knihomolka_jaja komentáře u knih

Craven Manor je moje druhá kniha od Darcy. Jako první jsem četla Ashburn a navzdory čtivosti, kterou knize nemohu upřít, jsem každou chvilku nadávala.

U této knihy je to podobné. Příběh se čte snadno a rychle. Pravděpodobně budete zvědaví, jak to celé nakonec dopadne, ale že by to bylo něco, co vás posadí na zadek, to ani omylem.

Než o pořádný horor jde spíš o hororovou pohádku. Kniha pro ty, co se rádi bojí, ale nemají žaludek na něco drsnějšího. Samozřejmě jde o duchařinu, takže žádný velký krvák nečekejte. Přestože v ději narazíme na okamžiky, které by měly potenciál k tomu, aby s vámi pořádně zacloumaly, Darcy to vždy napíše takovým způsobem, že by to zvládly i děti nad takových dvanáct let, pokud mají pro strach uděláno.

Jak už jsem zmínila v knize mě pár věcí vadí. Kromě toho, že jsem byla schopná uhádnout, jak to celé skončí už po několika prvních stránkách, hrozně mi vadilo účelové chování postav. Narazila jsem na chvíle, kdy se autorka snažila za každou cenu narvat do jednoho okamžiku více strašidelných prvků, jen aby se čtenář bál, přestože byl každý nový prvek větší klišé než ten předešlý.

Sem tam mě kniha napínala, ale rozhodně jsem se nebála. Je to takový horor pro slabší povahy.

Řemeslně je druhý díl strašidelných domů lépe zvládnutý jak jednička, ale jede podle stejné nebo přinejmenším velice podobné šablony. Díky tomu jsem byla hned na začátku schopná říct, jak to skončí - jako pěkný zážitek, ale nějak to ve mě nezanechalo žádnou stopu

6 03.09.2023

Vánoční prasátko od J. K. Rowling je pěkný poučný příběh o Chlapci, který se vydá na nebezpečnou cestu do Země Ztracených, aby zachránil svou milovanou hračku Pašíka.

Knížku bych doporučila pro děti, které už udrží pozornost a nepotřebují koukat na obrázky, protože v této knize jich tolik není. Takže tak od 8 let ideálně.

Hned na začátku mi vadilo, že se hodně řeší rozchody a rozvody rodičů, děti kolem toho měly spoustu otázek a já jim to nebyla vždy schopná nějak citlivě vysvětlit, aniž bych je rozesmutnila. Ale jakmile došlo na samotné dobrodružství už to bylo lepší. I když pravda neustále zmínky o Ztratovi, který žere všechny ty Věci, kterým dala autorka duši, mého syna - 6let) docela děsila. Musela jsem končit zásadně v nějaké pozitivní pasáži, aby se nebál.

Konce jsem se bála pro změnu já, ale zbytečně. Četla jsem v jiných recenzích, že je smutný, ale mě to nepřišlo. Konec byl velice dobrý a to i pro děti, které se tak příjemnou formou seznámí se situací, kdy ztratíme něco, co milujeme a musíme se s tím nadobro rozloučit.

Věci, předměty, hračky v knize žijí vlastním životem, jsou smutné, když s nimi člověk špatně zachází a když se ztratí dostanou se do velikého nebezpečí. To děti nutí k zamyšlení a snad i ke snaze se ke svým hračkám chovat lépe.

Za mě tak 4*

Pro děti je to skvělé dobrodružné čtení.

6 23.05.2022

Temné léto je druhý horor, který jsem v životě četla. Tahle kniha mi byla doporučena kamarádem. Na jednu stranu jde o velice dobře napsaný příběh. Poutavý a čtivý. Dobrodružství kamarádů mě možná bavila ještě víc než všechno to strašidelné kolem. Připomínalo mi to vlastní dětství, kdy ještě děti běhaly téměř, jak se jim chtělo, bez velkého zasahování rodičů. Děti měly svobodu a se svými vrstevníky vymýšlely hry, ze kterých se nám dnes možná trochu staví vlasy na hlavě. :-D Autor v závěru sám píše o tom, jaké bylo dětství kdysi a jaké dnes a co se s tím dá dělat? Po pravdě tohle je to, co mě na knize zaujalo nejvíce a kvůli čemu bych se k ní jednou možná i vrátila. Co se týče nálepky horor... Za mě spíš hororová pohádka. Ze začátku mě občas zamrazilo v očekávání onoho děsivého monstra, ale když se objevilo, tak mě ta představa, že se bojím něčeho takového tak pobavila, že jsem se už prostě po celý zbytek příběhu nedokázala pořádně bát. Bylo to napínavé. Byla jsem zvědavá, jak to skončí, ale nebála jsem se ani trošičku.

