Brodeckova zpráva

22.04.2024

Nedokážu úplně vysvětlit, proč na mne příběh nakonec působí poněkud vykonstruovaně a neživotně. Možná kvůli tomu, že tu autor chtěl řešit mnoho otázek. Psal příběh tak trochu obecný, ale natolik ho ukotvil v přesných dobových reáliích, že se to navzájem poněkud bije. Jinak ale potvrzuji, že psát umí a že kniha rozhodně za přečtení stojí. Je tu řada velmi silných míst, dobrých postřehů, je to umně napsané, akorát mi to zkrátka místy vyznělo jako příliš umělý konstrukt.

03.09.2023

Knížku přímo bolí číst. Není to černobílý příběh, není to ani naturalistické líčení hrůz války. Je to velmi uvěřitelné tíživé líčení toho, jak může být komunita (a různé lidské typy) zdeformována zlem, které ji navštíví.

20.04.2022

První půlka se mi táhla asi z netrpělivosti, kdy už dojdeme k jádru pudla. Hodně zpověď, málo přímé řeči, ale příběh je to skvělý, originální a velmi silný. Myslím, že to hodně donutí k zamyšlení mezi jakými lidmi z našeho nejbližšího okolí vlastně žijeme, protože ,,aby člověk něco našel, musí to hledat".
,,Nevím, jestli se dá z některých věcí vyléčit. Vyprávět možná nakonec není tak spolehlivý lék. Možná, že naopak vyprávěním si člověk jen udržuje rány živé, jako řezavé uhlíky, aby oheň mohl na přání zase pořádně vzplanout."

02.05.2021

Píše se pár let po válce a do vesničky kdesi v horách přijíždí tajemný cizinec Anderer, doprovázen pouze koněm a oslem. Od prvopočátku se stává trnem v oku starousedlíků, kteří absolutně netuší, kdo to je a o co mu jde až do dne… kdy ho hromadně zavraždí v jeho pokoji v hostinci. Jeden z mála mužů, který u události nebyl je Brodeck, jenž je však paradoxně pověřen sepsáním zprávy o celé události… protože je stejně jako chudák Anderer „jiný“ než ti ostatní. Brodeck zpočátku nechápe, následně se však do psaní pustí a mimoto se rozhodne popsat svůj dosavadní život a válečné útrapy ve své vlastní, tajné zprávě…

Neskutečně silná kniha! V každém ohledu, ať to berete z pohledu tématu, formy zpracovaní, či poselství které se snaží sdělit. Poválečné podobenství zakleté kdesi v neurčitém čase a místě, které si bude muset pozorný čtenář vydedukovat sám. Indicie jsou troušeny tu a tam po smítkách, ale rozhodně nejde o nějaký detektivní příběh. Ne, tady jde o mnohem víc! Je to příběh o lidském strachu z neznámého a jeho pudové obraně. Příběh o síle fanatismu a davového šílenství, které i v srdcích jedinců probouzí bestii… Autor Philippe Claudel to svému čtenáři neulehčuje ani po stránce jazykové. Celý příběh je totiž protkán různými novotvary a jinotaji. Tak nějak tomu přidává temně lyrickou poetiku. Cítíte ten strach hlavního hrdiny, který se jednak bojí svých spoluobčanů a jednak sám skrývá hrůzná tajemství z válečných let, kdy několikrát vyměnil svou důstojnost a lidskost za jednu prostinkou věc… vlastní život! Musím tedy vyzdvihnout i překlad paní Kateřiny Vinšové, jenž všechny ty autorova slova přivedla k dokonalosti a nejvyšší míře čtivosti… Všem moc doporučuji a doporučuji číst každé slovo velmi pozorně. Nebude to čtením pro každého, ale garantuji vám, že i hejno lučních motýlu budete pak vnímat jinýma očima. Tohle totiž není obyčejný román a lecjaké podobenství. Tohle je kniha, jejíž poselství snad nikdy nezestárne. Kniha, která se pro svou zdánlivou univerzálnost dá aplikovat na jakoukoliv dobu. Protože ten strach z neznámého, davový pud a živočišná brutalita je mezi námi přítomná neustále... Těžká, smutná, ale nádherná kniha…

08.03.2020

Umělecky je to vynikající text - epizody, které by obstály samy o sobě a které se jako obrazy zaryjí do paměti, realistická psychologie postav, jakkoliv se dopouštějí nenormálních činů, smysluplné skoky v čase, které umožňují od celkem nevinných události přecházet k stále horším, chytré a přirozené asociace, jazykově čistý, krásný text.
Kvalita knihy má zásluhu jak na tom, že jsem ji skoro nedočetla, tak na tom, že jsem ji nakonec dočetla. Claudel ukazuje od začátku do konce jen různé stupně násilí, nespravedlnosti, ponížení, malosti a zla způsobeného davovou psychózou. Lidi jsou svině (z různých příčin, ale téměř bez výjimky - a to přirovnání je mimochodem Claudelovo), pokud se tak někdo neprojeví hned, buď to vyjde najevo později, nebo na to krutě doplatí. Přičemž slovo "krutě" platí doslova. Nemohla jsem se srovnat s absencí normálního, lidsky slušného člověka, který by se choval nápomocně z jiné příčiny, než je stud nebo strach (v tom ohledu nedostačuje ani Brodeck-pozorovatel). Přemýšlela jsem, co mi má dát sdělení, že úspěšní budou průměrní a ostatním se jen odpočítává čas do první krize, která je semele.
Závěr mě z různých důvodů neuspokojil, ale to jsem ani nečekala. Nakonec snad má smysl podívat se do různých mrzkých duší, které pokřivilo tu to, to ono, protože zlo v nich vzniká dlouho a pomalu.

