KnihománieN komentáře u knih

Příběhů z dob holocaustu je tolik, tak proč o nich stále psát a číst je? Přece právě proto, že jich je tolik a minulost prosycená hrůzou přece jen není tak daleká.

Většina jistě zná, tak jako já, příběh židovské dívky z Nizozemska Anne Frankové. Děvčátko nepřežilo 2. světovou válku a zbyl po ní jen deník, který si psala. Stejný osud potkal také Věru Kohnovou a další nevinné duše. Není to jednoduché, ale je nutné znát tyto příběhy, je to jediné co můžeme udělat znát historii.
Hned na začátku knihy nám představí Jana Poncarová skutečnost, díky které je příběh Věrky zase o něco jiný. Tím, že rodina Kohnů byla přátelsky spojena s příbuznou rodinou autorky, se stává kniha osobnější a odkrývá nejrůznější rodinné vazby. Dále je čtenáři nastíněn život Věrky a její sestřenice a nejlepší kamarádky Edy. Kapitoly nadepsány roky obsahují výrazné události Věrčina života a předávají bohaté informace o postupně se vyvíjející situaci ve světě, o politice a především o vnitřním světě normálního děvčete, které vnímá vše zase trochu jinak. Historické vsuvky jsou výborné pro zorientování se v celém období, a ještě lépe pak dokreslují fotografie. Autoři vás takto provedou obdobím před válkou, samotnou válkou a také nastíní osudy Věrčiných příbuzných a lidí, kteří mají s jejím příběhem nějakou vazbu. Můžete se tak také dočkat zpovědi objevitelky deníku. Nejpodstatnější je ale samotný deník, bez něhož by tento příběh nebyl odhalen, a kdy máte neopakovatelnou možnost číst o Věrčiných nejniternějších pocitech, o jejích prvních láskách a hlubokých snech, které nikdy nedostaly šanci se vyplnit. Citlivé podání a čtivá forma vám pak vynese čtenářský zážitek, který ještě dlouho setrvá v paměti.
Osobně jsem se ze začátku déle sžívala se stylem psaní, který patří Janě Poncarové. O veškerý děj se starají popisy a nenaleznete jedinou přímou řeč. Jak ovšem ve výsledku hodnotím? Bylo to pro mě zcela nové seznámení a poznání, když jsem zjistila, že tento styl je mi mimořádně sympatický a baví mě.

6 26.03.2023

Mezilidské vztahy, jak všichni víme, jsou velmi složitou záležitostí a také nevyčerpatelnou studnicí nápadů, co se psaní týče. No a s nimi se také logicky pojí polopravdy a vzájemná pouta, která mohou vyústit ve velký problém, či dokonce tragédii. Příběh Josefíny, která kolem sebe má samé dospělé řešící úskalí svého života, je jednou stranou tragédie, ale na druhou stranu zase pro mnohé z nás velká životní pravda.
Nemoc v rodině, příliv nové krve do žil, nevyřešená minulost, ztráta pochopení a krize nejen středního věku ani netušíme kolik lidí se s tímto setkává den co den. Rodina Josefíny je na tom opravdu bledě. Babička už žije více v minulosti než v přítomnosti a to za doprovodu Alzheimera, táta utekl o vlásek smrti a získal zcela novou energii spasit svět, nebo alespoň svůj život, máma se chytá posledního stébla, které by ji ještě mohlo zachránit, no a samotná Josefína všechno sleduje svýma jedenáctiletýma očima a už ani neví kdo jí lže a kdo říká pravdu. Linka osudu každé z postav tak postupně plyne, čtenáři se odkrývají jejich myšlenkové pochody, které vedou k zamyšlení se sám nad sebou, a končí pak překvapivým, zdrcujícím, ale i šťastným závěrem.
Na první pohled lehce depresivní kniha ale obsahuje něco co mnohé postrádají realistický příběh prosycený emocemi a obdivuhodnými myšlenkami, a s vážností ředěnou osvěžující ironií a lehkým humorem. Především různé narážky na aktuální témata a myšlenkové pochody všech postav jsem si moc užila, přičemž vypravěči nejsou jen osoby v kruhu rodinném, a každý nový úhel pohledu přináší jiný rozměr. Už přečtení vůbec prvního originálního věnování mě zaujalo natolik, že jsem věděla, že tato kniha asi nebude úplně klasický román z rodinného prostředí, na které jsem byla zvyklá, a bude něčím vynikat. A tím čím vybočuje z řady je autorčino skvělé uchopení příběhu a zpracování textu takového, který často skoro ,,komunikuje se čtenářem.

