knihomolka_jaja komentáře u knih

Fialová od Anny Šulákové ve mě vyvolává rozporuplné pocity. Příběh je skvělý, napínavý a neokoukany, ale redakční práce provedena na textu opravdu pokulhává.

Takže abych knize neubírala zbytečně body, ohodnotim tentokrát zvlášť.

Pointa.cz je nakladatelství, o kterém po pravdě nemám nejlepší mínění. Líbí se mi koncept. Lidé sami rozhodnou, zda je příběh dost zajímavý... dost dobrý na to, aby jeho vydání finančně podpořili. Ale!
To veliké ale je za mě dost podstatné. Nevím, jakými přesně procesy kniha před vydáním v pointe prochází, ale je jasné, že pozbyvaji potřebnou kvalitu. Betactenarem se tam muže stát téměř každý a zda je poskytnuta kvalitní korektura to bohužel netuším. V tomto případě mě práce redakce zklamala... Nespočet opakování v jednom odstavci třeba 3x až 4x stejné slovo. Bylo to neuvěřitelně rušivé, ale později v textu už toho nebylo tolik, jako na začátku. Musela jsem zavřít jedno oko, abych se kvalitou textu příliš nezabývala. Myslím, že je to škoda, a že tenhle drobný nedostatek, kterému se dalo tak snadno předejít, zbytečně kazí celý dojem z jinak skvělé knížky.

A teď k příběhu samotnému : Fialová už od začátku vtáhne do děje. Je napínavá a skvěle se čte. V příběhu jsem narazila i na několik překvapivých momentů a okamžiku, kdy jsem prostě nedokázala knihu odložit.
Líbil se mi náznak netradičně pojatého milostného trojúhelníku... Dvě ženské bojují o jednoho chlapa (v tomto případě došlo později k prekvapivemu zvratu). Konec byl na můj vkus ale pomalejší... Takový ten styl, kdy už preskakujete řádky, protože se tam neděje nic zajímavého. Autorka si nechala otevřená vrátka do druhého dílu, který si určitě ráda přečtu, pokud někdy vyjde, protože jsem zvědavá, jak to s hlavními hrdinkami dopadne.
Takže suma sumárum bych dala knize 4* když budu ignorovat fakt, jakými muky jsem prošla kvůli tomu silenemu opakování.

3 14.05.2022

Za mě průměr. Četla jsem toho sice od Kinga málo, teprve dvě knihy (ústav a Řbitov zvířátek), ale obě se mi četli mnohem lépe a byly zazivnejsi. Tohle mi utíkalo děsně pomalu, každá stránka mi přišla nekonečná. Nevím, nějak mi to nesedlo, i když pár skvělých pasáží to mělo, to zas ne že ne. Ale od Kinga bych asi čekala něco lepšího.

3 09.03.2022

Tuto knihu jsem četla jako druhý díl Temného léta. Autor někde uvádí, že to není nezbytné, ale mě to přijde docela důležité, obzvlášť teď, když vím, co se v obou knihách děje. Takže za mě doporučuji číst nejprve Temné léto a potom teprve Zimní přízrak. Kniha se mi líbila. Zhltla jsem ji docela rychle - za necelý týden. Každopádně jsem narazila na pasáže s Clare, milenkou hlavního hrdiny, které mě nebavily. Jen výjimečně mě překvapily nějakým tím napětím. Tyto části příběhu jsou bohužel důležité pro pochopení psychického stavu hlavního hrdiny, takže přeskakování není úplně varianta. Hororová zápletka je spíš napínavá než strašidelná. Chvilkami vás autor dokáže zmást a vy si děláte závěry, které se později ukážou jako lživé. Bát se ale velice pravděpodobně nebudete. Nebo alespoň já se nebála a v některých pasážích jsem se i zasmála. Kniha se mi líbila a určitě bych oba díly doporučila čtenářům, kteří s horory začínají. První díl je hororová pohádka a druhý díl je taková méně hororová a více depresivní verze toho předchozího. :-) Tak nebo tak je to pěkný kousek do mé hororové sbírky.

