Mají v nebi skleničky?
Martina Preissová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500370/bmid_maji-v-nebi-sklenicky-4Ft-500370.jpg
4
60
24
Něžně vtipná kniha malých příběhů z velké doby od známé herečky Maminka má ambice. Tatínek má maminku, housle a králíky. Děda malíř a děda vinař mají – alespoň občas – odpovědi na Marjánčiny otázky. A pak je v Praze revoluce, doba dělá kotrmelce a všichni dospělí je dělají spolu s ní. Praha je daleko, Rakousko blízko a najednou se do něj smí. Má maminka pořád ještě ráda tatínka? Přelomový školní rok 89/90 zvídavýma očima malé holky z jihomoravské vinařské vesnice. Hořký i sladký. A ani trochu černobílý.... celý text
Přidat komentář
Milá, vtipná knížka. Přenesla jsem se v duchu na jižní Moravu, tak to tam opravdu bylo. Díky Martino!
Když se ke mně knížka dostala, moc nadšená jsem nebyla, další herečka napsala knížku.
Po pár stránkách se nadšení dostavilo, herečka napsala KNÍŽKU.
Milé, oddychové a tááák pravdivé. Svět viděný dětskýma očima. Humorné i smutné. Po celou dobu čtení jsem se usmívala, někdy i smála nahlas a slzička také ukápla.
Martinu Preissovou mám ráda jako herečku, nyní i jako autorku. Jdu si sehnat její první knihu.
(SPOILER) Jednohubka na pár hodin čtení, když člověk potřebuje vypnout a nepřemýšlet. Jen "Marjánka" mě už po 50 stranách vážně štvala, protože jsem si připadala jako učitelka na prvním stupni ZŠ, která čte slohovku. Aneb "Marjánka šla na pole. Na poli uviděla Marjánka Jitku. Marjánka byla ráda. Celé odpoledne si Marjánka s Jitkou hrály. Večer si Marjánka sedla k dědečkovi. Marjánka ráda dědečka poslouchala. ....". Škoda té mizerné slovní zásoby a asi bych i změnila anotaci, tahle je poněkud zavádějící, pak by asi i hodnocení byla vyšší.
Moc milá kniha. Děj se odehrává v mém rodném kraji, o to víc mě zahřála u srdíčka.
Tři a půl hvězdičky. Ze začátku jsem byla nadšená. Kniha je milá, vtipná a místy tak hluboká (setkání se smrtí), psaná krásnou češtinou. Bohužel mi přišlo, že s přibývajícími stránkami trochu ztrácí dech.
Kniha je cela takova miloucka a usmevna, misty hodne vtipna. Je vypravena z pohledu male Marjanky, takze se mozna postavy zdaji ploche, protoze vse vidime pohledem maleho ditete. Myslim ale, ze autorka krasne zachytila to, jak takove ditko vnima svet okolo. Co vse slysi, co chape po svem a co vubec. Kapitoly jsou kratke a jsou to spise uryvky vzpominek na urcite rodinne udalosti a zazitky zasazene okolo listopadu 89. Chybi tam trosku provazanost mezi nimi, i kdyz jdou casove po sobe. Ja osobne bych ale rozhodne vymazala prolog a epilog, jelikoz mi celou knihu kapku kazi.
Milá kniha, možná zbytečně opomíjená. I já jsem na ni narazila jen náhodou. Celkově je to jen obyčejný příběh obyčejné rodiny, vyprávěný ovšem neobyčejným způsobem. Pohledem malé Marjánky. Svýma dětskýma očima vidí svět jinak než dospělí a každou událost, ať už rodinnou nebo společenskou komentuje a vysvětluje s dětskou naivitou, často s úsměvným a odlehčeným rozřešením. Je škoda, že my už ten dětský nezkažený pohled na svět nemáme. Svět by byl určitě kouzelnějším a hezčím místem.. Děkuji autorce za milou, odpočinkovou knihu. 5*
(10/23)
laskavá kniha, u které si člověk odpočinek i se zamyslí. A Marjánku jsem si zamilovala, ta je prostě se svými myšlenkovými pochody naprosto boží
Martina to napsala moc hezky život obyčejných lidi.Jak za komunistu tak za demokratů pracovat se musí ne, že je to povinnost pro ně obživa,zábava koníček.Co by za to dali dnešní lidé za panelák být někde na vesnici.
Od knížky jsem neměla žádná očekáváním, ale naprosto ne nadchla. Dala bych i 6 hvězdiček. Pohlazení po duši
Milé, čtivé a svým způsobem roztomilé vyprávění, které začíná smutně, ale končí s nadějí. Moc se mi líbil právě ten dětský pohled na různé životní situace a to jak děti vnímají věci prostě jinak než dospělí.
