Mají v nebi skleničky?
Martina Preissová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/500370/bmid_maji-v-nebi-sklenicky-4Ft-500370.jpg
4
62
62
Něžně vtipná kniha malých příběhů z velké doby od známé herečky Maminka má ambice. Tatínek má maminku, housle a králíky. Děda malíř a děda vinař mají – alespoň občas – odpovědi na Marjánčiny otázky. A pak je v Praze revoluce, doba dělá kotrmelce a všichni dospělí je dělají spolu s ní. Praha je daleko, Rakousko blízko a najednou se do něj smí. Má maminka pořád ještě ráda tatínka? Přelomový školní rok 89/90 zvídavýma očima malé holky z jihomoravské vinařské vesnice. Hořký i sladký. A ani trochu černobílý.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
V knížce se ocitáme v malé jihomoravské vinařské vesničce a očima devítileté Marjánky sledujeme přelomový rok 1989. Je tu také děda vinař a děda malíř. Maminka i tatínek. Ti všichni pocítí velké změny ve svých životech a my se dočteme to, jak je ustáli.
Důležitý milník pro naši zemi – listopad 1989 – pohledem jedné rodiny na venkově. Jak sametová revoluce lidi ovlivnila, jak žili před ní, i potom. Moc se mí líbilo tohle zpracování.
Jelikož mám ráda knihy českých autorů, rozhodně jsem si nemohla nechat ujít ani tuto knihu. Navíc, v roce 1989 jsem byla stejně stará jako Marjánka a dívala jsem se na svět stejnýma očima. Celá knížka pro mě tak byla jednou velkou vzpomínkou.
Celý příběh byl úsměvný, milý, čtivý. Některé věty mě úplně pohladily po duši. Tím, že nás provází malá dívka působí celý příběh tak nevině, i když…
Je to příběh ze života, nejednou jsem zavzpomínala na mé dětství na vesnici. Je to rodinné, lidské a dojemné vyprávění. Když jsem začala číst, nemohla jsem knihu odložit, a přečetla jsem ji na jeden zátah.
Nesmím zapomenout na ilustrace, které už jsou pomyslnou třešinkou na celém příběhu.
Pokud chcete knihu, u které se zasmějete, ale i dojmete. Pokud si chcete zavzpomínat na dobu, která tu před třiceti lety byla, a navíc to vše uvidět pohledem dítěte, tak rozhodně si knihu přečtěte.
Dlouho jsem přemýšlela, jakým slovem bych tuto knížku popsala a nejlíp mi sedí přirovnání– milá. A to z toho důvodu, že celý příběh je nám jako čtenáři vyprávěn z pohledu malé holčičky, ta nevědomost, naivita a křehkost vyprávění mi takovým způsobem sedla, že jsem se ke čtení vždy ráda a s chutí vracela.
Knížka celkově ačkoli nebyla zrovna pořád ve veselém duchu na mě dýchala usměvavou a sympatickou atmosférou. Musela jsem si vyfotit jednu konverzaci u které jsem se i nahlas zasmála
Tatínek: „Rád bych ti odpověděl na tvoje otázky, ale pořád mluvíš jen ty!“
Maminka: „Kdybys chtěl opravdu mluvit, strefíš se do mých pauz na nádech!“
Čili pokud máte rádi rodinnou atmosféru, nemusíte zrovna tlusté bichle plné složitých souvětí a hledáte nějakou dobrou knihu na podzimní večery, myslím, že Mají v nebi skleničky od Martiny Preissové je pro Vás to pravé. Nehledě na to, jak milé je ponořit se zase na chvilku do dětského světa malé holčičky a koukat chvilku na svět jejíma očima.
(SPOILER)
Je o malé holce, v době sametové revoluce před listopadem 89 a v roce 90. Spoustu věcí nechápe, jak věcí o politice, tak chování dospělých. A vyloží si to svým dětským rozumem. Provází nás celou knihou. Kniha mi připomíná Hrdého Budžese.
V knize se setkáváme i se smrtí a pohřby blízkých lidí. Jak nejdřív nechápe, že už se nikdy nevrátí. Už nikdy neudělá tamto a co s těmi všemi věcmi, které jsou toho člověka.