3 23.12.2021

Hodně depresivní příběh, nic lehkého na čtení. Na skoky v čase jsem si sice brzy zvykla, ale trvalo mi se vždy zorientovat. Styl psaní se mi líbil moc a to prostředí je popsané skvěle, obyčejné, lidské... Nikdo si tady na nic nehraje. Ale zklamal mě konec. Chtěla jsem vědět víc... Co se stalo s Ottem, co Jake a Loyd našli v lese, pokud opravdu něco našli... Atd. Ale zase chápu, že happy end by tomu ani trochu neslušel. Tahle kniha popisuje hodně tvrdý život jedné holky, o které netuším, co si mám myslet.

2 25.01.2024

Nevím, jestli znáte seriál Foundation/Nadace, který je volně inspirován knižní sérií od Isaaca Asimova. Viděla jsem zatím všechny dostupné díly a svět, který byl v seriálu vykreslen, mě fascinoval natolik, že jsem se zařekla, že zkusím i onu slavnou knižní předlohu.

Podle doporučení jsem začala sérií o robotech, jejímž prvním dílem je kniha s názvem Ocelové jeskyně. Příběh jsem četla každý druhý večer při uspávání dětí a musím říct, že i po takovýchto chviličkách jsem ho poměrně snadno zhltla.
Zpočátku mi to připomínalo děj filmu Já, robot, ale postupně se příběh proměnil v plnohodnotné vyšetřování vraždy, kdy jako čtenář opravdu můžete od začátku tipovat viníka. Nevím jak ostatní, ale já jsem měla správné tušení hned od začátku. Žádné velké překvapení mě tedy nečekalo, ale protože jsem si říkala, že by takový výsledek byl příliš očividný a jednoduchý, s napětím jsem sledovala všechny myšlenkové pochody policisty Eliáše Baleyho, který byl případem pověřen, a jehož pomocníkem a kolegou se stal robot s nezvykle lidskou podobou.

Vypravování je svižné, jen velice výjimečně autor zabrousí do mytologie anebo biblické historie. Nejvíce mě fascinovalo, jaký svět Asimov vystavěl, protože vycházel ze skutečné planety Země, i když nahlížel do tisíce let vzdálené budoucnosti. Pořád pracoval s aktuálními problémy, které pouze řádově zveličil.

Přestože mi konečné detektivní rozmotávání a usvědčování přišlo už moc zdlouhavé, určitě si přečtu i další díl. Při uspávání dětí je to rozhodně příjemná kratochvíle, a tak nějak jsem zvědavá, jak se bude tenhle svět vyvíjet dál. Baví mě sledovat podobnost se seriálem a čekám, kdy začnu poznávat některé postavy anebo planety, jenž se později objeví v sérii Nadace, která by měla na tu o robotech navazovat.

Co musím vytknout překladu, který se mi dostal do ruky, jsou časté překlepy, a že jich opravdu hodně

2 01.01.2024

Od doby, kdy jsem jako dítě četla Čtyřlístek, je tohle můj první komiks a můj první komiks pro dospělé vůbec.

Musím přiznat, že ilustrace, které vás provází Tsu'tejovou verzí příběhu, který znáte z filmové podoby Avatara, jsou naprosto dokonalé. Je to malé umělecké dílo a už jen kvůli těm ilustracím stojí za to tenhle kousek mít ve své knihovně.

Ilustrace jsou barevné, což je další veliké plus.

Nevím, jestli jsem si komiks dostatečně vychutnávala, ale měla jsem za necelou hodinu přečteno. Až mě mrzelo, že je to čtení komiksu taková rychlovka. Přestože obsahují komiksy jen pár vět a je to samé citoslovce, tak jsem se přistihla, jak mě chvilku příběh opravdu pohltil. Ale víte co? Já bych chtěla víc.

Kniha obsahuje bonusový příběh Bratři,který vypráví o tom, jak se Jake snažil chytit Toruka, či jak se mu říká , je to zase jiný, zajímavý pohled, který ve filmu nebyl.

