kotasbk
komentáře u knih
Harry Potter a vězeň z Azkabanu
J. K. Rowling (p)
Opět jsme byli svědky velkolepého vítěství Nebelvíru a porážky a pošpinění Zmijozelu. Bradavický a ministerský mazánek Harry Potter znovu ukázal, že jablko nepadlo daleko od stromu, nicméně mám stále pochyby ohledně jeho kouzelnických schopnostech.
Harry Potter a Tajemná komnata
J. K. Rowling (p)
Zcela jistě se můj komentář nedostane k tolika lidem, jako komentáře s nejvíce "lajkama", ale jen chci říci, že knihu jsem přečetl skoro jedním dechem a stoprocentně mohu říci, že mě vtáhla do světa čar a kouzel. Přestože mi je dvacet let, tak stále tenhle kouzelný svět zbožňuji. Smekám před autorkou, nicméně jí musím vytknout její až přílišnou zálibu v Nebelvíru a nenávist vůči Zmijozelu. Každý dobrý kouzelník (dobrý či špatný) ví, že nejmocnějším kouzelníkem všech dob byl Zmijozelův dědic.
Ucho
Jan Procházka
Procházkův styl není nejspíš pro každého, ale já ho mám sakra rád. Jako jo, věty vypadají divně, jsou krátké a stručné. Ale slova jsou vybrána tak, aby nás to hned chytlo, abychom si hnedka představili situaci. Žádné slovo zde není navíc. Vše tak strohé, až prostě geniální. Jednoduché a v jednoduchosti je někdy síla. Nač psát dlouhé věty, které nemají konce? Aby to bylo literárně přívětivější? V tomto případě rozhodně ne. V případě takové krátké povídky, která se odehrává během jednoho večera na dvou místech, je prostě lepší psát krátce a jasně. Výsledkem je hmatatelná atmosféra, plná strachu a obav, cigaretového kouře a špíny pod kuchyňskou linkou.
Procházka své postavy nevykreslil socialisticky krásně. Mají plno much. Nejsou to hrdinové socialismus, ale prostě obyčejní lidí jako každý jiný. A v tom je to kouzlo. Nejsou zde postavy rozděleny černobíle jako nejspíš v jiných prózách z dob socialismu.
Je ale zajímavé, jak reagujeme na minulost. Zdá se nám všem, jak byl hrozný život v době soudruhů. Jak bylo hrozné, když někdo byl odposloucháván, sledován a pronásledován. Dnes je taková svoboda, že si můžeme napsat vše, co chceme, ale vše se zaznamená někam na megavelké úložiště. Rozdíl je pouze ten, že každý vědomě a dobrovolně píše vše, co někde pak leží na úložišti. Dnes je to promakanejší. Už není potřeba sedět v minibusu ve vedlejší ulici a natahovat uši ke sluchátku.
Taras Bulba
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Tak jsem se dočetl, že prý Laši byli strašně ukrutní, strašně zlí, že páchali hrozné zločiny proti kozákům a tak dále, ale dle mého jsou právě v Tarasovi popsány nejvíce zločiny a ukrutnosti samotných kozáků. Nejspíš to mělo vyzní tak, že právě Poláci jsou ti špatní v jihoruských stepích, že neuznávají pravoslavnou víru a podobně, ale kozáci se nemají za co stydět. To, co páchali Poláci je pouze slabý odvar toho, co páchali kozáci. Pokud jsem dobře četl celou knihu, dával pozor při strašně archaickém textu, tak mi prostě a jasně vyplynulo, že největší zloduši byli kozáci. Katolík byl pro ně odpad, Žid ještě větší, Tatar, Turek a muslim to byli pro kozáky nevěřící psi. Ve zkratce se dá říci, že všichni, kdo nebyli pravoslavní křesťané, byli prostě psi, čerti a bůhví co ještě. Ale kvůli tomu se nezlobím, také bylo asi cítění v 19. století mezi literáty, ale hlavně mezi kozáky a ruskými lidmi v 17. století. Ty jejich náboženské rozpory jsou směšné až do dnešní doby, ale to je fuk. Věří ve stejného Boha, ale hádají se kvůli nějakým prkotinám jako malé děcka na písku.
