Kopretina_aku
komentáře u knih
Odbočka v lesích
Kateřina Karolová
Těšila jsem se na příběh z Beskyd, abych si užila popisy tamních krás. Čekal mě les. Les, jakých je všude kolem plno a k tomu parta zavisláků na iPhonech, kteří neumějí číst v mapách a jít pěšky lesem 6km je pro ně asi naprosto nepředstavitelné. Je znát, že bobříka odvahy, ani skautský tábor rozhodně nikdy neabsolvovali. Kniha se sice díky krátkým kapitolám četla sama, ale napětí jsem nepociťovala. Není to nic převratného, kdysi jsem více hltala ty zde již několikrát zmiňované Stopy hrůzy. Samotný závěr byl sám a sobě dost mimo realitu.
Šachové figurky
Peter May
Výborně zakončená trilogie. Možná obsahově nejméně zajímavá a nejméně napínavá, ale kvalitou se vyrovná předchozím dílům. Krásy divoké skotské scenérie mě pokaždé nadchly a pokud by měl autor v záloze další knihu s Finem, ihned po ní skočím.
Černá a purpurová
Wojciech Dutka
Prvních 100 stran jsem měla problém se začíst, ale poté už se děj rozjel. Možná na můj vkus až moc zdlouhavě. Milena byla naprosto plochá, absolutně chladná a bez emocí ke komukoliv. Což začalo Davidem, vlastní rodinou a pokračovalo přes Lunu k Franzovi. Postrádala jsem u ní například projevy lítosti. Franz byl naopak čitelnější,
byl plný emocí, odehrával se v něm doslova boj mezi srdcem a myslí. Autor prostředí Osvětimi popisuje do hrůzných detailů, slabším povahám může občas brnkat na nervy. Bohužel kniha nepřináší moc nového, mám pocit, že už jsem tohoto tématu přesycená a většina knih je plná směsí už jinde popsaných osudů.
Hájovna: Příběh o ztrátě svobody a mateřské lásce
Karla Kubíková
Mám z knihy rozporuplné pocity. Linda mi nebyla sympatická, její nenávist vůči Rusákům byla až přehnaná. Ani ve vězení jsem u ní nezaregistrovala nějakou seberefllexi a hlubokou lítost nad svým činem. Prostě za to mohli Rusáci. Příběh zajímavý, ale bez hloubky. Chyběl mi pohled Hanky. Rok 89 a následná revoluce a Vojtěchovo angažmá v politice, to už bylo snad jen prvoplánové. Za mne nedotažené, nevzbuzující emoce.
Lastočka
Jitka Závodná
Na začátku mi vadilo, jakým způsobem je koncipován text. Na odstavce jsem si musela zvyknout a trochu nechápu, proč tento styl autorka zvolila. Nejsem si jistá, jak moc je kniha autentická, zda skutečně rodina Josefa existovala a na základě výpovědi autorka napsala knihu. Nikde jsem žádné podrobnosti nenašla. Samotný příběh je psaný čtivě, ukazuje dění a život jak v Sovětském svazu, tak za války a v poválečném období a vykresluje propagandy komunismu. Je to velmi zdařilá kniha a 1* navíc autorce za to, že to dotáhla do konce a knihu vydala na své náklady.
Příběh slunečnice
Miriam Blahová
Měla jsem moc velké očekávání, téma se zdálo být zajímavé. Ale zpracování připomíná spíše dívčí román. Hlavní hrdinky na svůj věk naivní, Eva možná až hloupá, když absolutně netuší, co se děje židovskému obyvatelstvu. V půlce knihy už jsem měla dost Natálie a jejich trablů s muži a bez její dějové linky bych se klidně obešla.
Muž z ostrova Lewis
Peter May
Možná to je tím tajemným prostředím na dalekých ostrovech, možná poutavým stylem psaní, ale tato kniha je opět naprostý skvost a rozhodně nepokulhává za první části série. Možná byla ještě lepší. Doslova jsem vnímala tamní zádumčivou atmosféru podtrženou deštivým a větrným počasím.
Tohle město, tahle řeka
Martina Leierová
Příběh panoptika obyčejného činžáku v obyčejném městě. Některé postavy a jejich životy zaujaly jako například Lída nebo Róza s Davidem, některé mi lezly na nervy, hlavně Jitka. Kniha působí spíš jako povídky, než jako celek, i když se v celek spojí. Postrádala jsem něco pozitivního, nějaký optimismus v životě postav, ale líbily se mi metafory a jazyk autorky. Rozhodně zajímavá tvorba.
Šepot v bouři
Aleš Novotný
Příběh krátký, ale plný bolesti, smutku, vzpomínek a beznaděje. A to vlastně tak nějak u všech postav, které se v knize objeví. Možná by mi to celé víc sedělo k někomu, kdo má už ledacos odžito a má na krku čtyři nebo pět křížků, než k mladíkovi věku 25 let. U tak mladého člověka, kterého potká odchod blízkého člověka v 19 letech, bych nečekala, že ještě po sedmi letech bude jeho život jeden velký zmar a pouhé přežívání utápěné v alkoholu.