Ještě mě čeká druhý díl, který mám doma taky, a ráda si ho přečtu, ale myslím, že nejsem úplně komiksový typ. Chybí mi hloubka. Je to jako film bez všech těch super grafických a zvukových efektů. Možná je to dokonce ještě víc ořezané. Kdybych neznala původní filmové zpracování Avatara, asi by mi i dost chybělo a nedokázala bych se tak snadno vžít.

Ilustrace hodnotím 5 z 5,jsou naprosto boží.
Text k nim je... prostě komiksový a nevím, zda na něm dokážu něco hodnotit za mě tak 3 z 5. Já radši zvolím normální beletrii,ale tohle byl mimo jiné příjemný umělecký zážitek.

2 13.12.2023

Po dlouhé době jsem sáhla do své hříšné porno knihovničky pro nějakou tu oddechovku. Já jsem bohužel náročný čtenář, a přestože si ráda přečtu i nějakou tu erotiku, ne každý autor se mi zavděčí.

Tahle kniha vás asi vyloženě nezklame, ale ani nijak zvlášť nenadchne, pokud teda nejdete jen po erotických scénách.

Psané je to vcelku hezky a čitelně. Knihu jsem slupla během dvou dnů a to je u mě co říct, ale vadilo mi, že se v některých případech autorky dost opakují. Občas byly věty špatně postavené a slova zvláštně prohazená, ale kdo ví, kolik odpovědnosti nese překladatel a následovná redakce.

Co bylo horší, tak mi v knize přišlo, že jdou už od první str na vše dost hopem. Připadalo mi to takové naivní. Postavy mi nebylylove sympatické - Hrdina (ano, to je jeho jméno ) je možná až psychopaticky ochranitelský, nad jeho chováním jsem často kroutila hlavou a Elyse byla taková naivní, nezkušená holčička, která se sebou nechává manipulovat, přestože neustále prohlašuje, že se sebou nikdy nenechá už manipulovat.

V závěru se můžete těšit na trochu akce, i když je celý příběh dost odfláklý na úkor sexu... ale to většina z vás vlastně chce, že jo?

Hodnotím horšími 3 z 5

2 10.06.2023

Tahle kniha mě nechala hodně na rozpacích. Jak se mi první dva díly (King, Tyran) líbily, tak tady jsem dost zklamaná.

Psanec je o vedlejší postavě z předchozích dvou dílů Bearovi. Zde je však postaven do centra dění a tím se stává společně s Thiou hlavní postavou.

Nápad je tam dobrý, ale celé je to děsně odfláknuté. Postavy jednají často účelově a zcela nelogicky. Ano, asi jsem náročná, ale čekám trochu toho rozumu i v erotice. Občas jsem narazila na hodně matoucí situace, které nedavaly smysl. Holčina mi nebyla úplně sympatická, v mnoha případech si myslím, že se mohla rozhodnout jinak, udělat něco jiného a bylo lepší než jak to udělala autorka.

Další věc je, že je to tu jedno velké klišé. Občas jsem si říkala, že to všechno už bylo v Kingovi a Tyranovi.

Opravdu se tu hraje hodně na vulgarnost, jakoby to mělo celou knihu udělat zajímavější.

Hodnotím 2 z 5 a ty má kniha za to, že o jakés takés vzrušení nebylo nouze, i když to bylo občas přitažené za vlasy (doslova :-D), v některých částech rozhovoru mezi Bearem a Thiou jsem se upřímně bavila a konec mě nečekaně překvapil - tuším, že se můžeme těšit na (anebo se obávat) pokračování.

Myslím, že kniha měla potenciál a autorka ho z nějakého důvodu nevyužila, odbyla anebo prostě jen spěchala... Nevím a je to škoda.