21.11.2019

Kniha se dobře čte, velmi zajímavý příběh, ovšem smutný....o tom, co lidi ve své hlouposti dokážou, když jsou zahnání do kouta....

14.08.2019

Kniha je působivě napsaná, s tajemnou postavou a cizince, který navštíví poválečnou vesnici aby zde oživil vzpomínky na nepříjemné události, které jsou pak vyprávěny hlavní postavou - vypravěčem.
Kniha je o zlu, kterého jsou lidé schopni když jim je dána příležitost a když jim někdo nastaví zrcadlo jejich malosti a špatného svědomí.

19.06.2019

Syrová zpráva o pudu přežití v nás, kdy se "stádo" semkne v obraně proti (ať už reálnému nebo domnělému) ohrožení ... Nekonkrétnost i neukotvenost v časoprostoru mu dává nádech obecného podobenství o temných, až zvířecích instinktech lidstva, jejichž obětí se může stát kdokoli kdykoli, stačí nezapadnout.
Neobvyklé množství metafor, stylizace do černočerného svědectví nabarvených ptáčat ... ale jinak silně působivé čtení, sekalovské téma v poetické podobě.

29.04.2019

Myslím, že kniha svým "nevyhraněním" prostoru a času dostává v dnešní době plné xenofobie a netolerance nový rozměr. Nebýt podobných nešvarů společnosti, dost možná by se Brodeckův život vyvíjel úplně jinak.

Claudel píše na první pohled prostým jazykem, za kterým se ale skrývá mnoho nevyřčeného. Nic není řečeno přímo, a přesto se čtenář dozvídá úplně všechno. Přesto ale knihu nelze považovat za "oddechové čtení" před spaním.

Po přečtení Vám v hlavě uvízne mnoho otázek, budete často cítit s nebohým Brodeckem i jeho rodinou, možná Vám na mysli vytane i to, co mně: Opravdu je všechno jiné špatné? A kdo má vlastně moc nad tím určovat, co je normální a co se vymyká? Je to opravdu společnost?

22.02.2019

Brodeckova zpráva je výborně napsaná kniha o strašných věcech…o temných stránkách lidské duše…Hlavní postava příběhu Brodeck je nucen sepsat pro úřad města S. zprávu o násilném činu spáchaném na tajemném muži, který navštívil pohraniční vesnici „na samém kraji světa“, ve které Brodeck spolu s dalšími vesničany žije. Mimo líčení události krok za krokem jak nastala, se Brodeck zabývá sepisováním příběhu jeho vlastní minulosti a osudu z dob nástupu nacistického německa počínaje křišťálovou nocí a konče návratem z vyhlazovacího tábora zpět do vesnice. Autor v příběhu poodhaluje čeho všeho je člověk schopen spáchat na jiných lidech ze strachu, ze své vlastní přirozenosti a charakteru, z touhy po přežití…Brodeckova zpráva je kniha z míst, kde vše lidské zmizelo a kde zůstala jen zvířata bez svědomí, která na sebe vzala vzezření lidí, je to kniha o lidech, z nichž strach udělal netvory a nechal rozbujet zárodky zla, které v sobě nosili…o hlouposti, která jde ruku v ruce se strachem…navzájem se přiživují a vytvářejí sněť, jejíž jedinou starostí je se šířit…Kniha se mi moc líbila i když ve mně zanechala jakousi pachuť uvědomění, jak by se v takovém případě chovali lidé z mého okolí…mí přátelé a sousedi…jak bych se choval já sám….

22.01.2019

Brodeckova zpráva je dílo, které mi určitým způsobem připomínalo Gogolova Revizora. Jen místo těch vtipných postav a obecních figurek tu byli lidé nahánějící hrůzu svým mravním pokřivením a schopností obětovat druhé pro svůj prospěch. Se svým "Chlestakovem" se vždy vypořádali po svém ... Kniha je zrcadlem nastaveným společnosti, ale také dílem o lásce, válce, ponížení, odpuštění, naději, touze po obyčejném klidném životě i o hodnotách, které v životě máme.