6 17.07.2021

Až na pár detailů se mi to moc líbilo a na konci takový doják! Uf! Hned jdu na druhý díl.

5 08.05.2024

Po této malé knížce jsem sáhla zcela neplánovaně. Chtěla jsem do konce měsíce přečíst ještě jednu knihu a jelikož mi zbývali pouze dva dny, Hébert mi přišel jako fajn volba.

Rozhodnuto bylo ale až po přečtení prologu. Tenhle úvod mě chytil a už nepustil a po pár stránkách jsem věděla, že knihu budu muset dočíst ještě ten den jinak neusnu.

Osud malého chlapce poslaného do sirotčince je prostě strašný. Bude vám těžko u srdce a možná špatně od žaludku. Já jsem zjistila, že jsem velice brzy přestala Marcuse vnímat jako malé dítě, kterým byl. Musela jsem si ho postaršit, jinak bych to nedočetla. Něco tak zvráceného jsem snad nikdy nečetla. A nejhorší na tom všem bylo, že se to někde doopravdy stalo.

Uf. Autorka popsala události věrohodně, všechno jsem to viděla a nechápala jsem, že je někdo opravdu schopný něčeho takového.

Jediné, co mi snad trochu vadilo, byl v jedné části skok z ich formy na er formu. Nesedlo mi to tam a klidně bych to celé jela v ich formě, sem to prostě patřilo.

Jinak zážitek to byl děsivý ne proto, že bych se bála, ale proto, že šlo o tvrdou realitu. Strašidelné to nebylo, spíš šlo o zvrácený, uchylný svět plný lidských monster.

A co si z toho odnáším? Ano i tady za tím vším bylo víc než nás rozebrat na součástky. Myslím, že ten příběh nás má informovat a pomoci nám empaticky nahlížet jiné lidi. A proto nikdy nesuďme lidi podle toho jak vypadají - nikdy! A pamatujme si, že v lidské bytosti se dokáže zmobilizovat víc síly, než si někdy dokážeme představit.

5 31.01.2024

Do série Kroniky pozůstalých jsem se pustila, protože jsem zatoužila po dobrodružství, které mě nadchne, pohltí a dovolí mi snít. Nechala jsem se při výběru vést intuicí a ta mě nezklamala.

Kniha první začíná svatební přípravou princezny Lii, která se odmítne zhostit svých královských povinností a zvolí raději útěk, než aby se vdala bez lásky. Klišé, říkáte si? Možná trošičku, ale její útěk jsem ani trochu neočekávala. Spíš naopak. A už tímto malým překvapením si mě knížka získala.

První polovina příběhu se mi velice líbila. Potom přišla malá obleva, po níž mě ale princeznino dobrodružství zase dostalo. Okamžitě se pouštím do dalšího dílu.

Kniha splnila veškerá má očekávání. Fantasy protkané vášní, romantikou, láskou, ale také velikým trápením, válkou a smrtí. Dvakrát jsem u knihy slzela.

Líbí se mi i tajemná historie, kterou nám autorka postupně odhaluje. Legendy o konci starých časů a popisy prostředí po velké zkáze vás nutí přemýšlet, co že to paní spisovatelka stvořila za svět a zda je v něm ukryto něco ze světa našeho.

5 01.01.2024

Tohle je má první zkušenost se Zrnky temnoty, které vydává nakladatelství Goldendog. Nalákal mě hlavně fakt, že je kniha šmrcnutá fantasy a to já mám velice ráda.