Každopádně tohle dílo je pro mne překvapením. Nerad čtu knížky s modrým hodnocením, ale prostě Gogol je Gogol. To je láska už od střední školy, kdy jsem poprvé četl Petrohradské povídky. Taras je ovšem o trochu slabší. Četl jsem jakési staré vydání, kde to archaismy a různými prapodivnými tvary jazyka českého jen hemžilo. Nakonec jsem byl rád, že byly na konci vysvětlivky, jinak bych byl ztracený. Doufám, že novější vydání Tarase už není takový starý paskvil, který spíš mladé čtenáře (prej to mají studenti v povinné četbě, což je pěkná hloupost, protože Gogol má lepší knížky na rozbor) odradí od čtení Gogola, ruských klasik nebo od samotné četby povinných knih. Ostatně povinnost číst knížky ze všech možných směrů - od antiky po současnost, má spíš za následek to, že mladí méně čtou, než aby s radostí četli a měli rádi literaturu. Ani se jim nedivím, protože takový to překlad Gogola chce nervy při čtení, nejlépe nějaký slovník staročeštiny. Každopádně byla to dobrá kniha. A už pokukuji po Ohněm a mečem
Křest svatého Vladimíra
Karel Havlíček Borovský
Ano, tohle já mohu. Výborně napsaná satirická báseň, která kritizuje poměry jak v Rusku za cara, tak v Rakousku za císaře pána. KHB se ani nevyhýbá kritice církve, což mě nejvíce potěšilo. Je dobré vidět, že někdo před více jak sto padesáti lety měl podobné názory a věděl moc dobře, co církev představuje. Krásné to vše zakomponoval do tohoto díla a někteří by si měli uvědomit, že bez Boha by svět také existoval. A jak píše Karel, tak by i slunce přes den svítilo, v noci zase měsíc, lidé by se rodili a umírali, zkrátka vše by fungovalo stejně jako doposud. Hloupým lidem ale nevysvětlíš, že bez Boha se dá také žít. A třeba to tak vše bylo. Aby se jedna vrstva obyvatelstva uživila, vymyslela si boha. Bez víry v Boha by byl chaos, ale hlavně by nebyly peníze na chlast a chlebíčky pro jeptišky. Zkrátka a dobře. Kdo chce být hloupý, ať rozum ve víře utopí.
Tu hned tekla krev z obrazů,
děly se zázraky,
čistá panna porodila
čtyři mladé draky.
Všem lidem, co věří v Boha radím, aby se zamysleli, jestli panna Ježíše opravdu porodila.
Ztracený svět
Arthur Conan Doyle
(SPOILER) Knížku jsem prý četl dva roky. To je ostuda! Neměl jsem totiž čas, protože jsem člověk trpící prokrastinací. Nicméně jsem se ke knížce vrátil, jelikož jsem si strčil záložku tam, kde jsem naposled skončil. Dobře si ještě pamatuji (instagram mi to potvrdil - koukám se na své staré stories, to víte, když trpíte prokrastinací, děláte všemožné chujoviny), že jsem knihu četl naposled v létě na balkoně. No nyní jsem knihu bral často do vany, protože moje tréninky v posilovně jsou bolestivé (a nebo nic nevydržím), takže jsem potřeboval nějaký relax a vana s epsomskou solí je ideálním lékem na bolavé svaly (je to sice jen marketing, ale můžete v to věřit). Takže jsem knihu četl ve vaně a nenudil jsem se. Sem tam mě párkrát žbluňkla do vody, ale na to jsou moje knihy zvyklé. Každopádně abych nekecal nesmysly, tak se mi příběh líbil. Jo, opravdu jsem se ocitl někde v Brazílii na náhorní plošině obklopený jakože ještěry, ale teď dobře víme, že to byly ptáci. Prof. Challanger má geneticky dáno, že je kus chlapáka, takže nepotřebuje methyltestosteron jako já. Summerlee je akademický profesor, který bádá někde v klidu v přírodě, nejčastěji asi ve své pracovně s britským čajem a tak, prostě nudný člověk. Ten lovec Roxton je typickej střelec z nějaké africké buše, kde hlava nehlava střílí africkou zvěř, nicméně nemůžeme mu to mí za zlé, leč taková byla doba. No a posledním účastníkem expedice byl mladý britský novinář, který kvůli lásce a ze strachu z toho, že by ho láska opustila, kdyby nejel, tak radši s nimi jel. No prostě podal výklad toho, co se stalo a pak se živej a zdravej vrátil domů s tím, že bude krásně přivítán Markétou. No ale Markéta je flundra, takže když přijel domů, tak v jeho křesle seděl nějaký zrzek, který nemá duši. Takový smutný konec nemá ani Hemingway.