5 08.04.2023

Kniha psaná na základě osobního prožitku a vlastní zkušenosti bude vždy autentičtější a na čtenáře by měla mít mimořádný dopad. To, že příběh Lenky Parýzkové tuto známou definici předčil ve všech směrech zjistíte už po pár stranách.
Hlavní hrdinka Lenka má za sebou období, kdy přišla o dceru, její manželství se zhroutilo a temnota ji pevně svírá ve svých drápech. Ta doba ale zdaleka nekončí, až se jednoho dne dobrovolně ocitne na prachu psychiatrické léčebny. Má touhu bojovat s úzkostmi, depresemi a všemi hnusy, které jí obklopují. Drží si naději a věří, ale veškeré pocity kolísají jako teploty v dubnu a není jasná předpověď co bude dál. Jen stěží si dokážeme představit jaké emoce a s jakou intenzitou můžou působit neuvěřitelné problémy. V rámci pobytu se ke čtenáři dostávají mnohdy překvapující informace o režimu v léčebně a příběhy kolegů ze všech koutů společnosti.
Hlavním poselstvím, které je opravdu důležité a autorka ho bravurně naservíruje čtenáři, je naděje a víra. Hned po dočtení jsem jí měla o něco víc. Citlivých čtenářů se může blíže dotknout téma sebevražda a psychické problémy, ale vize šťastného konce budoucnosti v pozadí jaksi vyváží nápor, který ve vás může kniha vyvolat. Jiní si zase budou vážit, že autorka se i s těmi nejhlubšími emocemi svěří na rovinu bez kličkování, nebo je barvitě vyobrazí v originálních metaforách a přirovnáních hlavně do toho ale dá sebe a použije jedinečný styl ten svůj. Díky tomu získáte maximální prožitek.
O maličkostech, které nejsou zdaleka maličkosti je také velmi častá řeč, a tato témata vítám. V dnes už klišé frázích jako mít se rád a stavit se na přední příčky svého žebříčku je schovaný jeden z klíčů ke štěstí a i Lenka se vydala hledat právě tuto cestu. A věřte, že příčiny vašich problémů mohou ležet tam, kde jste je nikdy nečekali.
Obecně velmi doporučuji si tuto knihu přečíst, protože já v ní vidím průvodce a zároveň román v jednom a předávám toho tolik co vám ještě chybělo.

5 02.03.2023

Skutečnost, že bychom měli zkoušet nové věci a dávat druhé šance, mě přivedla právě k této knize. S detektivním žánrem nejsem příliš velká kamarádka, díky mým dosavadním zkušenostem. Po přečtení této knihy ale mohu říct, že detektivky mají něco do sebe a pro mě se jedná o plnohodnotný knižní žánr.
Autorka Kristina knihou Bouře započala detektivní sérii, doufám tedy, že se dočkáme i překladu dalších dílu. Zde se setkáváme se sympatickou vyšetřovatelskou dvojicí - Maria a Ray-Ray, s novým přistěhovalcem ze Stockholmu, Augustem Strindbergem, a okrajově se seznámíme také s Agnes - obětí, a její rodinou. Podstatnou roli hraje i několik obyvatel z okolí švédského městečka Kungshamnu, kteří ve výsledku mají vcelku výrazný vliv na vývoj vyšetřování.
Jako velmi kladnou neobvyklost a oživení celé knihy beru rozepsanou dějovou linku u všech postav. Běžné bývá, že se autor soustřeďuje právě na vyšetřování případu, vraždy, krádeže...čehokoli, v lepším případě se i dozvíme něco ze soukromí oběti. Tady jsme ale mohli nahlédnout pod jakousi masku pro veřejnost, do životů vyšetřovatelů, svědků, propletených rodinných vztahů, odhalit mnoho tajemství. Taková příležitost není příliš častá a já jí velmi oceňuji jelikož tím byla kniha velmi jedinečná a a bylo to téma které nám obsáhlo podstatnou část knihy. Atmosféra vyšetřování se hned naředila právě něčím obyčejným a to byl základ pro příjemně čtení.
Vzhledem k tloušťce knihy je popisovaný každý krok, každý den po dni, a to velmi podrobně. Nezalekněte se však toho, určitě vás to nebude nudit. Ba naopak budete zoufalí, jelikož zaručeně neodhalíte viníka, já ho také neodhalila, jedná se totiž o typ knihy, která vás často udržuje ve lži.

Běhání mrazu po zádech, neustálá podezřívavost, jelikož už nevíte komu věřit, a napětí, které se vás bude držet až do poslední stránky - to zažijete právě s knihou Bouře.

3,5/5⭐

5 15.10.2022

Scarlett Wilková se dostala do povědomí čtenářů svým debutovým románem Až uvidíš moře. Já jsem měla tu čest setkat se s ní až při této knize.
Historických románů je v dnešní době velké množství, ale vzájemně se od sebe liší tématem, dobou, jazykem, pojetím, tento příběh se odehrává na pozadí kolaborace, druhé světové války a komunismu v Československu.
Jedná se o neuvěřitelně citlivě napsaný román, který ale nezkresluje krutost a zlo konané v minulosti. Ráda bych příběhu věnovala každou vteřinu, což časově není možné, a tak mě vždy zamrzelo, když jsem knihu musela dočasně zavřít.
Jsem ráda jestliže historické romány vychází z ověřených informací, které si pak můžu zapamatovat a rozšířit si obzory. Přesně to se zde stalo. Text ke smyšlený, ale je stavěna na základě výpovědí pamětníků, obsahuje všude známé informace, ale také malé detaily, které umí překvapit a přiblíží čtenáři určenou dobu.
Jako hlavní hrdinku na scéně sledujeme ruskou dívku Neonilu. Popravdě jsem se nikde jinde nesetkala s tak záměrně nesympatickou a zároveň detailně propracovanou literární postavou. Mnohdy mi běhal mráz po zádech, autorka si pohrála s pohledy a časy a vše působilo neuvěřitelně živě. O to hůř, když si uvědomíte, že to vše se doopravdy dělo.
Hlavní hrdinka na sebe ovšem neupoutá všechnu pozornost, ale dělí se o ni s jinými více či méně důležitými postavami. Je pak velmi uspokojující získat rozuzlení životního příběhu téměř každé zmíněné postavy.
Přála bych si takto zpracovaných románů pravdivých, čtivých více.
Závěrem si tedy dovoluji napsat, že Scarlett Wilková je pro mě českou Rutou Sepetys (výborná autorka YA knih s polozapomenutými historickými tématy) pro dospělé.

