konstelanski
komentáře u knih
My děti ze stanice ZOO
Christiane Vera Felscherinow
Né že bych si šlehl háčko, ale u téhle knihy mě vážně zabolelo u srdce.
Ta zarážející otevřenost a téměř dospělá syrovost vyprávění patnáctileté dívky, ztracené jak sama v sobě, tak i ve špinavých ulicích a temných zákoutích tehdejšího rozděleného Berlína, podtržené faktem, že podobných příběhů na různých poztrácených místech a šedivých nádražích bylo krátce prožito a zapomenuto nepočitatelně, nemůže bezpochyby nechat člověka nedotknutého ať už má zkušenosti v bleděmodrých odstínech své vlastní nebo ne.
A ač je těžké teď bezprostředně po dočtení popsat ten sladkohořký vztah který si čtenář s hlavní "hrdinkou" při čekání na stanici Zoo vytvoří, jisté je, že po zdánlivém zvláštně optimistickém závěru, oněch několik slov překladatelky Zuzany Soukupové čtenáře bezpečně usadí zpátky na zem.
Mrzí mě, že jsem nečetl dřív, dnes už bez debat zásadní dílo moderní světové literatury.
Quo vadis
Henryk Sienkiewicz
Nepřekonatelný román, který v kontextu reálií dekadentní pompéznosti elitářství a zkaženosti velkolepého Říma vykresluje podstatu křesťanství možná lépe než samotná Bible.
Jak řádky plynou postupně se rozšiřující požár lásky k mladičké a překrásné Lygii jako plameny nenávratně pohlcující ulice pod Palatinem i srdce také odpovídá na otázku, jak moc je člověk schopen bezpodmínečně někoho milovat, a zároveň v mladém patriciovi promítá nezlomnou odhodlanost k dokonalé transformaci duše ve chvílích, kdy je člověk něčemu ochoten odevzdat i svůj vlastní život.
Bravurně zachycené postavy jejichž dialogy se co do stylistiky tak obsahu blíží dokonalosti z tisíce chodů sestavené slavnostní tabule cézarova stolu, aby mohly být na konci korunovány dechberoucím Petroniovým monologem tak jako jeho vlastní žíly nelítostnou čepelí osudu.
Ano.. kniha se mi líbila.
Čas žít, čas umírat
Erich Maria Remarque (p)
někdo se mě ptal jestli je to ta kniha o nacistickém vojákovi.. řekl jsem mu ne, je to o vojákovi co je náhodou němec za druhé světové války.. celou knihu jsem se cítil jako bych se procházel po zničeném Werdenu, schovával se s nimi v bunkru a přečkával nálety.. Remarque vdechl život (nebo spíš smrt) zimě i ohni a celý příběh je tak nějak opravdový.. nevyhnutelný konec mě dostal i přesto že jsem ho trochu tušil.. dobrá kniha
Tulák po hvězdách
Jack London
Jaký byl rok 1915 ? .. Nevím, každopádně ve všem úplně jiným než 2000, jenom lidská povaha se nezměnila.. a co ty, kde jsi byl ? .. a kde sto let předtím? ..vzpomínám si na pochybnosti když jsem začal číst tento román.. záhy mi však dal na vědomí, že vede někam mnohem dál než do věznice v San Quentin.. daleko za hvězdy.. neskutečný příběh který se každou cestou zpátky vesmírem napříč času stává skutečnějším.. asi nejlepší od Londona.
A uzřela oslice anděla
Nick Cave
Ještě jsem snad z žádné knihy neměl tak rozporuplné pocity jako z téhle.
Je psána snad až překvapivě poeticky, což zřejmě pramení jak z Caveova hudebnického řemesla, tak stavu autorovy mysli, bohužel, v kontrastu s obsahem se její kouzlo jaksi ztrácí a utápí v nekonečných popisech zla, špíny, smrti a samoúčelné zvrácenosti. Ačkoli temnotu v knihách potkávám velice rád, v tomto případě působí nechutně pouze kniha sama, zatímco celej ten podivnej zmatenej příběh nepříběh se člověka zdánlivě vůbec nijak nedotkne.