Opravdu jsem neměla sebemenší tušení, co můžu čekat. Příběh začíná dost zvolna. Probouzí ve vás sympatie k malé, dvanáctileté Rebece a vlastně to má celé takový hodně pohádkový nádech. Žádné veliké bu, bu, bu! Jenomže pak se to zlomí a Karin se toho rozhodně nebojí.

Já si čtení nevědomky naprosto skvěle načasovala. Ve chvíli, kdy jsem byla ke knížce doslova příkovaná, jsem stejně jako hl. hrdinka seděla v autě a stejně jako v knize pršelo. Stála jsem na parkovišti, naslouchala dešťovým kapkám bubnujícím o kapotu, když najednou 'prásk'. Hlasitá rána o střechu auta. Okamžik jsem měla pocit, že jsem se musela do knihy nějak teleportovat a už jsem přemýšlela, co že mi to na autě přistálo za okřídleného tvora.

Při čtení jsem se nebála. Já se jen výjimečně bojím, ale v poslední části příběhu jsem byla rozhodně napnutá jak kšandy a ve spojení s deštěm a mým super lekavým zážitkem, jsem si užívala vzrušující atmosféru.

Minimálně zpočátku pro mě měla novela nádech filmové verze Coraline. Ke konci autorka dost přitvrdila, ale myslím, že by se dal příběh stále označit jako vhodný pro mládež 13+, i když záleží také individuálně na povaze a zda má dotyčný na podobné věci kuráž a žaludek.

Začátek byl pomalejší, přestože jde o krátkou novelu, ale ten konec... Wow! Možná bych dokonce brala, kdyby to bylo delší a Karin nás trápila a mordovala o trochu déle jsem asi morbidní. Ale fakt ty popisy! Ach! Úplně jsem to viděla. Výjimečně jsem v něčem tápala, ale jelikož mám autorku na horké lince, všechno mi hned objasnila a dokonce mi ukázala ilustraci příšer, z nichž při psaní vycházela.

Určitě tahle útlá knížečka stojí za přečtení.

5 13.11.2023

Hned ze začátku se přiznám, že Drákulu od Brama Stokera (klasiku v hororovém žánru) jsem nečetla, ale po téhle knize to mám v plánu velice brzy napravit.

Dracul je gotický horor z 19. století a podle všeho má předcházet událostem popsaných v knize, jejímž autorem Bram Stoker právě je. Kniha má naprosto úžasnou atmosféru. Přísahala bych, že jsem tam byla a všechno viděla na vlastní oči.
Kniha je složená z deníkových záznamů a je inspirovaná skutečnými událostmi, o kterých si pak můžete přečíst více v poznámce autorů. A už jen tento fakt je pro mě neuvěřitelně fascinující. Miluji podobné příběhy, které se inspirují skutečností, protože to ve mě probouzí vzrušující pocit, že je tam venku víc, než si člověk dokáže vůbec představit.

Hl. aktérem je převážně Bram Stoker, ale budete sledovat příběh také z pohledu jeho sourozenců Matildy a Thornleyo, a pozor později i jakéhosi Vambéryho, který měl prý být Bramu Stokerovi inspirací pro postavu Van Helsinga.

Pokud máte rádi ponurou atmosféru gotického hororu, moc doporučuji. Bát se nebudete, nebo já se aspoň nebála, ale příběh je neuvěřitelně čtivý, napínavý a ach, ta atmosféra!

Ještě bych ráda dodala, že dal knihu dohromady Barker, ten Barker, který je autorem opěvované série Čtvrtá opice a to je podle mě také určitá záruka kvalitního čtenářského zážitku.