2 20.04.2023

Pokračování osudů Doe a Kinga, se kterými jste se mohli seznámit v prvním díle, bere úplně jiné obrátky. V tomto díle, ještě více jak v tom předešlém, ustupuje erotika příběhu, takže to není kniha narvaná sexem, aby to dostatečně splnilo má očekávání, která mám od erotického románu. Klasická romantika ho obsahuje častokrát víc. Ovšem když na sex dojde, autorka se ničeho neštítí, určitě nečekejte žádnou romantiku, sex je drsný a živočišný. A stejně jako prve se sprostými slovy ani trochu nešetří.
Přes to všechno jsou však hrubé hrany poněkud ohlazeny vstupem do starého života Doe, která je zpátky u své skutečné rodiny a pomalu ale jistě se rozvzpomíná na svou minulost. Vybaví se jí ale všechno dostatečně rychle, aby se vyhnula plíživě se blížícímu nebezpečí? A bude tam King, aby ji zachránil?
Vcelku poklidný děj s krátkými chvilkami vzrušení vyvrcholí v něco, co vám vezme dech. A pokud jsem v prvním díle měla se slzami na mále, tak tady jsem fakt bulela, paradoxně dojetím. Takže pokud máte chuť na příběh, který je svižný, napínavý, nemilosrdný, vzrušující a zároveň vás vezme za srdce, tak jste na správném místě.
Tentokrát dávám 5*z 5* - ano, asi dvakrát jsem si všimla onoho neslavného opakování informací, které mi vadilo už v prvním díle, ale toť vše. Příběh mě posadil na zadek ještě víc, jak první díl a odnáším si z něj opravdu silné dojmy. Z erotiky! To nechápu… :-D

Tuhle mini knížečku jsem slupla opravdu za chvilku. Dá se stihnout na jeden zátah, pokud máte více času v kuse. Já ji dala na třikrát.
Rosie, jejímž autorem je Jan Hlubek a pokud se nepletu jde o jeho čtvrtou vydanou knihu, spadá do brakove literatury,a tak na ni při hodnocení také pohlizim, stejně, jako tomu bylo u knihy Les od stejného autora.

Rosie má být hororem pro děti. Vypráví o devitilete Klare... No přesněji řečeno devitileta Klára vám vypráví svůj hororový příběh ze strasidelneho domu, kam se nedávno nastěhovali, a kde byla na půdě nalezana panenka:

"... s podobnou si hrávala babička, když byla malá. Má hodně bledou hlavičku, skoro bílou, hnědou barvou jí namalovali vlasy a červenou něžné rtíky. Ale hlavně! Hlavně má neuvěřitelně krásné ledově modré oči. Nelžu vám - jako studánky...
... Začala zdvihat své rozkošné ručičky. Tak opravdicky, až to působilo, jako by byla živá, jako by šlo o opravdové miminko, ale s tou bledou hlavou a skelnym pohledem... nepřirozené, až mrtvé. "

Myslím, že dětem se to opravdu líbit může, pokud mají pro strach uděláno až do té míry, že si po večerech čtou pod peřinou hororové příběhy . Je to napsané čtivě, děj je jednoduchý a svižně odsypa.

Ja si akorát nemohla zvyknout na neobvyklé výrazy. V životě jsem to nikde neviděla, a jestli to někdy existovalo, či se to používalo, nevím jestli z toho dnešní děti budou moudřejší než já.
Pr :

Hned mi zabylo lépe.
"Uvidíš, ten týden sletí jako voda,"...

Nic čemu bychom nerozuměli, ale mě osobně hlavně to "zabylo" trhá uši, oči a mozkové neurony. Prostě se mi nelíbí a nedává mi smysl.

A pak mi vadila jistá nekonzistence uvažování malé Kláry. Na jedné straně si na dům zvyká a vše je ok a po pár řádcích se třese před domem strachy, protože se jí tam nelíbí a boji se. Druhý případ nebudu popisovat, ptz by šlo o spojler

Ale jinak to nebylo špatné čtení, v jednu chvíli i docela napínavé a jestli to někdy budou číst moje děti, tak budou celé potento strachy.

Ale nebojte čtení je skutečně dětem přizpůsobeno, nečekejte žádnou krev.