4 06.09.2023

Čtení tak zvaných rodinných kronik jsem si poslední dobou velmi oblíbila. Co mě na nich nejvíce baví jsou především vztahové problémy a sítě ze lží a záhad. Z tohoto žánru bych mohla doporučit například knihu Paví hody nebo romány Radky Třeštíkové. Nyní k nim přidávám i Tsunami od Karin Krajčo Babinské.
Kniha je rozdělena do tří částí - současnosti, návratu do minulosti přibližně před 20 lety a opětovného návratu k začátku. Dostáváme tedy jak uvedení do děje, tak rozvíjení a poté konečné rozuzlení. Vše se v knize točí okolo rodiny, která je opředena mnoha tajemstvími a to nám dává jedinečnou příležitost se od knihy v podstatě neodtrhnout, jelikož sotva se jedna ,,záhada" vyřeší navazuje druhá. A právě odhalení a rodinné drama je vaším průvodcem po celou knihu. Nejvíc mě ovšem upoutaly vztahy. Nacházíme spousta neobvyklých vztahů, zakázaných vztahů, problematických vztahů, rodinných a milostných vztahů i vztahů z minulosti. Kniha je na vztazích postavená, je to její základ, a ten základ je fantastický a propracovaný. Jelikož se všechno a všichni nějakým způsobem prolínají a sem tam se objeví nějaká lež, častokrát nastane i nevěřícný okamžik, lehce depresivní nádech a dech vyrážející řešení. Každopádně atmosféru to ještě umocní. K tomu napomáhá také časové prostředí Thajska v roce 2004, které není v příliš výrazné roli, spíše jako pozadí k dokreslení, ale životy hrdinů ovlivní neskutečně. Myslím, že čtenáře zase na oplátku ovlivní celý příběh - mě například pomohl uvědomit si přítomnost štěstí v našich životech - a to nejen lehce smutnou atmosférou.

Rozhodně bych nechtěla takto divoké vztahy a osudy zažít ve skutečnosti, i když mají určitě něco do sebe, například dobrodružnost, ale ve formě knihy je to opravdu milá záležitost a příjemné čtení, proto vám doporučuji právě knihu Tsunami.

4,5/5⭐

4 26.10.2022

Tenhle příběh nám přiblíží realitu za dob vlády komunistů a rozhodně to není lehké čtení. Určitě to ve mně zanechalo nějaké pocity a kolikrát byly slzy na krajíčku. Vůbec se nemůžu představit jaké náročné to muselo být pro hlavní hrdinku Lindu. Téma jako je odloučení od dítěte, věznění nebo i samotný komunismus a Sametová revoluce jsou důležité. Navíc styl psaní je jednoduchý, takže si myslím, že tato kniha je určitě pro kohokoli. Velmi milé překvapení!
Oceňuji jak zpracování tak silný příběh.
4,5/5*

4 29.08.2022

O Janě Poncarové je všeobecně známo, že ve svých knihách představuje čtenářům silné ženské hrdinky. Vzpomeňte jen na její poslední počin, emotivní Deník Věrky Kohnové. Tehdy se mě příběh opravdu dotkl a nyní tomu tak bylo opět stejně.
V hlavní roli se objevuje, tentokrát smyšlená, postava Hedviky. Během války působila v Londýně a v Africe a nyní se může vrátit zpět do Československa, kde ji čeká manžel. Ovšem léta od sebe je odcizila a Hedvice mezitím do života vstoupil jiný muž. Především si ale chce dát život do pořádku a to bude chtít nemálo změn.
Hedvičina situace není jedinečná, mnoho lidí se ve druhé polovině čtyřicátých let ocitlo ve stejné situaci, ale pro čtenáře jaksi hodně vzdálená. Osobně jsem nebyla schopná k Hedvice „přilnout“, ale ani to mi nezkazilo zážitek ze čtení.
Hedvičin příběh je protkán velkým množstvím politiky a tehdejšího společenského dění (přičemž ale dostatečně nahlédnete i do jejího soukromého života). Nebude to proto četba pro každého, chce to alespoň základní přehled v této oblasti naší historie, ale zrovna mě sedla téměř dokonale. Pravda, někdy už mi šla hlava kolem z velkého množství jmen, to byla ta nepatrná hluchá místa v textu. Jenže při čtení jsem měla dobrý pocit z toho, že se vlastně vzdělávám zábavným způsobem, že poznávám dobovou atmosféru, a toho si cením. Navíc autorka se opravdu hodně věnovala rešerším a v tom se odráží hodnota této knihy.
Jednoduše mohu říct, že čas strávený nad knihou bych neměnila, z četby si odnáším myšlenku nedocenitelné ceny svobody a Janu Poncarovou můžu doporučit všem milovníkům hodnotných historických románů.

