klarkys komentáře u knih
(SPOILER) Vzala bych to popořadě- Ilona byla vlastně chudák- nespokojená ženská, která měla tu smůlu, že narazila zrovna na Ignáce- a už se rozjel kolotoč, ze kterého nemohla seskočit. Jožin byl normální děvkař, podíl na Ilonině životní krizi měl velký, ale budiž mu aspoň ke cti, že se na ni nakonec nevykašlal a děti měl moc rád.
Kamilu jsem tak úplně nepochopila- měla přece fajn tátu, nepotřebovala hledat “otce” ve starém milenci ( kolik mu tak mohlo být???!!). Strašná představa….A máminu krizi odnesla nejhůř.
Radim byl tak nějak normální, líbil se mi jeho a Kamilin sourozenecký vztah.
Co mi na knihách Věry Řeháčkové trochu vadí je, jak občas ne moc plynule přeskakuje v ději. Vždycky mám pocit, že jsem něco přehlídla. Nebo tady konkrétně- že by Radim byl taková bábovka a hned polykal prášky? Možná, ale rozhodně si tahle událost zasloužila více rozvést.
Jinak nemám výhrady, příběh se mi líbil, i když o takhle disfunkční rodině jsem dlouho nečetla.
(SPOILER) První půlka byla skvělá, navzdory nižšímu hodnocení a některým negativním komentářům. Ale pak se to tak nějak zvrtlo v kolotoč plný celebrit, těžko uvěřitelných náhod, vlivných známých a peněz. Uz mě ani nebavilo Alešovo střídání ženských a táhlé dospívání dokonalých dcer. Ale přesto dávám vysoké hodnocení, protože se to skvěle četlo (jako vždycky) a v něčem to zase bylo tak hezky obyčejné, jak to mám v Hartlových knihách ráda.
Příběh jsem zhltla za tři večery. Po Hotýlku, který mě tolik nebavil, bylo tohle tak fajn, že jsem dostala chuť přečíst si i další spisovatelčiny knihy. Smutné, ale s citem napsané. Za mě skoro tak dobré jako Hana.
(SPOILER) Moje první setkání s knihou od Valji Stýblové a určitě ne poslední. To byl tak syrový, krutý, smutný a reálný příběh…nemůžu ho dostat z hlavy. Spousta obyčejných náhod a kam to až zašlo. A “vyžrali” si to nakonec úplně všichni, i ti nevinní.
(SPOILER) První příběh mohl mít klidně míň stran, moc mě nebavila Kristýnina naivita a nechápala jsem, proč zrovna ona má tak malé sebevědomí. Líbil se mi její blízký vztah s otcem.
Karolínin příběh mě dostal, nemůžu na něj přestat myslet. Je to dokonalá ukázka toho, jak moc odlišné mohou být projevy víry- ač byli všichni aktéři věřící, každý se ukázal v úplně jiném světle. Myslím, že Karolína si duchovního vůdce nemohla vybrat líp, z e-mailů otce Ambrože úplně dýchalo dobro, láska k Bohu a snaha pomoci i přesto, že všechno se mu jako knězi určitě nečetlo dobře. Konec mě potěšil.
A třetí příběh? Perfektně napsaný. Zajímavý. A smutný. Nadi mi bylo asi ze všech tří žen nejvíc líto….
(SPOILER) Byla to taková pohádka pro romantičky na jeden večer. Příběh mě bavil, i když se ani zdaleka nedá věřit všem “náhodám”, díky kterým se Daniele tak dařilo. Ale strašně se mi líbilo, jak vřelý a krásný vztah měla ke své dceři, to na mě zapůsobilo z celé knihy nejvíc.
(SPOILER) Nejlepší byl řezník Vavirek, škoda, že se k němu už autorka nevrátila. Moc mě bavilo to nářečí, připomnělo mi to moji babičku a prázdniny na vesnici…Jen moje babička nebyla tak protivná jako báby z Dědiny ;-)
Po Koontzovi jsem sáhla po dlouhé době. Zázračné ruce bych klidně vynechala, ale Chase mi připomněl, jak dobrý spisovatel Koontz je.