Obyčejné vyprávění o obyčejné rodině a obyčejných věcech na obyčejné moravské vesničce. Začíná smrtí, končí smrtí. Zdánlivě pochmurná kniha, s pochmurným názvem. Zdání klame. Je to milé vyprávění o dění v jedné rodině očima malé Marjánky. Ta nerozumí ani politice, ani drátům a ani sametu. Na spoustu věcí se ptá, protože nerozumí ani jinotajům mezi dospělými. Ale o to milejší to je čtení. Vy totiž jemné náznaky registrujete jinak než malá holčička, její popis událostí a pohledy na věc vám mnohdy vykouzlí potutelný úsměv na tváři. Zejména když část událostí jste sami prožili v patnácti.
To dílko má ještě jednu dimenzi. Vyrovnání se se smrtí a její přijetí jako součást našich životů. Konec jsem obrečela, ale to už ke smrti, byť fiktivní, patří.
Jestli hledáte milou knihu s klidnou hladinou plynoucího vyprávění, neváhejte tuto otevřít a začtěte se do ní. Přeji příjemné čtení.
Někdy se k člověku dostane kniha, která by ho běžně minula, a to je přesně případ Mají v nebi skleničky? Jsem moc ráda, že se ke mně tato milá a čtivá kniha dostala. Martina Preissová mě potěšila příběhem z malé jihomoravské vinařské vesničky a já myslím, že se hodí i jako dárek. Kniha se čte lehce, malou Marjánku si zamilujete a třeba vás dostane i ze čtecí krize - jak se jí podařilo u mě. Odpočinkové čtení na jedničku.
Tohle je moc milá a krásná knížka. Byla jsem v podobném věku kolem sametové revoluce jako malá Mariánka, která příběh vypráví a tak mi to bylo blízké.
Hodnotím mezi 3 A 3,5 hvězdami.
Knížka je to oddechová, milá, dost čtivá, protkaná jemným humorem i hlubšími myšlenkami, bohužel ale pozbyta výraznějších emocí, s plochými postavami a několika chybami (např. přání upřímné soustrast).
Martina Preissová je moje velmi oblíbená herečka, a tak jsem nemohla vynechat její druhou knihu (první jsem zatím bohužel nečetla) Mají v nebi skleničky?. Po dočtení zjišťuji, že autorka je nejen talentovaná herečka ale i báječná spisovatelka.
V příběhu zabrousíme do minulého století na jižní cíp Moravy. Tam si spokojeně se svou širokou rodinou žije devítiletá Marjánka. Marjánka, tak jako každé jiné dítě, je velmi zvědavá, má spoustu neodkladných otázek a na svět pohlíží dětskýma očima. I v té nejobyčejnější věci vidí úplně něco jiného než dospělí. Její hlavička se například snaží pochopit vše co se kolem ní děje, ale to v období revoluce není právě snadné. Proč je maminka smutná? Kam jde? A proč všichni pláčou? Hledáním odpovědí na všechny své otázky nám odhalí rodinný příběh.
Chvíle, které jsem trávila s touto knihou pro mě byly hned o něco příjemnější, a nyní si řekneme proč. Knížka má jednoznačně velký humor. Především situace, kdy běžný čtenář ví o co se jedná ale malá Marjánka netuší, jsou někdy úsměvné a někdy doslova k záchvatu smíchu. Zasmát se nahlas u knížky je velmi dobré znamení a já se nasmála hodně.
Humor přetrvává i navzdory období, do kterého je příběh zasazen. Ocitáme se v letech 89/90 v minulém století, tedy před, při a po revoluci. Pro mě bylo velmi ,,osvěžující" jak tato historická událost byla uchopena a nabízela i spoustu rozdílných názorů, a především také mnoho podnětů pro myšlenky.
Ovšem nejen myšlenky ve mně kniha vyvolala, ale také spoustu pocitů. Jak konec, který mě ,,rozebral", přes údiv vzhledem k postupnému odhalení sympatických postav, tak mi autorka ukázala, jelikož to také sama zažila, jaké to vlastně za minulého režimu bylo, jaký byl běžný život lidí, o kterém se v učebnicích dějepisu nedočteme, jaké to bylo v době, kdy přišla změna režimu. Díky tomu jsem nahlédla zpět do časů, kdy jsem ještě nebyla na světě, a hned si můžu opět utvořit realističtější obrázek o celé minulosti.