Slyšet jeleny zpívat
František Šmehlík
Docela dobrá prvotina. Ta ostravská mordparta byla trochu podivná a možná jich bylo zbytečné moc a chyběla mi tam nějaká výrazná postava. Souhlasím s komentáři, že slovenská linka byla nadbytečná. Motiv pachatele naprosto ujetý, chápu to jako pokus o mystično. Konec ve stylu amerického akčního filmu mi ke klidné beskydské osadě moc neseděl. Jako celek plynulé, postavy bych ráda poznala více a to se třeba v příští dekektivce povede. 3,5*
Číslo na tvém předloktí je modré jako tvé oči - Vzpomínky
Eva Umlauf
Životní příběh ženy, která jako dvouletá přežila Osvětim. Kniha je více méně pátráním, protože sama nemá žádné vzpomínky a matka jí o jejich životě v táboře nevyprávěla.
Chata ve Švýcarsku
Julie Caplin
Nejlepší na celé knize je obálka. Obsah připomíná přeslazenou a předvídatelnou romanci z Harlekýnek a přesto, že mám ráda čokoládu a sýry a lehké dorty a prostředí je popsáno přitažlivě, tak mě kniha vůbec nezaujala. Ještě dám snad autorce jednu šanci, než s ní definitivně skončím.
Skála
Peter May
To bylo tedy sakra dobré. Nadchly mě přesuny z dospělosti do vzpomínek na dětství, postupné odhalování zápletky, nenašla jsem žádná slepá místa, všechny odbočky do sebe skvěle zapadaly. Celé to působilo tak živě, někdy až temně a život na ostrově se může zdát plný zmaru, protože to je především čtení o ztrátách, tajemstvích, smutku, nepochopení, pomstě i vině. Vystupňováno do dokonalého konce.
Jménem mojí sestry
Barbora Linke
Líbil se mi styl psaní, který byl až překvapivě lehký, hlavní hrdinka si na pozadí válečných událostí zachovávala svou mladickou nerozvážnost a svůj osobitý pohled na svět a muže. Zajímavé bylo jednou pro změnu číst o osudech obyčejné české, nežidovské rodiny, i když musím uznat, že to byla velmi zvláštní rodina.
Hotýlek na Islandu
Julie Caplin
Na tuto knihu jsem byla v pořadníku v knihovně 5 měsíců, takže jsem čekala nějakou pecku, na kterou si vzpomenu i po letech. A čekala mě nuda na Islandu s manažerkou hotelu, která se občas se svými častými motýli v břiše chovala jako by ji bylo 15. Prostředí hotelu a popis Islandu pěkné, ale to je poněkud málo, pokud vyloženě nechci knihu, nad kterou vůbec nemusím přemýšlet. Pokud ale chci číst něco, u čeho se nebudu nervovat a co mi nic nedá, ale budu u toho jen relaxovat, pak asi ano, pak to svůj účel splní.
První chyba
Sandie Jones
Líbilo se mi, jak to pěkně bublalo pod povrchem, i když očekávání jsem měla větší. Předvídatelnost po pár desítkách stránek mě trochu zklamala. Jako celek moc táhlé, hlavní tři aktéři ve mně žádné sympatie nevyvolali. Průměrný thriller, který když čtete, tak máte pocit, že už jste všechno někde četli.
Pech
Klára Aycox
Po této knize jsem sáhla z důvodu, že je děj zasazen do mého rodiště a kraje. Za to musím dát * navíc, i když mi příběhy připadaly hodně podobné a spojuje je motiv neonacismu a infiltrace hlavního aktéra mezi extremisty. Postav mnoho a někdy by v nich čtenář mohl mít tak trochu guláš. Oceňuji trefný název, který je zároveň příjmením hlavního protagonisty, který spojuje všechny tři části. On má ten Pech prostě věčně nějaký pech. Hovorová mluva s dialekty mi nevadila, ale myslím, že s tím mohou mít někteří čtenáři problém.
Esterčini otcové
Hana Radulić
Ze začátku jsem pocítila nadšení, které se postupně přece jen vytrácelo, u posledních 100 stran jsem měla pocit, že konec už je vyloženě zacílený na city čtenáře. Samotné téma nebylo vůbec špatné, vyzdvihovalo především otcovskou lásku a její dvě podoby. Ale během čtení jsem měla pocit, že autorka má tendenci do knihy za každou cenu nacpat všechny válečná témata a události a bylo toho zbytečně moc.
Dlouhá trať
Viktorie Hanišová
Nejsem sice fanda povídek a málo kdy je čtu, ale Hanišová je zárukou, že to bude velice dobré. Samozřejmě je také potřeba počítat dopředu, že to bude pořádná depka. Ne všechny příběhy mě zaujaly, nejméně hned ten první, zato druhý už byl o poznání lepší. Pocit beznaděje a zmaru byl až hmatatelný a to i v dalších povídkách. Jako celek zajímavá sonda do duší lidí, kteří už před sebou nedokáží vidět žádnou cestu.
Dívka v ledu
Robert Bryndza
Fosterová sice nebyla kdoví jaká sympaťačka, ale její houževnatost byla obdivuhodná. Někdy jsem měla pocit, že v jejím případě odhodlání převyšuje rozum. Policejní vyšetřování ve mně občas vyvolalo pochyby a nedůvěru. Celkově je to průměrná detektivka, která má sice spád, ale působí tak nějak nereálně a zapadne mezi mnoho jiných podobných krimi.