Pech
Klára Aycox
Nový start kariéry, nekonvenční morálka a mikrosvěty skrývající vraždu Poručík Pech je dočasně povolán z Prahy do Liberce, kde žije jeho rodina. Nový případ ho zavede mezi členy místní romské komunity a neonacistické buňky. Zdánlivě banální případ záhy nabere nečekaný směr a vyšetřování se přesune k slavné trati tramvaje č. 11 spojující Liberec s Jabloncem. Těla dívek nalezená právě tam nastolují řadu nových otázek: Mohou tyto záhadné vraždy souviset s xenofobním podhoubím, které o sobě na Liberecku dává vědět pořád víc? Jak moc je do případu zapletený Pechův bratr? Co dělat, když vyšetřovatel — na rozdíl od čtenáře — potenciálním zločincům do hlavy nevidí? A kam až lze zajít, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost, a přitom nebyli ohroženi jeho blízcí? Bude to právě Pechova komplikovaná povaha a svérázná morálka, co nakonec přinese řešení tam, kde se zákon a spravedlnost vydávají po odlišných kolejích? Právě zde, u trati tramvaje č. 11, pro Pecha nečekaně začíná nový start kariéry, kterou budou i v dalších příbězích provázet právě xenofobie, rasismus, netolerance nebo řádění fotbalových chuligánů.... celý text
Přidat komentář
Jako prvotina to není špatné. Co je zavádějící, je anotace knihy. Sice uvádí, že se příběh odehrává v Liberci atd. Ale jaksi zapomněli doplnit, že to je jen jedna ze tří částí. Mají společného jmenovatele Olivera Pecha. Takže mě zmátlo, když liberecká část skončila, a to ještě ne zcela jasně a děj se posunul v čase dál a do Plzně. Hovorový styl byl fajn, dokud se nedošlo pravedo té Plzně. Chápu autorku, že potřebovala ukázat jazykové odlišnosti ale vkládat do téměř každé věty "copa", "tuten" nebo "japa" bylo i na mě dost.
Jak jsem pročítala komentáře níže i ostatní měli s tímto problém. Avizovaný překvapivý konec zas až takový nebyl. Tak nejakjsem něco takového na závěr čekala.
Nicméně kdyby si s tím dala autorky víc práce a každý příběh více vykreslila, mohla mít zaděláno rovnou na 3 knihy.
Množství postav, které příběh nijak neposunuly, neovlivnily ale byly tam, byl občas i na mě moc. Pořád jsem hledala kdo je kdo, kdo se propisuje napříč a kdo tam co dělá. Zbytečně moc lidí.
Měla jsem trochu problém se začíst a konec mě rozesmutnil, ale jinak to bylo napínavé čtení, které bylo těžké odložit. Název je super zvolený :-) Pokud vyjde od autorky něco dalšího, ráda si přečtu.
Je to tak trochu jiná kriminálka. Kromě vyšetřování případů, knihou prolíná i osobní život postav. Na prvotinu to bylo působivé. Snad paní autorka ještě něco dalšího napíše.
Po této knize jsem sáhla z důvodu, že je děj zasazen do mého rodiště a kraje. Za to musím dát * navíc, i když mi příběhy připadaly hodně podobné a spojuje je motiv neonacismu a infiltrace hlavního aktéra mezi extremisty. Postav mnoho a někdy by v nich čtenář mohl mít tak trochu guláš. Oceňuji trefný název, který je zároveň příjmením hlavního protagonisty, který spojuje všechny tři části. On má ten Pech prostě věčně nějaký pech. Hovorová mluva s dialekty mi nevadila, ale myslím, že s tím mohou mít někteří čtenáři problém.
