Kopretina_aku
komentáře u knih
Klekánice
Tereza Bartošová
Považuji za skvělý nápad, že autorka používá ve svých knihách námět z Erbenovy Kytice, i když jen tématicky a okrajově. A je to škoda, protože téma Klekánice by určitě zasloužilo vetší rozvinutí a ve finále by asi bylo více pravděpodobné v naší zemi než téma, ke kterému autorka sklouzla. Za konec by se nemusel stydět žádný tvůrce amerických béčkových filmů.
Nultá hodina
Jana Poncarová
Ze začátku mě kniha nezaujala ani zvoleným tématem ani postavami. Měla jsem pocit, že buď se moc řeší politika nebo Hedvičiny romance. Postupně s rozvíjejícím se dějem jsem se začetla, ale Podbrdské ženy a Alžběta a Nina byly mnohem zajímavější.
Severka
Nina Špitálníková
Na mne tento pokus o román působil jako mlácení prázdné slámy. Nedozvěděla jsem se nic jiného, než co bylo v předchozích knihách autorky. A ty byly mnohem zajímavější a lépe napsané. Tato se četla špatně, jako celek působila divně, snad bych to do půlky knihy ani nenazývala románem.
Můj život v Severní Koreji
Serin Čche
Tato kniha se od jiných knih o Severní Koreji liší v tom, že ji napsala Jihokorejka. Bylo zajímavé číst o tom, jak na Severokorejce pohlížejí v Jižní Koreji a opačně. A nakonec se obě země spojí alespoň symbolicky v jednotnou Koreu díky přátelství obou žen.
Dceřina kletba
Tereza Bartošová
Určitě lepší než Vodník. Autorka píše čtivě, kniha chytne a nepustí.
Zpověď farářky
Martina Viktorie Kopecká
Ze začátku se mi kniha líbila a myslela jsem si, že bude lepší než Deník farářky. Povídání o Star dance, době studií na gymnáziu a pocitech. A pak to sklouzlo k Bohu, modlení a uspávalo mě to, nudilo, nemohla jsem číst dál. Asi nejsem ta správná cílová skupina.
Mezi dvěma Kimy: Na studiích v KLDR
Nina Špitálníková
Zajímavá zkušenost z pohledu někoho, komu se podařilo dostat za hranice Severní Koreji, i když pohyb byl značně omezený režimem. Uvítala bych větší obrazovou dokumentaci. Jako celek mi to přišlo neuspořádané, konečnou pasáž jsem už ani nedočetla. Škoda, autorka je jedna z mála, kdo se do KLDR dostal, mohla to v knize využít lépe. Více mě zaujala kniha rozhovorů Svědectví o životě v KLDR.
Péct, milovat a žít
Josef Maršálek
Zajímavý životní příběh o tom, co dokáže píle, odhodlání a vůle jít si za svým snem a za to jistě pan Maršálek zaslouží obdiv a uznání. Ke konci už v knize zaváněla velmi často samochvála a to mi vadilo.
Pláňata
Petra Dvořáková
Tato kniha rozhodně vyvolá víc otazníků a přemýšlení nad tím, co autorka chtěla vyjádřit, než její předchozí knihy. Ve mně osobně vyvolala spoustu pocitů a vzpomínek, protože jsem stejně stará jako Pavlína. Takže jsem znovu prožila svůj život 80. a 90. let a v mnohém byl podobný. Velmi se mi líbí užívání metafor. Kniha se četla velmi lehce, i když téma bylo hořké. Autorka si umí ve svých knihách pohrát s komplikovanými povahami a rozehrát ponurou atmosféru takovým stylem, že si občas při čtení říkám, kolik ještě dokáže hlavní postava na svých bedrech unést?
Ledoborec
Kristina Ohlsson
Někdo relaxuje u románů pro ženy, já u knih K. Ohlssonové. Co na tom, že je to velmi brzy předvídatelné, když je prostředí tak skvěle popsané, že má člověk pocit, že je přímo v místě dění.
Sudetský dům II: Podzim 1947 - květen 1950
Štěpán Javůrek
První část mě zaujala víc. Tento díl byl na můj vkus moc zdlouhavý a příliš autor tlačil na pilu s politikařením. Občas jsem měla pocit, že už autor neví kudy kam a opakuje dokola to samé. Ta kniha je od začátku do konce tak silně protkaná totalitním režimem a jeho praktikami, že v ní nezbylo místo téměř na nic jiného. Nenašla jsem tam vůbec nic pozitivního.