3 31.12.2023

Upřímně? Miluji to! S HumbookTipy nemám moc dobrou zkušenost (vyjma Všechny stránky amélie), ale zde jsem byla velmi mile překvapena.

Hlavní hrdinka vodomějka Eira se stává jednou z předností knihy. Je “vyvrhelem“, žije ve stínu svého bratra a není bezchybnou postavou. Najít si k ní cestu a vcítit se do ní je snadné, vzhledem k její lásce ke knihám a ke skutečnosti jak se pohybuje v některých slovních přestřelkách.

Nejvíce jsem si užívala její setkání s ,princem věže Cullenem (jsem jediná, kdo si automaticky vybavil Edwarda ze Stmívání?). Jejich společné interakce byly naplněné někdy napětím, jindy drobnými jiskřičkami, ale vždy stály za to.
Milostný trojúhelník vzniká ve chvíli, kdy se na scéně objeví elfí velvyslanec s ametystovýma očima. Eiru s ním spojuje dost věcí nato, aby si spolu na svých tajných schůzkách měli stále co říct.

Eiřiným světem především rezonuje zpráva o chystaném turnaji, který nabízí nekonečné možnosti. Osobně jsem čekala, že k turnaji se dostaneme už v prvním díle, což tak úplně nebylo. Zde se děj odehrává během zkoušek, které mají vybrat nejlepší vhodné soutěžící ale vůbec mě to nezklamalo, právě naopak.

Příjemně se mi četla celá kniha a čtenář je srozumitelně seznámen s novou magií, kterou jsem si moc oblíbila. Nikdy jsem nezažila, aby kouzla šeptala nejen v knize, ale také přes její stránky. Co se týče děje, tak mi dokonce asi třikrát spadla brada nad neočekávanými zvraty.
V neposlední řadě musím smeknout před překladatelkou. Překlad je důležitý pro úspěch knihy v zahraničí a ne vždy, bohužel, je dostatečně kvalitní. V tomto případě jsem si skvělého překladu všímala velmi často, tudíž ho musím alespoň zmínit.

Podle měřítek YA literatury se za mě jedná o skvělou fantasy, která má jednu nevýhodu čekání na pokračování. Naštěstí pro nás, první díl nekončí zase tak otevřeně, tudíž se to dá zvládnout.

3 28.09.2023

Miluju kávu, den bez ní není dobrý den. Tak nějak ,,závislá jsem se stala i na této knize. Čítá přesně 560 stránek, ale čas s ní utíká takovým tempem, že se mi stala milou společnicí pro pouhých několik dní (a to nejsem žádný rychlo čtenář).
Káva každé půlnoci vypráví o Rosemary, které dělá radost každé kilo dole a její menší míry. Tato její posedlo se vyvinula v anorexii a bulimii, ale to zůstává tajemstvím. Stejně tak káva, která jí o půlnoci pomáhá usínat. Problém ovšem začíná nabírat velkých rozměrů a vybírá si svou daň na zdraví dívky. To okolí přece jen neunikne. Přesto se zdá, že jediný kdo Rose dokáže pomoc je její třídní učitel. Z nenávisti se stávají sympatie a co bude dál?
Od prvních stránek jsem vnímala velké zlepšení, co se jazyka a celého textu týče. Autorka udělala výrazný pokrok vzhledem k prvotině Vesmír rozhodl jinak.
Dočkáme se více popisů a naprosto bezvadných pasáží o vnitřním světě Rose. Jejich obsah už není tak bezvadný, ale napsané jsou skvěle. Důraz na pocity a jejich výborné až mrazivé vyobrazení má velký vliv na čtenáře.
První polovina se zabývá především vztahem studentky a učitele, vcelku kontroverzní téma. Mě ale tato linka moc bavila. Pomalejší romantika, z které se vyvine jemné a něžné pouto, o němž je krásné číst. Adrian je právě ta postava, do které se může čtenář nejvíce vcítit.
V té době je PPP líčena jako běžnost všedních dnů Rose a nesetkáme se s ní tolik, jak bych očekávala.
Nadchází ale zlom, příběh nabírá na tempu a vyvstávají nové zápletky. Především se ozvou problémy se stravováním. Čtenáři jsou na rovinu předloženy děsivé a mnohdy dost překvapivé důsledky PPP, které si mnoho z nás s tímto onemocněním nespojíme, syrové myšlenky nemocných osob a tvrdá realita, že slova Stačilo by se jen najíst. nikdy nemůžou fungovat.
Děj postupně graduje a jedná se o doslova emoční bombu. To co jsem prožívala bylo neuvěřitelné, vzhledem k tomu, že to vyvolala pouhá slova. O to horší pak bylo zjistit, že se jedná o osobní zkušenost.
Doufám tedy, že si k vám kniha najde cestu. Má toho dost co předat, například pochopení.