Nejsem pravidelný čtenář a už vůbec ne znalec detektivních knih, filmů a seriálů, ale próza Kláry Aycox se mi jeví - v rámci svého žánru - jako povedený debut. Sáhl jsem po ní zejména s ohledem na liberecko-jablonecké a turnovské dějiště dvou z obsažených příběhů, protože popisovaná místa velice dobře znám (a to bezpochyby přispělo i k tomu, že celek knihy hodnotím shovívavěji). Obecně lze říct, že kniha překypuje dějem, nepostrádá napětí, nechybí snaha o stylistické ozvláštnění, humor, reálie a promluvy jsou odpozorované a odposlouchané solidně... Řada z výše uvedených rysů - jakkoli by se samy o sobě a bez bližšího určení mohly jevit jako přednosti - však není neproblematická: dějová linka mi ve všech třech příbězích přišla natolik "překombinovaná", že to dalece přesahovalo hranice věrohodnosti (chápu ale, že to je patrně zkrátka jedna z konvencí kriminálního žánru: realisticky konstruovanou a líčenou detektivku by asi četl jen málokdo), jinak řečeno, tak nějak se ukázalo, že všichni se všemi nakonec jaksi souvisí, ať už vědomky či nevědomky, a série okolností, či spíše náhod (často bez pokusu o bližší vysvětlení, a tudíž bez snahy o navození dojmu uvěřitelnosti) je jednoduše nějak svede dohromady. Nebo ta stylistická stránka: cením si autorčiných záměrů zužitkovat v co největší míře obecnou češtinu, ale leckdy se tak děje v kontextech a situacích, kde by to současný mluvčí tohoto jazykového útvaru (za jehož hrdého uživatele se taky pokládám) takhle prostě nepoužil. Čili autorka obecnou češtinu aplikuje snad s velkým gustem, ale poněkud mechanicky. Ještě víc to platí o té "plzeňštině", tedy o té řekl bych až zvulgarizované formě daného podtypu nivelizovaných jihozápadočeských nářečí. Znám řadu lidí z Plzně, poměrně často tam jezdím, ale takhle vyhraněně tam lidi mladší a střední generace nehovoří (a už vůbec ne ve styku s někým, kdo z Plzně, resp. z okruhu jejich blízkých není). Jinak řečeno, naseká-li se do každé věty "tuten" a "copa", zní to spíš jako karikatura mluvy dnešních Plzeňáků, v reálu pochopitelně mnohem diferenciovanější. Neříkám, že se tam podobné prvky nemohly objevit - naopak: obdobné pokusy zpravidla vítám -, ale jejich uplatnění zde postrádá přiměřenost a cit (je škoda, že redakce knihy v tomto ohledu nezasáhla). No a pak ta jména postav - to je místy takový bizár, že to nerealističnost dějových linek a jazyka ještě podtrhuje... Své čtenáře a fanoušky si ovšem knížka určitě najde a já jí to přeju (nejen kvůli tomu Liberci, Jablonci a Turnovu).
Autorka předvedla ve svém zdařilém debutu hned tři příběhy ze severních Čech .....
A jejich pojítkem je nekonvenční poručík Oliver Pech ... který dostává svému jménu ....
a často mívá pech .... ovšem to zřejmě všichni, kdo se postaví sociálním problémům - jako je xenofobie, rasismus či neonacismus ....
Je zde hodně postav, které se postupně propojují - spousta mladých lidí, jejichž charakter se teprve formuje ....
Já jsem knihu přečetla se zájmem a vidím ji na 3, 5 hvězdičky ....
Nešvarem současných detektivek bývá nejčastěji zbytečně přepálený rozsah. Když se podíváte na největší veličiny žánru, na devadesát procent zjistíte, že na dvou stech stranách dokázaly rozehrát úplně vše, od nápadité zápletky po důkladnou charakteristiku postav. Žádné odbočky od hlavní linie, žádné náhledy do sociální anamnézy, žádné mlácení prázdné slámy. Prostě zločin, vyšetřování, basa a pěkný den je za námi.
O to víc mě překvapují tendence literárních nováčků nehledět na kvalitu, ale jít po kvantitě. Pech by totiž vůbec nemusela být špatná kniha, kdyby Klára Aycox nenacpala do jedné hned tři. Ona každá část samostatně má svoje mouchy, ať už stran pofidérního vyšetřování, nečekaných skoků v ději a přílišného množství podobných figur, ale při spojení v jeden celek si čtenář tyto nedostatky víc uvědomuje, protože se opakují. Takže i když se mi líbil ústřední motiv detektiva v utajení, což je na českou scénu neokoukaný model, z výsledného produktu jsem bohužel maličko na rozpacích.
Vůbec mě to nebavilo a ani reálie z mého (skoro) domovského města to nezachránily. Střídání vypravěčů mi bylo spíš na obtíž, připadalo mi, že vyšetřovatel se chová jako pubertální kluk, co si hraje na Bonda, příběh se vlekl... Dvě hvězdy za realistický jazyk a snahu o vykreslení xenofobních problémů.
Kniha je rozdělena na 3 části a hlavní postavou je poručík OLIVER PECH, který vyšetřuje případy v Liberci, Plzni a Turnově. Poručíka jsem si oblíbil, poněvadž byl pohodový, měl pozitivní myšlení a dobrou náladu a občas ohýbal nastavená pravidla, aby pomohl ostatním lidem, což se mi líbilo. Dokáže poradit a naslouchat ostatním. Za jeho negativní vlastnost bych považoval, že je sukničkář. Zajímavostí bylo, že počáteční křestní jména jeho sourozenců začínalo na písmeno O a věkový rozestup všech sourozenců byl v rozmezí 11 let. Knihu hodnotím na 80 %.