Bouře
Kristina Ohlsson
Příjemná detektivka ze severu připomínající knihy Camilly Läckberg. Není plná krve a násilí a zbytečně překombinovaná a přesto dokáže udržet napětí. Prostředí a postavy jsou věrohodné a v tomto případě mi ani nevadí odbočky do soukromí vyšetřovatelky. Určitě si přečtu i další knihy od autorky.
Svatojánské ořechy
Lenka Chalupová
Asi nejlepší kniha Lenky Chalupové. Opět plná těžkých osudů. Téměř každý měl svého kostlivce ve skříni, ukázka toho, co dokáží pomluvy, předsudky, touha po pomstě...a jak dospělí umí dítěti rozbít život a jistotu rodiny.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Strašně mi vadil Teodor a jeho vlezlost. Když jsem na konci četla větu: Mohl by sis konečně dát pokoj?, musela jsem se smát. Jsem zklamaná, že kniha se točila především kolem Teodora a jeho pocitů a zmatků v hlavně kvůli ženám a kolem historických událostí jen proletěla. Autorka se sice pouští do mnoha námětů jako jsou česko polské vztahy, vězení v 50. letech, důlní neštěstí, autismus...ale vše je jen povrchové, žádné téma nepůsobí dotaženě. Některé dějové linky, jako třeba Lidie a Jaroslav, byly zbytečné. Kniha ve mně nevzbudila žádné pocity.
Kukačka
Camilla Läckberg
Stará dobrá Camilla s Erikou a Patrikem jsou naštěstí zpět. A já konečně zase mohu sáhnout po detektivce z Fjällbacky. Sice dávno před koncem zná čtenář pointu, ale to vůbec nevadí. Už jen z popisu prostředí mám pocit, že se procházím po pobřeží a dýchám mořský vzduch. Bylo to příjemně napínavé čtení a zajímavé téma.
Dívka v mlze
Barbora Bernátová
Jako detektivka dobré. Ale proč musí poslední dobou autoři cpát do krimi příběhu i milostné pletky vyšetřovatelů?
Vodník
Tereza Bartošová
Bylo to čtivé, ale na detektivku málo napínavé. Hodně se to táhlo, dvojice policistů působila všelijak, jen ne jako kriminalisté.
Vetřelec
Kristýna Trpková
Za ty poslední stránky dávám * dolů, to byl hodně velký úlet, tohle by se mohlo stát tak akorát v americkém béčkovém filmu. Asi je to dobře, že série skončila, říká se, že v nejlepším se má přestat. Další díly o Linhartové, která si dělala co chce a nedbala předpisů, by už byly jen plné stereotypně se opakujících obratů o pití hektolitrů kávy a svačinách na benzínové pumpě. Určitě ale příjde nějaká další skvělá detektivka z pera autorky a já se na ni moc těším.
U severní zdi
Petra Klabouchová
Román Prameny Vltavy byl pro mne zklamáním, ale tato kniha je naprosto jiná. Autorka dokázala dokonale vykreslit atmosféru 50. let, která vyvolává až mrazení. Uvědomění si, že ta mozaika různých osudů se skládá jen ze zla a všechny mají stejný konec, zůstane dlouho po přečtení viset ve vzduchu.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Přes rok mi ležela v knihovně a pořád jsem čekala, až uzraje čas. Čas na to se do ní ponořit a užít si ji. A jsem ráda, za ty hodiny a dny, co jsem jí ze svého času věnovala. Přiznávám, byly těžkopádné pasáže, které mě nebavily a to vesměs vsuvky jako jsou zápisy a usnesení, ale přečetla jsem poctivě každou stránku. Kateřina Tučková má tak bohatý jazyk, že je bezpochyby jednou z nejtalentovanějších spisovatelek a umí se věnovat tématu, o kterém nikdo jiný nepíše. Přesto už to bylo moc zdlouhavé a určitě by knize neuškodilo, kdyby se některé věci nerozebíraly zbytečně pořád dokola. Občas jsem měla pocit, že víc než o román, už jde o badetelskou práci.