3 04.08.2023

Loni u nás vyšlo Musím tě zradit (revoluce v Rumunsku v roce 89) a vy víte, že jsem byla nadšená ve všech směrech. Samozřejmě mě neminuly ani ostatní autorčiny romány, ale zatím jsem se k nim nedostala. Jeden z nich je také kniha V šedých tónech, kterou jsem v rukou držela už rovnou jako grafický román - nemůžu tedy srovnat s románovou předlohou, ale myslím, že to tak dlouho nenechám.
Už hodně dlouho mě žádná kniha nedojala k slzám. Někdy mě rozesmutnila, jindy jsem o ní přemýšlela ještě dlouho po dočtení, ale že bych brečela až by se mi písmenka před očima rozpíjela, to bude už dávno. Teprve V šedých tónech mě dostalo do tohoto rozpoložení a naprosto vyždímalo.
Rozhodně se ale není čemu divit, Ruta Sepetys opět odkrývá polozapomenutou minulost, prostřednictvím srdcervoucích příběhů o ní promlouvá ke čtenářům a dává historii hlas. Právě proto, ale nejen proto, je pro mě mimořádnou spisovatelkou, kterou velmi obdivuji.
Tento román je zasazen do čtyřicátých let minulého století, kdy probíhá druhá světová válka. Nyní se ale vydáváme za hranice tehdejšího Protektorátu i Německa, přímo do Litvy. Pobaltské země (Litva, Lotyšsko a Estonsko) jsou v historii zastíněny. Většinou se o osudech těchto zemí v hodinách dějepisu promluví pár slov, někdy dokonce vět, ale jinak nám zůstávají neznámé. A přitom právě je za války okupoval tehdejší Sovětský svaz a tajná státní policie jejich obyvatele bezcitně odvážela z domovů do pracovních táborů na Sibiř, kde je čekalo dennodenní peklo i za těch nekrutějších mrazů.
Vypravěčkou příběhu je patnáctiletá Lina, dívka jako každá jiná, která má sny, přání a nárok na život. Jenže pro Rusy je zbytečným člověkem, tak jako ostatní, a jednoho večera jí roztříští celý pečlivě vybudovaný svět. A ten nový je děsivý, plný zla pracovní tábor. Je těžké udržet sám sebe naživu, a Lina přitom bojuje i o životy svých blízkých. Přežívá v nelidských podmínkách, smrt je každému za patami, zoufalství se pere s nadějí a pojem nelidské podmínky pod sebou skrývá mnoho. Přesto ale Lina touží po jediném ukázat světu pravdu, ač třeba jen prostřednictvím kreseb.
Autorka vytvořila mimořádný příběh, nenásilně do něj zakomponovala nenápadnou romantickou linku, která jako kontrast s prostředím vrací čtenáře k něčemu laskavému a normálnímu a citlivě sděluje pocity i fakta. Mimo to si Ruty Sepetys vážím také pro preciznost, kterou věnuje svým knihám. Pečlivě pátrá po informacích, navštěvuje země a povídá si s pamětníky aby mohla šířit pravdu. Takové péče by se mělo dostat každé knize.
Zde je jí navíc vdechnut život, a to díky kresbám a celkovému zpracování, za kterým stojí Andrew Donkin, Dave Kopka a Brann Livesayová.
Pokud to tedy ještě nevyznělo jasně, tak minutím tohoto románu přijdete o mnoho a já se vám za to můžu osobně zaručit.

3 14.07.2023

Osobně mám knih z dob válečných načteno podstatné množství, tudíž i má očekávání se zvýšila a málokterá informace mě překvapí. Navíc jsem měla určité pochybnosti jak by ve mně obyčejný komiks, nebo chcete-li grafický román, mohl vyvolat takové emoce jako několika set stránková kniha. Ve výsledku jsem ale byla nucena přehodnotit.
Příběh Fotograf z Mauthausenu vypráví Španěl Francisco Boix, který se dostane do koncentračního tábora III. stupně, Mauthausenu, kde se z něj stává pouhé číslo 5 185. Po čase je mu přidělena práce fotografa, ale ne jen tak ledajakého, jeho povinností je vyvolávat fotografie mrtvých vězňů, jejichž smrt je vždy zapsána jako sebevražda nebo nešťastná náhoda. Z této činnosti se pro nacisty stává umění. A právě prostřednictvím těchto fotografií zobrazujících spáchaná zvěrstva a hrůzy chce Francisco odhalit veřejnosti pravdu o zločinech a koncentračních táborech, které jsou okolí představováni v tom nejlepším světle. Začátkem cesty je samozřejmě krádež fotek, kdy ale nebezpečí a smrt číhá na každém rohu.
Nastínění přežívání v koncentračním táboře je čtenáři sděleno na rovinu, řečeno tak krutě jak to bylo. Sama jsem z toho při čtení byla psychicky vyčerpaná, a proto bych před čtením zvážila, zda jste takové povahy, že to unesete. Jedná se o nesmírně důležitý příběh, ale ne každý ho zvládne.
Co je ovšem pro tyto příběhy neobvyklé, že nekončí rokem 1945, ale zde se v čase podíváme až k Norimberským procesům s představiteli nacistické moci. Pro mě to bylo něco nového a obohatilo mě to novými informacemi. Je zde představena realita jak se k svědkům válečných zvěrstev přistupovalo.
Ve spojitosti s tímto tématem je slovo líbit snad nevhodné, ale neodpustím si vyzdvihnout grafickou stránku románu. Barvy, lidé, atmosféra, to vše na mě těžce dolehlo a velký podíl na tom nese právě kresba. Nelítostné a pravdivé obrazy světových dějin, propracované a velmi dobře zpracované.