Přál jsem si, aby to utrpení už konečně skončilo nicméně nelze jedním dechem nedodat, že se jednalo o ojedinělou a docela zajímavou čtenářskou zkušenost.
Pí a jeho život
Yann Martel
Bezpochyby silný zážitek, který na dlouhou dobu uvízl v oceánu rozbouřených vln mého vědomí. Cejtil jsem slanou vodu v ústech, chuť syrových ryb a spalující slunce, stejně tak obezřetně poslouchal Parkerovo vrčení a údery žraloků narážejících do trupu. V průběhu celé knihy jsem vážně věřil (nebo jsem chtěl věřit) že se tento příběh skutečně někde někdy stal, a tento pocit mi zůstal i po jeho konci.
Vážně sugestivní čtení a nádherná knížka.
Temná hmota
Blake Crouch
Temnou hmotu jsem dostal před rokem k Vánocům, přečetl jsem dvě kapitoly a odložil ji. Vrátil sem se k ní shodou okolností předevčírem, no a včera už byla dočtená.
Přesto mi ta klaustrofobní cesta multivesmírem s hlavním hrdinou utekla nějak moc rychle a klidně bych s ním prohledal úplně všechny.
To však, stejně jako na můj vkus poněkud strohý styl psaní, nelze autorovi vyčíst. Každopádně dokázal bych si tohle téma představit zpracované (mimochodem s přispěním takových jmen jako Stephen Hawking nebo Michio Kaku) klidně i do několika dílů.
Jedna z těch knih, kterou sem už v průběhu čtení viděl na filmových plátnech, což se nakonec taky potvrdilo.
Vzhledem k tomu, že většina nových titulů mě míjí přinejmenším o vzdálenost natažené ruky k regálu v knihkupectví, jedná se o velmi neobvyklé a poutavé dílko, které jsem s radostí dočetl.
Jonathan Strange & pán Norrell
Susanna Clarke
fantasy pro dospělé.. možná že nejlepší co jsem kdy četl.. žádné špičaté klobouky ani draci.. jen dva mágové v 19. století
Program pro přeživší
Chuck Palahniuk
Při čtení mi deprese stejkala po rukách a kapala až na podlahu. Ale pevně věřím, že hlavní hrdina by věděl co si počít i s takovouhle skvrnou. Možná už stárnu, ale Palahniuk mi tentokrát uvařil na můj žaludek docela silné kafe. Na druhou stranu se jedná o zcela určitě nevšední příběh, plný postřehů a myšlenek ze skutečného světa které lidi často buďto nevidí anebo nevědomě přehlíží. Kniha krásná ve své zvrácenosti. Ale nejspíš ne pro každého.
Démon alkohol
Jack London
autobigrafický příběh života odpočítávaného počtem vypitých panáků.. London ve svých knihách jakoby seděl vedle na židli a vypravoval celý příběh osobně.. a mohlo se zdát že v určitých chvílích se kniha mohla měnit v zrcadlo.. ikdyž řekl bych spíš že zřídka.. každopádně skvělá kniha
Faktótum
Charles Bukowski
první kniha od Buka.. a něco takového jsem vlastně i čekal.. krátké kapitoly ze života nekompromisního zhýralce.. kniha mi protekla hlavou jako písek mezi prsty.. a kdyby se mě někdo zeptal na pocity po přečtení nejspíš bych řekl něco ve stylu seru na ni jdu se napít..
Osvobození zvířat
Peter Singer
Dlouho jsem zvažoval, jak hodnotit tuto knihu. Ač sám stoprocentní vegetarián nejsem, názory a fakta v knize obsažené by se bez vyjímky měli dostat ke každému z nás, abychom na základě toho, a teprve v tu chvíli, mohli objektivně zhodnotit naše počínání vůči zvířecí populaci na této planetě.