Den Trifidů
John Wyndham (p)
Při hodnocení knihy jsem dlouho váhal, jestli dát tři nebo čtyři hvězdy. Musel jsem ale zvolit horší hodnocení, i když tři hvězdy nejsou špatně hodnocení. Čtení jsem si užil, protože kniha je velmi dobře napsaná. Má výborný nápad s tím, že jednoho dne se probudíme a nic nevidíme, slyšíme pouze nářek a sem tam švihnutí trifidí haluze. Řekněme si upřímně, není to příjemná přestává budoucnosti. I přes veškerá pozitiva v nápaditosti, tak me dej tolik nezaujal, jak jsem zpočátku čekal. Očekával jsem tak trochu něco jiného, protože hodnocení je vysoké a měl jsem i velké očekávání a výsledkem jsou tři hvězdy. A asi nejlepší část celé knihy se odehrává výhradně v Londýně, možná to jsou hned ty první okamžiky po probuzení.
Psí srdce
Michail Bulgakov
Moje první kniha od Bulgakova. Nejspíš většina lidí začíná jeho slavným románem Mistr a Markétka, ale já jsem se vrhl na něco ne tak známého a nelituji toho. Občas se může stát, že když si vyberete něco ne tak známého, tak vás to tolik nepotěší, jako kdybyste si vybrali autorovu nejznámější knihu. Každopádně tahle delší povídka je zajímavá, je tak trošku podobná Frankensteinovi, ale už to nejsou nějaké romantické kydance okolo. Je napínavá, humorná a občas je zde nějaká ta narážka na bolševismus. Místy temná a strašidelná, zvláště při proměně Šarika na Šarikova. Může ta proměna ze psa na člověka znamenat něco víc? Asi jo.
Toulky s Charleym
John Steinbeck
"Jednou tulák, navždy tulák"....Jednou okusíte Steinbecka a nemůžete hold přestat.
O myších a lidech
John Steinbeck
„Já se rád mazlím s hezkejma věcma. Jednou jsem viděl na trhu tyhlety králíky s dlouhou srstí. To vám byla krása! Když nemám nic lepšího, tak se někdy mazlím i s myšma.“
Reportáž, psaná na oprátce
Julius Fučík
Zajímavá kniha. Opravdu ano. Proč ale dávám čtyři hvězdy, když tu polovina lidí plive na knížku, že je komunistický blábol a propaganda? Zkrátka proto, že pasáže z výslechů a z vězení jsou prostě skvělé. Některé pasáže se mě velice dotkly. Zvláštně loučení s manželkou. A pokud i tyto pasáže byly nějakým způsobem upravený. Tak no a co? Prostě každá doba potřebuji svého hrdinu. Ať už se jedná o dobu socialismu, nacismu nebo moderní doby. I dnes tu máme hrdiny, kteří místo toho aby bojovali, radši se upálili.
