kure91
komentáře u částí děl
Tady budu hodně hodný v hodnocení, konečně jsme dostali to, co upoutávka knížky avizuje. Máme tu emzáky, máme tu ten sex ve všech formách a máme tu pořádně brakový příběh, ve kterém nechybí ani české popkulturní hvězdy konce 80. let. Když to trošku autorskou hyperbolou přeženu, autor nám tu servíruje takový český Den nezávislosti a celkově řečeno jsem si povídku dost užil.
Budu se opakovat s hodnocením u několikáté povídky z pulpové Epochální sbírky, ale opět mi přišlo, že text byl příliš krátký na to, abych si nějak oblíbil postavy a někomu fandil (i tady ve sbírce třeba Neffi nebo z dřívějších epochálních antologií bych zmínil povídky páně Bureše). A když se to povídce nepovede, tak ji prostě lépe než dobře hodnotit nemohu. V této povídce sledujeme konflikt dvou stran, kdy císař vyrazí zpacifikovat vzpurnou planetu a tak nějak se za celé trvání textu nedočkáme žádného zvratu, žádného překvapení nebo něčeho, co by vystoupilo z jisté šablonovitosti textu.
Povídka měla potenciál na lepší hodnocení, avšak asi jí uškodil rozsah, protože mi přišlo, že jsem se nedokázal s postavami identifikovat a nějak jim držet palce. Prostě mi chyběl větší background Amaru, abych se s nimi seznámil a měl motivaci jim třeba držet palce. Takto mi nic nevedlo k tomu, abych jim nějak fandil.
Samotná povídka mi přijde podle poměrně obvyklé šablony, kdy vezme partu hrdinů, která dostane zaplaceno za šílený úkol, avšak jsou na štíru s penězi, tak to vezmou. Část cesty vše probíhá v pohodě, pak se něco zvrtne, část hrdinů zemře a ti šťastnější se dostanou zpět... I takhle by ve zkratce šla povídka shrnout, tentokrát tu máme ještě přívažek k partě hrdinů v podobě nezkušeného externího člena a závěrečný fail.Co mě však bavilo a proč jsem dal povídce vysoké hodnocení je prostředí, které mi přišlo hodně originální a takového pojetí města mě opravdu zaujalo a nepřijde mi, že by bylo obvyklé. Takže bych se přimlouval, kdyby autor krom psaní příběhu Vincenta Krhavého v Odpočinku rozpracoval Tkáň a nabídl nám taky nějaký plnotučný příběh z toho světa.
Musel jsem si povídku nechat trošku proležet v hlavě, takže updatuju svůj komentář. V povídce se setkáváme se starými známými z Kraksny a poté, co Gerasim projde do země za zrcadlem, tak uvidíme druhou "nové staré známé" ze Vznešené. Proměna některých postav mi přišla zajímavá, zejména Aga mě dostala, jen mi přišlo, že povídka byla příliš stručná a mohlo se z ní a střetu obou realit vytěžit víc. Taky by mě zajímalo, jestli do naší reality přišel onen druhý Gerasim nebo ne. Proto dávám nižší hodnocení, rád bych věděl víc a povídka mohla být klidně delší.
Co by jeden neudělal pro trochu toho mimozemského pichu... I tady budu hodnotit stylem jídla průměrné restaurace, zasytí, ale dojem nezanechá.
Povídka o agentkách, co nejsou úplně agentky a o agentovi, co není tak úplně agent. Nějak moc nevím, co k povídce dodat, moc nezaujala, takže jsem ji dočetl a že by zanechala nějaký větší dojem...
Asi mi povídka úplně nesedla, byť nápadů a zdůrazňuju - dobrých nápadů v ní byla opravdu řada. V příběhu se dostáváme do světa orků, elfů, lidí a dalších fantaskních stvoření a sledujeme cestu jednoho orckého bojovníka Krvavého za splněním úkolu, kde mu byly slíbeny tisíce nepřátel, které bude muset porazit. No a jak se ukáže, ty tisíce nepřátel budou trošku jiné, než by si při přijetí úkolu Krvavý představoval.
Komiks od Kotlety? Proč ne? Akorát tady mi to přišlo jako taková malá ukázečka na pár stránek, kde se děj obrovsky zhustil a za 5 minut jsem pomalu zapomněl, o čem to bylo.
Do hodnocení povídky chtě-nechtě musím promítnou skutečnost, že mám aktuálně rozečteno autorovo Prokletí pro všechny a byť jsem asi ve třetině, tak z knížky v některých stylistických ohledech "teču". Takže k povídce jsem přistupoval s menšími obavami, které se ale nakonec nenaplnily, protože mi přišlo, že je lépe napsaná a to jak po slohové stránce, tak po stránce přehlednosti, tolik se tu neskáče v ději a je poměrně jasné, kdo je kdo. V příběhu se ocitáme ve 2. světové válce, kdy odboj nasazuje takovou českou partu Avengerů, avšak při jednom setkání s nacisty v průběhu okultního rituálu nevyjde vše tak, jak má. Ale na scénu se dostává maňásek. No a v roce 1942, tedy druhé časové rovině povídky, se maňásek spojí s tím, jemuž říkali Moše a dozvíme se, kde se, jak se tato dvojka vystupující v Prokletí dala dohromady...