Marjánka je přibližně ve stejném věku v kterém jsem i já prožívala listopad 89. Neskutečně mne to vrátilo zpátky, také jsem spoustu věcí nechápala. Líbil se mi pohled malé holky na věci, které se najednou měnili kvůli politice. Přestala se učit ruština. V knize je zmíněná německý jazyk, u mě to byl jazyk anglický. Nebyli učitelé, učilo se tak, že učitelka byla 2 lekce před námi, sama tomu nerozuměla, nic nás nenaučila. Přestat říkat soudružko, dětem se to pletlo, kdo neříkal paní, tak bylo děsně zle.
Líbilo se mi i jak pozorovala chování rodičů, když se tam přimotal strejda Jaroslav, hned vycítila, že ne vše je v pořádku.
Kniha se mi zamlouvala i tím, že tatínek byl chovatel, chodili na chovatelské schůze a dělali výstavy. To už je jen můj subjektivní pocit, který hřál, protože i já tohle žila se svým tatínkem. A hlášky tipu na králíkách ti záleží víc než na nás.
Můj tatínek už umřel a já se ptám: Tati , mají v nebi skleničky?
Knihu doporučuji komu nevadí vyprávění malou holkou, která některé věci vidí, no jako holka.
(SPOILER)
Příběh nás seznámí s malou, zvídavou Marjánkou, která žije v jedné malé jihomoravské vesničce. A protože je právě školní rok 1989/90 dá nám Marjánka svýma dětskýma očima nahlédnout na zásadní historické okamžiky našich dějin.
Na tenhle příběh jsem se strašně těšila, českou historii miluju a knížek o průběhů sametové revoluce jsem moc nečetla, takže když jsem získala možnost si tuhle knížku přečíst, navíc s předstihem, neváhala jsem ani minutu.
Bohužel, nadšení v zápěti vystřídalo zklamání. Čekala jsem, jak bude knížka plná historických milníků očima malého dítěte, příběh nám ale spíš nabídl běžný, každodenní život a tak do poloviny knížky nebylo skoro poznat, že jsme v roce 1989.
Chápu, že byl příběh líčen očima malého dítěte, na můj vkus šel ale málo dohloubky, co se historických milníků týče. Musím ale pochválit autorku za práci s tématem vnímání smrti malým dítětem, to mi naopak přišlo zpracováno skvěle.
Možná jsem šla do knížky se špatnými očekáváními, mrzí mě to ale doporučit vám ji úplně nemůžu.
Štítky knihy
Morava rodina vinařství rok 1989 české romány
Mají v nebi skleničky?
(SPOILER) Mám ráda laskavý a jemný humor. Knížky, které vás pohladí po duši. Knížky do pošmourných podzimních dnů, kterých nás teď čeká určitě víc než dost.
Napsala ji Martina Preissová. Tu mám jako herečku velice ráda a tak jsem byla zvědavá i na její knihu o dětství. Odehrává se na jižní Moravě, v blízkosti hranic s Rakouskem, v roce 1989 a 1990. Tedy v době, kdy se v naší zemi děly převratné změny. Malá Marjánka si žije spokojeně s rodiči a dědečkem vinařem v rodinném domě, který rodina získala po odsunu Němců z pohraničí. Pohled na tehdejší situaci očima malé holčičky je kouzelný. Já sama jsem byla v době revoluce na prvním stupni a při čtení knížky se mi některé vzpomínky jasně vybavily. Třeba i to, jak mi bylo líto, že zrušili Jiskry a Pionýra :-) Marjánka někdy nerozumí světu dospělých, nerozumí tomu, co se děje a vykládá si to po svém. Díky tomu se nad knížkou často pousmějete. Není to ten humor, kdy musíte přerušit čtení, protože vám tečou slzy smíchu. Je to humor, který pohladí a přenese vás do dětství. Občas je vám taky trochu smutno. Prostě skutečný život.
Neskutečně milá knížka, která vám jistě nesmí chybět ve vaší knihovně. Podle mě taky skvělý tip na vánoční dárek.