451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Těch pár stránek, co jsem stihl přečíst, než jsem knihu s radostí odhodil do knihovny, bylo dalším mým čtenářským úletem. V letošním roce se jedná už o druhý můj čtenářský úlet. Mám prostě štěstí. Děj by byl možná zajímavý, ale ten jazyk, ten styl, ty slova, to spojení slov. Panenko Skákavá, to byl úlet. Hned jak jsem přečetl pár stránek, tak jsem se nestačil divit, co jsem to tam viděl za slovní spojení. Přirovnání z jiných dimenzí. Furt jsem kroutil hlavou, co to je, co to znamená, proč to tam píše. Pak jsem namátkou rozevřel knihu někde za polovinou a uviděl: Prsty jako fretky. A knihu jsem zavřel. Mělo by smysl hodnotit nepřečtenou knihu? Já myslím, že ano. V prostřenu taky hodnotí jídlo, aniž by ho dojedli.
Cesta kolem světa za osmdesát dní
Jules Verne
Slušná Verneovka. Díky Verneovi jsem se mohl plavit kolem světa za 80 dní, aniž bych vylezl z postele nebo vstal z vany. Příběh to byl slušný, místy napínavý, ale postavy někdy strašně protivné. Největší averzi jsem měl právě k Foggovi. Tenhle anglický týpeček mi byl nesympatický až do morku kostí. Jeho přesnost, čajík o páté, čajík s topinkou, beztak i fish and chips, zkrátka smrděl anglickým snobismem. Korunu tomu všemu dával francouzský sluha. Jen je vidět, že si Fogg neuměl ani uvařit vajíčko ve skořápce. Zavázat tkaničky taky ne. Ale o to nejde. Na Verneovi mám rád jeho nadšení a vyzdvihování evropské civilizace. Právě na této knize je vidět, jak se pokrok a civilizace šířily do všech koutů světa. Nebýt anglické nadvlády nad polovinou světa, bůhví, jak by vypadal dnešní svět. Někde jsem četl, že anglické zisky z obchodu s otroky, opiem a dalšími neřestmi, uspíšily pokrok a modernizaci světa. Jen se podívejme, kudy všudy jel Fogg a jaké zde Evropané zanechali stopy. Domnívám se, že nebýt interakce západu s východem, tak by východní státy vypadaly daleko jinak. To právě evropský člověk přinesl pokrok do všech částí světa, ačkoliv ne vždy byl pokrok vítat přívětivě, leckdy místní obyvatelstvo trpělo a umíralo.
Srdce temnoty / Na pokraji sil
Joseph Conrad
Jsem rád, že mám Srdce temnoty za sebou. Kvalitní dílo v každém z nás zanechá nějaké stopy, nějaké vzpomínky a pocity. Srdce temnoty ve mě nezanechalo skoro nic. Čekal jsem velkolepou plavbu proti proudu řeky Kongo, dobrodružné líčení nesnází, kolonizačních praktik a neposlední řadě i záchranu pana Kurtze. Dostal jsem jen minimum toho všeho. Celé rádoby dobrodružné vyprávění je vylíčeno skvostných jazykem, vybranými slovy a všemožnými asi filosofickými pasážemi. Slova mi protékala mozkem jako když voda protéká mezi prsty. Na chvíli voda na rukách zůstane, ale pak uschne a po vodě není ani památky. Jediné, co mi opravdu po přečtení zůstalo, byl zájem o kolonizační politiku.
Tankový prapor
Josef Škvorecký
Jestliže je někde napsáno, že jde o humoristickou knihu, tak to neznamená, že se budete válet smíchy po zemi, že si budete chcát do trenek nebo brečet smíchy, až vám zvlhnou stránky knihy. Tahle kniha není totiž jen o humoru, ale o realitě na vojně v padesátých letech.
Krysař
Viktor Dyk
Napsal bych, že je to povinná četba, ale Krysaře jsem si vybral sám bez nějakého nucení. Udělal jsem špatně. Sice jsem knihu přečetl, ale s určitým sebezapřením. Nelíbil se mi ten jeho poetický styl vyprávění. Je to právě ten styl, který mi v knížkách vadí. Příběh mě taky nijak nezaujal, popravdě si už ani nepamatuji o čem to bylo. Vybavuji si jen píšťalu, nějakého cápka a snad nějakou horu, kam se všichni slezli nebo já už nevím.
Hra o trůny
George R. R. Martin
Myslím si, že nemá cenu cokoliv psát. Jedinečné a velkolepé dílo fantasy literatury.