Kapitoly jsou krátké, jsou vyprávěny z různých úhlů pohledů. Kapitoly jsou pojmenovány podle jednotlivých postav. V zápatí je na každé stránce uvedeno jméno postavy, z jakého úhlu pohledu je příběh vyprávěný.
V knize se řeší závažná témata jako rasové otázky, diskriminace a xenofobie.
Myslím si, že kniha je určena spíše pro náročnější čtenáře. Na knihu jsem si nechal dostatek času a četl jsem knihu pomaleji, protože v knize se nachází velmi hodně postav. Občas se stalo, že jsem se musel zamyslet, o jakou postavu se vlastně jedná a musel jsem se vrátit nazpět, ale když jsem knihu četl pomalejším způsobem, celkově jsem se dokázal orientovat v jednotlivých postavách, i když mám raději, když se v knihách nachází méně postav.
Jako přidanou hodnotu této knihy vidím, že autorka použila v různých městech mluvu, kterou lidé používají. V knize je použita nespisovná čeština.
Závěr byl pro mě hodně překvapivý a vyrazil mi dech.
Pro koho je tato kniha určena? Řekl bych, že pro čtenáře, kteří mají rádi české detektivky, kterým nevadí v knihách hodně postav a nevadí jim, že příběh není celistvý, ale vyšetřování je rozděleno na 3 části, z nichž každá část je uzavřena, a kteří mají rádi pozvolné a pomalé vyprávění, u kterého se musí hodně soustředit a přemýšlet. Rozhodně to není jednoduchá kniha na četbu a asi tato kniha nebude určena pro všechny čtenáře. Jedná se o autorčinu prvotinu a myslím si, že autorka nad psaním knihy strávila hodně času a určitě může pokračovat v psaní dalších knih. Své příznivce si kniha získá, ale zároveň také odpůrce, kteří budou mít výhrady, jak je kniha zpracovaná.
Zajímavé zápletky, dobře propracované. Chvílemi trochu moc komplikované, na můj vkus zde bylo příliš postav. Kniha se ale četla dobře, zvykla jsem si i na ich formu vyprávění. Každý příběh byl pěkně uzavřený, vysvětlený tak akorát. Konec jsem nečekala, to se mi už dlouho nestalo.
Kniha je rozdělena na tři případy, kterými se v jednotlivých městech proplétá poručík Pech. Můžeme sledovat jeho vývoj, ale hlavně ten autorčin. Jak je pro mě první liberecký případ fádní, druhý plzeňský laťku o dost zvedl a poslední, který se odehrává v Turnově, mě dostal. U toho jediného jsem neodhalila pachatele (u prvních dvou hned na začátku) a myslím, že ho nevím doteď. Konec mě dostal. Maličko se mi nelíbilo až moc na sílu hovorové pojetí, ale kniha je přesto neskutečně čtivá, vystupňovaná a chytrá.
(SPOILER)
100% hodnocení, tak bezva knihu jsem dlouho nečetla. Výjimečné příběhy, originální témata a jedinečný vyšetřovatel. Vřele doporučuji, je to svěží vítr do detektivního žánru.
První povídka byla z mého kraje, takže mě zaujaly reálie i téma (i když ve skutečnosti si nemyslím, že by se to u nás tak hemžilo zločinem) :-)
Plzeňský případ mě bavil ještě víc a Turnov byl úplně nejvíc. Konec nečekaný, ale vlastně nic z těch příběhů nebylo předvídatelné. Líbilo se mi také, že ne všechny případy byly oficiálně vyřešeny, (pouze pro čtenáře).
Doufám, že autorka toho napíše víc.
Ten jazyk je dost zbytečný, nehodí se. A příšerný výběr jmen. Jednotlivé příběhy byly ale fajn a čtivé, i když jsem pokaždé hned věděla, kdo je pachatel. Celkově hodnotím kladně, svěží vítr mezi začínajícími autory.
Asi to nebyl dobrý nápad, číst hned po detektivce s W. Wistingem, který je (a to jsem ráda) poručíku Pechovi hodně vzdálený. Byla jsem zvědavá, první příběh jsem přečetla, ale do dalších se nechystám.