(SPOILER) Kniha se četla úplně sama. Bavilo mě vracení v čase, zvyšovalo to napětí a dávalo větší prostor k přemýšlení o tom, kdo je možný vrah a jaký by mohl mít motiv. Přestože děj byl plný zajímavých zvratů, konec byl tak nějak odfláknutý, nevysvětlený, a i epilog by si zasloužil více stran. Škoda, dala bych i víc hvězd…
(SPOILER) Ponurostí mi to připomínalo Skálu nebo Království. Jako by na těch severských ostrovech bylo víc magorů, než normálních lidí.
A kdyby nebylo dokumentů ze života některých lidí s úchylkou na shromažďování veteše, neuměla bych si snad ani představit v jaké hrůze musela Livie žít. Vůbec se nedivím, že nebyla tak úplně v pořádku.
P.S. Jsem moc ráda, že jsem se nenechala odradit prvním odstavcem :-)
No to byla nuda….sice dobře napsaná, ale naprosto o ničem. Přitom začátek vypadal tak slibně. Ke konci se trošku rozjelo drama, ale taky hodně rychle zmizelo ve všednosti celého příběhu. Škoda, po Haně jsem čekala stejnou pecku…
(SPOILER) Knihu bych zařadila mezi ty povedenější. Spencer byl podle mě strašný sobec, svým špatným rozhodnutím způsobil komplikace všem, co měli s jejich vztahem něco společného. Škoda, že si autorka tentokrát nedala větší práci s popisem soudního procesu, určitě by to knize přidalo na dramatičnosti.
(SPOILER) Připadá mi, že autorka už sklouzla do kategorie průměrných thrillerů. Nemůžu říct, že by se mi kniha nelíbila, byla čtivá jako vždycky a určitě si další novou Shari přečtu, ale už s menším očekáváním. Třeba příjemně překvapí.
P.S. Nebylo tam tentokrát nějak moc vrahů??
Začátek mi připadal jako Gabra a Málinka pro dospělé, spisovatelčin styl psaní mě chytil hned na prvních pár stranách. A jak příběh pokračoval, stupňovala se vážnost, drama i dojetí, zápletka začala dávat čím dál větší smysl, přistihla jsem se, jak hltám kapitoly a knihu jsem zavřela s tvářemi mokrými od slz. Skvěle napsáno.
(SPOILER) Život a osud Cilky pro mě měl asi zůstat tajemstvím. Myslím, že zmínky v Tatérovi z Osvětimi ji dělaly mnohem zajímavější a tajemnou. V této knize je znát, že příběh si spisovatelka přibarvila, nechtělo se mi věřit, že by Cilka byla až tak dokonalá, nebo že by měla tolik štěstí.
Přesto jsem si čtení užila, i když Tatér se mi líbil o hvězdu víc.
(SPOILER) Tuhle knihu si určitě ještě někdy přečtu. Osud celé rodiny byl velice smutný a tragický, zvláště Hillary si prošla peklem.
Moc se mi líbila dějová linka Solange a Sama a je škoda, že nedostala víc prostoru, mám ráda spisovatelčiny knihy s vážnější tematikou.
A myslím, že knížka by si zasloužila lepší název, “Kaleidoskop” je pěkná blbost ;-)
(SPOILER) Bála jsem se, že není vhodná doba na čtení knihy s tímto tématem, ale bylo to napsané tak, že situace, ze kterých vstávají vlasy, zůstaly nepopsané a nevysvětlené.
Život v koncentračním táboře byl pro Lalea asi o něco snesitelnější, jako tatér měl možnost pomáhat lidem a udržet naživu sebe i svou lásku.
Přišlo mi, že konec byl odvyprávěn moc rychle a nahrubo, kdoví, jestli spisovatelkou, nebo samotným hlavním hrdinou.
1922 byla strašně brutální i na mě. Vím stoprocentně, že ten hnus si už nikdy nechci přečíst znova. Zbytek knížky byl ten King jak ho známe a máme rádi :-)
Podle vysokého hodnocení jsem čekala pecku- a nedočkala jsem se. Zápletka byla zajímavá, ale všechno se to tak nějak táhlo, děj se dal předvídat daleko dopředu a konec pro mě nebyl žádným překvapením. Navíc mi nebyla sympatická ani jedna postava a to se mi stává málokdy.
Přečetla jsem od Danielle už hodně knih, ale tenhle typ, s vážným a dramatickým dějem, mám nejraději. Příběh byl čtivý, smutný, ale i plný naděje a lásky. Myslím, že popis válečných časů a hrůz koncentračních táborů byl v téhle knize popsaný líp než v mnohých knihách mimo žánr D. Steel.