5 04.10.2023

Půlnoční knihovnu jsem si chtěla přečíst už dávno. Měla jsem na ni samá kladná doporučení a skutečně jsem byla zvědavá, co na této knize všichni vidí. Přečetla jsem ji asi za čtyři dny v rámci společného čtení a musím říct, že jsem podobnou knihu už dlouho nečetla. A nebylo to úplně špatný.
Přestože mě od samého začátku hlavní hrdinka extrémně vytáčela. Ohromné návaly sebelítosti, nekonečná deprese, skrývat se před příležitostmi a pak si stěžovat, že nemá žádné příležitosti… opravdu mi pila krev. Jenomže ono to má pro příběh veliký význam a co si budeme nalhávat, možná se v některých situacích samy poznáme… možná právě proto mě první kapitoly doslova zvedaly ze židle. :-D
Co je ale důležité, Nora, hl. hrdinka se musí poprat, jak s nepřízní osudu, tak s vlastními pocity nedostatečnosti a marnosti, tak rozsáhlými, že se předávkuje prášky. Jenomže místo toho, aby zemřela, ocitne se v nekonečné knihovně. Potká paní Elmovou, kterou zná ze svého dětství a ta jí řekne, že se nachází na místě, kde každá kniha představuje možnou alternativu jejího života a ona si je může všechny vyzkoušet, případně v tom, který se jí bude líbit zůstat navždy. Tomu říkám příležitost! Jen si to představte!
Půlnoční knihovna je filozofické dílo, zamyšlení se nad smyslem života a povzbuzení, pokud procházíte (i když jen částečně popř. jen v některých situacích) podobnými stavy a pocity jako Nora.
Stránky vám budou utíkat rychle pod rukama, protože je příběh čtivě napsaný a kapitoly jsou většinou velice krátké.
Vše, co se mi na knize nelíbilo, se vždy časem vysvětlilo a ukázalo jako zcela záměrné. Hned několika dalším lidem jsem ji doporučila. Každopádně na mě asi nemá takový dopad, jaký by mohla mít na ty, kteří prochází náročnějším životním obdobím, depresemi nebo jinými podobnými problémy. Aktuálně se nacházím na jakž takž dobrém místě, takže mi kniha nedává tolik, kolik by mohla. Ale umím si představit, že by mě dokázala postavit na nohy, kdyby na nějaké náročnější období přišlo. Stejně, jako mi kdysi velice pomohl Alchymista od Paula Coelho (Btw jiné knihy jsem od něj nečetla, ale tahle jedna mě skutečně dokázala nakopnout správným směrem).
Takže pokud máte rádi duchovní literaturu, filozofii, knihy, které vás nutí k zamyšlení, ale zároveň se rádi skrze knihy prožíváte všelijaká dobrodružství, tak Půlnoční knihovna je ta správná volba.

5 07.12.2022

Po knize jsem sáhla, protože jsem četla první díl a z toho jsem byla unešená. Než jsem se skutečně začetla, měla jsem chvilku pochybnosti. Dawn, hlavní hrdinka románu a nejlepší přítelkyně hl. hrdinky z prvního dílu se totiž věnuje tvůrčímu psaní (POZOR!) erotické literatury. Mně osobně erotika nevadí, ale zjišťuji, že nemám ráda laciné erotické scény a zpočátku na mě ty její spisovatelské úryvky přesně takto působily. Ale zatnula jsem zuby a šla dál. Pak už to nebylo tak hrozné a člověk v tom všem začal nacházet i smysl.
Takže… teď co se mi na téhle knize a vůbec na celé sérii moc líbí… Autorka věnuje každou knihu jiné postavě, která je však součástí jedné skupiny přátel. Takže když otevřete novou knihu, nejsou vám úplně cizí a hlavně vztahy jednotlivých párů úplně nevyšťaví, takže vás pořád baví.
Ve stručnosti, abych vám to přiblížila: První kniha je příběh Allie, která přijíždí studovat do nového města, nachází si ubytování ve formě pronájmu pokoje v cizím bytě, protože na koleji už nebylo místo. Majitelem bytu je Kaden, který ji tam nechce, ale nakonec se smiluje a pokoj jí nechá. Allie se postupem času seznámí s jeho přáteli a s Dawn, která je hlavní hrdinkou druhého dílu. Třetí díl, mám takové tušení, je pak věnovaný Sawyer, která je kamarádkou a spolubydlící Dawn; ovšem v prvním díle se s Allie ani trochu neměly rády.
V knize Věřit znovu se tedy seznamujete s životem Dawn a jejího kamaráda Spencera, který vás určitě bude bavit. Je to veliký srandista a tak trochu provokatér a od chvíle, co Dawn spatřil, za ní pálí. Dawn se ale v minulosti velice zranila a od mužů, včetně Spencera, si drží obezřetný odstup. Kniha je plná lechtivých, často velice vtipných narážek a sexu! Ovšem tak nějak mi to v tomto případě nevadí, protože to má hlavu a patu.
Po celou dobu čtení jsem se uculovala, skvěle bavila a cítila všechno, co při takovém příběhu cítit máte – vzrušení, očekávání, radost i smutek. A po pravdě jsem hrdinům záviděla, protože přátelství, které mezi jednotlivými postavami dlouhodobě trvá, já osobně asi nikdy nepoznala. Nebo alespoň ne v takové míře. A vzrušení a touha, která vás spaluje, láska, jakási posedlost tím druhým, oddanost… které ženské se po něčem podobném občas neposteskne?
Další přidanou hodnotou, alespoň pro mě je, že Dawn studuje tvůrčí psaní. V průběhu celého románu je konfrontovaná překážkami a úskalími psaní, v nichž jsem se sama skutečně viděla a slova autorky mi v mnoha věcech otevírala oči a pomáhala si uvědomit co a jak. Bylo to fajn!
Knihu určitě všemi deseti doporučuji. Takto vtáhnout do děje romantické knihy mě dokázala naposledy snad autorka série Selekce, anebo ještě v pubertě Lynne Banksová knihou Můj drahý darebák (mimochodem doporučuji pro všechny slečny 12 – 14 let) a Lanczová svou trilogií Počkej na mě, Radko!