Trochu jsem se knížky bála, právě proto, že jsem věděla, že je napsaná hovorovou češtinou. Přesto pro mě právě tento, zejména plzeňský dialekt, přidal u této knihy na exotičnosti. Já z Moravského Slovácka nedokážu posoudit, jak se autorka trefila, do řekněme tří druhů hovorové češtiny, ale to Plzeňsko jsem tam slyšela. A protože knížka je napsaná v první osobě, naprosto jsem chápala, že nářečí je použito stále, nejen v přímé řeči.
Jinak mě knížka velice mile překvapila. Poručík Oliver Pech je zde vykreslen s mnoha svými chybami, není to provoplánový hrdina, ani klaďas, ale má elán a nadšení a do všeho jde, tak trochu po hlavě. A právě proto, mě bavil a připadal mi velice uvěřitelný .
Celý příběh si udržel mou pozornost tím, že byl popsán z pohledů všech důležitých osob. Líbilo se mi, jak se tři případy ve třech různých okrscích vzájemně propojovaly. Cítila jsem zde snahu autorky tyto okrsky oddělit, právě tím dialektem a možná i smýšlením obyvatel Liberce, Plzně a Turnova.
Navíc téma infiltrace do nejrůznějších skupin obyvatelstva není zase tak časté téma užité v české detektivce. A infiltrace hned do tří prostředí neonacistů, fotbalových fanoušků a do střední školy to bylo hodně zajímavé.
Dobrý detektivní román z českého prostředí se píše určitě dost těžko a málokdy se povede. Tento se povedl. Styl autorky mi trošku připomíná mého oblíbeného autora Petra Čepka.
V příběhu autorka popisuje nejrůznější mezilidské vztahy , takže to není jen detktivka. A právě proto, podle mě zaujme více ženy.
A konec je naprosto nečekaný, mě poklesla kolena a nechtěla jsem tomu věřit. Ten mě teda opravdu dostal. Za konec bych autorce dala hvězdičku navíc.
Jako liberečák a navíc řidička tramvaje jsem si tuto knihu nemohla nechat ujít.Autorku skoro denně vozím a tak jsem se bála že nebudu při čtení objektivní ale mě se kniha opravdu líbila.Ze začátku jsem trochu plavala v postavách a musela se občas vrátit,ale pak jsem si zvykla na styl i na jazyk a fakt jo.Dobře zpracované příběhy s tématy které nejsou časté a mohou sklouznout k něčemu nežádoucímu.Jen bych si asi ráda v každém tom příběhu pobyla trochu déle,autorka i nechává spoustu prostoru ke spekulacím a fantazii čtenáře.
Tohle se mi vůbec netrefilo do vkusu. Desítky postav se točí jak na orloji, příběh se vleče a hovorový jazyk ... jen irituje. Chybí lepší dramaturgie, rozplizle se vleče příběh i atmosféra kalné zimy je nevyužitá.
Dočetla jsem Pech(a) a... a smekám. Jestli je tohle debut, tak sním svůj klobouk. (Dělám, že nějaký mám.) Ještě teď vstřebávám - hlavně ukončení, které po menším šoku beru. Víc takových debutů. A ta hovorová čeština? Mně, slezskému uchu, mluvícímu víceméně spisovně, to sedělo jako... však víte co. Pech je jako dobře promazaný mechanismus, v němž všechna kolečka zapadají přesně tam, kam mají.
Poručík Oliver Pech vyšetřuje své případy s nebývale osobním nasazením a zaujetím. Liberecká první část mě opravdu nadchla, všechno do sebe zapadalo a bylo dokonale promyšlené. Skvělé. Bohužel v plzeňské části najednou té autorské invence přebývalo, zločiny se objevovaly jak na běžícím pásu a moje čtenářská iluze reality se malinko hroutila. Konečná, třetí část z Turnova, pak výsledný dojem zase trochu napravila.
Kniha je rozhodně neotřelá česká detektivka a jako zajímavý autorský debut ji ráda doporučuji všem čtenářům.
Pech
Dnes dočteno, "dotrápeno". První věc, která mi hodně vadila a odváděla myšlenky od čtení - některá slovesa s krátkým i. Další minus ohromné množství postav, ve kterých jsem se ztrácela. Chvilku mi kniha přišla napínavá a dobrá, častěji mě nudila. Za mě se moc nepovedla. Na to, že jsem dočetla knihu dnes v noci, neuměla bych říct děj prvních dvou části... Jak píše brabofka - knize by možná prospělo vydat to jako tři samostatné a více propracované knihy. A kdyby někdo přemýšlel, proč jsem knihu dočítala, tak prostě pro to, že se každé rozečtené knize snažím dát šanci a tato mě navíc nalákala shodným příjmením ;)