Co se samotné knihy týče, první tři faktické kapitoly odhalují někdy až šokující skutečnosti fungování světa postaveném na nadřazenosti člověka, vytahují na světlo co je záměrně skryto nebo v tichosti přehlíženo. V souvislosti mohu doporučit i knihu Jíst zvířata od J. Foera která co se týče velkochovů nabízí čerstvější data (ovšem principy mašinérie se za dobu, která dělí obě knihy nijak zásadně nezměnily).
Druhá část, nabízí hluboké zamyšlení nad celým problémem druhové nadřazenosti, ať už z pohledu vegetariánství, samotných kořenů touhy po mase či filozofických úvah a různorodých názorových proudů historie i současnosti. A v tom pan Singer nejspíš nemá konkurence.
Jediné co bych mohl vytknout, jsou autorovy občas až moc překombinovaná souvětí a někdy až příliš složitá myšlenková kontinuita rozvržená i na několik stran, takže jsem chvílemi míval pocit že úplně přesně nechápu co se autor snaží zrovna vyjádřit a musel jsem číst opakovaně. Těžko to ale brát jako negativum.
Jak autor sám napsal, knihou chtěl apelovat spíše na rozum než na emoce a sentiment, neboť rozum je univerzálnější a přesvědčivější ve svém působení.
Tedy sečteno podtrženo 4* především za hloubku a poselství které kniha nese.
Valis
Philip K. Dick
Existují autoři, kteří jsou občas víc filozofové než vypravěči příběhů.
Vážně na mě udělalo dojem jak brilantně, ač zdánlivě na úkor děje, si Dick střihnul 3 různé role v jednom příběhu (Horselovera, sám sebe, vypravěče), ve kterém čtenáře provází svým muzeem rozvrácené mysli a poloautobiografické schizofrenie.
Bravo.
Snadná cesta jak přestat kouřit
Allen Carr
Výborná knížka.. devět dní jsem nekouřil.. ale neberte to zle.. on je to pravděpodobně možná i můj rekord.. :D
Zkurvenej příběh
Bernard Minier
Detektivky zrovna moc nečtu.. ale žánr bývá u dobrých knih irelevantní.. každopádně ZP je i první co čtu od Miniera.. a bude i poslední.. zavřel jsem jí zhruba v polovině.. nejvíce mě štvalo asi ty neustálé odkazy (na značky aut, filmy, atd..) kterými se autor snažil celou dobu navodit atmosféru důvěrnosti.. na mě to působilo tak že o to víc jsem tomu příběhu nevěřil.. stejně jako překvapivá propletenost všech různejch postav v této knize.. napínavé to místy bylo, to jo.. ale v nějakém bodě mě osudy všech hlavních a vedlejších hrdinů přestaly zajímat
Bod zlomu
Malcolm Gladwell
No, kniha občas vyžaduje se nad některými hypotézami zamyslet i sám, a těžko ji brát jako návod k rozpoutání epidemie. Ačkoliv je protkaná spoustou různých studií je velice zábavná a čtivá, obsahuje spoustu faktů u kterých je člověk někdy opravdu překvapen. Rozhodně jedna z těch knih, které člověku rozšíří obzory.
Železná päta
Jack London
kniha kterou bych zařadil mezi exempláře s krevní skupinou Orwellova 1984 nebo Bradburyových 451 stupňů.. a nedá se říct, že svou myšlenkou úplně na druhou stranu barikády.
Radovan Krejčíř
Radovan Krejčíř
Velice zajímavá, a kupodivu i zábavná kniha, několikrát sem se i zasmál. Nabízí pohled na odvrácenou stranu fungování české policie, justice a vlády, zároveň kontrast mezi mediálně vytvořeným obrazem a příběhem vyprávěným samotným panem Krejčím. Každopádně číst ji ve své době možná by na mě působila o něco důvěryhodněji než po událostech jež provázely (a stále provází) jeho pobyt v JAR.