2 06.10.2022

Tuhle malou knížečku s půvabným obrázkem na obálce jsem otevírala se značnou nedůvěrou. Četla jsem mnoho recenzí před tím, než jsem se do dílka pustila a spousta čtenářů nebyla spokojená a cítila jsem z nich jisté zklamání. Zároveň jsem narazila na recenze lidí, kteří jásali nadšením. Podle mě jde hlavně o to, že někteří příznivci hororových příběhů nepochopili anebo nebyli dopředu srozuměni s žánrem, v němž je tahle knížka napsaná, tedy že jde o slasherový horor. Tzv. Slasher je podžánr hororu, taková pořádná vyvražďovačka a nemusí být pro všechny. Sám autor přiznává, že jde o brakovou literaturu, která má zabavit, vyděsit, znechutit a občas třeba i vzrušit. Rozhodně nic pro slabší povahy.
Příběh se mi ze začátku zdál hodně povrchní. Postavám jsem nemohla přijít na chuť, ale když jsem se začetla, přestala přemýšlet a nechala se vtáhnout, bylo to super. Napětí a děsivou atmosféru střídaly vraždy, které byly opravdu dobře popsané… takové správné chuťovky. Nepovažuji se za nějak zvlášť silnou povahu, ale tady jsem to zvládla s přehledem. A zajímalo mě, jak to skončí. Hlavně přibližně od půlky bylo těžké knihu odložit.
Takže doporučuji někomu, kdo nemá úplně slabý žaludek, kdo hledá rychlé a efektivní zabavení, a kdo se rád bojí. Doporučuji číst na samotě u lesa v nějaké pěkné dřevěné chajdaloupce. :-D

2 08.02.2022

Tohle bylo něco. Jakože thrillery běžně nečtu, tak asi budu muset začít.

Nepatřím do týmu 'ichforma', a tak jsem si musela chvilku zvykat, ale šlo to až překvapivě samo. Hned jsem se začetla a hltala každé slovo.

Překvapilo mě, jak může být thriller mrazivý a strašidelný, přestože se tam neděje nic nadpřirozeného. Úžasné, fascinující... Miluji napětí, ráda se bojím a tady jsem toho maličko dostala i z tohodle soudku.

Napínavé až do konce. Už jsem si říkala, jak přesně vím, jak to dopadne a houbelec, na konci jsem valila oči.

Opravdu jsem si čtení užila a hned jsem si nakoupila i další knihy od autorky.

1 03.05.2024

Tuhle knížku jsem si koupila na nějaké akci Hororconu, pokud si dobře vzpomínám. Anotace zní docela lákavě. Starý dům u hřbitova, který podle pověstí obchází přízrak se má proměnit v zábavní strašidelný dům. Co se může pokazit, že?

Začátek je hodně pomalý, trochu jsem se nudila a vadilo mi, že autor potenciální okamžiky k prohloubení atmosféry a mrazení často přecházel velice rychle, takže jsem četla a byla jsem u toho taková vlažná.

Ke konci první části se ovšem dočkáme dost dobré erotické scény a pak už to docela jede. Ne, že bych se bála, ale aspoň jsem byla napnutá, co bude.

Téměř celá kniha má nádech lehké duchařiny, tedy alespoň dokud se nedostanete na posledních 70str. Tam totiž autorovi úplně přepne, jakoby si zničehonic řekl, že se v knize málo krvácelo, a že to vezme z gruntu... pro jistotu.

Pořád jsem se nebála, spíš jsem občas znechuceně krčila nos. V téhle části už se bát prostě nemůžete, jen sledujete a děláte si pomyslné čárky za každou mrtvolu.

Paradoxně má v sobě příběh jakousi zvrácenou romantiku a formu lásky.

Vadilo mi jen pár věcí, a to, že se postavy chovají jakoby jim to vůbec nemyslelo. Hlavně Mike. A že byla celá ta duchařská vějička v prvních 3/4 knihy hodně účelová. Autor chce prostě šokovat,navzdory tomu, že pak některé věci postrádají logiku. Jo a ten barák je pěkný bludiště. Nevěděla jsem, kde je nahoře a kde dole.

Podtrženo, sečteno šlo rozhodně o zajímavý zážitek. Bylo to dobře napsané, rychle to do mě padalo, bylo to napínavé. Ale zjistila jsem, že já tyhle krváky číst nemusím. Mám ráda mrazení a plíživý strach, ale jak se to promění Texaský masakr motorovou pilou... ne děkuji.