3 09.07.2023

Mnoha úžasných knih se ztrácí mezi příběhy stejného žánru, anebo mezi těmi s výraznější propagací. V tom případě bych tedy ráda propagovala Tanec papírových draků. Seznamme se se situací v knize. Ti největší odpadlíci společnosti, nejpodivnější existence a jedinci se zajímavou minulostí tvoří jednotky, které osvobozují svět od ještě horších mafiánů, zločinců, drogových dealerů a podnikatelů, co si podvodem a na úkor kohokoliv namastili kapsy miliony. Jedna přestřelka za druhou, oběti na obou stranách, neudržitelné vášně mezi členy jednotky a do toho nekompromisní šéf...pro Kubu, nebo-li Mrtvolu, který dokáže trefit terč na vzdálenost desítek metrů, to není zrovna práce snů, ale pro čtenáře to může znamenat něco naprosto jiného
Neuvěřitelně povedený mix akčňáku, sci-fi a fantasy, který se povedl autorovi vytvořit, velmi obdivuji. Nejen, že jedna akce stíhá druhou a čtenář si jen tak nevydechne, ale také neuvěřitelně propracovaná zápletka mě moc potěšila. Od první stránky příběh plyne, neubírá na čtivosti a naopak graduje. K tomu napomáhá také skvělé vyvážení časových os, které se prolínají. I bez cestování časem se podíváme do minulosti i budoucnost. Počáteční zmatení nakonec stejně zažene údiv, v jakém rozjetém vlaku zásahu se to zase nacházíme.
Co se týče jazykové stránky, čekejte svérázný styl psaní a používání vulgarismů, které ne každému sedne, ale atmosféru vytvoří spolehlivě a já to považuji za velké plus. Navíc Petr Brožovský má neuvěřitelně báječný skoro až absurdní humor, kdy i ta nejvíce hrubiánská postava se může zdát k popukání.
Nemusíte být zrovna čtenáři fantasy, ale tahle kniha by Vám neměla uniknout. Nechte se provést příběhem spolu s vrahy, sadistkou nebo nerdem. A po dočtení pro vás získá název naprosto jiný, geniální rozměr.

3 24.03.2023

Hilmího a Liat svedla snad náhoda, snad osud. Je to láska na první pohled, ale není tak šťastná, jak se možná zdá. Hilmí je malíř z Palestiny a Liat překladatelka z Izraele. Mezi těmito národy, těmito náboženstvími panuje stoletý konflikt. Každý má jinou vizi jak spor vyřešit a hodlá si ji prosadit. Lidé umírají, životy lidí mizí jako hvězdy na raním nebi, ale konec stále není vidět v nejbližší budoucnosti. I když Liat a Hilmí žijí v New Yorku, síla politického sporu sahá i tam. Nenávist je hmatatelná všude. Liat je nucena Hilmího zapírat před rodinou, jelikož by ho nepřijali, a to mezi nimi vytváří propasti. Hádky a usmiřování, nenávist a láska. Nechá se jejich vztah strávit nenávistí mezi národy, nebo bude dost silný a překoná ji? A co teprve když se musí Liat za půl roku vrátit zpět do Izraele?

Izraelská autorka Dorit Rabinjanová napsala srdceryvný příběh Romea z Palestiny a Julie z Izraele. Bohatým jazykem nám popisuje New York, Tel Aviv a všechna místa, kde se příběh odehrává. Díky jejímu barvitému líčení má čtenář pocit, že je na tom správném místě s postavami. Nápadité metafory, přirovnání a filozofické myšlenky zabírají velkou část knihy a jsou napsané malebným jazykem. Děj se odvíjí pomalu, ale zato má každé slovo svůj význam a smysl a lehce nahlédnete do duše Liat i Hilmího. Před lásku, nenávist a válku se vám ovšem dostane svědectví o Izraelsko-palestinském konfliktu. Jen si přiznejme kolik z nás o něm vědělo více než co běží ve večerních zprávách? V této knize vám autorka předkládá fantasticky zpracované téma tohoto politického sporu, během něhož se odehrává hluboká a bezmezná láska v rozměrech oceánu, který ji dělí od domácí půdy. Pokuste se v příběhu Liat a Hilmího najít sílu a pochopení. Jedná se o náročnější čtení, především co se psychiky týče, ale stojí za to.