Celkově bych knihu pojala jako takový ,,deníček" moravské rodiny - jejich velký příběh k nahlédnutí dětskýma očima.
4,5/5⭐
(SPOILER)
Marjánka je malá dívka, která žije klidným životem se svojí maminkou a tatínkem. Těší se na školní rok 1989/1990. Maminka je zaneprázdněná, tatínek se věnuje chovu králíků a tak jí na otázky, které se jí v hlavičce rodí, odpovídá dědeček vinař a dědeček malíř. Je to obyčejná rodina z jižních Čech. Přijde revoluce a najednou Marjánka zjišťuje, že jsou rodiče nadšení, že se smí tam, kam se dřív nesmělo a může se mluvit o tom, o čem se dřív taky nesmělo. Ona sama se se všemi životními změnami vyrovnává dětským způsobem. Rozhovorům rodičů nerozumí a tak si je vykládá po svém.
Na knížku jsem se opravdu hodně těšila a přišlo veliké zklamání. Žádná z osob mi nepřirostla k srdci a navíc mi to vyprávění přišlo opravdu bez emocí, hloubky a příběh šel mimo mě. Nevyvolával žádné emoce. Teda kromě naprostého a neomluvitelného přešlapu, kdy autorka v knížce uvádí po úmrtí jedné osoby, že pánové z pohřební služby popřáli upřímnou soustrast. Jako, to pardon, ale to se prostě nesmí žádnému autorovi stát. Soustrast se nikdy, opravdu nikdy nepřeje. Já jsem si dělala přímo do knihy i poznámky k větám, které mi přišly naprosto nelogické. Například ta, kde je napsáno, že mezitím co si maminka zapínala řetízek, tak tatínek stihnul vykouřit tři cigarety....pardon, ale cože? No, nic, opět se mi zvedá tlak. A štípání do zadku jako projev lásky mezi rodiči mi taky přišlo podivné. Štípání vidlemi...přesněji...já tu nechci ale moc prozrazovat, protože kniha teprve vyjde. Mně osobně se příběh bohužel nelíbil. Na druhou stranu musím uznat, že postupným čtením jsem poznámek psala méně a ke konci byl příběh již čtivější. Přesto si mě nezískal. Taťána Medvecká ke knize po dočtení napsala, že brečí jako malá holka a je jí hezky hřejivě u srdce. Já tyto pocity bohužel neměla.
Jižní Morava pohledem malé holky z vinařské rodiny, tohle mě bavilo moc!
Byla jsem v podobném věku, podobné vesnici, když se psal rok 1989.
Kniha je psaná svižně, lehce, s humorem, zajímavý je pohled malé holky na svět dospělých, jak si některé situace vykládá, jak na ni působí porevoluční změny a samozřejmě první cesta “za kopec” do Rakouska :-)
Bude hezká jako dárek pro maminky nebo pro kohokoliv z jihu
(SPOILER)
Mám ráda laskavý a jemný humor. Knížky, které vás pohladí po duši. Knížky do pošmourných podzimních dnů, kterých nás teď čeká určitě víc než dost.
Napsala ji Martina Preissová. Tu mám jako herečku velice ráda a tak jsem byla zvědavá i na její knihu o dětství. Odehrává se na jižní Moravě, v blízkosti hranic s Rakouskem, v roce 1989 a 1990. Tedy v době, kdy se v naší zemi děly převratné změny. Malá Marjánka si žije spokojeně s rodiči a dědečkem vinařem v rodinném domě, který rodina získala po odsunu Němců z pohraničí. Pohled na tehdejší situaci očima malé holčičky je kouzelný. Já sama jsem byla v době revoluce na prvním stupni a při čtení knížky se mi některé vzpomínky jasně vybavily. Třeba i to, jak mi bylo líto, že zrušili Jiskry a Pionýra :-) Marjánka někdy nerozumí světu dospělých, nerozumí tomu, co se děje a vykládá si to po svém. Díky tomu se nad knížkou často pousmějete. Není to ten humor, kdy musíte přerušit čtení, protože vám tečou slzy smíchu. Je to humor, který pohladí a přenese vás do dětství. Občas je vám taky trochu smutno. Prostě skutečný život.
Neskutečně milá knížka, která vám jistě nesmí chybět ve vaší knihovně. Podle mě taky skvělý tip na vánoční dárek.
Mají v nebi skleničky?Kniha Mají v nebi skleničky? je v
| Právě čtených | 2x |
| Přečtených | 77x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 66x |
| Chystám se číst | 64x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 3x |
Moc milá knížka, vyvolávající nostalgii