou stranu mi chvílema toho ničení a destrukce přišlo až moc. Většina příběhu je super, sledujeme roadmovie dvou démonů po Zemi, jak si to užívají a místy zneužívají, ale samotný závěr mi přišel takový divný, kdy bylo hodně naznačeno a skončilo to tak nějak otevřeně. Z knížky je jednoznačně vidět, jaký má autor názor na důchodce (to ostatně potvrzují i jeho další knížky) a na náboženství, do obojího se strefuje s velkou chutí a libostí. V příběhu nechybí hromada hlášek a zajímavých postaviček, ale pro výše řečené - tedy konec a ostatní autorovy věci budu v hodnocení přísnější.

2 21.03.2022

Když se dívám na hodnocení, tak buď se objevují pochvalné hlasy nebo naopak spíše kritiky na knihu, přičemž hned na úvod předešlu, že budu inklinovat k tomu druhému záboru. Bude za to moct několik faktorů a začnu hned jedním z nich. Nebude jím nic jiné, než stylistika, protože tady se asi podepisuje výchova ze slohovek ze střední, ale to věčné opakování slov a spojek mě v půlce knížky začalo pomalu fyzicky bolet.
Když na třech řádcích vidím víc jak 5x spojku "a", kterou v dialogu na půlku stránky doplňuje konverzační přestřelka uvozená pomalu u každé přímé řeči slovíčkem "řekl", tak jsem začal přemýšlet, jestli vůbec chci knížku dočítat nebo ju hodím rovnou ven z okýnka šaliny. Místy mi navíc přišlo, že autor až moc tlačil na pilu z hlediska různých hlášek, přirovnání a hraní si se slovíčky, když to porovnám s mistrem Kopřivou, tak to v Prokletí pro všechny bylo místy až moc na silu roubované. Na závěr této části se ještě musím chtě nechtě zastavit u postav, které mi vlastně vůbec nepřirostly k srdci ani v jednom případě a nijak jsem neměl pocit, že bych jim držel palce, přál nějaký konec a tak. Přišly mi jako postavičky, které jsou poměrně charakterově ploché, necítil jsem jejich nějaký vývoj v průběhu děje (asi protože jsou mrtvé, haha...) a to se nezmiňuju o jménech, které musely být navzájem podobné.
Ale ať nejsu jen negativní, samotný příběh byl zajímavě vymyšlen, byla v něm hromada zajímavých a neotřelých nápadů, částečně retrospektivní vyprávění nakonec docela dávalo smysl a nerušilo mě tolik při čtení, jak mi ze začátku přišlo. Navíc na nějakých posledních 50 stránek se poměrně dost zvyhla stylistická kvalita textu (byla naráz na úrovni povídky Jmenoval se Moše z aktuální epochální pulpové antologie) a naráz se knížka četla mnohem líp. Takže doufám, že to za autora nedopsal někdo jiný a že v dalších knížkách minimálně udrží laťku danou závěrem a rád si další knížku z jeho klávesnice přečtu.

2 07.01.2022

Ať si nechám prostor pro hodnocení dalších dílů série, zůstanu teď u 4*, ale za mě šlo o příjemné pokračování Legie a byť se neposuneme příliš v ději, tak jsme naopak objevili další rasy ve vesmíru, poodhalili trošku historických střípků a potkali staré známé a teď nemluvím o "švestkách", které tentokrát absentovaly. Jak je u autorky zvykem, příběh se četl hodně příjemně, děj plynul a nechyběly nějaké ty hlášky. Bonbónkem na závěr byly stránky z deníku Danky Krasinski, kde si člověk mohl ověřit své představy o podobě některých druhů ve vesmíru s představami autorů.

2 05.07.2021

Z české fantastiky jsem měl vždy docela dobrou ruku a dařilo se mi sáhnout na knížky, co mě bavily. Bohužel musím napsat, až do teď. Tohle tak úplně nefungovalo. A přitom by člověk řekl, že ingredience byly použité dobře. Peklo, to nám už Bureš či Kopřiva ukázali, že umí fungovat jako skvělé prostředí, příběh podle kulhánkovské linky, kdy si to hrdina jde vyřídit se všemi, co mu učinili příkoří, trošku bych viděl podobnosti i s Kotletovými lovci, když do hry vstupují implantáty. Jak je tomu u tohoto žánru dobrým zvykem, nechyběla ani řada hlášek, tudíž vše, co by měla mít taková žánrovka, abych z ní byl nadšený, tu bylo přítomno. Ale ouha, ono to dohromady nefungovalo. Asi mi tak trochu chyběla víc rozepsaná motivace u Thea, proč Tereza do všeho hned šla bylo taky s otazníkem, okolní svět byly vlastně jen statické kulisy... Inu, ne vždy musím být spokojený.

2 11.06.2021