3 05.02.2023

Jestli jste ještě nikdy nečetli Harryho Pottera, tak jste o něm minimálně slyšeli. Za touto fantastickou sérií o malém čaroději stojí právě J. K. Rowlingová - spoluautorka tohoto scénáře.
Brumbálova tajemství jsou již třetí scénář v řadě, do budoucna nás čeká ještě čtvrtý díl. Jedná se o oficiální scénáře k filmům z prostřední kouzelnického světa.
Pro fanoušky Harryho Pottera a autorky, jako jsem například já, je tato kniha ideální, jelikož si díky ní můžete udělat větší povědomí o celé historii kouzelnické komunity a ujasníte si i mnohé chování postav a věci navazující v Harry Potterovi. Kniha ale funguje nejen jako doplňková, ale je to i hodnotný samostatný příběh.
Číst text v podobě scénáře je poněkud zvláštní, ale nemějte strach, velmi snadno se v něm dá zorientovat. A jelikož je to text bez popisů postav, emocí a okolí, máte větší prostor pro svou fantazii.
Co se týče samotného příběhu, tak mě moc bavil a hodnotila jsem ho nejlépe z celé série. Opět se seznamujeme s novými kouzelnými tvory, objevují se nové postavy, které jsou velmi sympatické, a stále přetrvává humor. A ani na ztrátu akce si nemůžu stěžovat. Díky tomu, že se jedná o scénář, tak se velmi snadno a rychle čte.
Co ale pozdvihlo tuto knihu na úplně jinou úroveň jsou komentáře od režiséra, producentů, grafiků a herců. Scénář je průběžně doplněn například krátkými úryvky výroků herců o jejich postavách, kostymérky prozradí kde se inspirovali a doprovodí text krásnými skicami a nechybí ani představy míst, kde se pohybujeme.
Jednoduše laťka je velmi vysoko, a tak zůstává záhadou, jak si s tím poradí závěrečný díl. Vřele také doporučuji stejnojmenný film.

S touto knihou si užijete kouzelné čtení a dostanete šanci vrátit se zpátky do světa magie na stránkách knihy i televizních obrazovkách.

3 04.01.2023

Do non-fiction literatury se sem tam pustím, jelikož se mezi ní najdou opravdu hodnotné kousky. Je jedno jestli se jedná o knihu o psychologii, zdravotních problémech nebo zabývající se jiným tématem. Vždy se dozvím něco nového.
K této novince mě vedlo především to, že jsem fanoušek úžasného podcastu Opravdové zločiny, tedy zločinožrout. A právě jedna z autorek zmíněného pořadu vyzpovídala jednoho z našich předních kriminalistů - Jana Štočka. Ten se proslavil především díky vyřešený Orlických vražd. Do knihy jsem se pouštěla s očekáváním, že najdu odpovědi na to jak taková práce kriminalisty může fungovat, jak může vypadat jeho běžný den...
A na všechny tyto otázky jsem získal odpovědi a to ještě s humorem. Jan Štoček působí velmi sympaticky a s osobitým stylem, kterým se nám nebojí nic říct na rovinu. V některých kapitolách vypráví sám o případech, se kterými se setkal, jinde do nich vstupuje právě Lucie Bechynková, která klade otázky, které by případně čtenáře mohly zajímat. Oba dva autoři nám dají odpovědi nejenom na základní otázky, ale také přidají vlastní zkušenosti. Snadno nastanou v podstatě humorné situace osvěžujícího rázu, když se od drastických a děsivých vražd, které jsou popisovány bez příkras a opravdu nahrubo, čehož si vážím, přesuneme k něčemu odlehčenějšímu. Kniha je v tomhle perfektně vyvážená a oceňuji také obrázkovou přílohu, která ale opět není, stejně jako tato kniha, pro slabší povahy. Moc vám tuto knihu doporučuji, ale nečtěte ji, pokud v nejbližších 24 hodinách budete doma sami či se chystáte v nejbližší době jíst...čtení vás zasáhne, a ne vždy dobrým způsobem.

Jestliže máte chuť na něco děsivého, ale zároveň také vzdělávacího a nejste slabé povahy, tak titul Vrah je v každém z nás, je přímo pro vás.
5/5⭐

3 02.01.2023

Martina Preissová je moje velmi oblíbená herečka, a tak jsem nemohla vynechat její druhou knihu (první jsem zatím bohužel nečetla) Mají v nebi skleničky?. Po dočtení zjišťuji, že autorka je nejen talentovaná herečka ale i báječná spisovatelka.
V příběhu zabrousíme do minulého století na jižní cíp Moravy. Tam si spokojeně se svou širokou rodinou žije devítiletá Marjánka. Marjánka, tak jako každé jiné dítě, je velmi zvědavá, má spoustu neodkladných otázek a na svět pohlíží dětskýma očima. I v té nejobyčejnější věci vidí úplně něco jiného než dospělí. Její hlavička se například snaží pochopit vše co se kolem ní děje, ale to v období revoluce není právě snadné. Proč je maminka smutná? Kam jde? A proč všichni pláčou? Hledáním odpovědí na všechny své otázky nám odhalí rodinný příběh.

Chvíle, které jsem trávila s touto knihou pro mě byly hned o něco příjemnější, a nyní si řekneme proč. Knížka má jednoznačně velký humor. Především situace, kdy běžný čtenář ví o co se jedná ale malá Marjánka netuší, jsou někdy úsměvné a někdy doslova k záchvatu smíchu. Zasmát se nahlas u knížky je velmi dobré znamení a já se nasmála hodně.

Humor přetrvává i navzdory období, do kterého je příběh zasazen. Ocitáme se v letech 89/90 v minulém století, tedy před, při a po revoluci. Pro mě bylo velmi ,,osvěžující" jak tato historická událost byla uchopena a nabízela i spoustu rozdílných názorů, a především také mnoho podnětů pro myšlenky.