5 17.11.2022

Wow! Tak to bylo něco. Vlastně nevím, jak se k tomu přesně vyjádřit. Pořád to celé trochu vstřebávám. Byl to zážitek a ke konci už jsem měla problém knihu odložit. Bylo to fyzicky nemožné.

„Naprosto, úžasně originální,“ napsal o románu Stephen King a já nemůžu jinak než souhlasit. Thomas Olde Heuvelt stvořil zcela nové, fantasticky mrazivé prostředí. U této knihy vám autor hraje na city a děsí vás zároveň. Je to intenzivní sprcha plná emocí a hrůzy.

(MOŽNÁ TROCHU SPOLEIR – TAKOVÁ MALÁ NÁPOVĚDA, JAKÝM SMĚREM SE PŘÍBĚH ODVÍJÍ!) V průběhu čtení jsem dávala příspěvky na instagram a v jednom z nich jsem zmínila toto: „Někdy mě obyčejní lidé děsí víc, jak jakákoli čarodějnice.“ Aniž bych to tušila, vystihla jsem podstatu celého příběhu dřív, než jsem se dočetla na jeho konec. (KONEC SPOILERU)

Za mě s touhle knihou nemůžete sáhnout vedle a přispět mohu už pouze takto:
„Jedno zlo plodí druhé, ještě větší zlo, a v konečném důsledku se všechno dalo vysledovat zpátky k Black Springu.
Tohle si na sebe přivolal Black Spring…“ (HEX, str. 324)

Vítejte v Black Springu…

5 04.05.2022

Třetí díl Larssonova Milénia mě hodně překvapil. Po přečtení prvních dvou dílů jsem měla samozřejmě nějaká očekávání, jakým směrem se děj bude asi ubírat a po přečtení cca sto devadesáti stránek mě vyvedl z mých bláhových představ. Pravda, do té doby se mi příběh hůř četl. Nějak mi nešlo se začíst, samé vyšetřování a nic zajímavého se, alespoň z mého pohledu, nedělo, ale pak se to konečně rozjelo v tom správném Stiegově stylu. Líbilo se mi, jak autor dokázal vytvářet napětí a prolínat jednotlivé dějové linie a navzdory velikému množství postav se nikdy neztratíte a vždy víte, o kom je řeč. Dále se mi líbí historické vsuvky o amazonkách na začátku každé části. Mám ráda, když můžete knihu odložit s tím, že jste se dozvěděli a naučili nenásilnou formou něco nového. A dalším plusem je u všech třech dílů takový nenásilný feminismus, který na rozdíl od mnoha jiných feminismem inspirovaných děl, není na úkor mužů. Když mi zbývalo posledních sto stránek, začínal být děj poněkud utahaný a teprve až úplný konec byl zase pořádně akční a hrozně mě bavil. Každopádně jde o kvalitně napsanou thrillerovou trilogii a vřele doporučuji.