1 14.04.2024

Od této knihy jsem čekala fantasy a těšila jsem se na práci dalšího českého autora. Tak hned ze začátku vám prozradím, že to žádné pořádné fantasy není a v tomhle jsem se cítila dost zklamaná. Pocit zrady automaticky následoval můj vnitřní hnidopich, který začal hledat chyby s drobnohledem, ale nebojte, knížka u mě nakonec nedopadla tak špatně. Potom, co jsem se přenesla přes fakt, že mi byla namísto fantastického dobrodružství naservirovaná romantika/erotika lehce podkreslená fantastickým prostředím, jsem se příjemně začetla.

Autorka píše čtivě, i když mi přijde, že se daly některé části, většinou ty pomalejší, vynechat. Poměrně sáhodlouze tam propracovává pýthiánství, jako studijní obor. Je vidět, že si načetla spousty legend a do pozadí příběhu se skutečně ponořila. Myslím ale, že ne vše bylo pro příběh důležité a zbytečně se tím zpomalila dějová linka, v níž je nejdůležitější dostat se jednomu polovičnímu pythianovi do kalhot.

Ze začátku mi byly obě postavy děsně nesympatické. Chovaly se hnusně. Hlavně k sobě navzájem a já se nestačila divit, že zrovna tihle dva spolu něco mají mít. Kdyby se mnou chlap mluvil stylem jakým Romain mluvil s Lis, tak bych s ním nechtěla mít nic společného a naopak to není o nic lepší. Ale postupem času se ukázalo, že oba mají pro své chování důvody a my můžeme sledovat, jak k sobě přes veškeré rozpory nacházejí cestu.

Fantasy svět nebyl o moc jiný, jak ten náš lidský. Byl téměř totožný. Představte si svět, kde máte za souseda vlkodlaka nebo nymfu, každý má své schopnosti a na chudáky pýthiany se kouká svrchu. Předpovědi budoucnosti přece nejsou žádné pořádné schopnosti. A na téhle bázi se to celé odehrává.

Příběh se mi ve finále líbil. Jde o romantickou oddechovku, místy lehce pikantnější. Kniha má nádhernou obálku a celkově se vším všudy hodnotím 3,5 z 5

1 11.02.2024

Nejsem velký čtenář povídek, pokud se správně pamatuji četla jsem povídkovou knihu jen jednou. Každopádně Drobné katastrofy od pana Harvana pro mě byly docela příjemná zkušenost.

Úvodní slovo dostal Václav Cílek, který o Harvanových povídkách mluví takto:

"Povídky J. H. jsou příběhy, které vás vtáhnou do různých životních situací, ale zároveň ve svém úsporném stylu ukazují, že svět není tak složitý, jak si namlouváme a že když se dovedeme dobře dívat, nemusíme tolik myslet."

S jeho slovy si dovolím nesouhlasit.

Všechny povídky mi naopak předvedly, že to v životě vůbec není jednoduché. A ony drobné katastrofy dokáží člověku obrátit celý svět vzhůru nohama. Nemluvě o tom, že v závěru povídky autor často nutí k zamyšlení.

Autor nám dává nahlédnout do svého dětství a dospívání v době komunismu, zalétáte si v pilotní škole, zažijete fascinaci vesmírem a touhu stát se kosmonautem, dokonce se podíváte, jak to probíhalo ve světě natáčení filmu, filmového studia a v neposlední řadě vstoupíte do člověku těžko přístupných hlubin země.

Nejvíce napínavá povídka je ta poslední - Dobrodruh. Ale líbilo se mi jich více.

Text je napsaný čtivě a velice dobře, z mého pohledu kvalitně. A jako pohled do světa natáčení je obsah i velice zajímavý. Pokud by si autor vše zcela vymyslel a nebylo by na tom zbla pravdy, tak by to asi nebylo tak závratné dílo, ale díky tomu, že jde vlastně o takový záznam zážitků jednoho režiséra, jde o velice povedenou záležitost.

1 11.06.2023

V knize se dozvíte od každého šprochu trochu. Přes španělskou chřipku, významné osobnosti té doby jako byl Tomáš Baťa nebo Hana Podolská, způsob a styl oblékání, všední život, literaturu a film až po atentáty a první ženskou automobilovou závodnici. A mnoho dalšího.