Ovšem nejen myšlenky ve mně kniha vyvolala, ale také spoustu pocitů. Jak konec, který mě ,,rozebral", přes údiv vzhledem k postupnému odhalení sympatických postav, tak mi autorka ukázala, jelikož to také sama zažila, jaké to vlastně za minulého režimu bylo, jaký byl běžný život lidí, o kterém se v učebnicích dějepisu nedočteme, jaké to bylo v době, kdy přišla změna režimu. Díky tomu jsem nahlédla zpět do časů, kdy jsem ještě nebyla na světě, a hned si můžu opět utvořit realističtější obrázek o celé minulosti.

Celkově bych knihu pojala jako takový ,,deníček" moravské rodiny - jejich velký příběh k nahlédnutí dětskýma očima.

4,5/5⭐

3 04.11.2022

S touto knihou si vypijete pořádně silný šálek kávy a zažijete emoční horskou dráhu (a to v jakémkoliv věku)!
4,5/5⭐

Mé první setkání s Rutou Sepetysovou, autorkou YA historických románů, se mi jednoznačně zarylo do srdce. Její poslední knihu vydanou u nás bych s chutí zařadila do škatulky knih, které si chci opět přečíst poprvé. To naznačuje, že mě její tvorba opravdu zaujala.
Ruta, jak je známo, se věnuje polozapomenutým historickým událostem, které dostává zpět na světlo. Zajímavě také propojuje vážná témata a "primitivní", v tomto poměru, problémy dospívajících hrdinů. A tak se stane, že na historickém poli brutálních činů rozkvétá mladá láska. Zároveň není probíraná situace nijak zlehčována ani zkrášlována a autorka vám jsi naservíruje takovou jaká je či byla.
V knize Musím tě zradit se konkrétně ocitáme v centru Rumunska, Bukurešti, v minulém století, kdy svou diktaturou sužoval zemi diktátor Ceauşescu a po celé zemi se plížila nedůvěra a strach. Právě s důvěrou a nedůvěrou se v knize hodně pracuje, a to v souvislosti s informátorstvím, kdy Securitate zvládla vytvořit propletenou síť informátorů, kteří byli nuceni donášet na všechny včetně svých blízkých. Pak je těžké komukoliv věřit a často nastane děsivé odhalení. Příběh nám také v několika zmínkách ukáže v jakých podmínkách Cristian a jeho vrstevníci žijí, jaké mají vyhlídky do budoucna a nevyhýbá se ani každodenním problémům jako je nedostatek jídla, odposlouchávací zařízení, cenzura, dodávky elektřiny...
Co je ale potřeba nejvíce vyzdvinout je, že celý příběh je v podstatě postaven na mnoha obdivuhodných a statečných myšlenkách a výborném vykreslení pocitů. A to vše čtivě podané a doprovázené mladou láskou mezi spletí lží. Ta "obyčejnost" lásky dodává příběhu jiskru.
A co se designu týče, oceňuji například čísla kapitol v rumunštině a také přiložené fotografie.

3 09.10.2022

Je spoustu příběhů, které se liší obálkou, originalitou, zápletkou, ale když nějaká kniha vybočuje stylem psaní, tak je to méně časté a já to velmi oceňuji. Přímo tady jsem narazila na poklad co se jazyku týče. Autor v jedné větě dokáže obsáhnout několik let, okoření text bohatými přirovnáními a jeho myšlenky jsou obdivuhodné. Jeho styl sestavení vět bych přirovnala k Radce Třeštíkové.
Celá kniha se odehrává v rozpětí skoro tří desítek let a popisuje životní cesty dvou generací z různých míst a odlišných úhlů pohledu.
V první části se nacházíme v době krátce po první světové válce a seznamujeme se s postavami Jaruny, Tondy a Václava. Jarunin osud mi přirostl k srdci a opravdu mi jí bylo líto. Tonda a Václav mi naopak vůbec nesedli, ale i tak jsem si čtení pasáží kde se vyskytovali velmi užívala. Tam kde nepomohly postavy, vyrovnalo to právě psaní nebo například popisy barev a květin.
Druhá část je opředena strachem z 2. světové války a následně přímo událostmi za války, kde figurují především potomci několika postav, s kterými máme tu čest o pár stran dříve. Všechno je vzájemně propletené, mnohdy více než se zdá, a občas se vám nedostane ani jasného vysvětlení, ale jen určité náznaky.
V celé knize jsou popsány životní osudy a cesty lidí, které spojuje minulost a místo. Nezapomíná se na jejich milostné vztahy, problémy a radosti. Postavy ukazují sílu i slabost a jsou reálně vykreslené. Umocnění atmosféry určitě dopomáhají i texty ve slovenštině, kdy se právě na scéně objevuje postava této národnosti. Jednoduše : tohle se vám zapíše do paměti.
Jan Štifter je velmi chválen za svůj román Sběratel sněhu. A právě tato jeho nejnovější kniha mě navnadila na předešlé.
4,5/5⭐

3 25.09.2022

Ještě žádná knížka mi nepředala takové poselství. Brečela jsem, tím se netajím. Hlavní hrdina a hlavní hrdinka byli úžasní a jejich filozofické chvilky a úvahy mě moc bavily. Že o životě si rozhodujeme a volíme sami, že máme větší moc než osud a náhoda...tyto myšlenky mi letí v hlavě.
Od začátku bylo jasné jak to skončí, ale i možná právě proto, že to není nějak přibarvené, je to realita, jsem si celý příběh zamilovala.

3 30.08.2022