5 06.02.2022

Musím přiznat, že dvojka je minimálně z mého pohledu o dost lepší, čtivější a napínavější jak jednička. Knihu jsem dokonce přelouskala mnohem rychleji. A konec mě doslova nutí okamžitě otevřít díl třetí. Tam vám Stieg opravdu nedává moc na výběr, tak se na to připravte, ať ho máte připravený doma v knihovně.
Kniha mě ohromila hned svým prologem. Paradoxně je prolog zároveň místo, s nímž mám problém. Skvěle mě nabudil a napnul. Chtěla jsem vědět, co se bude dít s dívkou zamčenou v jakémsi sklepě. Myslíte, že jsem se to dozvěděla? Ani jedinou větou se k tomu okamžiku autor za celých 603 str nevrátil. Takže předpokládám, že si to schoval do dalšího dílu, jenomže já si pak říkám, jestli si ten prolog teda neměl také nechat do Milénia 3. Zatím jsem trojku nečetla, tak ale nemohu úplně soudit. Ale chápu, je to další pomyslný háček na čtenáře, protože to, co se stane s onou dívkou, se prostě chcete dozvědět, že jo?
Další doplňující a zajímavý prvek knihy je Lisbethina fascinace Fermatovou větou x³ + y³ = z³. Nejsem žádný matematik, a přestože jsem se ze začátku bála, že pokud se Stieg bude matematikou zabývat příliš, ztíží mi to čtení, tak mě naopak zajímalo, jestli tuto hádanku Lisbeth v knize rozlouskne a jak, ale ze způsobu, jakým byla tato část knihy zpracovaná jsem trochu zklamaná, protože ať už Lisbeth pochopila nebo ne, já se nedozvěděla zbla nic. Takže logicky muselo následovat jediné: „Oooo Google nejmoudřejší, vyjev mi tajemství Fermatovi rovnice.“ Narazila jsem na zajímavé vyprávění, které jsem spíš zběžně prolétla, než četla. Bohužel vás zklamu, že pokud se této vědě skutečně nevěnujete, řešení, ke kterému matematici po dlouhé době došli, pochopíte asi tak jako já… takže vůbec. Ale určitě mi přišlo zajímavé si o tom všem přečíst a nahlédnout do světa, který je mi jinak úplně cizí. Ale to jen tak na okraj.
Kniha má sama o sobě neuvěřitelný spád. Četla se skvěle a pěkně odsýpala. Opravdu jsem si užívala každou stránku a občas se do děje ponořila tak, že jsem zapomněla na čas. Jednotlivé charaktery jsou uvěřitelné a fascinujícím způsobem různorodé. Líbí se mi Stiegův styl psaní a dokonce jsem si v některých případech dělala poznámky ke způsobu, jakým graduje děj, nebo tvoří moment překvapení. Doporučuji přečíst a to opravdu nejsem čtenářem tohoto žánru.

„Neexistují žádní nevinní. Existují jen různé stupně odpovědnosti.“ Lisbeth Salanderová

5 16.01.2022

Do čtení této knihy jsem se dala, abych si užila původní příběh před tím, než uvidím nové filmové zpracování (2021). Příběh je to velice dobrý, dobře napsaný, ale možná proto, že jsem věděla, co se v něm odehrává (viděla jsem v minulosti i staré filmové zpracování), nedokázala jsem se do děje úplně ponořit. Tak nebo tak kniha je stoprocentně lepší než film. Jde o kvalitní sci-fi, které se pěkně čte a stránky hezky odsýpají.