25.10.2018

Kniha, u které se lze domnívat, že bude mít své obdivovatele, stejně jako odpůrce. Stejně jako další jeho knihy - Šedé duše a Vnučka pana Linha autor volí jazyk, jehož síla spočívá právě ve zdánlivé jednoduchosti, kdy přirozeně přenáší na čtenáře břemeno "hodnocení a posuzování". Děj knihy neobsahuje žádné výrazné akce, i ty nejbrutálnější okamžiky jsou předkládány spíše v náznacích, akce se odehrává především mimo samotnou knihu, kdy myšlenky čtenáře tvoří jakoby samostatný svazek, jehož děj se odehrává souběžně. Kniha, kde se mimoděk čtenář stává postavou - soudcem, který sice nebyl nikým jmenován do této role, ale kterému jsou předkládána fakta a popisy událostí, a která má hodnotit, posuzovat a soudit jednotlivé postavy. Kniha, která není snadná na čtení, ale podle mého názoru patří k tomu nejlepšímu, na co jsem loni narazil. Nicméně, domnívám se že bude vyvolávat polemiku.

28.09.2018

Nelehká kniha na čtení,asi nejlepší co jsem letos přečetl.

30.12.2017

Claudelův Brodeck je skvělý literární výtvor. Postava, která je někdy čtenáři velmi blízká (někdy až nepříjemné intimním způsobem) a jindy ho zase sledujeme jako laboratorní myš v akváriu. Postava, která je svým osudem mnohokrát sražena na kolena, zlomena, ale přitom tohle zdánlivé ponížení Brodecka nezničí, jen ho to nějak ... nějak transformuje, takže se z něj stane osobnost, která se zbaví závislosti na zbytečnostech. Zůstane mu sice strach, ale už necítí ani odpor, ani nenávist - pouze soucit, smysl pro povinnost, úcta k pravdě a soustředění se na ochranu svých blízkých. A nejistota – neustálé pochyby o sobě i o ostatních.
Zároveň je ale stále trochu tajemný, nečitelný, a jako vypravěč taky docela nevěrohodný, protože „osamělost přivádí některé z nás na podivné myšlenky, k vytváření pokroucených a vratkých konstrukcí.“

Více zde: https://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/brodeckova-zprava-9298

10.12.2017

Brodeckova zpráva mě pohltila, zarmoutila a hluboce se usadila v mé čtenářské mysli - to se příliš knihám nepovede. Dílo na mě intenzivně působilo jako řádně vyleštěné zrcadlo temné stránky lidské duše.

07.12.2017

Dvě linie příběhu. Jedná na téma šoa a druhá se nese v duchu Je třeba zabít Sekala. Bravurně zachycená atmosféra bezmoci proti mase. Čapkovská otázka o mnohovrstevnatosti lidské duše a o zlu, které třímá v každém z nás, a je na nás samých, jestli ho v pustíme.
O tom, že když nemohu situaci opustit ani změnit, tak ji příjmu. A taky o tom, že když nemohu situaci přijmout ani změnit, tak ji opustím. To je rozdíl obou příběhových linek.
A jako třešinka jsou zde nádherné metafory, dosud nečítané.

24.10.2017

Nikdy mě nepřestane překvapovat, kolik knih na našem trhu se honosí tituly besceler, kniha roku, aby se Vám poté dostala do rukou takováto KNIHA, a Vy zjistíte, jak málo lidí ji četlo.

Nemohu než nepřiznat, že jsem unešen. "Krásný" příběh o odsouzení a odpuštění, lásce a nenávisti, zradě a pomoci, lidské proradnosti oblečené do kabátu přátelství. Autor si zvolil silné téma, kterého se zhostil více než přesvědčivě. Tuto knihu nelze po mém soudu číst v kuse. Každá kapitola Vás nutí přemýšlet o lidech, jejich pocitech, motivacích, či skutcích.

Chtě nechtě konfrontujete přečtené se sebou samým, jak by jste se v daném případě zachoval, jak by jste v daném okamžiku jednal. A to je dle mého největší plus této knihy.

18.08.2017

Úžasný román s neuvěřitelnou hloubkou. Zpočátku jsem měla problém se do něho začíst, ale chyba byla z mé strany, protože jsem k němu přistupovala jako k běžnému románu z druhé světové války, resp. poválečného období. Až někdy skoro v polovině jsem do knihy opravdu pronikla a zjistila, že je to neuvěřitelně filozoficky a psychologicky propracované dílo, které nemá s běžně servírovaným románem z tohoto období nic společného. Celým románem se line jako nit neschopnost člověka vymanit se z davu a ačkoli zlo sám osobně nepáchá, tím, že mu souhlasně přihlíží, je vlastně i on jeho účastníkem. Ale je to také o pocitu viny, se kterou se ne každý dokáže vyrovnat. Aby si ospravedlnil své jednání, hledá chybu v někom nebo v něčem jiném. Obětní beránky si lidé hledají a hledat budou asi v každé době.
Co velmi oceňuji je, jak už napsala bosorka ve svém komentáři, že román není časově ani místně ohraničen. Autor zde sice naznačuje, že jde o druhou světovou válku a že Brodeck (nejen už svým jménem, ale např. i popisem jeho podoby) je Žid. V knize to ale přímo uvedeno není. Toto pojetí dodává románu silně nadčasový charakter a v tom je dle mého soudu jeho největší přínos. Nemůžeme si být jisti, že se stejné nebo alespoň podobné věci nemohou odehrát i kdykoli v budoucnosti. Princip zla a lidské slabosti je a stále bude stejný.

24.06.2017

Skvělá knížka, doporučuji k přečtení.