Já osobně literaturu faktu čtu jen zřídka. Kniha pro mě musí být stravitelně napsaná a ne na vás jen chrlit velké množství informací a dat.

Hana Kneblová dala dohromady úžasné dílo, které se nejen dobře čte, ale i baví.

Já tomuto období nikdy nijak zvlášť nepodlehla. Nezajímalo mě ani ve dějepisu, ani v literatuře. Ale autorka této knihy vám dokáže nabídnout všechny informace tak lehce a zábavně, že ani nevíte jak a máte přečteno.

Jediné téma, které mě nebavilo, byly pasáže o Sokolu, sokolských sletech a olympijských hrách. A také je škoda, že fotografiemi nebyla kniha proložena tak, aby byl obrázek vždy u patřičného tématu. Všechny najdete na jednom místě uprostřed knihy.

Jinak jsem často až žasla, co se všechno v té době přihodilo, byla jsem nalákána k přečtení několika klasických českých děl a vůbec jsem si vytvořila nenásilnou formou přehled o tom, jak se za první republiky vlastně žilo.

Určitě doporučuji. Pokud bychom ve škole četli tohle místo klasické učebnice dějepisu, třeba bych si i něco zapamatovala.

1 09.06.2023

Když jsem knihu vzala poprvé do ruky a přečetla si podnadpis na titulní straně, pomyslela jsem si, že jde o dost aktuální téma. Na sociálních sítích se propírá téma umělé inteligence a jejích schopností velmi často s obavami, že něco takového musí jednou zákonitě nahradit člověka, a že právě taková budoucnost by nemusela být tak daleko, jak se zdá.

Tato kniha je takovým kukátkem do nedaleké budoucnosti, kdy se docela nenápadným způsobem UI ujímá role rádce v životě každého jednotlivce, který si tzv. Zrcátko a jeho příslušenství pořídí. Každé Zrcátko je napojeno na zrsíť, která sbírá informace a čím víc je uživatelé nosí v podobě zrbrýlí, zrklipsu, atd., tím lépe dokáže svému majiteli poradit, jak tu nebo onu situaci ve svém životě řešit, ať už jde o dnes už banální navigaci nebo radu, která přítelkyně/přítel je pro něj nejvhodnější.

Jenomže zrsíť se učí učí se rychle a funguje možná až příliš dobře...

Rozhodně jde o napínavý příběh, který se čte snadno a rychle. Zpočátku se na vás sice navalí vícero postav, ale rychle se zorientujete a pak jen sledujete, jak se jejich osudy proplétají a spojují. Některé pasáže byly trochu zdlouhavé, možná nudné, ale bohužel důležité, takže přeskakovat se to opravdu nedalo, protože pro pochopení hrozby Zrcátek, potřebujete vědět, jak tato technologie funguje.

Děj je hodně předvídatelný, ale zde jde primárně o poselství. Autor knihy nám ukazuje, že už dnes s námi technologie hodně komunikuje a jak moc nás ovlivňuje a zasahuje nám do života. Určitě v mnoha ohledech nutí k zamyšlení.

Připravte se na hodně zr-výrazů. To pro mě bylo asi nejtěžší zkousnout. Ale zvykla jsem si a pak už mi to nepřišlo.

1 10.03.2023

(SPOILER) Garth Nix se s tím příliš nepárá a hlavní hrdinku, osmnactiletou Sabriel, hned ze začátku nechá čelit tomu jedinému, čemu se příliš bránit nedá - Smrti samotné.

Sabriel je však potomkem Abhorsena (člověka, který dokáže spoutat nebo vyvolat mrtvé). Její otec uvízl ve vodách Smrti a ona doufá, že ještě nestačil odejít za devátou a tudíž poslední bránu. Dokáže najít jeho tělo a vrátit ho do života a zároveň čelit hrozbě, v podobě Nejvyššího mrtvého, který usiluje o nadvládu nad celým Starým královstvím a zároveň o její život?

