ksuia
komentáře u knih
Vzpoura deprivantů - O špatných lidech, skupinové hlouposti a uchvácené moci
František Koukolík
Každé téma je na jednu celou knihu :)
P.S.
Aňa Geislerová (p)
Holčičí oddechovka vhodná při bolesti zad, nevolnosti, chřipce... (prostě když nemáte sílu přemýšlet :D). Zpříjemnila mi blbý den "proležený" v posteli. Za to velký plus.
Kavárnička v Kábulu
Deborah Rodriguez
Oddechový a bohužel dost předvídatelný příběh. V závěru tak sladký až máte pocit, že se díváte na nějaký romantický německý film, na který se vlastně ani dívat nechcete. Nicméně pořád ve vás přetrvává tiché přesvědčení, že za ten závěrečný pocit, kdy se jen přihlouple usmíváte a říkáte si, jak je ta láska krásná a jak vždycky zvítězí dobro nad zlem, to dokoukat (dočíst) stojí. Je to knížka, která se hodí, když chce člověk vypnout. Tím ale neupírám příběhu poutavost, co se týče popisu života v Afgánistánu. Bez toho by knížka nestála za nic.
... a řekla bych, že je určená spíš pro náctileté slečny nebo pro nenáročné čtenářky.
Chvilku mě štvalo, že jsem si ji koupila, ale oceňuji velmi hezký obal, tak si pro ni v knihovničce místo udělám... :)
Nebe nemá dno
Hana Andronikova
Krásná knížka.... přečetla jsem ji už několikrát a stále mě fascinuje. Vždycky v ní najdu uklidnění a zároveň ve mě probouzí chuť si "hrát", nebrat všechno tak vážně. Hana Androniková byla prostě geniální! Uměla svým osobitým způsobem popsat svoje vnitřní stavy, svět, okamžiky, lidi, přírodu... Tato knížka je balzámem pro duši. Je prostě opravdová.
Mocenská posedlost
František Koukolík
První knížka od Františka Koukolíka, kterou jsem četla a rozhodně ne poslední. Myslím, že by neměla chybět v povinné literatuře na středních školách. I přes to, že se v ní autor zabývá větším množství témat, která by si - dle mého názoru - rozhodně zasloužila i podrobnější rozpracování (např. kapitoly o návykových látkách či pornografii), dokázal skvěle nastínit některé oblasti problémů, které jsou pro lidstvo rizikem ne v budoucnosti, ale teď. Líbilo se mi jeho vyzdvihnutí potřeby učit již od dětství člověka kriticky myslet a "ujistit ho", že mít "pochyby" například v přijímání předkládaných informací, učení či rozhodování, není vůbec nic špatného... Jsou hnací silou pro objevování, bádání, rozvoj osobní tvořivosti a trpělivosti. V závěru knihy na člověka dolehne zvláštní pocit ... neumím ho pojmenovat.
Chudáci Romové, zlí Cikáni
Norbert Mappes-Niediek
Knížka určitě stojí za přečtení! Je to neustále aktuální téma. Slýchávám od některých lidí v mém okolí (kupodivu i od dětí, kterým je 14 a na práci v životě nesáhly), že "Romové jsou líní a nechcou pracovat, nemakají, vyžírají stát, berou sociální dávky,.... bla, bla, bla". Nakonec jsem jednomu mému blízkému člověku položila otázku: "Co by se konkrétně PRO NĚHO v životě změnilo, kdyby většina Romů pracovat začala?" - měl by se lépe? Byl by víc zdravý? Šel by studovat dvě vysoké školy? Měl by lepší práci? Dokonalejší vztahy? Krásný dům? Byl by šťastnější? Trávil by dvakrát do roka dovolenou u moře? Létal by do vesmíru?... těch otázek by mohlo být milion a žádná odpověď by rozumně nevysvětlovala to, proč si neustále bereme do úst argument, že Romové nechtějí pracovat. Pokud by ovšem nějaká odpověď byla. Nakonec - kdyby většinu Romů zaměstnali - mohlo by vzniknou to, že by si někteří lidé, nespokojení sami se sebou stěžovali, že jim Romové berou práci. Je to spíš jako obviňovat druhé - nejlépe ty, kteří jsou o něco "níž" v sociálním systému (na někoho se to hodit musí) z toho, že jsem sám neschopný a nespokojený. Každý by se měl především starat sám o sebe... i když pro mnohé je to daleko obtížnější něž čučet na cizí zahrádku.
Muž jménem Ove
Fredrik Backman
Hezky promyšlenej "doják" s (podle mě) mírně nuceným humorem. Když se skoro v závěru knihy objevila ta "hřbitovní scéna", kde všichni stáli Ovemu za zadkem, musela jsem se ovládat, abych knížku nevyhodila z okna.
Oni
Joyce Carol Oates
... opravdu silný a dramatický příběh!
Nebyla to pro mě jednoduchá kniha - možná proto, že jsem ji četla před deseti lety a nebyla jsem připravená na tak široké spektrum emocí, které ve mě příběh "rozdmýchal". I dnes si při vzpomínce na tuto knížku vybavuji, jak hluboce mě zasáhly osudy hlavních hrdinů...
Žena z horního patra
Claire Messud
Tato kniha mě zklamala. Hlavně proto, že se "posedlé" chování hlavní hrdinky, která mi připadala až přehnaně neschopná žít /prožívat/ vlastní život, prolínalo až do konce. Tedy až na poslední stránku... Závěrečných deset listů jsem přečetla jen v rychlosti a těšila jsem se na konec. Tak to u příběhu, který zaujme, být nemá. Nicméně autorka živě popisuje jakési (velmi intenzivní) stavy (sebe)zpochybňování, které určitě prožívá každý z nás v jiné míře...
Ale čeho je moc, ...
Myslící ruka
Juhani Pallasmaa
Neskutečně krásná a citlivě napsaná kniha, kterou můžete číst pořád dokola a nikdy vás neomrzí.
Spolčení hlupců
John Kennedy Toole
Pro mě neuvěřitelné zklamání! Knížku jsem si koupila hlavně díky pozitivním ohlasům čtenářů. Musím ale říct, že jsem se nedostala ani do poloviny knihy(nebo je to dál lepší?)! Neuvěřitelně jsem se nudila a nemohla jsem se do ní začíst. Dávala jsem příběhu znovu a znovu šanci, ale místo toho, abych se na čtení těšila, spíš jsem se do něho nutila... Ignácius mi připadal tak otřesnej, že jen vzpomínka na jeho osobu, mi dělala zle. No nevím. Třeba jsem do této vtipné a úžasné knihy ještě nedorostla... :)