Příběh to byl pěkný, konec asi tak trošku více očekávaný, povídka se pěkně četla a dobře odsýpala. Jen tu jednu hvězdičku musím snížit kvůli atmosféře, nějak mě nedokázala vtáhnout, byť všechny ingredience tam byly. Když to porovnám s mou milovanou antologií Ve stínu apokalypsy, kde byla Noc na Japetu, škoda, že tady se autorce nepovedlo tu tísnivost a děsivost opuštěné základny napodobit.
Neodpustím si začít hodnocení jinak, než že napíšu, že povídka pracuje s hromadou žánrových klišé a zaběhnutých šablon. Ale jelikož to je podstata povídky, tak to jinak nejde. Od autorky dostáváme pořádnou noirovku, která se začne zamotávat o další žánry. Všechno graduje, krásně se proplete a závěr rozuzlí.
Menší chybičkou asi je, že neznám sérii Propast času, takže jsem si některé věci možná musel domýšlet. Samotná povídka, jak je autorovým dobrým zvykem, ubíhá v dobrém tempu, je čtivá a má zajímavé prostředí, kde se podíváme do Číny po velkém kolapsu, takže nás čeká výlet do budoucnosti. V ní lidé žijí převážně na síti (oh hello, Ready Player One :)) a akorát náš hlavní hrdina nemůže tento život úplně vystát a rád by raděj zažil tvrdý život offline (pun included)... Ať moc nespoiluju, jedna věc vedla ke druhé a za trest Neffi skončil v Evropě a když se nepovedl let červí dírou, tak se dostal do trochu jiné minulosti, než chtěl. A jak říká anotace, dál už je to příběh autorovy trilogie...
Jak už Martin Fajkus varuje v předmluvě, v antologii čekají brakovky a podobné povídky, kde by se měli vyskytovat emzáci, krásky a tak podobně. No a hned první text antologie nám nabízí, jak by řekl Vladimír Železný v dobách své nejlepší formy, brak nejbrakovatější, když se dostáváme do Baltimoru budoucnosti, kde už problémem není "špína", nýbrž jeden pes na útěku. Ten však má jisté implantáty, které obsahují jisté informace, které se nebudou líbit místní smetánce. Povídka ubíhá ve svižném tempu, hlavní postava a její bussines jsou hodně zajímavé, akorát ten závěr mě trošku zamrzel. Ale na úvod paráda.
Rozhodně jedna z lepších povídek v knize, oproti některým jiným mi tu nepřišlo, že by bylo nějak nutno představovat světa, jeho fungování nebo podobně, protože toto všechno byly v zásadě jen kulisy k jednomu hodně civilnímu příběhu, který nám ukáže, že slovy jednoho normalizačního umělce "pár přátel stačí mít" a zejména pokud jsou tito přátelé dobří a dlouhodobí. Víc asi moc psát nejde, abych moc nespoiloval.
Možná podobně jako v Říší antologii i tady autor trošku hlouběj zabředává do svého světa a v prostoru povídky nedokáže vysvětlit všechny jeho zákonitosti a nuance fungování. Na mysli mám hlavně různá pravidla, naznačené intriky na královském dvoře a strany, které proti sobě stojí. Takže vlastně mi nějak chyběl důvod, proč hlavní postavě fandit a proč by měl mrzet konec, co ji potkal. Navíc, hlavní postava se chovala jak kretén (možná by to dávalo smysl, kdyby byl větší prostor na popsání fungování světa...), takže mi nějak bylo jedno, jak dopadne... A to je u povídky škoda, tam chci okamžitě hrdinům fandit a vědět, kdo je kdo...
Jak začít hodnocení? Na úvod nutno říct, že to je takový holdně mild Kotleta, moc se tu nezabíjí ani nesouloží, místo upírů nebo pohanských bohů dostáváme multikulti společnost, kde společně žijí lidé, elfové, hobiti a skřeti (... pardon orkové, musíme mluvit korektně :)). Samotná povídka sleduje vyšetřování vraždy jedné elfí "sociální pracovnice" a události rychle nabírají spád směrem k většímu či menšímu magickému střetnutí, které se však rozuzlí poněkud nemagicky. Aneb Kotleta nám ukazuje, jak by to asi vypadalo, kdyby se Bilbo Pytlík nedal na turistiku a místo toho se stal policajtem.
Tahle povídka byla sakra zajímavá. Dost mě zaujal samotný námět, sledovat a řídit věci tak, aby se povedlo dosáhnout Záměru a popostrkovat věci správným směrem nutným k jeho dosažení. Z povídky mám pocit takové ochutnávky a musím říct, že chci víc. Chci celou knížku z tohoto světa, tohle by mohlo být zajímavé.
Chci věřit, že kdybych znal originál Peregrinovic sirotčince, tak bych si povídku vychutnal víc, ale i tak mi přišla zajímavá.
U autora zjevně budu mít problém s jeho pojetím povídek. Moc mě nezaujaly jeho příspěvky v epochálních antologiích, tady to taky nebylo úplně ono. Ale rozhodně nemám problém s autorem samotným, letošní M+B+M hodnotím jako jednu z knih roku a stejně tak jsem si užil Šedou. Takže když se v této povídce vracíme zpět do univerza šedé, tak byly splněny všechny podmínky pro to, aby to bylo dobré, ale nějak to opět v povídce nefungovalo. Avšak v porovnání s ostatními texty ve sbírce Lockdown hodnotím vysoko.