5 31.10.2021

Tohle je má první kniha od Darcy. Mám z ní trochu rozporuplné pocity. Začnu tím dobrým - kniha určitě stojí za přečtení; je napínavá, příjemně strašidelná... píšu příjemně... není to kniha, u které bych se bála jít v noci na záchod :-D , ale napnutá jsem určitě byla a měla jsem veliký problém knihu odložit.
A teď ta špatná stránka knihy - první kapitola, byť kratičká, mě málem odradila a do knihy jsem se pouštěla s obavami, protože právě ta první kapitola, která má čtenáře chytit a nepustit byla hrozně zmatečná. Nebylo pořádně z textu poznat kdo je kdo a kdo dělá co. Ale dobře, četla jsem dál. Když se do knihy pustíte musíte počítat s tím, že se hrdinka občas chová, navzdory snahám autorky vše vysvětlit logicky, extrémně nepochopitelně. Bohužel je právě tato nelogičnost účelová a je důležitá pro příběh. Potom jsem ale narazila na poměrně velikou botu se sklepem. Doufám, že nejde o spoiler, ale představte si dvířka do sklepa, kterými se musíte prakticky proplazit. Na opačné straně sklepa jsou přibližně stejně velká dvířka, a navzdory tomu se ve sklepě nachází uložené dokonce i zemědělské stroje. :-D Tohle mi doslova zavařilo mozkové závity. Tak nebo tak Darcy je určitě skvělá spisovatelka a knížku si navzdory těmto záludnostem užijete. ;-)

5 12.08.2021

Přečetla jsem jako svou první knihu od Kinga a musím říct, že se mi moc líbila. Někde jsem četla, že je začátek zdlouhavý, ale mě vůbec nevadil. Naopak jsem bývalému policistovi Timovi docela přišla na chuť a hezky se s ním seznámila. Naopak následující skok k Lukovi pro mě byl trochu nečekaný, ale po pár stránkách jsem si rychle zvykla a začetla se tak, že jsem měla problém dát knihu z ruky, a aspoň trochu doma fungovat. :-) Líbilo se mi, že jako moje první seznámení s Kingem jsem nesáhla hned po něčem příliš drsném. Tahle kniha se řadí spíš mezi thrillery a jde opravdu o skvělé čtení - napínavé, s dětskými hrdiny a takové já mám moc ráda.

5 28.07.2021

Na knize se píše, že jde o mysteriózní thriller. Já si myslím, že jde o horor, ať si obálka říká, co chce. A je to skvělý horor. Stejně jako u Trhliny, která byla mým úplně prvním hororem, jsem se u čtení příjemně bála. Karika je skutečně velmi dobrý v dávkování hrůzy, která nespočívá ve snaze čtenáře znechutit, i když ano, i takové scény tam byly. Jozef Karika si hraje s atmosférou tak skvěle, že vás mrazit prostě musí,i když pravda, obcas se krapet opakuje.
Jen si zkuste představit, nemáte kam jít, a tak se vracíte do bytu po svých rodičích. Matka mrtvá, otec, který vás mlátil, přebývá v nedalekém domově důchodců a dětský pokoj, který vám připomíná sestru, jež se v dětství ztratila, vás nepřestává ani po letech děsit. Sebevíc se snažíte vzpomínky potlačovat, tak vás minulost dohání.
Záhadná minulost, třeskutá zima, temné stíny mezi stromy… ve vašem rodném městě se začaly ztrácet děti stejně jako kdysi. Všechno se opakuje, a přestože tehdy jste unikli, něco, co se skrývá v lesích, si vás pamatuje. Vy se ale odmítáte jen tak vzdát a pátráte po vysvětlení, pátráte po řešení, i když hluboko uvnitř tušíte, že žádné neexistuje.
Knihu jsem četla převážně přes den, ale pokaždé, když na ni přišlo v noci, když bylo všude kolem ticho a tma, neubránila jsem se takovým těm příjemným pocitům strachu. Přes den jsem si pak musela vystačit s překvapenými výdechy a povzdechy, když se stalo něco, co mě zaskočilo.
Tuhle hororovou chuťovku jsem si užila až na pár detailů. Celou dobu prakticky netušíte, jak se hl. Postava jmenuje, pak vám to udělá trochu zmatek v hlavě, když se jeho jméno konečně objeví. Občas nelogické změny nálad postavy, z naprostého strachu do úplného klidu. A zdánlivě logické vysvětlení všeho se na konci úplně zabije. Autor chtěl na konci děj trochu zacyklit, ale namísto strachu nebo pocitu neklidu, který měl v úmyslu podnítit, to ve mně vyvolalo pobavení, při němž jsem pronesla něco ve stylu: „To víš, že jo! Už se bojím…“
Jinak ale super čtení, už se těším na další Karikovku.