"Vybírá si chodec stezku, anebo stezka chodce?"

Kniha je originální. Jde o netradiční příběh zombie apokalypsy zasazené do kouzelného hávu fantasy. Dočkáte se i nenapadne romantické zápletky. Příběh postupně graduje a přesně jak mám ráda, nemá zdlouhavý nudný konec. Napínavé až do posledního písmenka.

"Když promluvila, do železné brány narazila jednolitá stěna mrtvého masa a ve zlomku vteřiny ji s rachocením vyrazila...
... mrtvá ústa se otevírala a syčela v děsivé parodii bojového pokřiku."

Knížka spadá do fantasy pro mládež, ale myslím, že si ji může zamilovat i leckterý dospělý čtenář. Věřím, že mé náctileté já by se mohlo u knihy i příjemně bát. Dokonce i podivné ilustrace jsem si nakonec zamilovala, pokaždé jsem je důkladně prohlížela, protože mě jednoduše fascinovaly.

Jsem zvědavá, co bude dál, takže okamžitě sahám po druhém díle: Lírael

1 15.06.2022

Řekla bych, že pro mě byla Hénikova Korporace takový křest ohněm. Moje poprvé, co se týče knih zabývajících se současnou politickou či společenskou situací. Paradoxně se mi ale nekompromisní a surový přístup moc líbil. Autor si na nic nehraje a říká věci tak, jak jsou nebo tak, jak je sám vnímá. A je velice pravděpodobné, že se stejně jako já v mnoha názorech ztotožníte, anebo vás při nejmenší donutí k zamyšlení. A to se mi líbí.
Není to jen knížka, která na vás chrlí nějaký vymyšlený příběh. Dává něco navíc. Nemluvě o tom, že se v některých situacích vědoucně pousmějete nad zcela jasným spojením s lidmi a s realitou v České Republice.
Kniha je kombinací pohledů několika postav a audiozáznamů Adamovi zpovědi.
Adam je tuctový kravaťák z korporace, kde nemá nikdo nikdy nic jisté. O svou židli musíte neustále bojovat, bezohledně šplhat po profesionálním žebříku a nedívat se zpět. Up or Out, jak zmiňuje sám autor ve své knize nesčetněkrát.
Jenomže co když se jednoho dne probudíte a už od rána je všechno špatně? Nejdříve vám to nedává smysl, snažíte se najet do zažitých kolejí, ale ono to vypadá, že vám ty koleje někdo vyfoukl. Adam bojuje s podezřelou nevolností a zároveň se snaží přijít na kloub nezvyklým situacím, které se v jeho životě z ničeho nic objevily. Ze strachu o vlastní bezpečí se dává na útěk před systémem a hledá odpovědi na otázky, kterých má už od toho zatraceného rána plnou hlavu.

1 15.12.2020

Bohužel nemohu říct, že šlo o kdo ví jaký zážitek. Text není úplně kvalitně zpracovaný, vadilo mi časté opakování jednou již řečených skutečností, opakování stejných výrazů a snaha napsat to za každou cenu trochu jinak než je film.

Scény, které jsou ve filmu vtipné a uderné postrádají v knize šmrnc, O'Connell, který na mě ve filmu zapůsobil, mi přišel v knize obyčejný a jeho vyjadřování někdy divné, takové rádoby namachrované. A Evelyn? Ta postrádala vše, v čem jsem se při sledování filmu shlédla.

Také se v knize objevuje mnohem méně staroegyptštiny, kterou jsem ve filmech často odříkávala s postavami, protože je ten jazyk prostě boží.

Ale! Musím udělit plusové boty za pár informací, které se do filmu nedostaly, a které tak krásně doplňují celkový zážitek zarytých fanoušků. Další výhoda je, že pokud je nějaká ta staroegyptština uvedena, opravíte si výslovnost, protože co si budeme nalhávat. Ono to v té TV zní jinak

Možná je to proto, že jsem opravdu veliký milovník filmu Mumie, ale kniha prostě nebyla ono. Jak se mi většinou kniha líbí víc, jak film, tak tady to mám naopak. Zůstanu u filmového zpracování.

25.04.2024