4 06.11.2022

Wow! Tady není o čem mluvit. Dobrodružství princezny pokračuje a je snad ještě o něco působivější a napínavější než první díl. Miluji ten svět, jeho hrdiny a okamžitě sahám po třetím díle.

Některé pasáže jsou předvídatelné, ale jiné a ty převažují, mě dokázaly překvapit a samotný konec vás nechá téměř bez dechu.

Na jednu stranu dychtivě pokračuji ve čtení a na stranu druhou se děsím toho, že se blíží konec a já nechci, aby tohle dobrodružství někdy skončilo

3 01.01.2024

Je to taková gangsterská popelka s nečekaným závěrem. Jsem v erotické literatuře nová a v této knize se mi líbilo, že tam té erotiky nebylo víc než v klasické romantice pro mladý, dokonce to bylo psané takovým decentním způsobem. Ano vulgární to je až až, je to samé kur..., pí..., čů... ale samotný sex je oproti tomu popsaný velice ... slušně. Co mě překvapilo, tak má kniha děj a docela dost akční a napínavý, dokonce v jedné části málem i slza ukápla, a závěr? Ještě že jsem doma měla i druhý díl, protože jsem se do něj musela okamžitě pustit.
Upozorňuji ale, že se Doe, jedna ze dvou hlavních hrdinů, chová občas zvláštně a ty její úvahy... ale co se vztahů a pocitů týče mezi postavami. Věřte mi, že i něco takového existuje. :-P

3 02.01.2023

Tahle kniha byla docela jiná, než jsem očekávala, přestože si vlastně nejsem jistá, co přesně jsem od příběhu čekala. Když slyším, že nějaký spisovatel napsal o druhé světové válce, zježí se mi chlupy na těle a ztrácím zájem. Kdysi jsem zkusila přečíst Hanu od Mornštajnové a nebyla jsem schopná dočíst, jak mě to nebavilo, děj byl zmatečný a já se neustále ztrácela v tom, o kom se zrovna hovoří. Od té doby jsem další podobně laděnou literaturu nechtěla znovu zkusit… a pak přijde Barbora Linke se svou knihou a já zatínám zuby a zkouším tématiku nanovo.
A co mohu o její knize Jménem mojí sestry říct? Opravdu mě totálně dostala a po dlouhé době jsem si vzpomněla, jak moc jsem vždycky čtení milovala. Četlo se to samo a příběh mě pohltil, nechtěla jsem knížku odkládat a četla kdykoli to bylo možné. Měla jsem hotovo za tři dny a to jsem máma dvou dětí! Maminky určitě vědí svoje. :-D
Jménem mojí sestry je historický, částečně i romantický román pro ženy z období druhé světové války. Líbilo se mi, jak snadno se mi do období vstupovalo, krásně jsem se orientovala a s překvapením zjišťovala, že to jak lidé přemýšleli, co dělali, nebylo o moc jiné než v současnosti. Samozřejmě jsem viděla i rozdíly např. slušnost s jakou se mluvilo s rodiči a celková zdrženlivost (alespoň na veřejnosti) v chování jeden vůči druhému. V některých situacích jsem se s hlavní postavou Soňou ztotožnila natolik, že jsem nestačila zírat a v průběhu čtení jsem vydala tolik překvapených výdechů a dojatých povzdechů, jako už dlouho u žádné knihy. Navzdory tomu, že jde o „obyčejný“ román pro ženy, je tam více nečekaných zvratů, jak v celém Svědectví od Kinga, které jsem také docela nedávno přelouskala, a dostalo plných pět hvězdiček. Kdybych měla k dispozici šestou, tak ji knize Jménem mojí sestry s čistým svědomím dám.
Akorát se teď bojím, že po tomhle úžasném čtenářském zážitku pokračování babiččina vyprávění už nemůže být tak výživné, napínavé a dostát kvalitě prvního dílu. Jsem skutečně zvědavá, jak se autorka s pokračováním popere a moc se na něj těším. Zdali pak nám má babička skutečně pořád co říct….

3 25.10.2022